Péče a zdraví psa
Jestliže se svým jorkšírským teriérem plánujete účast na výstavě, pak je péče o jeho srst velmi náročná. Tu bychom neměli podceňovat a začít musíme od prvních dnů. Nutné je denní česání, aby štěně dokonale přivyklo a česání se pro něj stalo příjemnou samozřejmostí. Okolo šestého měsíce se srst začíná balíčkovat. (Jednotlivé prameny dobře pročešte - cucků zbavenou srst napusťte kvalitním olejem, zabalte je do proužků hedvábného papíru a upevněte gumičkou).
Nezbytné je časté koupání s použitím kvalitní kosmetiky. V dnešní době je na trhu se psí kosmetikou opravdu velký výběr a každý si musí vyzkoušet, která nejlépe vyhovuje právě jeho pejskovi. Je možné, že se setkáte s názorem, že natáčení srsti u psů je týrání. Všechny odpůrce natáček ale musím uklidnit, neboť naopak díky nim může i super-šampión běhat venku s ostatními, spát v posteli, zkrátka žít jako všichni ostatní psi. Pokud některou z natáček více utáhnete a pejskovi je to nepříjemné, buďte si jisti, že si ji buď sám povolí a nebo vám svou nelibost dá patřičně najevo.
S natáčením musíme začínat postupně - například po jedné natáčce nejdříve na bok, když si zvykne, přidáváme další. Máme-li jorka jen na mazlení, postačí pročesání srsti a vykoupání podle potřeby. Můžeme si také vybrat některý ze slušivých střihů a nechat pejska ostříhat. Tímto krokem si ovšem definitivně uzavřete cestu na výstavy. Velkou výhodou je, že jork nelíná a nenacházíme tedy srst všude po bytě a na svém ošacení.
U jorků se stříhá horní třetina oušek. Některým štěňátkům se ouška postaví sama, někdy jim musíme pomoci a to tím, že ouško složíme do kornoutku a u hlavičky se oblepí leukoplastí.
Přestože je jork velmi malý, netrpí nijak zvlášť nemocemi. Nejdůležitější je vždy prevence a to především co se týká infekčních onemocnění. Samozřejmostí by mělo být pravidelné očkování a odčervování. Problémem někdy bývají přetrvávající mléčné zuby (řezáky i špičáky). Toto je nutné hlídat a v případě potřeby nechat dát mléčné zuby odstranit veterinářem, protože perzistující zuby mohou negativně ovlivnit skus psa. U jorkšírů se velmi často objevuje zubní kámen, kterému se ovšem dá předejít pravidelným čištěním zubů. Na toto čištění používáme pastu určenou pro pejsky, nikdy ne lidskou. Co se týká stravy, máme na výběr granule a nebo klasickou - doma připravenou stravu. Jorkšíři milují zeleninu (mrkev, papriku) i ovoce.
Psí řeč
Mezi člověkem a jeho psem existuje zvláštní způsob komunikace. Tak jako pes dokáže vycítit náladu i nejbližší záměry svého pána, tak i majitel dobře ví, co jeho pes právě cítí, k čemu se chystá nebo zda je v dobré fyzické a psychické kondici.
K mimoslovní komunikaci používá pes celou řadu prostředků. Každý pes má své specifické projevy, některé jsou jen pro určité plemeno, ale většina jich je společná pro všechny psy.
Řeč těla
Jestliže do vás pes „šťouchne" čenichem nebo pánví vyjadřuje vám tím přátelství. Psi většinou tyto doteky využívají během vítacího rituálu.
Olizování od dospělého psa znamená uklidňování, u štěňat z jednoho vrhu, jestliže se olizují navzájem - to znamená vyjádření vzájemné náklonnosti. Štěňata, která usilovně olizují pysky dospělého psa, se snaží donutit člena smečky k vyvrhnutí natrávené potravy - tak jak to doposud funguje ve vlčích smečkách. V současnosti si někteří psi zvykli používat olíznutí lidské tváře jako relativně bezpečné a přitom velmi účinné gesto, které funguje především ve vztahu s dětmi - odradí každé dítě od pozornosti, která je mu nepříjemná.
Známé vrtění ocasem v překladu znamená "těším se, mám radost. Pozor ovšem na situaci, když spolu s tímto vrtěním má pes i vyceněné zuby. Vrtění ocasem v tomto případě neznamená přátelské gesto, ale naopak to, že se pes těší na útok.
Cenění zubů k dásním je poslední výstrahou před útokem. Může být doprovázeno zježením srsti na hřbetě. Zježení srsti samo o sobě může znamenat jak strach, tak i přípravu na boj (i lidé mohou mít "hrůzou zježené vlasy". Toto zježení je u psů o „něco" větší, a to proto, aby vypadali v protivníkových očích mohutnější.
Pozor na objímání majitele s cizím člověkem (alespoň pro psa cizím): pes to může pochopit jako projev nadřazenosti a nepřátelství vůči pánovi.
Rovněž úsměv, při kterém jsou vidět zuby, by mohl pes vnímat jako výstrahu před bojem a snažil by se svého páníčka bránit.
Sahání na hlavu je pro psa výrazem nadřazenosti, takže je třeba vysvětlovat dětem, aby nikdy nehladily neznámé psy bez dozoru.
Dalším možným rizikem může být boj o potravu - dítě, které sahá cizímu psovi do misky nebo zvedne rohlík, který předtím upustilo na zem - může být v určitém nebezpečí. Pes tuto potravu chápe už jako svou kořist.
Řeč očí
Podle toho, jak se pes dívá člověku do očí, pozná každý chovatel, že pes něco chce: pohlazení, pamlsek nebo vycházku. Podrobnější popsání své „žádosti" vyjadřuje pes štěknutím, pohledem k misce nebo přecházením (od člověka například ke dveřím nebo vodítku).
Pes, který se naopak do očí nedívá, se bojí: čeká ho pokárání nebo povinnost, kterou nemá rád (např. koupání, česání, užití léku).
Řeč očí je však dvousečná zbraň a tak přímý pohled cizího člověka může některý pes vnímat jako hrozbu a nebo výzvu k boji.
Hlasové projevy
Štěkání je typický hlasový projev psa, kromě toho disponují psi i celou řadou dalších dorozumívacích zvuků. Každý chovatel zná hlasové projevy svého psa v celé škále od ňafání a kňučení až po vrčení a štěkání a dokáže přesně specifikovat jejich význam.
Vrčením na členy domácnosti se štěňata snaží upevnit své postavení ve smečce. Je ovšem nutné rozlišovat kousání a vrčení při hře (které je v přijatelné míře zcela v pořádku a při kterém není třeba štěně napomínat) a vrčení, které znamená reálnou hrozbu.
Štěkot nelze rozlišovat jen na základě toho, jestli jej pes vydává při hře nebo při upevňování pozice ve smečce. I nechovatel pozná, že jednotlivé „druhy" štěkání se mění v závislosti na chování psů. Hlasité atonální štěkání doprovází okamžiky, kdy se pes brání nebo naopak vyhrožuje útokem, rovněž při situaci sociální nejistoty a fyzické bolesti. Harmoničtější štěkání je spojeno například s hrou či podřízeným chováním. Tento způsob štěkání není vlastní divoce žijícím psovitým šelmám, z čehož někteří vědci usuzují, že štěkání vzniklo kvůli dorozumění s lidmi.
Pachy
Pachové značky a stopy nejsou ve vzájemné komunikaci mezi člověkem a psem rozhodujícím nástrojem k porozumění. Na vině je jednoznačně člověk se svým nedokonale vyvinutým čichem. Pes však člověku „pomáhá", pomocí svých pachových značek, vyznačit jejich společné teritorium alespoň vůči jiným psům.
Pes tak hodnotí člověka a jeho „pocity" i díky pachu. Jestliže se člověk cítí ohrožen, vydává charakteristický pach strachu. Pokud se jedná pouze o situaci, kdy se majitel bojí vnějších podnětů (např. bouřky), stresuje svým strachem i svého psa.
Pokud se člověk bojí cizího psa, dává mu to najevo kromě výše popsaných způsobů komunikace (pohyby, křikem, upřeným pohledem) také pachem. Přirozeností divoce žijících šelem je, že kořist, která svůj strach
Jak by mělo zdravé štěně vypadat
- Srst - Obecně platí, že štěně má mít hustou, lesklou srst, bez cizopasníků, strupů, vřídků či holých míst.
- Oči - Oči by měly být čisté, jasné a živé - neměly by slzet. Oční víčko se nesmí vychlipovat. Koutky očí nesmí být zanícené.
- Uši - Uvnitř by měly být čisté, růžové a lesklé, bez sekretu. Hustý a tmavý maz může signalizovat ušní svrab, což by nesvědčilo o dobré hygieně chovu.
- Čenich - Musí být bez výtoku (nelze se vymlouvat na počínající rýmu).
- Chrup - Měl by být pravidelný. I přesto, že je v tomto věku neúplný, lze rozpoznat, zda bude mít pes v dospělosti předkus nebo podkus. Pokud je z tlamičky cítit zápach, může to znamenat dvě věci - že štěně ochutnalo, co nemělo a nebo že má v sobě parazity.
- Tělíčko - Nesmí být ani vyhublé ani s nafouknutým bříškem. Pokud je v blízkosti pupku bulka, značí to pupeční kýlu. Tu je třeba dříve či později odoperovat, což přináší další finanční náklady. Seriózní chovatel nechá kýlu odoperovat na vlastní náklady nebo sníží cenu.
- Další - Protože stolice má být tuhá, řitní otvor by neměl být potřísněn výkaly nebo krví. Psíci by měli mít hmatatelná obě varlata.
Při výběru se rozhodně vyplatí na nic nespěchat. Chovatel by měl při prohlídce štěňátka fenku odvolat, aby ji kupec štěněte touto důkladnou prohlídkou neznervózňoval.
Zdravý chrup psa
Počínající zubní kámen na stoličkách.
Pejsci, podobně jako lidé, mají v průběhu života dva druhy zubů:
- mléčný chrup - dentes decidui
- trvalý chrup - dentes permanentes
Označení zubů
Jednotlivé zuby se liší svým postavením a funkcí. Na tomto obrázku je znázorněn trvalý chrup psa (horní a dolní čelist).
Zuby u psů rozdělujeme je na:
- řezáky - incisivi
- Id - mléčné
- Id1 - klíšťky
- Id2 - střeďáky
- Id3 - krajáky
- I - trvalé
- I1 - klíšťky
- I2 - střeďáky
- I3 - krajáky
- špičáky - canini
- třenové zuby - premoláry
Schéma mléčných a trvalých zubů u psa
Mléčné zuby začínají růst kolem tří týdnů věku štěněte. Skládají se symetricky v horní i dolní čelisti ze tří řezáků, jednoho špičáku a tří třenových zubů - premolárů. První třenové zuby a stoličky rostou pouze jako zuby trvalé.
Takto vypadá schéma mléčné dentice, tj. 28 zubů.
Id1,Id2,Id3,Cd,Pd2,Pd3,Pd4
Id1,Id2,Id3,Cd,Pd2,Pd3,Pd4
Mléčné zuby psům vypadávají a mění se za trvalé v období 3 - 7 měsíce věku. Trvalý chrup psa pak obsahuje v horní čelisti tři řezáky, jeden špičák, čtyři třenové zuby - premoláry a dvě stoličky - moláry. V dolní čelisti jsou tři stoličky.
Takto vypadá schéma trvalé dentice, tj.42 zubů.
I1,I2,I3,C,P1,P2,P3,P4,M1,M2
I1,I2,I3,C,P1,P2,P3,P4,M1,M2,M3
Prořezávání mléčných zubů a výměna za trvalý chrup
Podle výměny chrupu u psa je možné přibližně určit jeho stáří.
Vývoj zubů psa je ovlivňován především plemenem, dále ho ovlivňuje výživa psa a péče majitelů o chrup jejich miláčka.
U větších plemen dochází k výměně zubů dříve než u plemen malých.
Trvalé zuby jsou větší něž zuby mléčné.
Prořezávání mléčných zubů:
3 - 5 týdnů - prořezávají se mléčné špičáky (Cd)
4 - 6 týdnů - prořezávají se mléčné řezáky (Id1 - Id3)
5 - 6 týdnů - prořezávají se mléčné třenové zuby - premoláry (Pd2 - Pd4), první premolár (P1) roste pouze jako trvalý zub
Výměna mléčných zubů za trvalý chrup:
- 3 - 5 měsíců - objevují se trvalé řezáky (I1 - I3)
- 4 - 5 měsíců - objevují se první třenové zuby (P1) a první stoličky (M1)
- 5 - 6 měsíců - objevují se trvalé druhé až čtvrté třenové zuby (P2 - P4) a druhé stoličky (M2)
- 5 - 7 měsíců - objevují se trvalé špičáky (C)
- 6 - 7 měsíců - objevují se třetí stoličky (M3), v tomto věku často nacházíme zdvojené špičáky, tzn. mléčné i trvalé vedle sebe
