Správné krmení 1

(Seriál je psán pro internetový deník Zvířetník na Neviditelném psu - LN a pro KCHN - klub chovatelů naháčů. Veškeré informace v něm jsou konzultovány s odborníkem na biochemii a mikrobiologii)

Nedávno jsem se začala shánět po dostupných informacích jak dle nejnovějších poznatků správně krmit svého psa a kočku. Protože téma krmení psů a koček je zajímavé a natolik rozsáhlé, rozhodla jsem se shromáždit co nejvíce ucelených informací a zpracovat je.

Krmení se liší dle stáří a velikosti plemene, podle momentálního zdravotního stavu.

V žádném případě tím nechci tvrdit, že toto je jediný správný návod, podle kterého postupovat, jen nabízím téma k zamyšlení.

Okolo problematiky výživy psů a koček se toho napsalo už velmi mnoho. Je ale pozoruhodné, že mnoho majitelů domácích mazlíčků se k těmto informacím nedostane, anebo nedokáže dostat v ucelené formě. Jsou potom nuceni spoléhat se dále na mýty a pověry, jejichž dodržování může způsobovat zvířatům dokonce vážné zdravotní komplikace. Proto doufám, že tento seriál pomůže vnést trochu světla do nekonečných diskusí o správném krmení našich mazlíčků.

Jako první poznámku pro skeptiky a kritiky musím nejprve uvést, že podobně jako u lidí, ani u zvířat neexistuje 100% správná výživa, která je vhodná pro úplně každého jedince. Zatímco jeden organismus snese neuvěřitelnou zátěž, jiný je citlivý i na sebemenší prohřešek vůči striktní dietě. Statistika však hovoří o tom, že tyto dva extrémy nejsou typickým reprezentativním vzorkem a že tedy většina domácích mazlíků ohledně odolnosti a přizpůsobivosti spadá do kategorie „průměr“. Znamená to, že jejich organismus je sice citlivý na nesprávnou výživu, ale negativní reakce na ní nevyžadují nevyhnutelnou urgentní návštěvu veterináře.To nám dovoluje trochu s jejich výživou experimentovat. My se v tomto seriálu tedy k těm 100% jen pokusíme přiblížit.

Pro začátek se podívejme na základní fakty o tom, jaké zvíře to vlastně doma máme. Jestliže pochopíme, co se skrývá uvnitř, pod tou kupou srsti (vyjma případu naháčků:) ) a zubů, hravě přijdeme i na to, jak bychom mohli našim miláčkům zlepšit jejich životní podmínky.

Pes a kočka jsou biologicky řazení mezi masožravce, šelmy psovité v určité míře konzumují také různé plody a ovoce, případně hmyz. Mají tedy kromě své přirozené masožravosti sklon k všežravosti. Ovšem nezaměňujme u psovitých šelem „příležitostnou všežravost“ s všežravostí. Od býložravců, všežravců a lidí se odlišují poměrně výrazně zejména v trávicí soustavě.

Zuby masožravců jsou špičaté, zaostřené a na rozdíl od jiných druhů nemají ploché široké zuby, které naopak býložravci, všežravci a člověk používají ke žvýkání.

Čelisti masožravců neumožňují téměř žádný pohyb do stran, takže při kousání psi i kočky potravu jen „stříhají“, nežvýkají ji a nerozmělňují postranními pohyby čelistí jako je tomu u býložravců anebo u člověka.

Úprava potravy – masožravci potravu nedokážou žvýkat, potravu střihavým pohybem čelistí ostrými zuby nařežou a zhltnou relativně velká sousta vcelku. To znamená, že strava, která u jiných druhů živočichů pro správné natrávení vyžaduje žvýkání, drcení, nebo rozmělnění, putuje u masožravců do žaludku bez jakéhokoliv předzpracování a vcelku.

Sliny - díky výše uvedenému způsobu přijímání potravy na rozdíl od např. býložravců anebo člověka, slinné žlázy masožravců neprodukují enzymy (amylázy) pomáhající štěpit polysacharidy (škroby), které by zabezpečily nastartování trávicích procesů co nejdříve. To je jedním z důvodů, proč je škrobnatá dieta pro masožravce prakticky nevyužitelná. Masožravci se takto vyvinuli z toho důvodu, že jejich přirozená strava je bohatá zejména na masné bílkoviny a polysacharidy jsou jen zanedbatelné, takže je přítomnost těchto trávicích enzymů v papuli masožravce úplně zbytečná. Na druhé straně jsou však sliny masožravců kyselé a jsou tak, na rozdíl od člověka, lépe přizpůsobené na rozklad masité potravy.

Žaludek – prostředí v žaludku masožravců je mnohem více kyselé, než v žaludku člověka. V chemickém vyjádření se kyselost (opak je zásaditost) označuje symbolem pH, za kterým následuje číslo od 1 do 14. Čím nižší je uvedené číslo, tím je silnější kyselina a naopak, čím je vyšší číslo, tím je silnější zásada, přičemž pH 7 (střed) je neutrální látka. Zatímco u člověka je pH v žaludku 2 až 5, u masožravců je to velmi silná kyselina s pH 1 až 2, případně dokonce ještě silnější. To je nevyhnutelné pro efektivní rozklad bílkovin. Pes a kočka jsou díky této silné kyselině, v porovnání s trávicím systémem člověka, připravení na mnohem lepší využití koncentrovaného zdroje energie a bílkovin – masa.

Kapacita žaludku – masožravci jsou přizpůsobeni na nepravidelný přísun velkého množství potravy plné masa a tuků. Jejich žaludek kapacitně udrží 60-70% z potravy obsažené v celém trávicím sytému, zatímco u člověka naopak žaludek pokrývá jen 20-30% kapacity celého zažívacího ústrojí. Člověk je přizpůsoben na přijímání potravy v častých intervalech a relativně malých množstvích s menší hustotou energie (nutná přítomnost takzvaných balastních nestravitelných látek, bez kterých máme problém zpracovat tuky). Pro masožravce je však přirozená a zdravá méně častá, zato ale na bílkoviny a tuky velmi vydatná a hutná strava s menšinovým podílem látek pro ně těžko stravitelných anebo vůbec nestravitelných (škroby, vláknina, apod.).

Tenké střevo masožravců je mnohem kratší, než například ve stejném poměru tenké střevo člověka, protože některé látky v potravě , kterou se živí člověk, potřebují na štěpení mnohem delší čas a složitější střevní flóru, aby z nich organismus člověka dokázal vytěžit potřebné živiny. Z tohoto důvodu některé látky, s kterými si hravě poradí organismus člověka, psi a kočky jednoduše strávit nedokážou a vlastně rychlým průchodem potravy skrz jejich trávicí trakt ani nestihnou.

Tlusté střevo u masožravců je velmi jednoduché a krátké. Na rozdíl od člověka v něm už neprobíhají žádné rozkladné procesy, takže nestrávené zbytky se v něm už jen částečně zbaví vody a relativně rychle opouštějí organismus ve formě výkalů.

Játra u masožravců se dokážou vypořádat i s množstvím vitamínu A, které by bylo u člověka toxické. Játra jsou zároveň největší zásobárnou tohoto vitamínu, takže zatímco člověk by to s nadměrnou konzumací jater neměl přehánět, masožravcům větší množství jater k jídlu neublíží.

Ledviny u masožravců produkují mírně kyselejší moč a v užším rozsahu kyselosti (pH 5,5-7) v porovnání s močí lidí (pH4,5-8). Masitá strava posouvá moč směrem ke kyselejšímu prostředí (produkuje se víc kyselejších žaludečních šťáv), vegetariánská strava posouvá pH moči víc k zásaditému. Ani příliš kyselá, ani příliš zásaditá moč není v pořádku a může signalizovat chorobu. Pravdou však je, že nejčastější problém ledvinových kamenů vzniká krystalizací v zásaditém prostředí ledvin. To se častokrát koriguje právě dokyselováním – nasazením diety s větším zastoupením masových bílkovin ve stravě.

Uvedený základní rozpis odlišností mezi trávicí soustavou člověka a masožravců je ukázkou, jaké jsou nebezpečné pověry a mýty. Lidé svým zvířecím kamarádům častokrát připisují lidské vlastnosti. Jedním z nešťastných omylů této personifikace je i krmení masožravců pro ně nevhodnou stravou.

Stává se, že důvody zdravotních komplikací domácího miláčka se nehledají v jeho nevhodné životosprávě, případně se ve snaze o nápravu jeho jídelníček upravuje nesprávným směrem. To může zdravotní problémy ještě víc zvýraznit. Od některých majitelů můžeme občas slyšet zdánlivě chvályhodné prohlášení, že by svému miláčkovi nikdy nedali to, co by sami nejedli. V praxi to znamená, že mu poskytují potravu totožnou s lidskou. Na to navazuje další z pověr přesvědčující nás například o faktu, že pes se po dobu dlouhého období spolužití s člověkem už plně přizpůsobil jeho stravě. Jakkoliv pohádkově idealistickým dojmem toto sdělení působí, podle výše zmíněných jednoznačných fyzikálních, chemických a fyziologických odlišností v trávení je to nejen úplně zavádějící tvrzení, ale potenciálně i velmi nešťastný přístup k otázce výživy domácího masožravce.

Jak se tedy orientovat ve výživě našich čtyřnohých kamarádů si povíme v dalším díle.

Tento seriál o krmení masožravců vznikl s laskavým svolením www.mackysos.sk .

Poměrně obsáhlé informace o výživě vyšly v časopisu Svět psů č. 9/2008.

Přeložila, upravila a doplnila:

Lenka Blažková

www.krejg.estranky.cz

Správné krmení 2

(Seriál je psán pro internetový deník Zvířetník na Neviditelném psu - LN a pro KCHN - klub chovatelů naháčů. Veškeré informace v něm jsou konzultovány s odborníkem na biochemii a mikrobiologii)

Druhým důležitým krokem k pochopení péče o výživu našich domácích masožravců je alespoň základní znalost naší společné historie. Věnovat se tomuto tématu je potřebné zejména z toho důvodu, že mnoho mýtů a pověr pochází z nesprávné interpretace vzájemného spolužití člověka a jeho zvířecích přátel. Začneme tedy úplně od začátku.

V dávných dobách se vlk (vývojový předchůdce psa) a divoká kočka začali pohybovat v blízkosti lidí, protože jejich přítomnost znamenala relativně lehce nabytý zdroj živočišné potravy. Asi před 10 tisíci lety se objevil Canis familiaris (pes domácí) - vznikl domestikací vlka patrně nezávisle na několika místech na světě . Nejstarší známé důkazy o vztahu mezi člověkem a kočkou pocházejí z doby před 4 500 lety. Dávný člověk rychle zjistil, že vlk mu v jeho blízkosti kromě služby „hygienického“ odstraňování zbytků po úlovku a odhánění jiných nezvaných predátorů dokáže poskytnout i sociální služby jako společník a udržením si přízně divoké kočky si člověk ve svém okolí zabezpečí sanitární služby, tedy regulaci populace hlodavců - šiřitelů mnohých onemocnění.

(Mimochodem, někde jsem četla názor, že ženy - udržovatelky jeskyně a ochránkyně mláďat – disponují některými užitečnými atavismy. Například mnohem dříve než Pasteur a hygienici jaksi „věděly“, že hmyz a hlodavci přenášejí choroby, paraziti člověka zase všelijak ožírají a vysávají, jsou nebezpeční, jsou fuj. A tak svým vřískáním a skoky na stůl dávají jaksi najevo mužům, že se blíží nebezpečí a že je třeba jeho nositele zabít, zahnat, zničit )

Aby si člověk udržel tato zvířata ve své blízkosti, vypozoroval, čím se přirozeně živí a snažil se jim vyjít vstříc poskytováním co nejpodobnější potravy. Začal se proces jejich udomácňování, který však v tom čase znamenal, že domácí zvířata se do značné míry pohybovala po okolí lidských obydlí samostatně a v případě potřeby si obstarávala potravu, nebo doplňky potravy vlastní cestou podle potřeby.

Pes sice dokáže určitou dobu bez konzumace živočišných produktů přežívat (některé zdroje se ho proto snaží řadit tak trochu mezi všežravce), na svůj rozvoj, kondici a dobrý zdravotní stav však nevyhnutelně potřebuje živočišné bílkoviny a tuky. Kočka je v tomto směru dokonce ještě striktnější masožravec, protože některé životně důležité látky, u kterých je odkázaná na jejich příjem z potravy, se přirozeně nacházejí jedině ve zdrojích obživy na živočišné bázi. I když se dnes už u koček dbá hlavně na dobře známý taurin, tento rozhodně není jedinou kritickou (esenciální) látkou pro zdravé kočky.

V postupném procesu zdomácňování se psi a kočky začali dostávat do stále větší izolace od okolní volné přírody a s nástupem života lidí ve městech se z koček a psů stali v některých případech výhradně v domě nebo v bytě žijící zvířata. To znamená, že zatímco dávnověcí lidé svoje zvířata jen přikrmovali, psi a kočky z nedávné minulosti začali být téměř odkázaní na stravu, kterou jim poskytoval jedině člověk, bez jakékoliv možnosti obstarat si ve volné přírodě chybějící výživové látky na základě vlastních vnitřních pudových potřeb. Toto období izolace od přírodních zdrojů je v celé etapě spolužití lidí, koček a psů stále jen krátkou epizodou, je to pár století v jejichž průběhu vznikla i většina současně známých plemen. Proto znějí mýty o evolučním přivyknutí si domácích masožravců na lidskou stravu velmi nevěrohodně.

Nejnovější studie např. o původu psa dokazují, že navzdory zjevným vnějším odlišnostem psa a jeho předchůdce – vlka, se pes za vzpomínaných 10 tisíc let odchýlil od vlka jen v 0,2% (dle výzkumu DNA), přičemž vlk se pro porovnání od svého nejbližšího divokého genetického příbuzného – kojota, liší až ve 4% (dle výzkumu DNA). Z uvedeného důvodu je dodnes možné vlka a psa bez problémů geneticky křížit, čehož člověk při šlechtění po dobu celé historie spolužití se psem hojně využíval. U kočky domácí je podobnost s kočkou divokou ještě výraznější, protože období, kdy člověk do jejího vývoje zasahuje je kratší a tak máme dodnes možnost sledovat, jak se nová oficiální plemena koček šlechtí křížením s divokými kočkami.

Navzdory kontinuálnímu zdomácňování psů a koček se v dějinách jejich výživy začalo odehrávat něco donedávna nevídaného. V době, kdy domestikace masožravců vyústila do jejich izolace od přírody a v době kdy se psi a kočky krmily jen zbytky od lidského stolu, přišel roku 1860 pan James Spratt s myšlenkou výroby prvního komerčního doplňkového krmení obsahujícího maso, aby domácí zvířata bez přístupu k volným zdrojům mimo lidská obydlí měli k dispozici kvalitnější zdroj živin.

Trochu později v roce 1922 vstoupila na trh první konzervovaná potrava obsahující koňské maso, kterého bylo tou dobou díky nástupu traktorů přebytek a v době třicátých let tak zažila konzervovaná potrava pro psy obrovský nárůst na popularitě. V tomto období se o nutričních hodnotách potravy pro kočky a psy vědělo velmi málo a mnoho krmiv bylo alibisticky jednoduše označeno „pro psy a kočky“.

Po druhé světové válce přišla v roce 1957 společnost Purina na trh s procesem expanze při výrobě krmiv (pukancový efekt kukuřičného zrna) a odstartovala tak zlatou horečku v prodeji suchých krmiv.

Nedělejme si iluze, čím krmili psy a kočky naši předci ještě před existencí suchých a konzervovaných krmiv. Maso bylo vzácné i pro lidi a tak jej rozhodně nedávali masožravým miláčkům. Těm dávali brambory s otrubami, možná kozí mléko, chleba a pro lidi nevhodné zbytky – střeva, odřezky kůže, šlachy, kosti, hlavy drůbeže apod., jinak si psi a kočky ulovili hlodavce sami. Samozřejmě psi byli podvyživení a nemocní. A tak i levné a z dnešního pohledu nevyhovující granule by pro ně byly asi lepší než krmení, které se jim dostávalo.

Přirozená strava masožravců se skutečně neskládá jen ze živočišných zdrojů, ale pro udržení jejich zdraví musí být většinová. Nechci zde za každou cenu přirovnávat stravu zdomácnělých psů k vlkům, ale podíváme-li se na jejich přirozenou stravu, můžeme se z toho inspirovat. Základní omyl v porovnávání krmení psů a vlků je v tom, co vlastně psovité (potažmo kočkovité) šelmy v přírodě sežerou první. Vlci se nejprve vrhnou na zažívací trakt ulovené býložravé zvěře (ovce, koza, srnka, zajíc apod.). i s obsahem, který je jim zdrojem natrávené rostlinné potravy, tedy vitamínů, stopových prvků, bylin, minerálních látek. Při loveckém nezdaru jedl vlk občas také jejich trus ( a tím bychom si mohli možná vysvětlit, proč žerou někteří psi např., kravský a koňský trus - ve výkalech býložravců jsou pro psy jakési potravinové doplňky, koňské výkaly jsou bohaté na obsah vlákniny a minerálů z nestráveného krmení). Stejně tak divoká kočka získává minerální látky, stopové prvky a vitamíny snědením hlodavce s natrávenými zrny, nebo ptáka s hmyzem a peřím, které pomáhalo obalit kosti v žaludku. Je to vlastně to, co se dodává ve vařených přílohách a co psovitá šelma nedokáže jednodušeji získat. Potom sežere další vnitřnosti a teprve nakonec maso, šlachy, kosti, kůži. Vlk jí ale také bobuloviny, ovoce, trávu, luční byliny, kořínky a nepohrdne ani uhynulou zvěří. Kdežto krmení masem se v pojetí moderních trendů rovná pouze krmení odkrvenou svalovinou, případně kostmi.

Z tohoto výčtu potravinových zdrojů vyplývá, že vlk ke své výživě potřebuje pestrou paletu rozličných masových i rostlinných živin, které jí syrové. Připouštím, že ne každý chce krmit svého psa a kočku syrovým masem a ne každému psu a kočce syrové maso chutná. Proto existuje granulované krmivo, v jehož složení bychom se měli umět orientovat. O vařeném masu bude taky řeč.

Podobnost se skladbou stravy platí i u býložravců, kteří navzdory většinové rostlinné výživě do určité velmi malé míry nemají problém akceptovat i produkty živočišného původu. Člověk je však kvůli ekonomickým výhodám častokrát ochotný přirozené vztahy obrátit naruby a podobně jako jsme byli svědky komerčního krmení býložravců masokostními moučkami (známá aféra krav s onemocněním BSE), u masožravců se výrobci krmiv postupem času rozhodli bez ohledu na rozdíly ve skutečně využitelných nutričních hodnotách nahrazovat drahou masovou dietu levnější alternativou z rostlinných zdrojů. Díky úspěšným marketingovým kampaním s označením „vyvážené“ anebo „superprémiové“ krmivo se tak začala prodávat i krmiva s významným ba až s většinovým podílem kukuřice, pšenice, rýže, sóji a jiných pro masožravce těžko stravitelných, případně alergeních produktů rostlinného původu. Nejzávažnějším faktem v této absurdní situaci je však to, že se jedná o pouze 40 let existence komerčních krmiv (z evolučního hlediska zanedbatelných), ve kterých člověk realizoval a dodnes realizuje na psech a kočkách necitlivý výživový experiment, jaký v jejich dlouhé historii vývoje nemá obdoby.

Jak tedy z této situace vybřednout, zajistit optimální výživu našich chlupatých přátel a zároveň pro naše pohodlí přeci jen úplně nezatratit komerční krmiva? O tom v další části.

Tento seriál o krmení masožravců vznikl s laskavým svolením www.mackysos.sk .

Poměrně obsáhlé informace o výživě vyšly v časopisu Svět psů č. 9/2008.

Přeložila, upravila a doplnila: Lenka Blažková

Správné krmení 3

 (Seriál je psán pro internetový deník Zvířetník na Neviditelném psu - LN a pro KCHN - klub chovatelů naháčů. Veškeré informace v něm jsou konzultovány s odborníkem na biochemii a mikrobiologii)

Možná víte že existují recenze (např. americký nezávislý časopis Whole Dog Journal) průmyslově vyráběných krmiv, kde se hodnotí kritéria, jako například čistota a surovinové složení, nezávadnost vstupních surovin, pro kolik značek se krmivo vyrábí (čím méně druhů vyráběných na jednom místě, tím lépe), kde je výroba krmiva umístěna (ačkoliv jsou stejné požadavky na výrobu, v Americe nebo Kanadě jsou přísnější pravidla, než např. v Evropě, kde je výroba levnější), chemická konzervace, a mnoho dalších kritérií. Značky, které minimálně čtyřmi hvězdičkami hodnotí Dog Food Analysis  můžete považovat za kvalitní, pěti a šesti hvězdičkové jsou považovány v testu, který se obnovuje každý rok, za vynikající. Ano, existují značky, které třeba v hodnocení nenajdete a neznamená to, že nejsou kvalitní, ale právě proto bychom se měli naučit se v hodnotách a obsahu granulovaných krmiv orientovat, abychom posoudili sami. Z něčeho se slevit dá, z obsahu masa a čistoty však nikoli. A stále musíme mít na paměti zdravotní stav svého domácího zvířátka, jeho věk a velikost plemene, neboť i to jsou kritéria pro správný výběr krmiva.

 V roce 1975 Dr. Hayes, profesor biologie se specializací na výživu dokázal, že nedostatek taurinu u koček způsobuje nevratnou destrukci sítnice oka s následkem oslepnutí. Tímto podnětem se však výrobci neměli potřebu zaobírat prakticky 12 let do roku 1987, kdy kardiolog Paul Pion dokázal souvislost nedostatku taurinu s dokonce ještě závažnějším onemocněním srdečního svalu kočky – dilatační kardiomyopatií. V tomto období byla už veřejnost do značné míry rozrušená přetrvávajícím velmi častým výskytem slepoty a množících se náhlých úmrtí domácích koček krmených podle marketingového doporučení výhradně komerční potravou. Taurin je totiž látka, která se nachází s malými výjimkami výhradně v syrovém mase a tepelnou úpravou se rychle rozkládá. Kočky díky dostatečné přístupnosti syrového masa na rozdíl od jiných živočichů v době své evoluce ztratily schopnost vytvářet si ve vlastním těle taurin a krmením výhradně tepelně upravené stavy (při výrobě komerčních krmiv) bez dodatečného doplnění taurinu se tak zlehka dostávají do taurinového deficitu s následnými zdravotními komplikacemi. Koncem osmdesátých let tak konečně výrobci krmiv na nátlak veřejnosti začali taurin do krmiv uměle přidávat.

 Pro úplnost uvedu příklady dostupného používaného krmení a důvody pro a proti jejich používání. Laskavý čtenář nechť si udělá názor sám, protože jak už jsem uvedla v úvodu seriálu, nikoho k ničemu nepřemlouvám, jen předkládám napsané k individuálnímu uvážení.

Termicky extrudovaná krmiva (granule) jsou vyrobena při teplotách 120 až 200 stupňů.

Názor proti - Touto vysokou teplotou je kromě bílkovin, enzymů a tuků většina přírodních vitamínů, stopových prvků a minerálních látek poškozena, zničena nebo spečením uzavřena. Do těchto termicky extrudovaných krmiv se po teplotním znehodnocení přírodních vitamínů a ostatních bioaktivních látek dávají umělé vitamíny a umělé minerály (chemie), které jsou biologicky málo využitelné (přírodu nelze nahradit).

Názor pro – Enzymy jsou v čerstvé potravě do té doby, než se dostanou do psího nebo kočičího žaludku. Tam se zničí stejně spolehlivě, jako vařením. Vitamíny se teplem většinou ničí, ale ty, co se dodávají (až na výjimky) nejsou uměle syntetizované. To by bylo dražší, než přírodní. B vitaminy jsou většinou z kvasnic, E vitamin z obilných klíčků, apod. C vitamin pes vůbec nepotřebuje, umí si ho vytvářet sám. (jako vitamín je to jen pro člověka a morče) Uměle syntetizované minerály je úplný nesmysl. U vápníku a fosforu jde jen o to, zda je v rozpustné (vstřebatelné) formě nebo ne a hlavně v jakém je poměru.  Jde hlavně o „strašení chemií“ na které lidi dost slyší. Existují umělé deriváty vitamínů, které se hůře zužitkují. Ale je to výjimka. Pokud mají identické složení, mají identické účinky bez ohledu na původ.

Fakt - Pro zajištění vábivé vůně a chutě (aby to psům chutnalo) jsou přidávány uměle vyrobené příchutě (sladidla, glutamáty a jiná éčka) a ovoněna tukem. Chuťové buňky psů jsou uváděny v omyl. (Zkusili jste někdy ochutnat granuli, jestli je slaná? Opravdu je mezi jednotlivými značkami rozdíl ve slanosti a tím pádem i v oblíbenosti a o to jsou nebezpečnější pro ledviny.)

Za studena lisované suché krmivo (většinou ve formě válečků). Tato krmiva jsou vyrobena šetrnou technologií lisováním za studena, která garantuje, že téměř všechny vitamíny, minerály a ostatní bioaktivní látky zůstanou ve své původní (přírodní) podobě a v celém původním spektru organismu psa k dispozici. Za studena lisovaná krmiva nebobtnají v žaludku. Pro svůj vyšší obsah vlhkosti mají však kratší trvanlivost.

Fakt - Trvanlivost krmiva se prodlužuje přidáním konzervantů. Mezi tak kritizované konzervanty ale patří i např. vitamín C a E, který nám kupodivu nevadí. EU má na konzervanty hodně přísné normy. Jistě nelze tvrdit, že konzervanty vůbec neškodí, ale na druhou stranu takové toxiny z plísní, případně bakterie (mimochodem zcela přírodní látky) jsou daleko větším nebezpečím. Takže považujme konzervanty za nutné zlo, které je většinou menší, než riziko z nekonzervované stravy. Konzervanty nejsou nic pěkného, ale zase to není taková katastrofa.

Konzervované vlhké krmivo (masové konzervy). Maso (a případně obsažené přílohy) je konzervováno vařením. Podle platného zákona však musí být ohřáno minimálně na 138 stupňů celsia (sterilizace) jádrové teploty (měřeno uprostřed obsahu konzervy). Tím je dosažena expirační doba 2 až 3 roky. Podobně jako u termicky extrudovaných granulí je však i v konzervách vysokou teplotou velká část přírodních bioaktivních látek poškozena, zničena nebo uzavřena, čili biologicky nevyužita. (viz. vysvětlení výše u granulí)

Fakt - Výživovým a zdravotním problémem je pak u mnohých konzerv malý obsah masa (cca 4%) a na kostky nakrájené sojové či jiné masové náhražky (kafilerní produkty). Sója navíc je  silný alergen.

Doma vařená strava.  Výhodou vaření oproti konzervám je, že si chovatel psa sám při nákupu vybírá kvalitu ingrediencí, které bude vařit. Navíc lze jídelníček vařené stravy střídáním různých surovin výrazně zpestřit (různá masa, různé přílohy apod.).

Proti - Vaření masa spolu s případným podáváním různých vařených příloh jako jsou například rýže, vločky, těstoviny, brambory a podobně je na tom (díky teplotě) s obsahem bioaktivních látek bohužel jen o trochu lépe než při krmení konzervami.

Pro –Nelze souhlasit s názorem, že vařené maso je hůře stravitelné, než syrové. Čili denaturované (tepelně zpracované) bílkoviny jsou stravitelnější. Zvyšováním teploty se bílkovina denaturuje a kolem 100st. se začínají uvolňovat jednotlivé aminokyseliny (bílkoviny). Protože nevstřebáváme bílkoviny, ale aminokyseliny, udělá var kus práce za náš trávicí trakt. Podobně se degradují i škroby a další. Možná se dá říci, že tím, že se člověk naučil vařit lze považovat za evoluční výhodu, neboť mu to umožnilo lépe vyžít energii  a živiny v potravě. Nicméně šelmy umí i hůře stravitelnou bílkovinu využít lépe, než člověk. Tady, v žaludečních šťávách, je rozdíl mezi druhy, ve vlastní chemii trávení ne.

Fakt - Zkrácenou dobou vaření však můžeme výrazně snížit stupeň znehodnocení přírodních bioaktivních látek, vitamínů a zachovat tak část jejich spektra. A přihlédněme k tomu, jak bylo již zmíněno, že enzymy jsou v čerstvém masu jen do té doby, než se dostanou do žaludku. Vařenou zeleninu psi lépe tráví, než syrovou (obsah vlákniny).

Syrová strava BARF.  BARF  dieta znamená The Bones And Raw Food čili kosti a syrová potrava ( Biologically Appropriate Raw Food).

Pro - Syrové maso, syrové kosti je dle této teorie nejpřirozenější a přírodě nejbližší druh výživy psa (je nejblíže jídelníčku vlka). Syrová výživa jako jediný druh výživy vynecháním teplotního zpracování (vaření, extrudace) obsahuje všechny bioaktivní látky v celém původním množství a v celém spektru. Abychom se vyhnuli zdravotním potížím z nedostatku některých živin (podobně jako u doma vařené stravy) musíme při volbě ingrediencí dbát na vyváženost a pestrost této syrové výživy. K syrové stravě podáváme přírodní doplňky výživy. Hnutí Barf se snaží přesvědčit majitele domácích masožravců, aby své miláčky krmili syrovými, tepelně neopracovanými nutričními zdroji zejména živočišného původu, včetně kostí, vnitřností a tuku s doplňkem ovoce a zeleniny. Ovšem kosti zahušťují stolici a ne každý organismus psa a kočky se s tím dokáže vyrovnat, nehledě na riziko perforace žaludku a střev. Také jsou rozdíly v tom, zda pes kost jen ohlodá a tím provede v podstatě jen jakousi zubní hygienu a nebo hltavě spolyká.

Proti - Hlavní problém související se syrovou masovou potravou je otázka spolehlivého zdroje syrového masa u kterého nehrozí nebezpečí kontaminace bakteriálními a virovými chorobami, případně parazity. (Pouze parazity je možné zničit hlubokým zmražením.) Krmit syrovým masem si může dovolit jen ten, kdo bude schopen dodržovat naprosto striktně hygienu, riziko infekce je zvláště u drůbežího vysoké (salmonelóza). Další diskutovanou otázkou je časová a finanční náročnost.

Naši domácí mazlíčci už dávno nežijí ve volné přírodě a nemusejí si obstarávat potravu sami, nehladoví jako vlci v přírodě několik dní než najdou vhodnou a tučnou kořist, za kterou se musí honit a vydávat mnoho energie, netrpí chladem a stresem a i když mají dostatek pohybu, nedá se to s volným pohybem v přírodě srovnat. Oni mají pravidelný příjem potravy, který by však měl odpovídat tomu, že se hlavně jedná o masožravce.

Stále je nutné mít na paměti, že při krmení komerčními krmivy našim zvířatům neposkytujeme kompletní nebo vyváženou stravu bez ohledu na přesvědčivost marketingových kampaní. Je však zřejmé, že kvůli otázce pohodlí majitelů zvířat krmivářský průmysl určitě nezanikne. Nejrozumnější by se proto asi jevil model krmení pestrou, nejednotvárnou stravou s různými doplňky.

I z tohoto důvodu si příště vysvětlíme, jak správně číst složení na obalech krmiv a na co si při jejich výběru dávat pozor.

 

Tento seriál o krmení masožravců vznikl s laskavým svolením www.mackysos.sk .

Poměrně obsáhlé informace o výživě vyšly v časopisu Svět psů č. 9/2008.

 

Přeložila, upravila a doplnila:

Lenka Blažková

www.krejg.estranky.cz

Článek o krmení  BARF pro kočky  vyšel v časopisu Naše Kočky 10/2008

Článek se otevře v souboru pdf.

Správné krmení 4

 (Seriál je psán pro internetový deník Zvířetník na Neviditelném psu - LN a pro KCHN - klub chovatelů naháčů. Veškeré informace v něm jsou konzultovány s odborníkem na biochemii a mikrobiologii)

Běžný spotřebitel má pod vlivem reklamy tendenci věřit, že všechna komerčně vyráběná krmiva jsou ideálním řešením. Projděme si tedy postupně fakty, které nám můžou vyjasnit pozadí výroby komerčních krmiv.

Základním problémem je, že navzdory dosaženým vědeckým pokrokům v oblasti výzkumu výživy je v tomto směru stále mnoho neprobádaného a tak ani na vědecké úrovni není možné v současnosti definovat skutečně plnohodnotnou komerční náhradu přirozené potravy domácích zvířat se všemi souvislostmi. Dokonce i ověřené výsledky výzkumů se častokrát uplatňují v praxi až po velmi dlouhé době. Krmivářské normy jsou volnější v porovnání s normami potravinářského průmyslu a jejich změny jsou tak opožděné, že někteří výrobci krmiv upravují receptury svých výrobků na základě nátlaku veřejnosti dřív, než je k tomu přinutí norma. Benevolentnost norem dále způsobuje, že i když jsou výrobci povinni uvádět na obalech krmiv složení svých výrobků, v praxi bývá tato povinnost splněna jen symbolicky a nebo zavádějícím způsobem. Mezi informace s nízkou informační hodnotou patří na obalech uvedená chemická analýza.

Chemická analýza. Problémem chemické analýzy krmiv je fakt, že v prostoru krmivářských norem dokáže moderní chemie velmi šikovně manévrovat a výrobci dokážou plnit normou předepsané obsahy složek krmiva různými způsoby. Většinu majitelů domácích miláčků by napadlo využít kvalitní, ale bohužel drahé přírodní suroviny. Většina „šikovných“ výrobců si ale vybere lacinější, méně kvalitní a častokrát syntetické alternativy, které jim pomůžou snížit výrobní náklady a zisk. Běžně realizovaná chemická analýza krmiv tyto triky neodhalí, protože se standardně zajímá jen o  hrubý procentuální obsah požadovaných látek bez ohledu na jejich původ, kvalitu a skutečnou využitelnost v trávicím systému zvířete. V porovnávání chemických analýz též vzniká další rozdíl v tom, jestli se jedná o suché a nebo konzervované krmivo, protože suché krmivo obvykle dosahuje okolo 10% vlhkosti, konzervované 80% vlhkosti a může tak vznikat významný rozdíl ve skutečném obsahu složek přepočítaných na sušinu krmiva. Jedinou orientační informací pro nás tedy bude jen předpoklad, že nejvhodnější krmivo pro našeho masožravce bude obsahovat významný podíl bílkovin (proteinů, dusíkatých látek, N-látek) a co nejnižší obsah nepotřebných sacharidů (polysacharidů, cukrů, škrobů). Tím se alespoň teoreticky přiblížíme ke složení přirozené potravy masožravců.

Všeobecně je však potřeba vnímat a hodnotit chemické analýzy uváděné na obalech krmiv jen okrajově, protože i krmivo s ideálním poměrem bílkovin, tuků a sacharidů může být vyrobené z nevhodných, případně až nebezpečných surovin pro zdraví zvířete. Víc pozornosti je proto potřeba soustředit na samotné zdroje jednotlivých složek krmiva.

Složení

I studium složení krmiva se podobá detektivní práci, protože výrobci umí mnoho triků, jak zvýraznit to, co spotřebitel hledá a zneviditelnit to, čeho se chce spotřebitel vyvarovat. Základní povinností výrobců je uvádět ve složení suroviny v pořadí od nejvýznamnějšího zastoupení v objemu, po nejméně zastoupené složky. V tomto směru musíme dávat pozor zejména na následné praktiky.

1. Aby na prvních pozicích nefigurovaly nevhodné náhrady přirozené stravy, výrobci v seznamu rozdělí ten samý surovinový zdroj na více odlišně pojmenovaných složek, které se jako jednotlivě vyjmenované přesunou v seznamu na méně zastoupené pozice. Mezi nejčastěji používanými jsou různé druhy obilnin anebo různě označené produkty té samé plodiny. Například na originálním balení najdete „wheat flour“a zároveň „ground wheat“ (produkty z pšenice – wheat) nebo „corn meal“ a zároveň „ground vellow corn“ a „corn bran“ (produkty z kukuřice – corn), případně „brewers rice“ a „rice flour“ (výrobky z rýže – rice) a jiné. Velmi často výrobce např. na zakrytí velkého množství kukuřice v krmivu uvede v textu kukuřici, kukuřičný gluten, kukuřičnou moučku, kukuřičný šrot... V rozhozeném pořadí, aby ho nemusel uvést na prvém či druhém místě v pořadí množství. Tyto produkty mají většinou společné to, že pocházejí z laciných odpadních produktů mlýnů, pivovarů, lihovarů, cukrovarů apod., jejich zkrmování masožravci je nevhodné kvůli nízké stravitelnosti (kukuřice), obsahu alergenů (gluten, sója) a navzdory tomu, že se v pořadí na seznamu jednotlivě nacházejí na nižších příčkách, jejich součet obsahu by je v objemovém zastoupení krmiva vynesl suverénně na první pozice.

2. Přesný opak platí u živočišných surovin, kde jsou výrobci zvyklí uvést na předních místech všeobecně pojmenovaná zvířata bez jakéhokoliv dalšího popisu, např. „chicken“ (kuřecí), „lamb“ (jehněčí), „turkey“ (krocan) , přitom se obvykle jedná o podíl masa včetně jeho přirozené vlhkosti (obsah vody v syrovém mase je přibližně 60%). Po odstranění vody ve výrobním procesu se tak stane, že ve výsledném krmení bude zastoupení živočišných produktů omnoho menší a ve skutečném seznamu složení by se tato složka mohla propadnout na nižší – méně důležité příčky.

Zkrátka, chce-li se krmivo nejen tvářit jako superprémiové, nemělo by být na prvním místě uvedeno obilí (snad s výjimkou krmiva light, senior). To znamená, že na prvním místě bychom měli nalézt deklaraci typu kuřecí moučka, rybí moučka, jehněčí moučka. V žádném případě bychom na prvních místech neměli nalézt v textu něco jako vedlejší produkty živočišného původu, masové deriváty a podobně.

3. Výrobci nejsou nucení při jednotlivých položkách ve složení uvádět jejich procentní složení, takže je běžnou praxí, že přibližně prvních pět vyjmenovaných položek v pořadí tvoří s vysokou pravděpodobností drtivou většinu objemu výsledného krmiva. Pokud tedy najdete zajímavé položky složení na nižších pozicích ve složení, považujte jejich skutečný podíl v krmivu za zanedbatelný. Jestli se navíc výrobce v rozpisu složení krmiva až příliš uskrovňuje a složení obsahuje jen velmi všeobecně formulovaný seznam surovin, takovému krmivu se zdaleka vyhněte.

Určit přesné složení krmiva na základě popisu na obalu anebo z marketingových materiálů prakticky není možné a jediný způsob, jak si vybrat nejvhodnější komerční krmení je pokusit se alespoň odhadnout, zda jsou všechny uváděné informace od výrobce ve vzájemném souladu, případně adresovat otázky k nejasně uvedenému složení přímo výrobci. Jestli například výrobce uvádí v krmivu námi upřednostňovaný vysoký podíl živočišných produktů, musí se to projevit v tom, že co nejvíc složek na začátku seznamu složení bude skutečně živočišného původu a v chemické analýze krmiva bude uveden vysoký podíl bílkovin a nízký podíl sacharidů. V opačném případě je možné, že dobře vypadající podíl bílkovin je dosažen použitím levnějších obilnin, které nejen zvýší v krmivu podíl nežádoucích polysacharidů (škrobů), ale kvůli snížené schopnosti masožravců zpracovat rostlinné bílkoviny se krmivo stává hůře stravitelné. Bohužel neexistuje kvalitní a levné krmivo. Méně kvalitními lacinými krmivy negativně ovlivňujeme zdravotní stav koček a psů a ve finančním vyjádření nás tak laciné krmivo stojí ve skutečnosti mnohem víc kvůli potřebě zkrmovat větší množství, nepočítaje potenciální náklady na veterinární péči zvířete žijícího na výživově chudé stravě.

Jedinou možnou obranou je určitá minimální míra vzdělanosti a informovanosti nejširší chovatelské veřejnosti. V patnáctikilovém balení superprémiového krmiva může být při shodném obsahu bílkovin 2,25 kg masa stejně jako 30 kg. Pětatřicetikilový pes tak buď musí vyjít s 60g masa na den obsaženými v 400g granulí, nebo může být královsky nakrmen celými 800 g masa ve stejné dávce na den.  Tristní je, že první krmivo může být dražší, než druhé!

Jak číst v seznamu složení a přísad

Maso – je čisté maso poražených zvířat. Za maso považujeme kosterní sval, jazyk, bránici, srdce, část tuku a kůže, šlachy, nervy a krevní cesty spolu s masem. Vedlejší produkty z masa – jsou čisté části poražených zvířat, nenacházejí se uvnitř masa, jsou to plíce, slezina, játra, mozek, ledviny, krev, žaludek, střeva bez obsahu. Nezahrnují vlasy, rohy, zuby, kopyta. Vedlejší produkty z drůbeže – hlavy, nohy, vnitřní orgány (srdce, plíce, játra, ledviny, břicho, střeva). Neobsahují peří. Rybí moučka – je vyčištěné mleté tkanivo celých zpracovaných ryb, nebo rybího odpadu bez oleje. Tuk z hovězího masa – je čistý hovězí tuk. Cereálie – zralá zrna vyšlechtěných odrůd. Kukuřičný gluten – sušený vedlejší výrobek při výrobě kukuřičného škrobu. Pšeničné klíčky – vedlejší produkt při mletí mouky. Zlomková rýže – malá, nebo poškozená zrna při leštění rýže. Hnědá rýže – neloupaná rýže podporuje činnost střev a udržuje stabilní hladinu cukru v krvi. Přírodní rýže je významným zdrojem vitaminu B1. Extrakt sóji – extrakt sojových zrn, vzniká jako vedlejší produkt při výrobě sojového oleje.  BHA – ochranný konzervant tuků. Ethoxyquin – je chemický konzervační prostředek. Tocoferol – vitamin E –přírodní ochranný prostředek.  V krmivu sledujte množství uhlohydrátů, které je neméně důležité, než tuky a bílkoviny. Uhlohydráty jsou hlavním zdrojem energie.  Rozdělují se na stravitelné jednoduché cukry, škroby a nestravitelnou vlákninu. Cukry nebo jednoduché uhlohydráty nalezneme například v ovoci a v mléku. Škroby jsou obsaženy v obilninách a v některé kořenové zelenině, například v bramborách. Vláknina vytváří objem a podporuje normální funkci trávicího systému. Podíváme-li se na jídelníček kočkovitých šelem, zjišťujeme, že množství uhlohydrátů je mnohem nižší, než u šelem psovitých, dokonce u koček volně žijících se uvádí jen okolo 5% z celkové stravy. Vařené formy uhlohydrátů (rýže, oves, pšenice, kukuřice, ječmen) používané ve většině průmyslových krmiv  jsou lehce stravitelné, naopak celá syrová zrna jsou téměř nestravitelná. Škrobovité uhlohydráty (syrové brambory, banán) jsou pro kočku téměř nestravitelné a mohou vyvolat zažívací obtíže. Bramborové úsušky přidávané do dietních krmiv jsou však technologicky zpracovány tak, že jsou vhodnou a nealergizující surovinou zejména v psím krmivu.

Požadujte

Požadujte znát kolik masa výrobce používá k výrobě 100g granulí, nebo jaký podíl bílkovin v krmivu pochází z masa. Sledujte podíl živočišných bílkovin v balení. Chtějte vědět původ surovin v krmivu a zda je výrobce schopen doložit zemi původu. Všímejte si složení krmiva.

Kritéria výběru pro

1. Jednodruhová masová moučka, sušené maso. Pokud je deklarováno maso jako čerstvé, pak musí být následováno dalšími druhy masa a minimálně jedním druhem masové moučky nebo sušeného masa na jednom z předních míst, jen tak lze dosáhnout převahy bílkovin živočišného původu v krmivu. Výjimkou jsou receptury pracující s bramborami jako jediným zdrojem škrobů, tam může být masová moučka, sušené maso uvedeno na druhém místě a přesto je možné dosáhnout v krmivu výrazné převahy bílkovin živ.původu. (Uvádí se, že dobré granule by měly mít podíl živočišných bílkovin na celkové deklaraci bílkovin v krmivu nejméně 50%). Vzhledem k obsahu bílkovin bychom měli považovat za základ co pes dělá a jak je starý. Štěně v růstu, mladý pes, obří plemeno a pes v zátěži či velmi aktivní pes si může dovolit vyšší příjem živočišných bílkovin. Na druhou stranu psům, kteří nejsou v zátěži a starším není vhodné podávat vysoko-proteinová krmiva, krmiva kategorie Performance, z důvodu nežádoucího zatěžování trávicího systému. Dokonce u fen  může dojít ke spouštění nežádoucích laktací atd. Proto, že bílkoviny (přesněji stavební kameny aminokyseliny) se dají zužitkovat na energii (metabolity podobné cukru), ale je to méně energeticky výtěžné, (část energie se spotřebuje na rozložení aminokyselin) a proto, že je to zatěžující na ledviny (víc odpadních dusíkatých látek), bychom se u psa v zátěži nemuseli bránit ani cukrům na rychlou regeneraci a rozštěpeným cukrům. Původní škrob z mouky, rýže nebo kukuřice je hůře stravitelný, ale vařením se naštípe na kratší řetězce, které pes zužitkuje.  Kromě toho existují živočišné škroby, které jsou hlavně ve vnitřnostech. Při krmení musíme zohledňovat i momentální zdravotní stav. Takže majitel musí vybírat krmivo dle komplexních požadavků a aktuálních potřeb.

2. Všechny suroviny jasně určené - „rýže“, nikoliv jen „obiloviny“.

3. Zdroje škrobů – od nejlépe stravitelných k nejhůře je toto pořadí: tapioka, brambory, proso, amarant, rýže, oves, ječmen, kukuřice, pšenice. Čím méně škrobů v krmivu, tím lépe, hodnota do 30% je špičková, 30-50% je průměrná, nad 50% podprůměrná a pro psa a kočku nevhodná.

4. Zdroje tuků – kuřecí, rybí – nikoliv oleje jako hlavní zdroje tuků, další složky pro pestrou přírodní výživu – zelenina, ovoce, bylinky.

5. Enzymy – přibližují tepelně zpracovanou stravu stravě syrové

6. Kompletní spektrum vitamínů, minerálů a stopových prvků, probiotika, vláknina, kloubní podpora, MSM.

Kritéria výběru proti

1. Maso deklarováno pouze v čerstvé podobě (vysvětlovali jsme si, že čerstvé maso má asi 60% vody a po zpracování a zbavení vody tak v krmivu moc masa nezbude)

2. Pouze suroviny nízké výživové hodnoty jako je sója, bílkovinné hydrolyzáty a koncentráty, vedlejší živočišné, tzv. kafilerní produkty (=zobáky, pařáty, krev, střeva s obsahem) a rostlinné produkty (= zbytky z průmyslového zpracování řepky, kukuřice, apod.).

Vysvětlení - Problém je, že pes, kočka (i člověk) dokáže z aminokyselin dostat energii, ale složitě a za cenu velké zátěže ledvin. Proto si šelma „pomáhá“ sacharidy z žaludku kořisti. A proto přídavek střev s obsahem nebo pařátů a podobně do krmení není v principu chyba. Ovšem přidat, to znamená, že by měly být v nějakém poměru a ne převažovat.

3. Rostlinné oleje – obsahují Omega kyseliny v neaktivní formě na rozdíl od tuků živočišných.

4. Barviva a konzervanty na chemické bázi (BHA, BHT, propyllgalát, sorban draselný) někdy skryté za termín „doplňkové látky povolené v EU“. Žádný chemický konzervant zdraví neprospívá, bohužel se jim dnes těžko vyhneme i u humánní potravy.  Pokud si můžeme vybrat je lepší konzervace přírodními látkami, např, vitaminem E (tokoferoly), vitaminem C, což jsou antioxidanty. Čím větší podíl vlhkosti v suchém krmivu (nad 10%), tím větší je potřeba krmivo konzervovat chemicky, protože jinak rychleji podlehne zkáze. To právě platí u různých pamlsků a odměn průmyslově vyráběných.

Pokračování průvodce krmením na Vás čeká v dalším díle.

Tento seriál o krmení masožravců vznikl s laskavým svolením www.mackysos.sk . Poměrně obsáhlé informace o výživě vyšly v časopisu Svět psů č. 9/2008.

Přeložila, upravila a doplnila:

Lenka Blažková (Bláža)

 

(Seriál je psán pro internetový deník Zvířetník na Neviditelném psu - LN a pro KCHN - klub chovatelů naháčů. Veškeré informace v něm jsou konzultovány s odborníkem na biochemii a mikrobiologii)

 

 

Na závěr našeho seriálu si řekneme něco o látkách, které bychom našim miláčkům nikdy ve větším množství dávat neměli, stejně jako o těch, které naopak potřebují.

Potraviny, které bychom neměli nikdy ve velkém množství (!) podávat psům a kočkám:

Čokoláda – obsahuje kofein a podobnou látku teobromin. Obě látky mohou mít za následek vážné problémy se srdcem. Symptomy otravy závisejí na množství a druhu snědené čokolády. Obzvlášť nebezpečná je čokoláda vysoce kvalitní s vysokým obsahem kakaa, hořká nebo na vaření. Malí psi mohou zemřít, u větších mohou vzniknout žaludeční a střevní problémy.

Hrozny vína a hrozinky – Dle britského institutu Veterinary Poisons Information a amerického centra Animal Poisons Control Center (ASPCA) může prý podáváním hroznů vína vzniknout těžká otrava, žaludeční křeče a střevní potíže, či selhání ledvin. Rozinky jsou prý ještě nebezpečnější pro svou koncentraci jedovaté látky. Zdroje ovšem neuvádějí, jaké látky obsažené v hroznech jsou škodlivé. Například můj pes hroznové víno miluje, taky ho občas dostává

Cibule (syrová, sušená i vařená) – obsahuje N-propyldisulfid a alylpropylsulfid, které jsou pro psy jedovaté. Toxické látky v cibuli mají za následek hemolýzu (narušení červených krvinek). Už středně velká cibule může být pro psa nebezpečná. K symptomům patří průjem a zvracení, později anémie (chudokrevnost, bledé sliznice), anorexie (odmítání vody a krmení) a zrychlená tepová a dechová frekvence.

Česnek Rovněž obsahuje N-propyldisulfid. Při snědení většího množství má za následek anémii (chudokrevnost).

Banán – u koček může způsobit zažívací problémy z důvodu obsahu škrobových uhlohydrátů se kterými si kočka neumí poradit (stejně tak syrové brambory). U psů problém nevidím, opět příklad: náš pes kvůli banánu i tančí

Avokádo Obsahuje toxickou látku persin. Otrava většinou končí smrtí, symptomy jsou poškození srdečního svalu, dýchavičnost, kašel.

Syrové vejce i se skořápkou – syrové vejce může být pro psa příjemným a hodnotným zpestřením stravy pro své nemalé množství vitamínu E. Pozor však na syrový vaječný bílek, který obsahuje advidin a ovomucoid (může působit alergie). Jsou to termolabilní proteiny (varem se ničí). První způsobuje při nadměrném podávání nemožnost využití biotinu v organismu, čili avitaminózu H, druhý narušuje trávení proteinů. Takže raději podávejte jen syrový žloutek, nejvýše 1-2x za týden, případně vejce vařené. Jednorázové podání syrového bílku však avitaminózu biotinu nezpůsobí. Pozor na vaječnou skořápku, je ostrá a mohla by způsobit poranění v trávicím traktu. Když už chcete skořápku podávat kvůli obsahu vápníku, tak mletou.

Mléko – kravské (a z něj vyrobená náhradní dětská strava) a kozí mléko je sice zdrojem proteinů a vápníku, jenže pro psa a kočku není vhodné. Obsahuje totiž laktózu (mléčný cukr), na který není organismus psů a koček enzymaticky vybaven, čili nedisponuje takovým množstvím laktázy, (enzymu nezbytného ke štěpení laktózy) v zažívacím traktu, aby si s ním dokázal poradit. Nestrávená laktóza je pak příčinou průjmu. Proto je vhodné podávat jak mláďatům, tak dospělým jen speciálně vyrobené delaktozované  mléko pro psy a kočky určené. Mláďata ještě mají ve střevě enzym, který dokáže laktózu štěpit, ale dospělý jedinec tuto schopnost ztrácí, proto se někdy mláďatům podává ředěná Tatra mléko.

Tvaroh – je bohatým zdrojem proteinů živočišného původu. S obsahem vápníku, pro něž je doporučován, je to však horší. Sice se nějaký vápník v tvarohu vyskytuje, ale současně je v něm také podstatně větší množství fosforu. Poměr vápníku a fosforu ve tvarohu je přesně opačný, než pes potřebuje. Takže vzhledem k nevhodnému poměru Ca:P by neměl být podáván častěji než 1-2x týdně.

Fazole – a jiné luštěniny ve větším množství nepodáváme, protože obsahují toxiny, zejména pokud jsou nedokonale uvařené.

Dále nepodáváme: alkohol, makadamové ořechy, sůl, potraviny slazené xylitolem (umělým sladidlem), kořeněné potraviny, kávu, čaj a kokakolu pro obsah kofeinu, i když v čaji je ho asi 10x méně, než v kávě, kynuté těsto, tučné potraviny, nápoje sycené CO2.

Významné doplňkové látky ve výživě koček a psů

Specializace psa a kočky a jejich divokých předků na živočišná krmiva způsobilo, že tato zvířata ztratila schopnost ve svém těle syntetizovat pro život důležité látky, protože je přijímali na rozdíl od ostatních, například býložravých savců, běžně svou přirozenou potravou. Změnou výživových zvyklostí, zejména přechodem od přirozených krmiv na krmiva doma připravovaná a na průmyslově vyráběná krmiva nastala potřeba doplňovat krmení a krmiva dalšími specificky účinnými látkami - látkami doplňkovými.

Esenciální aminokyseliny – aminokyseliny jsou součástí bílkovin a jsou nezbytné pro život zvířete, pro výstavbu a obnovu tkání.  Jejich přísun do organismu je nejdůležitější v období růstu, u zvířat mladých, březích a kojících. U dospělých a starých zvířat se potřeba aminokyselin snižuje, ani při zvýšeném výkonu se potřeba aminokyselin výrazně nezvyšuje. Esenciální aminokyseliny (lysin, tryptofan, histidin, fenylalanin, leucin, isoleucin, threonin, methionin, valin, arginin – u kočky ještě taurin) musí mít zvířata v krmivu v dostatečném množství a vzájemném poměru.

Esenciální mastné kyseliny – mastné kyseliny (nasycené, nenasycené) jsou organické kyseliny, které jsou součástí rostlinných a živočišných tuků. Rozdíly mezi jednotlivými tuky  a oleji (rostlinné tuky) jsou dány právě rozdílným zastoupením jednotlivých mastných kyselin. Rozdělujeme je na skupinu Omega 9, Omega 6, Omega 3.  Esenciální mastné kyseliny mají podpůrný vliv na  kožní problémy, problémy s ledvinami, záněty zažívacího traktu a kloubů, možná i na nádorová onemocnění. Obsaženy jsou například v: olej světlicový, slunečnicový, kukuřičný, sójový, brutnákový, pupalkový, konopný, lněný, olej z mořských ryb).

L-karnitin – vyskytuje se ve všech živočišných tkáních, nejvíce je obsažen ve tkáni svalové. Do určité míry je schopen organismus masožravců syntetizovat karnitin omezeně v játrech, ale jeho určitý přísun do potravy je potřebný, především u psů v zátěži, seniorům, při obezitě v dietách a březím a kojícím zvířatům. Zdrojem L-karnitinu jsou živočišné produkty, především červené maso a vnitřnosti. Dlouhodobý nedostatek může vyvolat srdeční poruchy, vyčerpání, poruchy růstu, svalovou ochablost.

Lecitin – jeho zdrojem jsou především rostlinné oleje, ale i živočišné tuky (žloutek). Představuje ochranu nervů, vede ke zlepšení kondice, má antioxidační účinek, posiluje imunitní systém, zlepšuje využitelnost tuků, má pozitivní vliv na srst a zlepšuje stav cév.

Antioxidanty – jejich biologická funkce spočívá v tom, že tzv. „zhášejí“ volné radikály (UV záření, radiace, některé léky – způsobují poškození buněčných membrán a tím narušují funkci buněk) v organismu zvířat, ale i člověka. Při výrobě krmiv se používají antioxidanty ke stabilizaci tuků.  Je to například Etoxyquin, vitamin E a C, karotenoidy,  dále tokoferoly (provitamin E) spolu s lecitinem, vitaminem C a kyselinou citrónovou a rozmarýnovým extraktem.

Chondroprotektiva – komplex přírodních látek, které pomáhají zajišťovat fyziologickou funkci kostry, zejména kloubů. Chondroprotektiva podávaná v krmivu lze využít z hlediska prevence ale i terapie řady ortopedických onemocnění. Nejvýznamnější je glukosamin a chondroitinsulfát. U zdravého psa není důvod podávat preventivně glukosamin, pokud se vyskytuje v deklaraci některého krmiva jako přísada, jeho přidané množství je však minimální.

Probiotika – pozitivně ovlivňují trávicí aparát a mikrobiální skladbu střeva. Potlačují růst patogenních mikroorganismů a zamezují uchycení a průnik patogenních mikroorganismů. Nejčastěji používaná jsou Lactobacillus, Bacillus, Streptococcus a Bifidobacterium. Ke krmení používáme především probiotika jogurtového typu.

Rostlinná aditiva – V současné době jsou předmětem velkého zájmu ve výživě hospodářských, ale i domácích zvířat nejrůznější rostlinné doplňkové látky ze skupiny nižších (řasy) i vyšších rostlin (léčivé rostliny). Do krmiv se přidávají v podobě sušených rostlin nebo jejich částí (celá rostlina, list, květ, plod, oddenek, kořen) nebo výtažků (extrakt, výluh).

Vláknina – Výzkumy ukazují, že kvalitní a přitom lehce fermentovaným zdrojem vlákniny je dřeň z červené řepy.  Řepná dřeň nemá pro psa žádnou výživovou hodnotu, je ale výborným zdrojem živin pro probiotické bakterie a povzbuzuje peristaltiku (pohyb) střeva . Proto se doporučuje červenou řepou obohacovat jídelníček jak ve formě povařené (syrová zelenina je hůře stravitelná, než povařená), tak se přidává do granulí průmyslově.

Závěrem

Kočky potřebují vyšší množství bílkovin a tuků ve stravě v porovnání se psy a proto nekrmte psy kočičím a kočky psím krmivem.

Jak už jsme si řekli a z jednotlivých dílů seriálu o krmení vyplývá, strava domácích masožravců by měla být pestrá a nejednotvárná. Krmení pouze syrovým masem vede k nedostatku vápníku (pro nesprávný poměr vápníku a fosforu v syrovém mase). Tuto disproporci je možné kompenzovat podáváním doplňkových krmiv. Psu a kočce výhradně krmeným přírodní stravou chybí odpovídající množství rostlinné složky a v ní obsažených látek, které jsou sice nestravitelné, ale pro normální průběh trávení nezbytné. BARF je nesporně pochopitelnou, i když poněkud extrémní reakcí na fakt, že průmyslově vyráběná krmiva nejsou schopna dokonale uspokojit výživové nároky všech jedinců. Má však také svá úskalí. Vycházejí-li stoupenci z předpokladu, že je návratem k přírodě a k přirozené stravě šelmy, měli by vzít v úvahu nejméně dva fakty. Zaprvé, že domácí pes není už po mnoho tisíciletí totéž, co vlk, tedy že není volně žijící šelmou psovitou a že domácími plemeny psů  jsou jak čivava, tak irský vlkodav, což nelze zohlednit pouhým množstvím předložené stravy. Zadruhé, že potravou vlka není jen maso zabitých zvířat, že do ní patří také spousta drobných savců a hlodavců s nimiž, protože je požírá vcelku, pozře i množství natrávených a tudíž fermentovaných semen, různých plodů a množství bezobratlých živočichů, především hmyzu, larev, měkkýšů, kteří jsou cenným zdrojem proteinů a dalších látek. Přesto by návrat k přirozenější stravě , i když by asi nemohla být zahrnuta do systému BARF, mohl vést ke zlepšení výživy i zdravotního stavu mnoha psů a koček. Několik posledních roků roste zejména v USA zájem o tzv. nekompletní krmiva. Systém krmení na nich založený v sobě spojuje do značné míry výhody krmení čerstvě připravenou stravou a potravou průmyslově vyrobenou. Nekompletní krmiva obsahují suroviny rostlinného původu vhodným způsobem průmyslově zpracované do krmné směsi obohacené o vitamíny, neobsahují však žádné proteiny živočišného původu. Ty se do krmné dávky dodávají ve formě vařeného (případně syrového, dobře promrzlého a před krmením prohřátého) masa vhodného druhu. Poměr obou složek – granulí a masa se dá aktuálně měnit. Takové krmivo je pro masožravce chuťově atraktivní, v podstatě blízké přirozené stravě a je-li správně připravené, podle aktuální potřeby doplněné o některé specifické látky, dokáže v plném rozsahu pružně vyhovět výživovým nárokům jeho organismu.

Milí čtenáři, ocitli jsme se na konci seriálu o krmení. Doufám, že obsah článků byl podnětem k zamyšlení jak co nejlépe připravit krmení pro naše kočičí a psí kamarády.

Tento seriál o krmení masožravců vznikl s laskavým svolením www.mackysos.sk . Poměrně obsáhlé informace o výživě vyšly v časopisu Svět psů č. 9/2008.

Přeložila, upravila a doplnila:

Lenka Blažková

www.krejg.estranky.cz