Základy pro výchovu psa pokládá už chovatel, u kterého se štěně narodilo.

---

Vštěpování

Prostředí, ve kterém štěně žilo prvních sedm týdnů svého života, ještě s ostatními aspekty spoluurčilo, zda bude pes agresivní nebo bázlivý, a pokud tuto dobu strávilo bez kontaktů s lidmi, nebude socializováno a nedospěje v přizpůsobivého a společensky akcep- tovatelného psa.

Psi, kteří jsou od počátku jako na samozřejmost zvyklí na lidskou přítomnost, dotyky, pachy a zvuky včetně těch domácích, se později nebudou bát a snadno se přizpůsobí i všem dalším podnětům, které je v životě s lidmi čekají.

Výchova

Výchovou se rozumí vytvoření a upevnění pravidelných návyků, nezbytných pro život v civilizované společnosti – ať už mluvíme o mláďatech lidských nebo psích.

Vychovaný pes by měl znát své jméno a přijít na jeho zavolání, měl by správně reagovat na základní povely (sedni, lehni, ke mně, k noze a zůstaň) a v neposlední řadě nesmí mít odmala problémy s nošením obojku a s chůzí na vodítku.

Nezbytnou součástí výchovy je čistotnost, ke které musíme štěně vést od prvního vkročení do nového domova.

Štěňata vychováváme hrou, odměňujeme pochvalou a pamlskem. Tresty bychom měli omezit na pokárání a jen výjimečně na mírnou formu tělesného potrestání, tedy na zatřepání za kůži na krku nebo na symbolické třepnutí novinami. S postupujícím věkem postupně nároky na poslušnost zvyšujeme.

Výchovou psa rozumíme také to, že psa průběžně seznamujeme s různými typy prostředí vč. pouliční dopravy, s dostupnými dopravními prostředky, s jinými psy a zvířaty vůbec, a hlavně a především – s co největším počtem lidí. Samozřejmostí je, že štěně musí mít od počátku stoprocentní důvěru k pánovi a celé rodině. Rozhodně se nesmí bát, protože to bychom z něho těžko vychovali sebevědomého jedince. Většina agresivních psů totiž útočí právě ze strachu.

---

 

Výcvik

Výcvik je soubor cílevědomých opatření, která psa připraví na chování v určitém prostředí a na pracovní nebo sportovní výkon. Na rozdíl od výchovy může být výcvik úzce specializován, např. pro služební, lovecké nebo speciální sociálně zdravotní účely. Těmto druhům výcviku se věnují buď sami zkušení majitelé nebo speciální výcviková střediska. Pokud se začátečník obrátí o pomoc na odborníky, měl by se sám výcviku zúčastňovat. Jednak by měl trávit se svým psem co nejvíce času, jednak se sám poučí a především - pes si spojí výcvik i s jeho osobou, nikoliv jen s cizím člověkem.

S výcvikem začínáme co nejdříve, pro různá plemena i pro různé typy výcviku jsou doporučeny odlišné věkové hranice. Všeobecně se uvádí rozpětí od devíti měsíců do tří let. Od jednoduchých cviků postupně náročnost zvyšujeme.

Zkazit se dá obojí

Nevychovaní psi celé dny proštěkají, nereagují na základní povely, na vodítku táhnou, žebrají u stolu... a pokud některý chovatel nezvládne výchovu psa, nebude úspěšný ani při výcviku.

Zatímco základní výchova psa by měla být samozřejmostí, jeho výcvik je ponechán většinou jen na záměrech a potřebách chovatele. Povinnost výcviku je určená jen pro některá plemena se zvláštním určením. Mnozí velcí, silní a dominantní psi však výcvik potřebují také, což by měl každý chovatel podchytit ještě včas, než zvířata svou převahu uplatní.

Speciální výcviky probíhají podle dlouho zkoušených a ověřovaných postupů. Nemá cenu pokoušet se o vlastní cestu, protože by to nezaručilo požadované výsledky a úspěšné složení předepsaných zkoušek. "Zpackaný" výcvik se pak dá jen těžko napravit.

Trpělivost – základ výchovy

Protože většina z nás chce mít ze svého štěněte příjemného domácího společníka, který bude pro nás přínosem a pro okolí "hodným psem", je dobré koupit si ještě před pořízením štěněte některou příručku pojedná- vající o výchově psů. Dokonce i pokud máte zkušenosti s výchovou psů jiných plemen, není na škodu přečíst si něco o zvláštnostech, které vás čekají s příchodem plemena jiného. I když nebudeme požadovat od svého pejska nijak extrémní poslušnost, přesto nesmíme zanedbat nic podstatného.                   

---

---

 

Různé metody – stejný základ. Každý chovatel preferuje své osvědčené metody výchovy psa. Všechny by měly být založeny na základním principu, kterým je předcházení jakéhokoli nežádoucího chování – a především předcházení nežádoucího vyprazdňování.

Čistotnost především

Čistotnost je zčásti přirozené chování psů, kteří nakonec dříve nebo později sami přestanou znečisťovat svůj pelech a jeho nejbližší okolí, zčásti naučené chování. U štěňat je schopnost zadržovat svou potřebu závislá na stupni jejich fyzického i mentálního vývoje, a trestat štěně za loužičky v domě proto nemá z hlediska nácviku čistotnosti žádný smysl. Spíše bychom se měli zamyslet, co jsme jako chovatelé zanedbali. Štěňata se totiž zpravidla vyprazdňují po jídle, po probuzení a po hře a dovádění.

Právě toho, že lze dobu vyprazdňování u štěněte dobře odhadnout, můžeme úspěšně využít pro nácvik čistotnosti.

Poprvé doma

Chvíli, kdy se štěně poprvé ocitne ve svém novém domově, zpravidla využije k "pokřtění" podlahy. Proto je dobré, když první seznámení proběhne na zahradě, kde se napáchaná škoda snadno ztratí. Máme po ruce připravenou odměnu a jakmile štěně venku vykoná potřebu, ihned chválíme a odměňujeme. Další příležitost k venčení dáváme štěněti zhruba každou hodinu. Nemáme-li zahradu, vyhradíme v bytě jedno konkrétní místo, kam psík může chodit, a včas ho sem přemisťujeme. Můžeme si také poznamenat časové intervaly, po jakých se štěně vyprazdňuje, a přizpůsobit se jim, a kromě toho necháváme psa venčit ve zmíněných předvídatelných chvílích (po jídle, po probuzení a po skončení hry).

Místo k venčení

Protože mají psi tendenci vykonávat svou potřebu na stálém místě, využijeme této vlastnosti k urychlení požadovaného návyku. Když už dojde k vyprázdnění v bytě, nejen kvůli sobě musíme potřísněné místo důkladně vyčistit. Jak známo, disponují psi výborným čichem a nechají se rádi inspirovat, pokud zaznamenají místečko, "kam se chodí".

Po očkování můžeme začít chodit se psem na procházky ven, tedy i mimo zahradu.

Starší štěňata-psi začnou mít brzy potřebu značkovat svůj revír, a po čase se začnou pokoušet o zvedání nožičky hned u domovních dveří. Je na nás, abychom psa nenaučili ničit tímto způsobem fasádu nebo dveřní rámy. Rychlým krokem proto směřujeme k nejbližšímu parku, kde škody napáchané močí odstraní čas a kde exkrementy svého psa vlastnoručně odstraníme do nádob k tomu určených. Některé osvícené obce pořizují na veřejných prostranstvích psí záchodky. Pokud mají podobu ohrádky naplněné bůhvíkdy vyměňovaným pískem, jsou pro štěňata přinejmenším zdrojem možných nákaz. V zahraničí existují psí toalety v podobě kanálků, což je z hlediska hygieny dokonalým řešením. Štěně lze snadno naučit vykonávat potřebu na konkrétním kanálku, který nám svou vzdáleností od domu bude vyhovovat, a to tak, že sem přeneseme jeho vlastní exkrement. Štěně pak pozná "své" místo po čichu a pokud ho sem příště v před- pokládanou chvíli přeneseme, zvýšíme šance na to, že v nedalekém budoucnu častokrát toto místo správným způsobem využije.

---

 

Vyprazdňování na povel

Štěňata bývají na procházkách často zaujata tolika novými, neprozkoumanými věcmi, že chvíli k vyprázdnění oddalují – většinou právě tehdy, když nejvíce pospícháme. Ideální je, když psa naučíme vyprazdňování na povel. Nácvik je snadný. Když pes močí ve správnou chvíli a na správném místě, opakujeme slovo, které už budeme propříště používat jen v této souvislosti. Bezprostředně po úspěchu psa odměníme. Stejně postupujeme s pokynem pro velkou potřebu, jen pokyn bude samozřejmě jiný. Jde o to, aby si štěně co nejdříve spojilo náš konkrétní povel s příslušnou činností ze své strany a následující odměnou.

Noční venčení

Ve dne je předcházení loužičkám celkem snadné. Na noc vyvenčíme štěně těsně předtím, než sami jdeme spát, a pak je necháme vyvenčit ještě později v noci. Tento interval postupně prodlužujeme, až dosáhneme ideálního stavu, tedy venčení pozdě večer a brzy ráno. To se dá očekávat zhruba od dvanácti týdnů, i když hodně záleží na plemenu, na schopnostech každého jedince, na stravě, kterou dostává, i na naší důslednosti.

Není-li možné chodit v noci se štěnětem ven, zpočátku mu umožníme noční vyprázdnění na určeném místě vystlaném novinami, a po 12. týdnu budeme štěně na noc zavírat do pokojového kotce. Pejsek se bude sám snažit, aby si pelech neznečistil. Pokud se mu to přihodí, netrestáme ho, protože bude samo dost nešťastné. Vrátíme se k rozloženým novinám a po týdnu zkusíme celonoční pobyt v kotci znovu.

Loužička – projev podřízenosti

Někteří psi zanechávají loužičky ne z nutnosti vyprázdnit se, ale jakoby z radosti, většinou při vítání pána po jeho návratu domů. Ve skutečnosti jde o projev podřízenosti, proto psa nikdy netrestáme. Můžeme-li si vítání se štěnětem odbýt venku, uděláme to, a pokud máme psa v bytě, první chvíle po příchodu si ho nevšímáme. Odsunuté vítání pak probíhá méně bouřlivě a bez patrných následků na koberci.

U naprosté většiny štěňat časem tento nepříjemný průvodní jev ustoupí.

Netrestat!

Malá štěňátka nemají ještě sílu zadržovat svou potřebu a v případě nutkání nechávají věcem volný průchod. Až od věku šesti měsíců a výše se dá předpokládat, že by měla být schopna vydržet bez venčení několik hodin. 

---

---

 

---

Když si člověk koupí první štěně, touží jen po tom, aby většinu času štěně trávilo po jeho boku. Jedním, a to hlavním problémem je, naučit pejska konat potřebu venku a ne v obýváku či dokonce v naší posteli. Hlavní otázkou je, jak ho to naučit. Nic netušícímu novopečenému majiteli štěňátka nezbývá nic jiného, než se vyptávat okolí, bádat v odborné literatuře či zkoušet různé metody výchovy o čistotě. Avšak než ho to naučíte, tak máte stoprocentní záruku, že hadr na podlahu se stane vaším každodenním pomocníkem.

Existuje mnoho způsobů jak naučit štěně, aby nám nedělalo loužičky na koberec. Například známe metody jako jsou vytahání štěněte za kůži na krku či namáčení čumáku do výkalů, ale tyto trochu ""drastické"" způsoby mohou vést k opačnému výsledku a štěně se bude bát, kdykoliv bude chtít udělat potřebu. V takovém případě si štěně bude vybírat ""temné zákoutí"" v bytě, kde svou potřebu vykoná, aby ho ""tyran"" páníček neviděl. Také ho v žádném případě netrestejte, když přijdete domů z práce či nákupu a najdete na podlaze loužičku. Štěně Vás začne vítat a vy na něj hned spustíte smršť nadávek, výhružek nebo ho fyzicky potrestáte. Štěně pak bude mít dojem, že ho trestáte za to, že Vás vítá. Vhodnější a zároveň asi nejrozšířenější metodou je naučit štěně čůrat na noviny. Je vhodná pro ty chovatele, kteří nemohou se svým miláčkem trávit 24 hodin denně. Také budete muset posléze štěněti vysvětlit, že si musí odvyknout ""venčit se na noviny"", ale že potřeba se vykonává venku. Ale na druhou stranu nikdo neví co se stane, když noviny odstraníte.

---

 

Rozhodnete-li se pro ""novinovou metodu"" musíte myslet na to, že na tomto místě, budou noviny rozloženy po dobu několika týdnů a neměly by nikomu překážet.Dnes jsou na trhu i čůrací dečky,ale stejně poslouží i přebalovací podložky pro novorozence nebo podložky pro nemohoucí používané v nemocnicích a k dostání v lékárnách či zdravotnických potřebách. Místo zvolte tak, aby štěně mělo na tento ""záchod"" neomezený přístup a aby bylo umístěno tam, kde se štěně nejvíce vyskytuje. Také se říká, že když noviny umístíte blízko vchodových dveří, štěně si poté rychleji zvykne chodit vykonávat potřebu ven. Je také nutné dbát na velikost plochy rozložených novin. Velikost plochy by měla odpovídat velikosti štěněte. Přinejmenším by se štěně mělo otočit dokola aniž by tlapkou stouplo mimo vyhrazenou plochu ""venčení"". Pokud jste si zvolili vhodné místo ""toalety"" pro svého mazlíka, je dalším řešením dát pod noviny igelit, tím zajistíte, že výkaly neprosáknou až na podlahu nebo se nevsáknou do koberce.

Takže Vaším prvním krokem jak naučit štěně venčit se na určité místo kde jsou rozprostřené noviny či dečka. Ale tím to nekončí. Druhým a velmi důležitým krokem je neustále štěně sledovat a včas vystihnout moment, kdy štěně změní chování před vykonáváním potřeby a v tomto momentě je nutno ""zakročit"" a štěně odnést na přichystané noviny nebo na trávník pokud bydlíte v rodinném domě. Avšak musíte jednat se štěnětem opatrně a nevystrašit ho svým chováním. Pokud vystihnete tento moment a štěně se vyčůrá na noviny či v jejich blízkosti, neváhejte a okamžitě štěně pochvalte, pohlaďte, podrbejte nebo mu dejte nějaký pamlsek. Pokud se Vám to hned napoprvé nepovede a nevystihnete moment před ""vyprázdněním"", v žádném případě štěně netrestejte. Když se Vám toto přihodí, nejlépe uděláte, když loužičku vytřete hadrem a ten potom dáte na noviny. Ty potom nasáknou pach moči z hadru, který po chvilce odstraníte. Místo, kde jste loužičku vytřeli, je nejlepší vydesinfikovat, aby na tomto místě nezbylo ani památky po pachu moči. Tento proces opakuje dokola a dokola, dokud si štěně nezvykne chodit na noviny samo. V případě, když zastihnete štěně již při vyprazdňování mimo noviny, nebude od věci ho v tomto procesu vyrušit a odnést ho na noviny, aby své ""dílo"" dokonalo zde. Poté nesmíte opomenout již jednou zmíněnou pochvalu. Pochvalte ho ať potřebu udělá s Vaší, nebo bez Vaší pomoci. Toto je řešení jak štěněti vysvětlit, že je správné, je-li v bytě, vyprázdnit se na noviny.

Druhou metodou může být okamžitý ""transport"" na trávník před dům. Jestli bydlíte ve třetím patře panelového domu bez výtahu, tak tato metoda bude pro Vás asi fyzicky náročná. Nasazováním obojku či vodítka se nezatěžujte, prostě štěně popadněte a co nejrychleji ven. To se poté velice rychle naučí, že potřeba se vykonává na trávníku před domem a ne na koberec. Opět je samozřejmé, že štěně budete po vykonání potřeby na trávník chlácholit a laskat. I když při pohledu na člověka, který se sklání nad malým štěnětem, mává při tom rukama a vypráví zírajícímu štěněti: ""jak je šikovné, že udělalo tak hezký bobeček"", se asi každý zarazí a poklepe si na čelo, ale štěněti tato pochvala velice prospěje při ""výuce"" venčení.

---

 

Novopečený majitel štěněte si musí uvědomit, že prví dny s novým ""chlupatým přírůstkem"" budou ""pernější"" než obvykle. Čím častěji budete se štěnětem chodit ven, tím rychleji si na tento proces zvykne. Ze začátku je nejlepší opakovat venčení čtyřikrát až pětkrát za den, to samé platí i v noci. Venčení provádějte ihned poté co se štěně probudí nebo když se nají či napije.

Co se týče trestu, musíte být velice trpěliví. Pár prvních loužiček musíte hodit za hlavu a štěně v žádném případě netrestat. Další důležitou věcí je to, aby někdo z členů rodiny štěněti věnoval co nejvíce času. Pokud toto řešení nebude možné, počítejte s loužemi a hromádkami i několik týdnů či měsíců. Pokud mu nejste schopni zajistit nepřetržitý ""dozor"", tak nastává další problém, jak štěněti vysvětlit, že se doma nevenčí, ani když je doma samo.

Při první návštěvě veterináře jste informováni, že se nemáte se štěnětem po dobu několika týdnů příliš pohybovat venku, protože je možná nákaza Paravirózou. Neznamená to, že byste sním nechodili ven vůbec, ale je to myšleno tak, že nejlépe uděláte, když štěně vezmete doma do náruče a odnesete ho na určité místo, o kterém si myslíte, že není příliš navštěvováno jinými psy. Tam ho postavíte, ono vykoná potřebu, vy ho pochválíte a odnesete ho zase v náruči domů.

---

---

---

 

Vezmu-li v úvahu, že již máte za sebou alespoň první noc po příchodu vašeho chlupatého klubíčka domů, nastává pro vás oba, rozhodující období pro vznik potřebné vazby mezi vámi a štěnětem. Vy jste si jej vybrali a ono je teď odkázáno na vás. Nahrazujete mu nyní jeho matku a kolektiv sourozenců, na které bylo zvyklé. Rozhodně nešetřete vstřícností, trpělivostí, nabídněte mu maximum jistoty a ochrany. Přivykání na nové prostředí může trvat několik dnů až týdnů. Ale pozor, musíte včas začít s výchovou alespoň toho základního, jinak vaše soužití bude spíše „teror“ jeden druhého. Výchova štěněte je odpovědnost a řada chyb se dá později jen těžko napravit. Štěně je tvor, který se dá poměrně snadno formovat, proto neváhejte začít hned.

Čistotnost

První na řadu přichází čistotnost, které docílíte jen trpělivostí a vytrvalostí. Většinou se udržování čistoty štěně naučí během měsíce tréninku. Musíte psa vycvičit, kde se má vyprazdňovat. Snažte se štěně důsledně odvádět na stejné místo k tomu určené, a v případě "papírové metody" (venčení na noviny) nejlépe v blízkosti venkovních dveří. Očekávat vykonání potřeby můžete hned ráno po probuzení, deset až dvacet minut po jídle či pití, po každém zdřímnutí a večer před spaním. Zpočátku jej netrestejte, když se to nepodaří, ale důsledně ho pochvalte, když mu to vyjde – štěně to brzy začne brát na vědomí.

Samota

Na ni si štěně zvyká velmi nerado. Nezbývá než trénovat. Při prvních pokusech "co se bude dít" se nevzdalujte od bytu daleko, ale jen do vzdálenosti, kdy ještě štěně uslyšíte. Jakmile začne naříkat, nevracejte se hned domů, ale ještě přes dveře psa důrazně okřikněte. Váš návrat za úpěnlivého naříkání by štěně chápalo jako výhru, že se vás dovolalo a zkoušelo by to vždycky. Rozumnější je, když se vrátíte, pokud je štěně chvíli zticha

Kousání

Nežádoucí okusování pichlavými zoubky je pro vás stejně nepříjemné jako pro všechny členy rodiny či příchozí návštěvy. Zvyšuje-li štěně razanci stisků musíte mu to dát najevo bolestivým výkřikem, přerušením hry a štěně na chvíli ignorujte. Velice rychle pochopí, že se to nedělá a na okusování jsou lepší věci.

Hračky

Již od začátku učte štěně odevzdávat hračky které kouše, na povel "pusť". Můžete mu také (k jeho nelibosti) krátce stisknout pysky proti zubům, až hračku pustí. Ještě párkrát a příště vám ji raději odevzdá sám. Pokud si dovolí zavrčet nebo dokonce zatnout zoubky do vaší ruky, musíte mu dát okamžitě najevo autoritu, třeba tím, že jej chytíte za kůži na krku a zatřepete s ním.

Ne!

Chcete-li štěněti něco natrvalo zakázat, například pokud máte v bytě místnost kam ho nechcete pouštět, řekněte vždy když zamíří tím směrem "Ne"! nebo "Nesmíš"! Pro povel si zvolte jedno slovo. Pamatujte si, že štěně nemá vyvinutou slovní zásobu a i když se časem naučí vnímat význam více slov, reaguje spíš na tón vašeho hlasu než na to, co říkáte. Takže ostré "Ne" bude určitě účinnější než téměř prosebné "Alíčku to nesmíš".

Dobře vychovaný pes je zdrojem potěšení, špatně vychovaný pes vyvolává podráždění celé své smečky, ale i okolí.