Navigace |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Obsah nové stránky
Jak krmit psa? Přiměřeně!
18.11.2008
Jak krmit psa? Přiměřeně!
Určitým vodítkem pro odhad správné kondice je standard plemene, kde je určeno rozmezí ideální velikosti a hmotnosti dospělého psa nebo feny, doporučené dávky konkrétního krmiva jsou uvedeny na každém balení seriózního výrobce psí stravy. Absolutní čísla či indexy ale ne vždy odrážejí stav psa v určité životní fázi a taky fyzické zátěži či způsobu života. A samozřejmě, na každého jedince platí jiné měřítko. Aby se chovatel dobral správného množství potravy pro svého psa, musí mít navíc správný odhad, cit nebo intuici. Pokud se to nedaří, nastává některý z následujících neoptimálních stavů:
Vyhublý pes
Zřetelně patrná jsou žebra, páteřní obratle a lopatky, kůže kopíruje kostru. Svaly jsou sice naznačené, ale zdají se ploché a ochablé, podkožní tuková vrstva zcela chybí. Linie břicha je jakoby "podkasaná".
Náprava stavu je dlouhodobá, krmné dávky je třeba zvyšovat opatrně a s ohledem na možná zdravotní rizika, která budou pravděpodobně vyhublost provázet.
Samozřejmě, že optimální kondici chrta nelze srovnávat s optimální kondicí plemen odlišné konstituce.
Pes s podváhou
Podváha není stav na hranici přežití. U severských plemen mimo sezónu se označuje jako kondice udržovací, záchovná. Pes vypadá relativně dobře, i když má patrná žebra s minimem podkožního tuku. Má útlý pas, spodní linie je také poměrně strmá, ale boční silueta plnější než u předchozího stavu.
K úpravě kondice do ideálního stavu stačí mírné zvýšení denní dávky krmiva určeného pro psy s běžnou aktivitou, a v období, kdy je zapotřebí plného výkonu, se podává energeticky vydatnější krmivo.
Pes s nadváhou
Nadváha je stav, který o trochu přesáhl výstavní kondici. Žebra nejsou téměř znatelná, linie břicha je skoro v rovině s linií hrudníku, hřbet se rozšiřuje, boční linie jsou rovnoběžné.
Pokud nestačí snížení krmných dávek běžného krmiva, je čas přejít na stravu pro psy s nižší aktivitou, případně začít s redukční dietou.
Obézní pes
Pes je tlustý tehdy, nejsou-li ani náznakem vidět žebra, natož modelace svalstva, hrudní koš má sudovitý tvar, břicho je prověšené, kulaté a plné. Rovněž hřbet se prověšuje, je plochý a široký, boční linie se směrem k zádi nesbíhají. Nejvyšší čas přejít na speciální typ nízkokalorického krmiva pro psy s nadváhou. Nejedná se jen o zásah do exteriéru vašeho psa, ale také myslete na jeho zdraví, zátěž celkové kostry, kloubů atd.
Pokud pes splňuje váhové podmínky svého standardu, pravděpodobně také vypadá "akorát". Dosáhl dokonalého hmotnostního stavu:
Ideální hmotnost
Jde o stav nazývaný také "výstavní kondice". Pes plně odpovídá požadavkům standardu plemene i typu své tělesné konstituce. Svaly jsou dobře vykreslené, vrstva podkožního tuku přiměřená, břicho není propadlé ani plné. Ideální hmotnost ovšem představuje u psů pracovních, výkonných a sportujících mírnou nadváhu, která by při zátěži byla na obtíž; proto je tolerována jen v období výstav.
Používejte vždy krmivo odpovídající velikosti psa, jeho věku, životní fázi a stupni fyzické aktivity.
Zdroj:Planeta Zvířat
Když má pes nadváhu
18.11.2008
Když má pes nadváhu
Jak poznat kila navíc? Prostým pohledem; a pokud sám majitel (častěji majitelka) tloušťku svého psa „nevidí“, brzy ji na ni více či méně taktně upozorní někdo z okolí. Jsme-li na vážkách, psa zvážíme a porovnáme s váhou psa podobného typu, čistokrevní psi mají váhu předepsanou standardem.
Jak vážit
S malými a středně velkými plemeny nebývá při vážení problém. Zvážíme se na běžné osobní váze se psem v náručí, a pak, aniž bychom sami z váhy sestoupili, psa odložíme; rozdíl obou vah znamená hmotnost psa. Problém může nastat při vážení velkých a obřích plemen; například taková doga může dosáhnout až 70 kilogramů. Každý veterinář má váhu pro tato plemena, ale pokud potřebujeme psa vážit častěji, než navštěvujeme veterinu, nezbývá než zkusit vyhledat ochotného majitele váhy zvané decimálka někde v okolí: na farmě, nádraží ap.
První stupeň - nadváha
Ke zjevným známkám tloustnutí patří, když nemůžeme psovi nahmatat žebra, když dříve čiperný pes přestává jevit radost z pohybu a že mnohem víc oddychuje po sebemenší námaze. Recept je stejný jako u shazování váhy u lidí: snížíme příjem kalorií a zvýšíme denní penzum pohybu.
Kalorickou hodnotu snižujeme buď podáváním menších porcí běžného krmiva, a pokud to nepřináší kýžený efekt, přej- deme na stravu pro psy s nižší aktivitou. Denní dávku stravy můžeme rozdělit na dvě až čtyři menší várky. Protahujeme čas procházek a snažíme se psa udržovat v náročnějším pohybu: aportováním, honičkami s ostatními psy nebo alespoň rychlejší chůzí.
Pokud je už nutné začít s redukční die- tou, necháme psa prohlédnout veterinářem. Kromě objektivního zhodnocení celkového zdravotního stavu nám poradí, jak při redukční dietě správně a pro psa bezpečně postupovat.
Druhý stupeň - obezita
Obezita výrazným způsobem přispívá ke zkrácení života našeho psa. Vyvolává mj. poruchy metabolismu. Přitom v civilizovaném světě je obézní téměř třetina doma chovaných psů! Proto jestliže nemá pes vidět žebra ani náznakem a má velké břicho, které bývá zpravidla ještě zvýrazněné propadlou linií hřbetu, je třeba ihned jednat. Necháme odborně naplánovat program cvičení, postupně přejdeme na speciální nízkokalorické krmivo přímo určené pro obézní psy, a hlavně – budeme důslední my i ostatní členové rodiny. Nebudeme trpět žádné žebrání, podstrkovat zbytky od stolu, a pamlsky za odměnu udělíme jen výjimečně. Většina psů má ráda syrovou mrkev, kterou můžeme psovi dopřát i v rámci diety. A nedokážeme-li odolat žalujícím psím očím, odvoláme psa po dobu rodinného stolování do vedlejší místnosti.
Mýty o obezitě
Kastrací se mnohdy zdůvodňuje zvýšení váhy. Ovšem ke zvyšování hmotnosti dochází po dosažení pohlavní zralosti, což je současně doba, kdy se kastrace provádí.
Cukrovka jako porucha metabolismu může přispívat k nadváze, ale budeme-li dodržovat důsledně předepsané krmné dávky, sami uvidíme, že důvodem obezity našeho psa není "jen" diabetes.
O redukčním krmivu se traduje, že neobsahuje všechno, co pes pro svůj život potřebuje. Pokud budeme kupovat krmivo značkové (které rozhodně nemusí být to nejdražší), získáme jistotu, že krmení zachovává veškeré potřebné živiny ve správném poměru – a ušetříme za doplňkovou stravu s vitamíny, minerály ap.
Mnozí majitelé psů se domnívají, že jednotvárná, každodenně stejná potrava psy omrzí. Je pravda, že pes dá přednost kousku masa před miskou plnou obvyklých granulí, případně že po nějakém čase výraznějšího přísunu masa může běžnou stravu ignorovat; není ale pravda, že by trpěl "chutěmi" bez vnějších podnětů. Dokonce ani není žádoucí měnit bezdůvodně osvědčenou značku, protože citlivější psi mohou reagovat podrážděním žaludku a střev.
Najdeme proto co nejdříve takovou potravu, která psovi chutná, je výživná přiměřeně životnímu období a pracovnímu zatížení psa, obsahuje všechny potřebné živiny a vyhovuje nám i finančně.
Odměnou nám bude pes, který se bude se ztrátou každého kila víc a déle těšit ze života.
Kam zavolat když se zaběhne pes??
11.12.2007
Kam zavolat, když se zaběhne pes?
Mají kontakty na psí útulky nebo přímo jejich správu v náplni své práce.
V Praze je to:
Správa služeb Městské policie hlavního města Prahy
V Zámcích 321/56, 181 00 Praha-Bohnice
Telefon: +420 233 554 242
Správa služeb Městské policie hlavního města Prahy
Dolnoměcholupská 58/27, 109 00 Praha-Dolní Měcholupy
Telefon: +420 272 701 819
V ostatních místech České republiky krom Městské policie například:
Středočeský kraj:
Útulek pro zvířata v nouzi v Mělníce
Řípská, 276 01 Mělník
Telefon: +420 315 628 353
Mobil: +420 602 144 145
Sychrovská
Na Bouchalce 398, 273 43 Buštěhrad
Telefon: +420 312 250 508
Mobil: +420 603 523 070
Jan Bartoň
Bakov nad Jizerou-Podhradí, P.O.Box 15, 294 01
Telefon: +420 326 781 119
Technické služby města Kolína, s.r.o.
Brankovická, 280 02 Kolín V
Telefon: +420 321 715 220
Útulek pro zvířata v nouzi v Mělníce
Řípská, 276 01 Mělník
Telefon: +420 315 628 353
Mobil: +420 602 144 145
Psí domov, s.r.o.
Svatý Jan-Hrachov 13, 262 56
Telefon: +420 724 133 399
Jihočeský kraj:
Miroslav Svoboda - Beatle
5. května 253, 381 01 Český Krumlov-Plešivec
Mobil: +420 777 126 562
Statutární město České Budějovice
Na Zlaté stoce 690/3, 370 05 České Budějovice 2
Telefon: +420 385 310 070
Technické služby Tábor, s.r.o.
Vápenná strouha 390 01 Tábor
Telefon: +420 381 264 880
Plzeňský kraj:
Spolek pro ochranu zvířat v Plzni
Sulkovská 31/5, 301 00 Plzeň-Valcha
Telefon: +420 377 828 350, +420 724 550 333
Karlovarský kraj:
Útulek pro psy - Karlovy Vary
Chodovská 360 06 Karlovy Vary-Dvory
Telefon: +420 353 590 346
Město Cheb
Pomezí nad Ohří-Hraničná, 350 02
Telefon: +420 354 434 722
Mobil: +420 732 156 634
Ústecký kraj:
Technické služby města Chomutova - Městský útulek Chomutov
Beethovenova 5407, 430 01 Chomutov
Telefon: +420 474 651 080
Mobil: +420 603 272 706 Česká společnost přátel zvířat útulek Psí domov Řepnice
Libochovany-Řepnice 30, 412 01
Telefon: +420 416 746 104
Liberecký kraj:
Dagmar Nedbalová
Krásný Les 3, 464 01
Telefon: +420 482 341 218
Ing. Jan Vávra
Česká Lípa-Dobranov 68, 471 21
Telefon: +420 487 826 535
Mobil: +420 776 781 130
Královéhradecký kraj:
Liga na ochranu zvířat ČR Psí domov
Lukavice 222, 516 03
Telefon: +420 494 542 162
Statutární město Hradec Králové - Městský útulek pro opuštěná zvířata
Jana Černého 353/42, 503 41 Hradec Králové-Věkoše
Telefon: +420 495 217 377
Mobil: +420 604 272 089
Pardubický kraj:
ZO ČSOP Zelené Vendolí
Vendolí 42, 569 14
Mobil: +420 604 830 851
Eva Rippelová
Havlíčkův Brod-Mírovka 15, 580 01
Telefon: +420 569 438 188
Mobil: +420 602 262 429
Kraj Vysočina:
Eva Rippelová
Havlíčkův Brod-Mírovka 15, 580 01
Telefon: +420 569 438 188
Mobil: +420 602 262 429 Statutární město Jihlava
Jihlava-Pístov, 586 01
Mobil: +420 723 446 583
Jihomoravský kraj:
Spolek na ochranu opuštěných a týraných zvířat
Klácelova 111/6, 669 02 Znojmo
Telefon: +420 515 220 553
Zoologická zahrada Hodonín
U Červených domků 3529, 695 01 Hodonín
Telefon: +420 518 340 981
Olomoucký kraj:
S.E.A.R. Animal Life Rescue
Vídeňská 632/2, 779 00 Olomouc
Mobil: +420 604 551 696
Zlínský kraj:
Technické služby města Vsetína
Jasenická 528, 755 01 Vsetín
Telefon: +420 571 431 826
Moravskoslezský kraj:
SMO, městská akciová společnost Orlová
V Zimném dole 868, 735 11 Orlová-Lazy
Telefon: +420 596 511 606
Mobil: +420 603 282 427
Eva Vinklárková
Sedliště 114, 739 36
Mobil: +420 777 103 234
Věra Horvátová
Bohumínská 1878/6, 735 06 Karviná-Nové Město
Telefon: +420 596 312 000
zdroj -planeta zvířat
Zvíře jako živý dárek
Kdo si nevybere z věcných dárků, kupuje svým blízkým zážitky – seskok padákem, změnu image nebo jízdu se psím spřežením. Lidé bez fantazie obdarovávají penězi. A pak jsou tu ještě - živé dárky…
Proč zrovna zvíře?
Je zajímavé, že darovat živou rostlinu k Vánocům se příliš nevžilo, kdežto obchodníkům se zvířaty nastávají před svátky žně.
Podle zákona schválnosti jsou zvířátkem obdarováni ti, co o něho příliš nestojí, jejichž dřívější výroky o psu nebo jiném zvířeti byly budoucím dárcem špatně pochopeny, nebo jejichž zájem o zvířátko byl spíše vlažný nebo nedomyšlený, takže i po případné počáteční euforii a s návratem do všedních dní zjišťují, že přijali závazek nad své síly a možnosti. Dárce bývá v těchto případech většinou více motivován a darováním zvířete si plní svůj vlastní dětský sen, aniž by mu to přinášelo nějaké vedlejší závazky a povinnosti.
A naproti tomu ti, kteří po živém kamarádovi skutečně prahnou – což bývají naši potomci – se zpravidla zvířete z nejrůznějších důvodů nedočkají.
I v tom nejlepším případě, kdy se zvíře jako dárek ocitne ve správných rukou, se ovšem živá bytost dostává k jiné živé bytosti, se kterou se však vzájemně nevybrali.
Milý Ježíšku…
Osobní dárky jako překvapení a dárky z rozumu pro celou rodinu: "Nebudeme si letos dávat dárky, potřebujeme novou pračku." Bohužel právě zvířátka jsou do poslední chvíle držena v tajnosti u sousedů, aby bylo překvapení maximální, a podruhé bohužel jsou dárcem chápána jako osobní dárek a nikoliv jako dar pro všechny, kteří v bytě žijí. Zvíře v rodině omezí nebo obohatí všechny její členy, ať chtějí, nebo nechtějí. I jediný odpůrce dokáže (podle letory) znepříjemnit život zvířeti, jeho pánovi i zbytku rodiny, a když nakonec vysloví osudové "buď já, nebo ono", dochází k rodinným rozvratům, útěkům dětí – a naplňování kapacit psích a kočičích útulků.
Od strašilek po koně
Na bezprizorní psy a kočky, stejně jako na děti a důchodce, je už naše společnost částečně připravená, soudíc podle existence domovů a útulků. Jenže zvířecí dárky mohou mít i podobu křečků, myší, potkanů, morčat, králíčků, želv, hadů, varanů, leguánů, ptáků všeho druhu, v názvu kapitolky zmíněných strašilek a koní až po krokodýla, opičky nebo jistého populárního žraloka. Dětská přání podléhají módním vlnám, vloni si britské děti nejčastěji přály sovy podle vzoru Harryho Pottera.
Takové exotické nebo rozměrné nechtěné dárky už se dají do náhradní péče umístit jen stěží, a když je odmítnou známí, přátelé i specializované stanice, nezbývá než se smířit s utracením zvířete… Aniž bychom sahali komukoli do svědomí, leckdy se zahalí do pláštíku "humánnosti" i snaha ušetřit za usmrcení zvířete, které se pak vpustí do volné přírody, případně uváže v lese u stromu: "Třeba ho někdo najde."
I když psa někdo včas najde, jeho psychiku dozajista poznamená, že byl zavržen. I když králík vypuštěný na kraji lesa se zdá nadšený z toho, že je svobodný, stane se brzy něčí kořistí nebo obětí vyšlechtěné neschopnosti starat se sám o sebe. I když přežije morče, najde si sobě rovné a společně založí kolonii, naruší biologickou rovnováhu v širokém okolí. A nechceme domyslet, co by se dělo v okolí adaptovaného odloženého třímetrového krokodýla nebo sladkovodního žraloka, pokud by přežili naše klimatické a ekologické podmínky.
Zvíře rovná se…
Za prvé radost, za druhé dlouhodobá zodpovědnost. Za děti mají zodpovědnost rodiče. Rodič, který uvěří slibům svého dítěte, že samozřejmě bude vyměňovat vodu rybičkám, chodit ven se psem za každého počasí a po kočce uklízet vyzvrácené chuchvalce chlupů, je naivka a nezaslouží si nic jiného, než se v péči o zvíře, jehož přítomnost v bytě připustil, přinejmenším střídat. Rozhodně by neměl dávat svému dítěti jako vzorec chování to, že je-li na nás někdo závislý a nás to obtěžuje, prostě a jednoduše ho jako problém odstraníme. Jednou by on sám mohl skončit v útulku…
Zvíře jako dárek – ano či ne?
Kde hledat příčinu takových smutných konců a jak jim předejít? Můžu říci, že pohled na zklamaná opuštěná zvířata je více než bolestný.
Před pořízením živého dárku si nejdříve zodpovězte následující otázky:
1. Souhlasí s pořízením zvířete všichni členové obdarované domácnosti?
Pokud se nechcete zeptat budoucího majitele či majitelů zvířátka přímo, aby byli překvapeni, je nezbytné získat tuto informaci nenápadnými otázkami nebo "sondováním" u příbuzných či blízkých přátel rodiny. Se zvířetem by měli souhlasit všichni členové domácnosti, protože s ním budou v každodenním kontaktu, a minimálně dva z nich by se měli podílet na pravidelné péči o zvířecího kamaráda. Záměrně píši minimálně dva, jelikož nebude výjimkou situace, kdy se hlavní majitel zvířete zdrží v práci či ve škole, čas od času je člověk nemocný, nebo potřebuje někam odcestovat, a právě v těchto situacích je nezbytné, aby jej někdo zastoupil. Je důležité rovněž zvážit, kdo bude o zvířátko pečovat, když pojede na dovolenou celá rodina. Je ochotný se postarat někdo z příbuzných či blízkých přátel, na které je zvíře alespoň trochu zvyklé? Umisťování zvířat do penzionů, či jejich putování k neznámým lidem, není nejlepší řešení. V zahraničí se v posledních letech docela dobře ujal model, kdy rodina nechá pejska či kočičku doma, tzn. v prostředí, na které je zvíře zvyklé a zaplatí mu pečovatelku, která se po dobu nepřítomnosti rodiny o čtyřnohého kamaráda postará. Osobně toto považuji za ideální řešení v případě, kdy rodina nemůže vzít zvíře s sebou a zároveň pro svého mazlíčka nenajde hlídání v okruhu rodiny nebo dobrých přátel. Pro zvířátko je určitě menším stresem "přežít" naši nepřítomnost ve známém prostředí než jeho umístění do penzionu, kde to vůbec nezná a kde se o něj starají pro něj zcela neznámí lidé. V České republice se tento model péče o zvířata zatím neuchytil, ale nechme se překvapit, jak tomu bude v budoucnu.
V případě, kdy je zvíře určeno dítěti, musí rodiče počítat s faktem, že bude nezbytné dohlížet na svého potomka, jak se o zvířátko stará a jak se k němu chová. Dětem je třeba vysvětlit, že zvíře není hračka. Malé děti ještě navíc neumí dostatečně ovládat svou motoriku a nemají odhad, proto může dojít k situaci, že vydráždí jinak klidné zvíře až ke kousnutí (známý je např. příběh, kdy dítě zlomilo psovi v uchu pastelku), proto musíme takovým případům předcházet. Dále nezapomínejme, že děti ještě nemají představu a zkušenosti, jak se o zvíře starat, tudíž nezbytně potřebují pomoc a správné vedení od svých rodičů. My dospělí bychom jim měli jít kladným příkladem. Určitě jste již někdy ve svém okolí slyšeli větu: "Museli jsme toho psa (morče, papouška, ...) dát pryč, protože se kluk nestaral." V tomto případě se však nejedná o selhání dítěte, nýbrž o selhání rodičů! Právě oni totiž musí zvážit, zda je už dítě dosti velké, aby bylo schopné se o zvíře plnohodnotně postarat, a hlavně, zda oni sami mají dostatek času a dobré vůle dítěti se zvířetem pomoci, popřípadě za něj péči o zvíře zcela převzít. Na rodičích leží hlavní zodpovědnost za zvířecího kamaráda a s ní související povinnosti. Rodiče, kteří se v péči o zvíře "nevidí" a nebo dokonce mají ke zvířatům rozporuplný vztah, by rozhodně neměli pořizovat zvíře malým dětem. Pokud se vás však tento problém netýká a cítíte se dobře připraveni na nového člena své domácnosti, musím říci, že zvíře je ideálním prostředníkem, jak vést dítě k zodpovědnosti a lásce k přírodě. Rovněž se u dítěte díky zvířeti lépe vyvíjí emocionální život, děti cítí doma pocit bezpečí i v nepřítomnosti rodičů a dokonce bývají zdravější.
2. Jaké zvíře?
Zde je třeba dobře zvážit, zda je obdarovaný člověk schopen vytvořit zvířeti a jeho potřebám odpovídající životní podmínky, zda bude ochoten do něj investovat (veterinární péče, poplatky za psa, kvalitní strava, péče o srst, u drobných zvířat vybavení terárií a vivárií atd.) a podle jeho možností se rozhodnout, které zvířátko bude pro něj to pravé. Při rozhodování, jakého mazlíčka zakoupit (ať už pro sebe nebo pro někoho blízkého) si prosím nejdříve zjistěte o všech adeptech co nejvíce informací, nejlépe se poraďte přímo s chovateli, a výbornou pomocí je rovněž zápůjčení si odborných knih o chovu v knihovně nebo jejich koupi. Mnoho nakladatelství vydává publikace o spoustě druhů zvířat, přičemž cena knihy je jen zlomkem Vašich konečných výloh (zpracování většiny z nich je výborné). Některé zverimexy mají k nejprodávanějším druhům zvířat připravené letáčky. Informace o zvířatech a návody na jejich správný chov si můžete rovněž přečíst a vytisknout na internetových stránkách www.ozviratech.cz.
Pokud je v domácnosti alergik na srst, peří apod., měli byste vybrat zvíře, které mu nebude způsobovat zdravotní problémy. Nevěste hlavu, není nic ztraceno, věrným společníkem alergiků jsou například pejsci "naháči", mnoho alergických lidí si chválí rovněž soužití s jorkšírskými teriéry, kteří mají srst kvalitou podobnou lidským vlasům, a milými kamarády jsou také želvy či jiná terarijní zvířata. A samozřejmě pohled na hezké akvárium polahodí každému oku a nevyrovná se mu žádný televizní program.
3. Péče – čas, náklady, prostor a další
Mezi nejnáročnější zvířata, co se týká péče a nákladů, patří rozhodně pes. Ale zároveň je to zvíře, které vám vaši péči a lásku stonásobně vrátí. Sama jsem majitelkou pěti pejsků a musím říci, že přátelství mezi člověkem a psem je něco úžasného a zcela jedinečného. Každý, kdo se však chystá, své či cizí rodině, pořídit tohoto čtyřnohého přítele, by měl zvážit zda mu bude dopřáno venčení alespoň 4x denně (z toho jedna dlouhá procházka), zda má rodina dostatek financí na placení poplatků ze psů (v současné době, pokud nemáte nárok na slevu, počítejte s 1000 - 2500 Kč/rok), veterinární péči a krmení psa kvalitní stravou (šetření na stravě vám "zajistí" mnohonásobně vyšší náklady za návštěvy veterinářů v budoucnu) atd. Dobře zvažte výběr plemene. Např. dlouhosrstí pejsci vyžadují větší péči než hladkosrstí či hrubosrstí, do bytu je nejvhodnější trpasličí či malé plemeno (i tito pejsci samozřejmě potřebují dostatek pravidelného pohybu jako jejich velcí kamarádi).
Pokud si pořídíte do bytu kočičku, je nezbytné každý den čistit její WC a alespoň 1x týdně vyměnit speciální písek za nový a WC vymýt. Nedivte se, když vám kočka poleze po záclonách a sem tam okouše nějakou kytku. Ta naše toto všechno dělá (květiny jsme již od nás vystěhovali). Ale máme ji rádi, jinak je to mazel. Výhodou koček je, že se nemusí venčit, což určitě potěší lidi, kteří jsou hodně pracovně vytíženi.
Drobní hlodavci a papoušci potřebují prostorné ubikace a mnoho druhů vyžaduje pravidelné "venčení po bytě". Obzvláště pokud si pořídíte jedno zvířátko, věnujte mu, prosím, každý den dostatek času a pomazlení, aby se necítilo samo. Například morčata či papoušci vítají své pánečky pískáním již po otevření vchodových dveří, protože se těší na jejich společnost a pohlazení. Pokud zvířátko, které je společensky založeno, nemá zvířecího kamaráda a majitel na něj nemá čas, trpí stejně jako osamocený člověk. Další věcí je pravidelné čištění ubikace a vhodná strava (mnoho zvířat předčasně umírá právě následkem nesprávného krmení). Zde musím opět připomenout, že by nemělo být podceněno zjištění si co nejvíce informací o potřebách zvířete ještě PŘED JEHO ZAKOUPENÍM a pokud zvířátko dáváte jako dárek druhé osobě, darujte ho společně s patřičnými informacemi.
Mezi nejméně náročná zvířata patří rybičky. Obzvláště pokud si založíte velké akvárium s dobrým filtrem a vzduchováním, které má samočistící schopnost, omezíte tím své povinnosti na minimum (krmení, občasné vyčištění filtrů a skel akvária a čas od času vyměníte část vody). Pro nejmenší děti může být akvárium dobrým začátkem péče o zvířata, kdy za vaší asistence budou krmit rybičky a již bez vašeho dozoru se na ně můžou dívat, aniž byste se museli bát, že jim nějak ublíží.
Co dodat na závěr?
Zvířata jsou radost. Věří nám a milují nás, jsou však na nás zcela závislá, proto bychom jim měli jejich nekonečnou oddanost oplácet tou nejlepší péčí, aby byla zdravá a spokojená. Vyspělost každého člověka se projevuje právě v péči o jeho zvíře. Mnoho z vás si možná po přečtení tohoto článku koupi zvířete rozmyslelo, což jistě svědčí o racionálním zamyšlení se a zodpovědném přístupu k ostatním živým tvorům, jiní se naopak v koupi utvrdili a já pevně věřím, že u nich budou zvířátka šťastná.
Pozor léto!
Dietní chyby
Teplé počasí láká do přírody, lidé mají potřebu se sdružovat, pořádat grilovací večírky a vyrážet do zahradních restaurací. Společných setkání pod otevřeným nebem se zúčastňují také ti psi, kteří jindy s rodinou čas jídla netráví. I dobře vychovaný pes brzy zjistí, kdo ze společnosti je "nejměkčí", kdo neodolá upřenému psímu pohledu a podělí se o maso naložené v marinádě, opečenou uzeninu nebo dokonce o drůbeží kost. A co neodpadne od stolu, najde si pes v přírodě sám: různé mršiny, výkaly nebo neuklizené odpadky. Někteří psi požírají ovoce spadané ze stromů, jiní dovedně sbírají borůvky a někteří dokonce kradou ze záhonů zeleninu. Důsledkem jsou průjmy zdánlivě bez příčiny, alergie, svědivost, vyrážky i akutní příhody břišní, počínaje dilatací nebo torzí žaludku a konče perforací střeva.
Vždy, když pes začne trpět nechutenstvím, zvrací nebo má průjem, "naordinujeme" mu okamžitou hladovku. Ta by měla trvat minimálně 36, raději však 48 hodin, aby se zažívací trakt zklidnil. Hladovku nepřerušujeme ani piškoty, ani masovým vývarem. Venčit chodíme zásadně psa s nasazeným košíkem, abychom mu zabránili požírat cokoli dalšího včetně trávy, a na vodítku, abychom měli přehled o stavu a množství jeho stolice. Protože při průjmových onemocněních hrozí dehydratace, musí mít pes neustále dostatek čisté pitné vody. Vhodnější je sice slabý černý čaj (nikdy ne bylinkový a určitě ne slazený), protože zklidňuje žaludeční sliznici, ale někteří psi čaj odmítají. To, že pes při hladovce vypije velké množství vody (což by se mu s čajem nestalo), nemusí nutně znamenat příznak nějaké závažnější choroby, ale spíše jen to, že se snaží zahnat hlad.
Po skončení hladovky začneme podávat buď běžné (kvalitní) granule, nebo vařenou rýži s kuřecím masem. První den dáme psovi polovinu jeho normální porce a ještě ji rozdělíme do několika menších dávek. Pokud se do druhého dne problémy nevrátí, můžeme začít krmit normálně.
Nikdy nedáváme psovi léky z naší lékárničky. Pokud nepomůže hladovka a příznaky jsou stejné, nebo se dokonce zhoršují, ve stolici se objeví krev, pes je apatický, nemůže kálet ani zvracet, nebo má teplotu (měřeno v konečníku) nad 39 oC, zajdeme se psem k veterináři.
Onemocnění uší
Hlavně v létě stoupá počet onemocnění uší. Způsobují je mechanické nečistoty, např. osiny, ale také paraziti – hlavně ušní svrab, bakterie a kvasinky. Abychom zabránili onemocnění uší našeho psa, musíme mu je pravidelně, často a správně čistit. K tomu používáme samočisticí kapky, které šetrně rozpouštějí ušní maz. Pokud psa koupáme, dbáme na to, aby se mu do uší nedostala voda.
Onemocnění uší u psa rozpoznáme podle toho, že pes potřásá hlavou, případně naklání hlavu k jedné straně a uši jsou citlivé na dotyk. Pokud u psa zpozorujeme některý z těchto příznaků ušního onemocnění, pozorně mu uši prohlédneme. Pokud má zarudlý vnější zvukovod, nebo je cítit zápach, musíme navštívit veterináře. Odpovídající léčba je totiž možná až po odborném vyšetření, protože např. roztoči jsou viditelní pouze pod mikroskopem, onemocnění ušním svrabem je rozpoznatelné podle ušního mazu podobnému kávové sedlině apod.
Záněty zevního zvukovodu trpí především v letním období ta plemena, která mají svěšené, dlouhé a dobře osrstěné uši, jako např. kokršpanělé nebo jezevčíci. Proto hlavně u dlouhosrstých plemen pravidelně vystříháváme, nebo postupně vytrháváme chlupy ze zevního zvukovodu, po každé vycházce kontrolujeme zevní boltce a vyčesáváme zbytky trav a osin ze srsti uší.
Onemocnění kůže
To, že je právě letní období pro vznik kožních nemocí nejpříhodnější, způsobují především vnější parazité (ať už přímým poškozením kůže, zavlečením infekce nebo vznikem alergií), a také koupání ve volné přírodě. Psům, kteří plavání vyhledávají, časté namáčení zbavuje kůži ochranné mazové vrstvy, která se pak snadno zapaří a je přístupná infekci.
Také srst, která má chránit psa před přehřátím, plní svou termoizolační funkci jen za předpokladu, že je čistá, vzdušná a načechraná. Po namočení se sice pes jednorázově ochladí, ale už za několik minut dojde k opačnému efektu – a k zmíněnému zapaření, hlavně pokud si pes lehne na sluníčko. Kůže se pod srstí ve vlhku přehřeje, a protože jsou české rybníky plné sinic, řas a bakterií, může snadno vzniknout akutní hnisavý zánět. Psi se totiž na rozdíl od lidí málokdy po koupání ve volné přírodě doma osprchují… Zhnisaná kůže svědí, takže psi se pak olizují a drbou – nejčastěji na bocích, krku, lících a kořeni ocasu. Pokud je pes k tomu všemu zablešený, může se stát i jediné vykoupání v rybníku celoživotním problémem.
Psi, kteří koupání nevyhledávají, jsou tak ušetřeni bolestivých komplikací. Těm ostatním se můžeme pokusit zabránit v přístupu do vody. Pokud psa o radost z plavání nechceme připravit, pak ho po návratu domů musíme osprchovat (a raději vykoupat) v čisté vodě. Pokud už ke změnám na kůži dojde, postižené místo se rychle zvětšuje. Letní dermatitidy, pokud nejsou včas léčeny, se pak mohou protáhnout až do podzimu, ale domácí léčbou můžeme problém ještě zhoršit. Zásypy, mastičky a šampóny určené pro lidi skutečně nejsou namístě. Účinnější je důkladné ostříhání postiženého místa, omývání mokvavých ložisek heřmánkem a nasazení košíku nebo límce, aby si pes nemohl olizováním situaci dál zhoršovat.
Po těchto opatřeních je třeba vyhledat veterináře, který zpravidla nasadí zklidňující léky, antibiotika a desinfekční koupele. Ani po takové balneoterapii nesmíme dopustit, aby pes ležel mokrý na slunci. Psa vysušíme čistým ručníkem, srst pročesáváme a čechráme nejlépe holou rukou a proschnout ho necháme při pohybu, například aportování.
Přehřátí a tepelný stres
O cestování se psem za parného počasí bylo napsáno už mnoho. Snad každý chovatel ví, že jízda autem bez klimatizace je pro psa za letního dne riziková a proto by se měly výlety za podobných podmínek raději vynechat.
Vždy, když v létě opouštíme auto, třebas jen na chvíli, měli bychom si uvědomit, že pes ponechaný v malém prostoru je přímo smrtelně ohrožen přehřátím, i když necháme několik okének pootevřených. Zajistíme tak sice přísun kyslíku, ale ochlazovací efekt je spíše sporný. Štěrbiny totiž majitelé ponechávají jen minimální, aby nepřitahovaly zloděje, vzduch venku je také teplý a uzavřeným autem proudí jen minimálně, a škvíry jsou vysoko u stropu, kam většina psů (samozřejmě v cestovní přepravce nebo v zavazadlovém prostoru) stejně nedosáhne. A ruku na srdce: jsme si pokaždé jisti, že se naše původně zamýšlené opuštění auta na chvilku neprotáhne na hodinu?
Přehřátí se navenek projeví zrychleným dechem, sliněním, výrazným tepem a neochotou k pohybu, v těžkých případech až nemožností pohybu. Závažné stavy přehřátí organismu doprovázejí průjmy, zvracení a teplota nad 40 oC (měřeno v konečníku). V takových případech psa rychle chladíme. Koupele ve vodě se nedoporučují, vhodnější je zabalit psa do mokrých ručníků, chladit ho např. sáčky zmrazené zeleniny a převézt ho k dalšímu ošetření na veterinární kliniku.
To, že psovi dovolíme mít za jízdy autem hlavu vystrčenou z okénka, ho možná ochladí, ale může to zároveň způsobit i řadu dalších problémů. Oči mohou být poraněny drobnými smítky, která by při chůzi neuškodila, ale za vysoké rychlosti se z nich stávají neřízené střely, nebo k zánětu středního ucha způsobenému průvanem, nebo může dojít k tomu, že i při drobné kolizi na silnici může pes z leknutí otevřeným oknem vyskočit, zranit se, způsobit další dopravní nehodu nebo se zaběhnout.
Dokonce i pes, který nikdy necestuje, může zemřít na přehřátí organismu a tepelný stres, a to při tak běžném úkonu, jakým je venčení. Týká se to především malých plemen žijících ve městech nebo všude tam, kde se cestou do parku musejí ujít stovky metrů po rozpálených chodnících. Horkem jsou samozřejmě ohrožena také štěňata, březí feny nebo feny zesláblé porodem či kojením, stejně jako staří a nemocní psi velkých plemen. Proto za velkých veder nevenčíme přes poledne, malé psy přes problematická místa raději přeneseme a s ostatními plemeny volíme cestu třebas oklikou, ale ve stínu nebo po trávě.
Kromě celkového přehřátí organismu jsou psi v létě ohroženi i spálením polštářků tlapek. Pokud jsme zvyklí venčit psa při jízdě na kole po silnici, raději zvolíme jiný způsob pohybu. Obrovské spálené puchýře na tlapách sice brzy odpadnou, ale odhalí živé podkoží. To je velmi bolestivý a dlouhotrvající stav, který si pes ještě zhoršuje olizováním postižených míst. Na tak exponovaném místě se rána dlouho hojí a po celou dobu hojení tudy může vnikat do těla psa jakákoliv infekce.
Letní vedra zhoršují zdravotní stav psů trpících některým chronickým onemocněním, cukrovkou, epilepsií, onemocněním srdce nebo dýchacími problémy. zdroj-planeta zvířat
Když se pejsek parádí
27.02.2007
Když se pejsek parádí
Přichází jaro na které se všichni těšíme a pro některé to možná bude důvod k obnově šatníku. Dlouhá zima, která ne a ne ustoupit možná i ty zaryté odpůrce jakýchkoliv módních trendů, ale i praktických oblečků přece jen přesvědčila a otevřela tak brány ostychu a přemlouvání. A mnohé možná popudila ještě víc, jestli na tom oblékání skutečně není něco k zamyšlení. Ale se zimou oblékání nekončí a spoustu užitečných oblečků se "šikne" během celého roku a nejedná se skutečně jen o módu nebo touhu po výstřednosti. Vždyť součástí šatníku vašeho psa je také obojek, vodítko, náhubek nebo mašlička.
My, lidé, nosíme oblečení především jako ochranu z nutnosti (proti chladu, dešti nebo naopak slunečnímu záření), dále ze slušnosti a studu (abychom se nevystavovali zvědavým pohledům ostatních lidí), a také pro parádu. Podle svého naturelu i finančních možností dbáme na to, abychom svým oblečením ladili s okolním prostředím, aby oblečení bylo praktické pro ten který účel, aby nám šaty slušely a také abychom udělali náležitý dojem na své okolí.
Opravdoví znalci módních trendů pravidelně sledují novinky renomovaných salónů. Módní přehlídky se dnes konají nejen pro lidi, ale také pro psy – a ideálním stavem či přímo společenskou povinností je sladit oblečení chovatele s oblečením psa. Ať už konfekci kupujete, nebo šijete, je třeba zvážit tři ukazatele:
Já a můj pes jsme spíše sportovní nebo elegantní typ?
Elegantní typy volí kabátky, svetříky a kloboučky tam, kde sportovci sahají po prošívané bundě, mikině a čepici s kšiltem.
Bude naše oblečení nejen krásné, ale i praktické?
U psí garderoby platí stejně jako u dětské, že ji lze snadno udržovat v čistotě.
K jakým příležitostem psovi oblečení pořídit?
Ideální výbava pro psa obsahuje alespoň tři oblečky - kombinézu na zimu, lehkou nepromokavou bundičku a svetr. Pokud se v rodině očekává mimořádná událost, měli bychom s předstihem uvažovat o doplnění psova šatníku o smoking nebo "velkou večerní".
Pes, který nosí oblečky pravidelně, se jejich nošení nijak nebrání. Psi oblečení nenosí jen kvůli parádě, ale hlavně z praktických důvodů:
Pes neprochladne
Bezsrstým plemenům nebo plemenům psů se srstí bez podsady se déšť a chlad dostanou okamžitě přímo na kůži.
Pes si neznečistí a nezacuchá srst
Zejména po ranní blátivé vycházce, kdy spěcháme do práce, oceníme, když nemusíme psa koupat a pročesávat.
Psa po koupání nebo po fyzicky náročné práci nemusíme balit do deky
Pes jistě ocení domácí oblek, ve kterém se může volně pohybovat.
U nás v Čechách…
Ano, Češi jsou v tomto směru stále poněkud usedlejší, opatrní a ostýchaví. Ještě stále je to pro mnoho z nás nepřijatelná věc a ještě stále vzbuzuje v mnoha lidech odpor. Někdo se dá při pohledu na oblečeného pejska do smíchu, jiný nestačí údivem promluvit a někdo se doslova zhrozí nad opovážlivostí majitele. Dříve byly v povědomí ještě tak "hárací kalhotky" a nějaká ta beruška na ofince yorkšíra. Dnes se běžně setkáme s vestičkami, svetry, roláky, overaly, oteplenými kombinézami, pláštěnkami, kšiltovkami, šátky atd.
Pohled za hranice…
V jiných zemích je běžnou praxí, že jsou pejsci součástí života, tedy veškerého dění svého majitele. Navštěvují s nimi párty, absolvují společenská setkání, výstavy, jsou přítomni na svatebních obřadech, prostě jsou všude. A proto je nezbytné, aby k dokonalosti své paničky perfektně ladil také její pes, který má "in" střih, "padnoucí" obleček a "šik" barvu. Z toho ale také vyplývá celkový pohled na tento trend a fakt, kdy například na dálničních odpočívadlech najdete vedle záchodku pro lidi záchodek pro pejsky (a né ledajaký).
Proč psa oblékat?
To je otázka, kterou si položil už asi každý a odpovědí je hned několik. Pro mnohé pejsky je obleček nutností. Nejen naháče, ale převážnou většinu hladkosrstých plemen obleček ochrání před mrazivou zimou, prochladnutím a nachlazením. Ať se jedná o vestičku, svetřík nebo oteplenou kombinézu, oblečky těmto jedincům rozhodně zpříjemní venčení, procházky a nějaké to dovádění ve sněhu. I oni vyžadují pohyb ať je mráz nebo sluníčko, tak proč jim ho nedopřát? I my lidé se rádi zachumláme do několika vrstev oblečení, aby nám procházka mrazivým ránem byla příjemnější. Totéž platí u psích seniorů, pejsků s omezenou pohyblivostí nebo pejsků nemocných, kteří nevynaloží tolik pohybové energie.
Pro zdraví
Pes, který tráví většinu dne a života v teplém bytě, nutně zchoulostiví. Organismus se nedokáže účinně vyrovnávat s teplotními nárazy během krátkých zimních vycházek, a s postupujícím věkem je jeho termoregulace stále méně pružná. Pes je pak náchylný k nejrůznějším onemocněním z nachlazení, k virovým nákazám, k problémům se srdcem a dýcháním a k revmatickému onemocnění. Zvýšenou péči bychom měli věnovat i štěňatům v zimě. Přesto je u nás oblečený pes stále spíše výjimkou. Také někteří veterináři jsou k psím oblečkům skeptičtí a tvrdí, že zdravý pes potřebuje na procházce v mrazu jen hodně důkladného pohybu. Na druhou stranu – jedna teplá mikina může být levnější než návštěva u veterináře…
Pro parádu
Pro psa si můžeme pořídit oblečky buď vlastním přičiněním (různé pletené a háčkované svetříky a šálky nebo vlastnoručně ušité oblečení), poděděním, "z druhé ruky", nákupem v běžné konfekci ve specializovaných obchodech, ušitím na míru v psím salónu nebo zakoupením luxusního značkového zboží. Váš pejsek se ale na rozdíl od pubertální dcerky, nebude cítit trapně v neznačkových džínách.
Co naše obchody nabízejí? Kombinézy, zimní vestičky, slavnostní šaty i vycházkové obleky, sukně, svetry a mikiny, pláštěnky, pyžama a župany, trička, spodní prádlo vč. háracích kalhotek nebo třeba bikiny. Připravují se speciální kolekce pro různá roční období, výbavičky pro štěňata a dopředu se plánují hity sezóny v nových barvách i střizích. Psí móda má dokonce své vlastní konfekční velikosti.
A ti s dlouhou srstí?
Možná si myslíte, že si budu odporovat, protože někteří majitelé oblékají i ty chlupaté představitele smečky. Ale oni dobře vědí proč. U chlupatějších pejsků plní obleček převážně ochrannou funkci před přílišným umazáním a následným každodenním téměř rutinním koupáním a uklízením po příchodu z venku. Nemusíme mít ani chundelatého pejska, abychom věděli jaké jsou následky při podzimních plískanicích, jarních oblevách a nějakých těch letních bouřkách. Všude plno bláta, ale pejsek musí ven, i když se mu také třeba do nepříznivého počasí nechce. A ať je pejsek sebeposlušnější, loužím a blátu se prostě nevyhne a z každé procházky se vrací jako bahnitá koule nebo "zmoklá slepice". Každé venčení je povinně zakončeno koupáním, nemalým úklidem a případně i fénováním. A proto není nic jednoduššího a chytřejšího, než psa vybavit šusťákovým overalem s nohavičkami. Po příchodu opláchnete tlapky, svléknete psa a je hotovo.
Výstavní chlupáči
Výstavní pejsky s dlouhou pěstěnou srstí venku bez oblečku potkáte jen stěží. Ať je parný letní den, podzimní déšť či krutá zima, na každou příležitost mají obleček, který je chrání před prachem, vlhkem, blátem a lámáním chlupů. Doma také nosí oblíbené "natáčky", aby byla srst také chráněna před poškozením.
Materiály a typy
Overaly, společenské oblečky, fleece oblečky, šátky, čepičky, hárací kalhotky, náhubky, návleky na uši, botičky, deky s podšívkou, svetry… jen zvolit to pravé. Obleček je nutné přizpůsobit účelu, počasí a především pejskovi. Neměl by nikdy pejska omezovat v pohybu, neměl by být ani malý ani velký, měl by tedy padnout "jako ulitý". Do vlhkého počasí, plískanic a bláta jsou vhodné oblečky ze šusťáku, které jsou praktické a jednoduše se dají vyprat a rychle schnou. Rozhodně by měl být materiál nepromokavý, ale zároveň prodyšný. Do mrazu a sněhu jsou vhodné kombinézky s teplou podšívkou, do chladného suchého počasí postačí úpletové svetříky, do společnosti se hodí jak veselé kombinézky s různými výšivkami či krajkami. A když v parném létě vyrazíte k vodě, neměla by chybět kšiltovka a rozhodně "psí" ručník s příslušnou výšivkou, aby se pejsci na pláži nepohádali.
A pokud máte pocit, že pro vašeho pejska není zrovna nic to "pravé ořechové", můžete navštívit některý ze salónů, kde vám ušijí model na míru dle vašich představ, vybraných barev a materiálů.
Zábrana sebepoškození
I v případě úrazu a pooperační léčby, je ve většině případech potřeba psovi zabránit dostupnými prostředky, aby si nezpůsobil lízáním, kousáním nebo drbáním nežádoucí komplikace. Víme, že je doma technicky nemožné hlídat psa (kočku) 24 hodin v jednom kuse několik dní. Sundání obvazů, i sádrových, nebývá pro psa velkým problémem a jen málokteré zvíře nechá nečinným. Na trhu je poměrně široký sortiment profesionálně vyrobených ochranných límců z různých plastů, v různých velikostech, které jsou snadno snímatelné a praktické. Jednou z možností je také použití "korzetu", který vyztužuje krk a tím psovi brání v ohnutí na potřebné místo. Dále se používají plastové nebo textilní náhubky, nebo improvizované textilní návleky a košilky, které jsou však dostatečné jen u trpělivých a mírných jedinců. V případě, že je pejsek zvyklý na oblečky, tento mu jistě nebude dělat velké potíže, i když nebude zrovna "in".
Obojky a vodítka
Obojek je nejen první ale především hlavní součástí "oděvu" vašeho psa. Měli byste si uvědomit, že obojků budete kupovat několik, tak jak pes postupně bude růst. Není vhodné kupovat obojek "s rezervou" až pes doroste. K mání jsou obojky jednoduché kožené, kožené stahovací, kovové stahovací nebo polostahovací, obojky z nylonu, textilní obojky atd. Ale nechybí ani módní tenká, lehká a nenápadná vodítka ladící s barvou psa, případně vašeho či psího oděvu, nebo naopak v kontrastním provedení, které zajistí bezpečí vašeho pejska nejen reflexní barvou, ale i spolehlivostí a pevností. Samozřejmě nechybí ani barevně ladící soupravy obojku s vodítkem, nebo obojky vzorované pro konkrétní plemena, masivní kožené obojky zdobené kovem, nebo společenské obojky zdobené kamínky.
Doplňky
Na trhu nechybí také značné množství slušivých mašliček, gumiček, sponek, plastových skřipců, šátků na krk či obojků se šátky, které zaručeně seženete v barvě kterou zrovna potřebujete pro celkové doladění kolekce. V případě, že se chystáte na horskou túru, možná přijdou vhod některé z různých druhů ponožek a botiček, které chrání tlapky před rozpáleným chodníkem, ostrými kameny nebo mrazem a solí.
Módní doplňky
Pro pejska můžeme k základnímu oblečení pořídit ještě boty na míru, šik klobouk nebo čepici s kšiltem, šátek na krk či pruhovanou šálu natřikrát omotanou kolem krku, vše buď decentně "tón v tónu", nebo naopak ve výrazných barvách, kterými znásobíme psovu i naši bezpečnost na ulicích.
Kromě běžných psích doplňků, jako jsou vodítka nebo obojky, se dají koupit třebas i sluneční brýle. Milovníci luxusu dopřávají sobě i svým psům značkové pelíšky, kabelky a tašky, dokonce i obojky Swarovsky posázené drahými kameny.I největším výstředníkům se pak zdají nezvyklé nové trendy přicházející ze zahraničí: barvení psí srsti nebo lakování drápků speciálně vyrobenými laky.
Psi v oblečcích tedy nejen krásně vypadají, ale jsou chráněni před nemocemi. Každému psovi však sluší něco jiného!
Střihy
Pokud si skutečně potrpíte na perfektním oděvu a doplňcích, vašemu pejskovi jistě nechybí ani kvalitní účes, tedy sestřih psí srsti. Mnoho chovatelů si klade otázku: nemáme toho našeho psa na léto ostříhat? Je to vůbec u tohoto plemene možné? Plemena lze všeobecně dělit na ta, u kterých je úprava srsti plemenným znakem a na ta ostatní. Jedno je jisté, zbavíme-li psa srsti, nemůže plnit svoji funkci izolace před chladem, ale ani teplem. Podstatné je, ponechat po ostříhání psovi prostor pro dostatečnou aklimatizaci. Nebudeme tedy asi v únoru nechávat na krátko stříhat čtrnáctiletého astmatického a artrotického pudla nebo yorkšíra, stejně jako nenecháme pařit se v houni splihlé vlny mladého bobtaila v tropickém létě. Stříhat tedy lze každého psa, bez ohledu na způsobu střihu a u plemen bez předepsaného střihu se meze rozhodně nekladou.
Možností jak zazářit ve svém okolí, přivést sousedku k šílenství, ale zároveň ochránit kožíšek před špínou velkoměst i přírody a ještě si ušetřit spoustu práce, je mnoho. Je jen na vás jestli se konečně odhodláte, nebo budete závistivě či popudlivě vzhlížet na kolemjdoucí. Příležitostí jak a kde vylepšit psí zevnějšek je dnes dostatek, stačí navštívit nějakou psí výstavu, obchod s chovatelskými potřebami, salón nebo soukromý psí butik.
zdroj-planeta zvířat
Zdravé tipy a psí spokojenost
Pod pojmem spokojený a zdravý pes si každý z majitelů může představovat něco jiného. Někdo se spokojí s tím, že pes sežere svou denní dávku krmiva a rád vyrazí na každodenní procházku do parku, jiný se spokojí s tím, že psa netrápí žádné vážnější choroby, průjmy či zvracení a další majitel se radostí „tetelí“ nad výkony svého psa na cvičáku. Za zdraví psa, za jeho dobrou fyzickou kondici, ale také duševní pohodu je zodpovědný každý majitel. Je také důležité mít na paměti, že ne vždy je pro pejska nejlepší to, co si majitel myslí nebo mu postupně vnutí. Je mnoho faktorů a mnoho povah a ne vše se dá aplikovat na každého jedince.
Nezbytnou součástí péče o zdraví je také prevence a předcházení případných problémů. Zdravý pes je čilý, ochotně pracuje a hraje si, má chuť k jídlu, do života, netrpí nadváhou ani podvýživou, je nebojácný, jeho srst je lesklá a celkově pes působí zdravě, spokojeně a "komunikuje" s námi.
Při dodržování několika základních pravidel, předejdete případným komplikacím nejen vy, ale i vašemu pejskovi budou zářit očka spokojeností.
• Výživa – strava musí být kvalitní a musí pokrývat požadavky organismu. Při výběru a dávkování krmiva je důležité brát v úvahu kromě velikosti a tělesné hmotnosti psa také energetický příjem a výdej, tedy to, zda je pes tělesně či duševně namáhán, nebo většinu dne leží na kanapi. Potřeba živin je ve věku štěněte asi dvojnásobná než u dospělého psa a potřebuje přijímat živiny lehce stravitelné a energicky bohaté. Ovšem nároky na kvalitu surovin jsou stejně vysoké jak u štěňat, tak dospělých jedinců. Strava musí zajišťovat dostatečný přísun vitamínů a minerálních látek. Pokud krmíte komerční (granulovanou) stravou, nepřidávejte do krmiva bez porady s veterinárním lékařem svévolně vápník, fosfor a jiné doplňky. Může zde hrozit nebezpečí předávkování, které se velmi rychle projeví např. na vývoji končetin a vaše snaha za zlepšením se obrátí proti vám. Není také vhodné kombinovat komerční stravu a klasickou čerstvou stravu z důvodu nebezpečí nevyváženého přísunu živin.
• Pohyb – je nezbytnou součástí denního programu psa. Každé plemeno se svými potřebami trochu liší a proto je na majiteli zajistit dostatečné vydání energie psa dle jeho potřeb. Ovšem žádný pejsek se nespokojí s životem stráveným na kanapi, toto je také jedno z kritérií, které byste měli zvážit již při výběru vhodného plemene. Větší fyzický výkon (soutěže) by také měl pes absolvovat až po předchozí přípravě a tréninku. Mladí a rychle rostoucí psi plemen náchylných na onemocnění kloubů by neměli být nadměrně zatěžováni.
• Očkování – je ochranou organismu proti mnoha závažným infekčním onemocněním. O prospěšnosti preventivní vakcinace dnes snad již nikdo nepochybuje. Aby bylo očkování účinné, musí být úplné (počátek v šesti/osmi týdnech života štěněte) s postupným přeočkováním a v různých kombinacích vakcín. Proto je nezbytné respektovat termíny očkování doporučené veterinárním lékařem. Dále následuje jednou ročně pravidelné přeočkování kombinovanými vakcínami až do konce života. Záznamy o očkování jsou zapsány v očkovacím průkazu, který je nejdůležitějším dokladem každého psa, ať čistokrevného nebo bez průkazu původu.
Štěňata získávají malé množství protilátek od matky prostupem přes placentu a pak především mlezivem v období 24 hodin po narození. Tyto protilátky udržují vysoké hladiny v krvi štěněte přibližně do 6 týdnů věku a poté postupně klesají. Po šestém týdnu věku proto začínáme s vakcinací. První vakcinace však může být ještě likvidována zbytky mateřských protilátek a tím vzniká tzv. imunitní okno. Proto je nutné vakcinaci opakovat za 21 dní, kdy již u štěněte žádné mateřské protilátky nejsou. U štěňat se provádí vícenásobné očkování, protože imunitní systém štěněte je vyzrálý až po dvanáctém týdnu věku. V tomto období je již mládě vakcinováno potřetí.
Základní vakcinační schéma štěňat a dospělých psů
-
6 - 9 týdnů věku - první očkování (DHPPi)
-
8 - 12 týdnů věku - první přeočkování (DHPPiL)
-
12 - 16 týdnů věku - druhé přeočkování (DHPPiL+R)
-
vždy po 1 roce - roční přeočkování (DHPPiL+R)
Choroby, proti kterým se vakcinují psi
Psinka - D
Velmi nebezpečné virové onemocnění, projevující se ve třech základních formách: slizniční, střevní a nervové. Forma plicní se projevuje výtoky z nosu, kašláním až zápalem plic - pneumonií. Střevní forma způsobuje průjmy a zvracení, nervová navozuje křeče až ochrnutí. Může mít však i kožní projevy - ztluštění a ztvrdnutí polštářků na tlapkách. Většinou se nejdříve projevuje vysokými teplotami, které po 2-3 dnech ustoupí. Pes bývá malátný a zpravidla nepřijímá potravu. Téměř vždy je onemocnění provázeno zánětem horních cest dýchacích, kašlem a zánětem spojivek s hnisavým výtokem z očí. Pes může zvracet, mít průjem, někdy až krvavý. Přenáší se kontaktem s nakaženými psy nebo jejich sekrety. Zvláště vnímavá jsou štěňata, ale onemocnět mohou i starší zvířata. Onemocnění se léčí antibiotiky.
Infekční zánět jater - H
Onemocnění postihuje zejména játra a projevuje se žloutenkou, výraznou bolestivosti břicha, průjmem, zvracením. Postiženy mohou být i oči, kdy dochází k zákalu rohovky, mohou se objevit krváceniny na sliznicích.
Parvoviróza - P
Vysoce nakažlivé onemocnění projevující se krvavým průjmem, zvracením; často končí úhynem zvířete. Nejvyšší riziko nákazy je u štěňat. Zdrojem nákazy je trus nemocného zvířete.
Parainfluenza - Pi
Je to infekce s méně závažným průběhem, která je však velmi nakažlivá a snadno se přenáší z jednoho psa na druhého přímým kontaktem, ale i prostřednictvím vzduchu. Zvyšuje riziko zápalu plic. Onemocnění, jinak zvané psincový kašel se zpočátku projevuje suchým kašlem, dávením a horečkou. Druhotné bakteriální komplikace mohou později postihnout i plíce a způsobit jejich zánět. Vakcinace poskytuje vynikající ochranu zvířete.
Leptospiróza-L
Jedná se o bakteriální onemocnění. Rezervoárem onemocnění jsou divoce žijící zvířata (hlavně potkani). Pes se nakazí přímo od nemocných zvířat nebo pitím kontaminované vody. Mezi hlavní příznaky patří vysoké horečky, žloutenka, krváceniny na sliznicích a krev v trusu. Některé typy leptospir jsou přenosné na člověk a jsou vysoce nakažlivé - např. Weilova žloutenka.
Vzteklina - Rabies (Lyssa) - R
Je smrtelné onemocnění přenosné na člověka. Příznaky vztekliny jsou velmi proměnlivé. Nemoc se přenáší slinami nakažených zvířat a manipulací s uhynulými těly. Projevuje se především jako zvýšená slinivost a agresivita, ztráta plachosti, ochrnutí a nemohoucnost. U psů je od vstupu ČR do EU očkování proti vzteklině povinné od dokončeného třetího měsíce věku s povinnou každoroční revakcinací.
Koronaviróza - C
Jde o méně závažné akutní průjmové onemocnění. Onemocnění virového původu se vyskytuje zejména u štěňat do 1 roku věku, především ve velkých chovech především v útulcích apod. Nejvíce vnímavá jsou štěňata ve věku 6 - 9 týdnů. Onemocnění se přenáší trusem infikovaného jedince. Na trhu jsou účinné inaktivované vakcíny. Vakcinace nepatří do základního vakcinačního schématu, po první vakcinaci následuje revakcinace za 3 - 4 týdny a dále vždy po jednom roce
Infekční laryngotracheitida
Nemoc je obzvláště vysilující pro plemena se slabou průdušnicí a pro starší jedince. Přenáší se kontaktem s nakaženými psy či jejich sekrety. Projevuje se suchým až záchvatovitým kašlem a dávením. Intranasální vakcína podávaná formou tekutiny aplikované na nosní sliznici účinkuje až devět měsíců. Tato vakcinace nepatří do běžného vakcinačního schématu, ale pokud Váš pejsek chodí na výstavy, cvičáky nebo pobývá v hotelích pro psy, lze očkování jen doporučit.
Tetanus
Vakcinaci dopručujeme u loveckých a pracovních plemen psů, popř. u psů, kteří se vyskytují ve společnosti koní.
Lymská borelióza (lymeská borreliosa) - B
Vakcinace této choroby je vhodná zejména v oblastech se zvýšených výskytem tohoto onemocnění a to zejména u psů, kteří se často vyskytují v lese, nebo jejichž majitelé odmítají pravidelné preventivní ošetření proti klíšťatům.
Odčervení
• Odčervení – je nejúčinnějším a nezbytným způsobem boje proti vnitřním parazitům. Musí být prováděno pravidelně od tří týdnů života štěněte, a dále obvykle v termínu před očkováním a následně každé tři/čtyři měsíce v pozdějším věku (v průběhu celého života). Preparátů je v současné době dost a v nejrůznějších formách (tablety, pasty, roztoky aplikované na kůži atd.), vhodný preparát vám doporučí veterinární lékař. Je mylná představa, že pes chovaný v městském bytě se nemůže nakazit vnitřními cizopasníky tak jako pes žijící venku. Pravidelné preventivní odčervení je pro zdraví vašeho psa tak významné, že by se mělo stát samozřejmostí.
Mezi veřejností je vžitá představa, že odčervení chrání zvíře proti vnitřním parazitům po dobu několika týdnů nebo měsíců, což není pravda. Odčervení je pouze jednorázový úkon, protože použitá tableta nebo pasta působí pouze na dospělého parazita a to jen 24 hodin. Vajíčka parazitů ve zvířeti zůstávají a cyklus vývoje se opakuje.
Schéma odčervení štěňat
Vzhledem k tomu, že většina štěňat se rodí infikována škrkavkami, odčervujeme opakovaně celé vrhy a to včetně matky, neboť vajíčka škrkavek se vylučují do mateřského mléka a tudy do organizmu štěněte.
- 1. odčervení - 14 dnů po porodu
- 2. odčervení - 4 týdny po porodu
- 3. odčervení - 6 týdnů po porodu
- 4. odčervení - 3 měsíce po porodu
- a dále každé 3 měsíce až do 1 roku věku štěněte
Odčervení dospělých psů
Dospělá zvířata odčervujeme pravidelně každých 3 - 6 měsíců. V případě přítomnosti parazitů v trusu po odčervení zopakujeme aplikaci léčiv ještě po 14ti dnech. Nejlepším postupem však je vyšetřovat trus dospělých zvířat cca 1 x za čtvrt až půl roku a v případě pozitivního nálezu provést odčervení opakovaně v rozestupu 14 dní. Pokud je nález negativní, odčervení není potřeba.
• Blechy a klíšťata – ochrana před zevními cizopasníky je také nezanedbatelná. Přítomnost blechy v psím kožíšku nutně neznamená znečištěné zvíře, což jsou stále přežívající předsudky a dokáže nejednomu majiteli i pejskovi "zamotat hlavu". Na trhu je dnes celá řada přípravků, které psa chrání proti blechám a klíšťatům. Liší se rozsahem účinku, dobou, po kterou působí a způsobem aplikace. Nejčastěji používané jsou antiparazitální obojky, velkou oblibu si získaly dlouhodobě působící spreje či ampulky s roztokem aplikované na kůži, jednou z posledních možností jsou tablety užívané vnitřně. Blechy je vždy, jak známo, nutno likvidovat zároveň v prostředí a na zvířeti, proto jedině s účinným preparátem a systematickým postupem dosáhnete nějakého efektu.
BLECHY-Blechu nemusíme moc dlouze představovat. Jsou vybaveni mimořádnýmí skokanskými vlastnostmi a na svého hostitele dokáží doskočit až do vzdálenosti 1,5 metru. Živí se krví hostitele, můžou vyvolat až silné alergie, kožní problémy, chudokrevnost atd. Je dobře známo, že s blechami přišel z východu do Evropy mor. Dnes, pravda, takové nebezpečí není reálné, nicméně, blecha je stále v lidské společnosti nevítanou. Jaro a léto je období rozvoje hmyzu a přirozeně také parazitů. Blechy a klíšťata pro psa představují nejen velké trápení, ale i nebezpečí, že by se napadení parazity mohlo rychle rozrůst. S blechami se dozajista u svého psa setká každý chovatel. Zablešeni můžou být psi i feny vybraných chovů vzácných a drahých plemen, stejně jako obyčejní voříšci. Napadení blechami není nic neobvyklého a svého hostitele si blecha nevybírá podle rodokmenu.
Ošetření proti blechám
Blechy a jejich vliv na zdraví zvířat
Zablešení domácích zvířat je stále častým jevem. Někteří majitelé si nechtějí za žádnou cenu připustit, že by zrovna jejich miláček mohl mít nějakou tu blešku, jiní razí teorii, že "každý správný pes má blechy". Tuto problematiku bychom však neměli brát na lehkou váhu a zablešení zvířete účinně předcházet. Dobrých důvodů je pro to víc než dost.
-
Blechy sáním krve svého hostitele způsobují svědění, což se projevuje drbáním, neklidem a nervozitou zvířete. Neustálým drbáním a vykusováním blech ze srsti dochází k sekundárnímu poškození a infikování kůže, rozvíjí se zánět kůže, který je třeba léčit.
-
Při masívním výskytu blech u štěňat, koťat a malých plemen mohou způsobit chudokrevnost a ovlivnit tak celkový zdravotní stav zvířátka.
-
Blechy jsou významným mezihostitelem tasemnice psí. Při vykusování ze srsti a nálsedném pozření blechy se pes nebo kočka touto tasemnicí nakazí. Tasemnice pak způsobuje celkové zdravotní obtíže.
-
Velmi častá je alergie na bleší kousnutí. Tato alergie se projevuje u psů a koček těžkým poškozením kůže a dlouhodobým onemocněním, jehož diagnostika i léčba bývá často složitá a nákladná.
-
Blechy také přenášejí nemoci hlavně bakteriálního původu - mor, brucelózu, pasteurelózu a jiné.
Jak poznáme, že má náš mazlíček blechy
Při masívním zablešení nebo u hladkosrstých plemen psů jsou blechy lehce viditelné i pouhým okem. Neklamnou známkou přítomnosti blech v srsti je přítomnost blešího trusu, který připomíná mletou kávu. Bleší trus se nejčatěji objevuje v jemné srsti např. za ušními boltci. Pokud si nejste jisti, zda se skutečně jedná o bleší trus, můžete provést jednoduchý test. Bleší trus je vlastně natrávená krev, která reaguje při styku s peroxidem vodíku (H2O2 - kysličník) hnědnutím a pěněním. Dejte černé tečky na papírový ubrousek a polyjte peroxidem. Pokud tečky pění, rozpouští se a mají hnědou barvu, je test pozitivní.
Jak účinně bojovat proti blechám
Je prokázáno, že 90% bleší populace přebývá v okolní prostředí v podobě vajíček a larev a pouze dospělé jedince nalezneme v srsti zvířete. Vývojový cyklus blechy trvá při dobrých podmínkách průměrně 21 dnů. Dospělá samička klade vajíčka, která vypadávají do okolí zvířete. Po 4 až 12 dnech se líhne larva, jejíž hlavní potravou je trus dospělých blech. Larvy se zavrtávají do koberců a dek a mohou zde přežít i několik měsíců. Larva se po dvojím svlečení zakuklí a z ní se pak vyklube již dospělá blecha. Proto je tedy jednorázové odblešení preparátem s krátkodobým působením neúčinné.
Je vhodné zvíře nejprve odblešit např. šamponem nebo zásypem, které působí v podstatě jednorázově, nebo rovnou sprejem s dlouhodobým účinkem. Na ošetření jednorázovými přípravky by měla navazovat aplikace dalších dlouhodobě působících preparátů. Podle druhu a doporučení výrobce zvoleného přípravku bychom měli ošetření pravidelně opakovat. Zároveň s těmito opatřeními je však nutné ošetřit vhodnými přípravky i prostředí. Deky a pelíšky vyperte v co nejvyšší teplotě, kotce, boudy apod. vymyjte horkou vodou a ošetřete vhodným přípravkem na likvidaci blech v prostředí. Některá silně zablešená prostředí se nepodaří odblešit trvale vlastními silami a musí být povolán deratizér.
Používejte dlouhodobě působící antiparazitika nejlépe po celý rok. Pravidelně kontrolujte srst zvířat. Je vhodné často čistit, prát nebo měnit pelíšky a pravidelně vysávat všechny koberce, čalouněný nábytek apod. Naopak časté šamponování koberců nedoporučujeme, protože zvýšená vlhkost usnadňuje vývoj blech. Po návštěvě jiného chovu nebo různých hromadných akcí zvířata pečlivě prohlédněte. Pokud i přes použitá antiparazitika naleznete v srsti vašeho mazlíčka blechu, zkontrolujte, zda již nedoběhla účinnost použitého preparátu. V některých případech preparát není dostatečně účinný a je třeba druh výrobku zaměnit za jiný, který bude vašemu zvířátku lépe vyhovovat.
Blecha je jednoznačně nejhojnějším psím parazitem. Na člověka sice blecha psí ""skočit"" může a nepotěší ho, ale nesetrvá na něm. Avšak opačně to možné je. Blecha lidská může na psovi či kočce parazitovat velice dobře.
Zjistit, zda je zvíře zablešené, je poměrně jednoduché. Buď při pečlivém probírání kožichu ""proti srsti"" narazíme na živé, velmi rychle se v srsti pohybující blechy nebo v chlupech hledáme bleší trus. Nejvíce blech ""bydlí"" v srsti na zádech a hlavě, v místech, kde se zvíře nemůže snadno drbat a vykusovat. Pro zjištění blešího trusu použijeme kousek navlhčeného ubrousku, buničité vaty apod., na který položíme trochu vyčesané srsti pomocí hustého hřebínku. Jelikož trus blech obsahuje velké množství nestrávené sražené krve hostitele, začne se v případě blešího trusu na bílém mokrém ubrousku kolem ""zrnka"" tvořit hnědočervené zbarvení ze zbytků krevního barviva nasáté krve. Tento jednoduchý pokus je jednoznačným důkazem zablešení.
Je třeba si uvědomit některá zajímavá fakta z blešího života. Málo se například ví, že většina dospělců blech, kterých je v populaci asi kolem 20 %, žije na svém hostiteli, zatímco zbylých 80 %, což jsou larvy (vývojová stadia) se zdržuje volně v prostředí a tedy na místech, kde se zdržuje váš chlupatý miláček. Proto by si majitelé zablešených domácích chlupáčů měli uvědomit, že jednorázové odblešení by mělo být prvním krokem a druhým, který by měl následovat, by měla být dokonalá asanace prostředí. Tedy odblešit, dezinfikovat kotec, pelech, boudy, deky, prostě vše, kde se pes pohybuje.
Udržovat domácí zvířata bez ektoparazitů, neboli bez vnějších parazitů, tj. blech, vší, či klíšťat, by mělo být základní podmínkou úspěšného a bezproblémového chovu. Uvažme, že tito parazité mohou přenášet celou řadu onemocnění i nepříjemných onemocnění kůže.
Musíme však připomenout jeden velmi rozšířený a důležitý nešvar. Drbající se pes nemusí automaticky znamenat, že je pes zablešený, jak si mnozí chovatelé myslí. V případě, že nechytíme v kožichu psa dospělou blechu nebo přítomnost parazitů neprokážeme ""papírkovým testem"", je lepší drbající se zvíře předvést na prohlídku do veterinární ordinace, která má další specializované metody diagnostiky. Nevhodná koupel či několik po sobě následujících koupelí může více pokazit, než vylepšit.
Antiparazitární přípravky
Napadení zvířat blechami a klíšťaty má v našich podmínkách obvykle sezónní charakter. Existuje několik způsobů, jak chránit zvířata proti těmto zevním parazitům. Záleží vždy na majiteli, který způsob zvolí.
Antiparazitární obojek
Obojek má většinou kombinovaný účinek jak na blechy, tak i na klíšťata. Dle výrobce je délka účinnosti různá, některé působí i 6 a více měsíců. Jsou k dispozici obojky jak pro psy, tak i pro kočky (nezaměňovat).
Antiparazitika ve spreji
Sprej je výhodný především u hladkosrstých plemen. Sprej se většinou nesmí aplikovat bezprostředně po vykoupání zvířete a jeho účinnost je přibližně 1 – 2 měsíce. Je nutné sprejem ošetřit celé tělo zvířete, včetně hlavy.
Spot on
Spot on je malé množství tekutiny v kapsli, tzv. kapka za krk, která se aplikuje mezi lopatky. Prostřednictvím kožního mazu je účinná látka zapravována do struktur kůže, odkud se postupně uvolňuje zpět na povrch. Cizopasníci jsou hubeni pouhým kontaktem s účinnou látkou. Při volbě tohoto způsobu ochrany zvířete je zejména u koček nutné zkontrolovat, zda je přípravek pro ně registrován. Jedna z používaných účinných látek (permethrin) totiž způsobuje nervové příznaky až smrt koček. Některé novější preparáty tohoto druhu působí zároveň na blechy i vnitřní parazity a to včetně srdečních červů a ušního svrabu. Nemají však účinek na klíšťata.
Na trhu jsou ještě další druhy výrobků, např. pudr proti blechám. Jejich používání není již tak časté.
Ošetření proti klíšťatům
Klíšťata a jejich vliv na zdraví zvířat
V letní období je velmi častým problémem napadení zvířat klíšťaty. Chránit sebe i své chlupaté kamarády proti těmto parazitům je důležité zejména z toho důvodu, že klíšťata jsou přenašeči závažných infekčních onemocnění a způsobují kožní obtíže. Je prokázána možnost přenosu až 150ti různých infekcí z klíšťat na teplokrevné tvory.
Nemoci přenášené klíšťaty:
Kožní potíže:
-
boláky po vpichu
-
ekzémy
-
alergie
Jak zacházet s přisátým klíštětem
Po návratu z venku zkontrolujte svého mazlíčka a ihned odstraňte všechna klíšťata.
-
Klíště před vyndáváním nenatírejte krémem, olejem ani lihem pro jeho usmrcení. Klíště pak ztrácí svou pevnost a snadněji se přetrhne. Zbytek klíštěte se pak velmi špatně odstraňuje. Při úhynu také klíště vypouští do svého hostitele velké množství infikovaných slin a s usmrcovadlem dochází k dalšímu vstřebávání infekce kůží.
-
Klíště uchopte speciální pinzetkou nebo tzv. elektrikářským krokodýlkem tak, abychom jej příliš nezmáčkli. K nákaze hostitele dochází při sání vypouštěním slin do rány a při odstraňování klíštěte jeho zmáčknutím vtlačením jeho obsahu do ranky. Proto je nutné při vyndávání klíštěte nepoškodit jeho napité tělo.
-
Kývavým nebo točivým pohybem (je jedno v jaké směru) klíště vytáhněte.
-
Zkontrolujte, zda je klíště celé.
-
Místo, odkud bylo klíště odstraněno, je třeba potřít desinfekcí (líh, Jodisol, Betadine).
-
Klíště nelikvidujeme tím, že ho rozmáčkneme, ale spálíme nebo utopíme.
-
Pokud máte obavy, že je klíště infikované a vy nebo váš miláček by se mohl nakazit, klíště nemusíte likvidovat, ale můžete využít speciální pracoviště kde klíště vyšetří zda je infikované.
Prevence onemocnění přenášených klíšťaty
Antiparazitární přípravky
Nejlepší prevencí onemocnění přenášených klíšťaty je zabránit jejich přisátí nebo způsobit jejich rychlý úhyn. V současné době je na trhu široký sortiment antiparazitárních výrobků pro psi i kočky, se kterými máme výborné zkušenosti. Je nutné vždy dodržovat doporučení výrobce, nezaměňovat výrobky určené pro jednotlivé druhy zvířat, dodržovat vhodný věk pro jejich použití a sledovat dobu jejich účinnosti.
Vakcinace
Dnes jsou pro zvířata dostupné vakcíny proti lymské borelióze od několika výrobců. Očkování proti borelióze nemá preventivní účinek na přisátí klíštěte na očkovaného jedince, zabraňuje však vzniku nemoci. Toto očkování není zahrnuto do základního vakcinačního schématu, vřele jej však doporučujeme. Důležité je především v oblastech vysokého výskytu klíšťat a u loveckých psů. Nejlepší doba pro očkování proti lymské borelióze je mimo sezónu, tedy v zimním období.
Proti klíšťové encefalitidě vakcinace pro zvířata neexistuje. Klíšťová encefalitida však není častým problém u psů. V celé Evropě se vyskytlo jen několik málo psů s neurologickými problémy, kteří onemocněli klíšťovou encefalitidou.
Ochrana před nákazou z přisátého klíštěte
Firma Juwital ve spolupráci s Parazitologickým ústavem Akademie věd vyvinula přípravek Antisept Juwim-gel, který se používá při napadení klíšťaty nebo po bodnutí krev sajícím hmyzem. Tento přípravek zvítězil v konkurenci šestačtyřiceti projektů a získal Cenu zdraví udělovanou každoročně Nadací prince Charlese z Velké Británie.
Nový přípravek je sada určená k účinné likvidaci infekce způsobené kousnutím klíštětem a k bezproblémovému odstranění mrtvého klíštěte. Antisept Juwim-gel je dvousložkový, skládá se ze speciální jodové tinktury a gelu. Mohou jej používat dospělí, děti a také domácí mazlíčci, tedy psi a kočky. Pozor, nepoužívejte při alergii na jód! Nenahrazuje sice očkování ani prevenci, ale klíště usmrtí včetně nákazy. Působí jak proti klíšťové encefalitidě, tak lymské borelióze. Přípravek pro celou rodinu na jednu sezónu stojí zhruba 370,- Kč a je k dostání v některých veterinárních ordinacích a bez lékařského předpisu i v lékárnách.
Včasná léčba získané infekce
Zde se budeme zabývat nakažením lymskou boreliózou, protože toto riziko je u psů nejvyšší. Pokud přes všechna uvedená opatření dojde k infikovaní klíštětem, je třeba co nejdříve zahájit léčbu antibiotiky. První příznaky boreliózy je možné pozorovat několik dní až týdnů po infekci. Hlavním příznakem je zarudnutí v místě přisátí klíštěte, které může být provázeno horečkou, únavou nebo zvracením. Ve 20% až 30% nakažení lymskou boreliózou však žádné příznaky pozorovány být nemusí a nemoc přechází do těžko léčitelných chronických forem!
Je známo, že klíšťata přenášejí infekční onemocnění a představují reálné nebezpečí
nejen pro psy, ale i každého z nás. Vzhledem k mimořádné schopnosti klíšťat adaptovat se na rozličné životní podmínky a napadat širokou škálu hostitelů je zatím nejjednodušším opatřením přímá ochrana hostitele. Požadavky na preparáty jsou netoxicita k hostiteli, dlouhodobé působení, rychlý nástup účinků, rovnoměrné rozložení, odolnost proti vodě a šamponování. Vhodnost a způsob použití současných dostupných preparátů určí váš veterinární lékař.
• Prohlídky – preventivní prohlídky u veterinárního lékaře by neměly být nic zvláštního, ale měly by se stát samozřejmostí alespoň jedenkrát ročně. Veterinární lékař při ní zkontroluje mimo jiné i oči, uši, chrup, teplotu atd.
• Pravidelná péče – vy sami byste měli pečovat a kontrolovat stav uší, drápů a zubů vašeho pejska a nenechávat tyto základní úkony jen na veterinárních lékařích. Péče o uši zahrnuje pravidelnou údržbu zvukovodu a u náchylnějších plemen (pudl, malá dlouhosrstá plemena atd.) i vytrhávání chlupů z vnitřní strany boltce a zevního zvukovodu. Chlupy se doporučuje vytrhávat pravidelně, v menším množství, asi jednou za dva/tři týdny. Zvukovod čistíme také pravidelně preparátem, který vám doporučí veterinář a také stanoví doporučenou frekvenci aplikace dle daného jedince.
Přirozené obrušování drápů závisí na míře pohybu psa venku. Drápy psa se za normálních okolností při klidném postoji téměř nedotýkají země. Preventivní krácení drápů proto provádíme pravidelně, aby nedošlo k extrémnímu přerůstání. Jak a o kolik drápy krátit, nejlépe vysvětlí odborník, protože na různé kategorie plemen se používají různé typy kleští.
Péče o zuby je dnes přirozenou součástí komplexní psí hygieny a není pochyb, že má značný význam pro omezení tvorby zubního kamene a prevenci paradontózy. Pro čištění zubů musíme používat komerční zubní pasty pro psy, které jsou jedlé, nepěnivé a s různými příchutěmi, kartáčky jsou rovněž speciální. Dále jsou k dispozici speciální žvýkací plátky, napuštěné látkou bránící tvorbě zubního kamene. Některá granulovaná krmiva také obsahují látky zabraňující tvorbě zubního kamene.
• Veterinární lékař – by měl být také pečlivě zvolen a pokud možno, měl by pes navštěvovat vždy stejného veterináře, který tak bude obeznámen s jeho zdravotním stavem. Důležitá je také vzájemná důvěra a v neposlední řadě také dosažitelnost ordinace v naléhavých případech.
• Zdravotní obtíže – je důležité co nejrychleji navštívit veterinárního lékaře v případě jakýchkoliv komplikací či změn. Pes neumí říct co ho bolí, ale pozorný majitel si rychle všimne změny v chování psa, které mohou být prvním příznakem onemocnění. Když jsme nuceni vyhledat lékařskou pomoc, nezapomeneme vzít s sebou očkovací průkaz, případně průkaz původu, záznamy o předchozí léčbě nebo výsledky provedených vyšetření.
Pes představuje pro člověka v městském bytě často jediný "most" k přírodě a vnáší do jeho života radost a pohodu. Nejen proto bychom měli stejným způsobem vnímat naše čtyřnohé kamarády a dopřát jim stejnou pohodu a vyhovět jejich potřebám
|
|
|
|
|
|
|
Dnes již byli 131 visitors (1430 hits) zde! |
|
|
|
|
|
|
|