Když se narodíme- měsíc po měsíci....

Po porodu štěňat odstraní fena plodové obaly a důkladně je olíže. Překousne pupečník a sežere placentu. Po porodu zůstává většina fen s mláďaty v pelíšku a opouští je pouze na okamžik, např. aby se najedla... Těšíme se z několika slepých klubíček jako ""malé děti"", ale jak se tato klubíčka vyvíjí dál až do dospělosti?

0. - 2. týden

Štěňata se rodí slepá a hluchá a nemají vyvinutý ani čich. Štěně má v tomto období silně vyvinutý pouze sací reflex a většinu dne spí a saje mléko od matky. V prvních třech dnech života se štěňata nestarají o nic jiného než o jídlo a spánek. Když je štěně vzhůru, buď hledá struk nebo saje. Při hledání struku se posunuje po bříšku tak, že tzv. plave předníma nohama a dokáže se tak na krátkou vzdálenost přesunout. Pokud je štěňátkům něco nepříjemné, třeba chlad, vydávají mňoukavé zvuky. Po třech dnech by měli mít zahojené pupíky. Zároveň je potřeba kontrolovat zda se snadno vyprazdňují, k tomu je stimuluje fena olizováním pohlavního orgánu a konečníku. Oči se štěňátku otevírají kolem 12. dne, ale zpočátku je jejich zrak ještě slabý.

 

2. - 4. týden

Do čtyř týdnů se u štěňat projevují jen ty nejzákladnější typy chování. Souvisejí s příjmem potravy, udržením tepla a spánkem, který jim zabere okolo 90% času. Štěně začíná chodit a je schopno samo močit a vyprazdňovat se, zatímco v předchozím období u toho musela asistovat fena. Kolem 20. dne věku štěněte začíná fungovat sluch a čich. V tuto dobu je vhodné začít se štěňaty lehce manipulovat, občas je vzít velmi opatrně do ruky – obdobně jako u lidského miminka se jejich svaly zpočátku teprve vyvíjejí a potřebují oporu. Štěně je v tomto případě vystavováno lehkému stresu, ale pro pozdější dobu je lépe vybaveno ke zvládnutí jiných stresových situací.

4. - 12. týden

Okolo čtvrtého týdne stáří štěněte se čich, zrak a sluch stává vyvinutějším. Štěně začíná reagovat na silnější zvukové podněty, matka v tomto období začíná štěňata usměrňovat vrčením. V tomto období již štěňata vykonávají svou potřebu mimo pelech.

Okolo třicátého dne začínají matku při krmení obtěžovat zoubky štěňat, ale to jsou již také schopna začít přijímat tuhou potravu. V té době je vhodné poradit se s veterinářem, který by měl doporučit vhodné krmení k odstavu. Štěňata si také začínají spolu hrát.

V tomto období je velmi důležitá postupná socializace štěněte, což znamená častější kontakt s člověkem, který je důležitý pro jeho pozdější život v nové (lidské) smečce.

Pátý týden po narození již při svých hrách na sebe cení zuby, honí se spolu a začínají v tlamě nosit předměty. Mějme na paměti, že v této době je nutný častý kontakt chovatele a štěňat, aby proběhla řádná socializace, tolik důležitá pro jejich další život mezi lidmi.

6. - 8. týden

V tomto období štěně obvykle odchází od matky a sourozenců do nového domova. V tomto domově, ve své nové smečce, musí štěně okamžitě pochopit, kdo je tady pánem, musí se hierarchii rodiny naučit rozlišovat.

3. - 6. měsíc

Toto období je ideální k postupnému výcviku psa a také k vyčlenění jeho postavení v rodině. Štěně je dobře tvárné a se správným přístupem (a s pamlskem ve vaší kapse) je schopno vykonávat to, co po něm požadujete. Nesmíte však jen přikazovat a zakazovat, ale musíte také chválit a to vše s patřičnou intonací v hlase. Intonace vašeho hlasu je pro komunikaci se psem velmi důležitá a štěně se brzy podle ní naučí rozpoznat, co je špatně a co dobře.

6. až 12. měsíc (u některých plemen až 18. měsíc)

Toto je jistě pro vás, a hlavně nezkušené majitele nejobtížněji zvládnutelné období v soužití s vašim psem - puberťákem. Pokud jste však do této doby ve výchově nic nezanedbávali, podaří se vám toto období zvládnout s obtížemi výrazně menšími. V tuto dobu určitě poznáte, na co jste kladli menší důraz, případně co jste podcenili či zanedbali. Rozhodně pes provede nejeden pokus o povýšení svého postavení v hierarchii vaší smečky, přičemž musíte být velmi důslední a neoblomní. Pes musí pochopit, že jeho snaha je zbytečná. I když se může někomu zdát, že toto pubertální období nemá konce, tak věřte, že má. Nic netrvá věčně. Chce to pevné nervy a úspěch je zaručený.

Dospělost

V období od jednoho až jednoho a půl roku se pes již zklidní, tělesně je již dospělý a jeho charakterové vlastnosti jsou již plně vyvinuty. Jeho neurvalost, neomalenost a ničitelské hrátky jsou pryč, ale i přesto je nutné stále váš vztah upevňovat, až do doby kolem třetího roku života, kdy se charakter vašeho kamaráda a přítele úplně stabilizuje.

Když se narodil pes - aneb Než půjde do světa

Vývoj štěněte
Po narození štěňata jen spí a sají. Ke strukům matky se dostávají díky vrozeným instinktům, které umožňují především poznat pach mateřského mléka. Vidět a slyšet začínají až ve dvou týdnech. Ve třetím týdnu začínají být štěňata aktivní. Slyší, vidí a dokážou se na nejistých nohách přemisťovat a prozkoumávat nejen porodní bednu, ale přes její boky také nejbližší okolí. Je to důležité období, ve kterém získávají první vlastní poznatky a zkušenosti a učí se je zpracovávat a reagovat na ně.

Od čtvrtého do sedmého týdne mají štěňata dokonale prozkoumanou bedýnku a snaží se nezadržitelně vydávat za její hranice. Pro jejich bezpečnost musíme zajistit chráněný, prostorný a dobře oplocený výběh, nejlépe na zahradě. V této fázi je nutný nejen kontakt s fenou a ostatními štěňaty, ale i s dalšími domácími zvířaty a především s člověkem. Jedině tak si štěně uvědomí svou sounáležitost s ostatními psy a utvoří se i zdravý základ pro jeho budoucí chování k člověku. Dobře socializovaná štěňata, která vyrůstala se svými sourozenci a měla denní kontakt s člověkem, nebudou v dospělosti ani bázlivá, ani agresivní – pokud je (jiný) člověk nezkazí špatnou výchovou.
Většina štěňat odchází k novým majitelům od osmého týdne svého věku. To je období pro štěně velmi těžké, protože ztrácí svou matku a sourozence, prostředí, na které bylo doposud fixované, pravděpodobně přechází na jinou stravu... aby to všechno štěně dobře zvládlo, musí k tomu být od původního majitele připravováno.

Vštěpování

I ta štěňata, která žijí mimo domácnost, musí být denně s člověkem v jeho prostředí, aby se nebála běžného provozu domácnosti s jejími typickými zvuky a pachy, aby přivykla přítomnosti dětí a návštěv a aby tolerovala přítomnost i jiných zvířat v bytě. Nesmíme ovšem k vrhu pouštět návštěvy, které jsou z laického pohledu třeba banálně nemocné, protože v tomto věku jsou štěňata obzvlášť náchylná na infekce a choroby a může je ohrozit i prosté nachlazení jediného hosta.
Je vhodné občas štěně vzít od ostatních a věnovat se mu odděleně, aby si zvyklo na to, že ne vždy bude členem psí smečky. Ideální je, pokud se štěněti takto alespoň občas může věnovat budoucí majitel ještě před tím, než si je ve správný čas odveze.
Tam, kde není možné připravovat štěňata na reálné zvuky, se kterými se budou ve svém novém domově setkávat, využíváme různé nahrávky. Hlavně loveckým a služebním plemenům pouštíme zvuky výstřelů, bouřky nebo ohňostroje, protože štěně v přítomnosti feny a v domácím prostředí bude i na nepříjemné a hlasité zvuky reagovat klidněji a snáze jim přivykne.

Výživa
Feny se většinou samy rozhodnou, kdy je čas štěňata definitivně odstavit. Než se tak stane, měli bychom jí dát čas od času možnost, aby si od věčně hladových štěňat odpočinula. Koneckonců, krátkodobé odloučení od feny je prospěšné v rámci výchovy i pro štěňata. Na procházkách se pokud možno vyhýbáme místům, kam chodí větší množství jiných psů, aby se fena nenakazila.
Kolem třetího až pátého týdne můžeme začít s přikrmováním. Začínáme se speciální tekutou směsí pro štěňata, která se většinou musí předem objednat i ve specializovaných obchodech. Pokračujeme osvědčenou nebo veterinářem doporučenou značkou granulí speciálně určenou pro štěňata. Namáčíme je ve vodě, aby změkly a lépe se štěňatům polykaly. Někteří chovatelé doporučují přidávat do této stravy malé kousky vařeného masa (hovězího nebo jehněčího srdce nebo krůtího masa) pro zdravou střevní mikroflóru, což také směsi dodá vždy jinou chuť a štěňata tak nebudou v budoucnu vybíravá v jídle.
Přikrmování znamená také to, že od nynějška musí mít štěňata k dispozici vždy čistou vodu k pití.

Čistota
Jakmile začneme s přikrmováním, fena přestane po štěňatech uklízet. Musíme se připravit na to, že tato práce přejde na nás. Pokud by štěňata přivykla životu ve znečištěném prostředí, měla by i v budoucnu problém s čistotností. Té štěňata učíme už v tomto věku tím, že jim umožňujeme jakési "vycházky" co nejdál od porodní bedny.
Potravu a vodu podáváme štěňatům v čistých nádobách.

Zdraví
První odčervení štěňat provádíme ve dvou týdnech věku. Nejvhodnější jsou odčervovací pasty a suspenze pro štěňata. Odčervení opakujeme ve 4., 6. a 8. týdnu, později jednou měsíčně až do jednoho roku. Se štěňaty vždy odčervíme i fenu.
První očkování se provádí ve věku sedmi až osmi týdnů. Příliš brzké očkování u normálního zdravého štěněte protilátky nejenže nevytvoří, ale naopak zničí protilátky mateřské, které má štěně od feny a z mleziva.

Doklady

Pokud má náš vrh nárok na rodokmen a včas jsme vyplnili a odeslali potřebné formuláře, je kolem osmého týdne věku štěněte čas na identifikační označení. To, zda tetovat nebo čipovat právě naše plemeno, nám poradí v příslušném chovatelském klubu, a v případě tetování nám tu přidělí i tetovací čísla.

Malý velký pes

„Tomu ty říkáš pes?!“ Věta, kterou si každý majitel malého či trpasličího psa musí vyslechnout několikrát. Představa o tom, jak má vypadat "správný pes" je totiž v naší společnosti poměrně jasná. Při vyslovení slova pes, si většina lidí představí psa minimální kohoutkové výšky 30 cm a výše.

Kdo ale věří tomu, že nemusí brát vážně psa, který váží jen něco okolo dvou kilogramů, ten se opravdu mýlí. Pod drobnou mozkovnou se často skrývá gigantické ego, jež je schopno pustit se bez váhání do křížku se psi všech velikostí a ras, ale i lidmi.

Jedná se o velkou skupinu společenských psů, jejichž jediným úkolem je být svému pánovi dobrým kamarádem a společníkem. Tito psi patří k nejrozšířenější části psí populace a to hned z několika důvodů. Nárokům, které člověk na psy společenských plemen klade, lépe vyhovují psi malí. Nejen proto, že se s nimi lépe mazlí, že jsou roztomilejší a více lákají k hýčkání i ke hře, ale také z důvodů ryze praktických. Malý pes má malé nároky na potravu i pohyb, přizpůsobí se snadno bytovým podmínkám, snadno jej přemístíme kamkoliv s sebou, snadno se vychovává, má mírnou, snášenlivou a nekonfliktní povahu. Bez pochyby lze ke kladům přičíst i často atraktivní vzhled.
Angličtina má pro ty nejmenší psy speciální pojmenování, označuje je jako "toy", tedy v doslovném překladu hračky. I když odborníci právem poukazují na to, že žádný pes ani "toy", není hračkou, ale živým tvorem se všemi z toho vyplývajícími nároky. Ovšem bude-li řeč o malých či velkých psech, jedny i druhé si lidé pořizují pro radost a potěšení především sebe samých.Přestože mají malí psi vzhled plyšových hraček, povahou to jsou psi jako všichni ostatní: živí, bystří, inteligentní, oddaní, bývají hraví až do vysokého věku... To vše ale za předpokladu dobré výživy, výchovy, správného vedení a alespoň základního výcviku.
Budeme-li přistupovat k výchově malého pejska lhostejně, ponecháme-li jeho povahový rozvoj náhodě, nebo mu naopak dovolíme vše na co si vzpomene, jednoho dne se můžeme také ocitnout v nepříjemné situaci, zjistíme, že máme doma malého tyrana. I ti nejmenší psi jsou psi - pokud z nich člověk nevychová něco jiného. Zní to možná nadneseně, ale statistiky a veterinární lékaři jen potvrzují problémové chování malých psů. Špatná výchova a velké ego malých psů nám snadno přeroste přes hlavu. Zdánlivé maličkosti, nad kterými mnoho majitelů mávne rukou, se postupem času stávají problémem.

Mají odvahu

Všichni jsme se již v takové situaci ocitli a jen málokoho to ještě překvapí. Který z majitelů malých psů by neznal situaci, kdy se jeho dvoukilové klubko chlupů vrhá s dávkou odvahy a hlasitým štěkáním na jiného psa o hmotnosti nejméně 30 kilogramů? Kde se bere v tom trpaslíkovi tolik odvahy a odhodlání? Kde berou malí psi své neotřesitelné sebevědomí?A jak často se ocitneme v situaci, kdy náš milý malý pejsek překročí pomyslnou "hranici" a vycení na nás své malé zoubky, zavrčí a možná i kousne? Že se vám to nikdy nestalo? Já říkám, že často. Zaregistrujeme-li takové chování u velkého psa, jsme všichni ihned ve střehu, dokážeme zasáhnout a jednáme. Ovšem ten náš malý drobeček to přece tak nemyslel…

Kde je chyba
Pouze v nás. Pes, ať malý či velký, je tvor smečkový a byl domestikován jako šelma. Je schopen se člověku podřídit, pokud to od něj budeme vyžadovat, a má tedy schopnost stát se ovladatelným. Ale ve skutečnosti se bude vždy řídit odvěkými zákony smečky, tedy ne zákony "občanskými". Proto je tak nesmyslné polidšťování psích vlastností, což může vést až k dominantnímu chování jedince, který se snaží zaujmout v rodině vedoucí postavení. Snaží se pak prosazovat svou vůli všemožnými prostředky a převzít v lidské smečce vedení. Pes může být přítelem pokud jde o hru, ale ve věcech hierarchie musí mít jasno. Buď je první pán nebo on. Pokud je první on, potřebuje si utvrdit postavení ve smečce, tedy mezi ostatními, a má na to dostatek prostředků. Problém není zákonitě ve psovi, ale v majiteli.Příčiny agresivního chování psů mohou být různé, od strachu přes špatnou výchovu. Ani jedno z toho neovlivníme, můžeme však ovlivnit své chování - změnit svůj přístup.

Na výlet se psem

Pokud víme, že psovi bývá cestou špatně, děláme přestávky ve vypozorovaných intervalech.

Autem

Nejméně dvě hodiny (ale raději půl dne) před vyjetím mu nedáme nic k jídlu a pokud je to nutné, necháme si doporučit veterinářem tablety proti stresu nebo nevolnosti.

Pes rozhodně nemá cestovat na sedadle spolujezdce, natož na klíně řidiče! I pes, který sedí připoután bezpečnostním pásem, je smrtelně ohrožen, když se při případné nehodě aktivují airbagy. Vhodnější je zadní sedačka, ale ještě lepší zavazadlový prostor u dodávek a kombíků, hlavně pokud jde o většího psa.

Pes, který se může pohybovat volně po autě, je nebezpečný sobě, ostatním cestujícím ve vozidle i mimo ně. Řidič, který to trpí, páchá dopravní přestupek. Dnes si každý majitel může vybrat, jakým způsobem psa fixovat na místě: od mříží a sítí mezi zavazadlovým prostorem a sedadly, mezi předními a zadními místy, přepravek, psích autosedaček a ochranných závěsných lůžek až po zmíněné bezpečnostní pásy, které se připnou psovi jako postroj. I pod připoutaného psa nebo pod přepravku ještě pro jistotu natáhneme ochranný potah sedadel jako ochranu před znečištěním špinavými tlapami nebo případnými následky nevolnosti.

Pro cestování se psem autem se vybavíme lahví s pitnou vodou a drobnými pamlsky za odměnu. Každé dvě až tři hodiny děláme krátké zdravotní přestávky, během kterých dáme psovi napít a necháme ho vyvenčit (na vodítku, aby pes ve stresu nevběhl pod projíždějící auta nebo do lesa).

Pro starší psy a psy, kteří mají problémy s klouby, se vyrábějí teleskopické rampy pro snadnější a bezpečnější výstup z vozu.

Letadlem

Citujeme z přepravního řádu jedné české společnosti:
Živá zvířata vč. ptáků a plazů mohou být přepravována jen s předchozím souhlasem dopravce a za podmínek jím stanoveným, na zodpovědnost cestujícího a pouze do těch míst, kam je to platnými předpisy dovoleno. Přeprava může být provedena v kabině pro cestující nebo v nákladovém prostoru jako zboží. Zdarma se kromě toho může přepravovat v kabině letadla slepecký pes, doprovází-li nevidomou osobu, pes doprovázející hluchou osobu a pes určený pro záchranu lidských životů. Tito psi musí být opatřeni vodítkem, náhubkem, potvrzením o výcviku a požadovanou dokumentací.

Každá letecká společnost má jiná pravidla pro přepravu psů. Informujte se s předstihem na podmínky, pravidla a poplatky. Některé společnosti umožňují přepravu menších psů v kabině letadla pod sedačkou, jiné vyžadují, aby byli psi přepravováni jako běžná zavazadla.
Přepravky do letadla kupujte jen s příslušnou homologací, aby se nemohlo stát, že z důvodu nevyhovujících parametrů nebude váš pes jako kabinové zavazadlo uznán.
Protože letadlem pravděpodobně vycestujete mimo republiku, nezapomeňte zkontrolovat platnost všech dokladů psa požadovaných nejen v cílové zemi, ale také v zemích tranzitních.

 

Pěšky

Pro pěší výlety, zejména pokud se přespává v přírodě, sbalíme především cestovní lékárničku. Prodávají se buď hotové, nebo si ji každý může vyrobit psovi na míru. Obsahovat by měla desinfekční sprej a tekutý obvaz, tlakový obvaz, náplasti, běžné léky, pokud je pes užívá, tablety proti průjmu, stresu a žaludeční nevolnosti a nástroj na odstraňování klíšťat.

Pro chvíle odpočinku a nočního klidu může mít pes svůj vlastní, speciální psí stan (vyrábějí se také jako přístřešky proti slunci), spacák, nafukovací podložky nebo dokonce skládací lehátka, aby byl chráněn proti vlhkosti ze země. Menší, slabé a netrénované psy můžeme přenášet v batohu určeném pro takovou přepravu nebo v menší klokance nošené na prsou.

Silnější psi si mohou nést své propriety sami v dvoustranných taškách, připevněných přes hřbet na bocích. A opravdové siláky, kteří unesou a snesou na krku dvoukilogramové závaží, můžeme vybavit soudkem "s alkoholovou desinfekcí" pro páníčka nebo zbloudilé pocestné.

Na kole

Pes jako doprovod cyklisty běží buď po vlastních nohách, nebo je vezen.
Pro psa-spolujezdce se vyrábějí různé cestovní tašky, které se připevňují (nejčastěji) na řidítka, případně cestovní koše. Ty mohou být pro psa zatím podobnému způsobu léta nepřivyklého s přiklápěcí drátěnou kabinkou.
Pes doprovázející cyklistu "po svých" musí být trénován, aby zvládl velké vzdálenosti ve značném tempu, leckdy za zvýšeného dopravního provozu kolem, a neohrožoval psovoda (či psojeda) vybíháním do stran nebo změnou tempa. Pro jistotu se používají držáky připevněné na držák sedla, které díky kovové pružině a pružicí šňůře vyrovnávají tah psa a udržují zvíře v dostatečné vzdálenosti od kol.

Všeobecné zásady

Vždy, když jdeme se psem na delší dobu z domu, bereme s sebou cestovní misky a lahve, vodu, podle potřeby potravu nebo pamlsky a balíček s první pomocí. Samozřejmostí je, že je pes řádně oočkován, a jako doklad o tom přibalíme s sebou očkovací průkaz. I když je pes řádně očipován nebo otetován, není nikdy na škodu přidat mu na obojek plíšek s telefonním číslem. A pamatujte, že ze zákona je nutností vodítko a košík.                                                         

Proč čistokrevný pes                                             

 

Pokud se chovatel rozhodne pro čistokrevného psa, má maximální záruku toho, že jeho pes bude vypadat podle daných očekávání – za předpokladu, že se o něho bude odpovídajícím způsobem starat. S povahou psa je to složitější, protože tu formují i mnohé další vlivy, z nichž některé proběhly už v prvních dnech a týdnech života štěněte. O povaze jednotlivých plemen jako celku kolují různé mýty – svéhlavý jezevčík, zarputilý buldok -, takže před tím, než se chovatel definitivně rozhodne pro konkrétní plemeno, měl by nastudovat odbornou literaturu a případně se informovat v příslušném klubu chovatelů, aby se předešlo nedorozuměním. Skutečně zodpovědní chovatelé se nejprve stanou členy takového spolku, nabírají informace od ostatních členů, odebírají klubový časopis, účastní se výstav a soutěží. Své štěně si mohou vybrat ještě dlouho před tím, než dojde ke spojení příslušného psa a feny - zatím na základě předpokladů, které zakládají vlastnosti obou budoucích rodičů. Výběr čistokrevného psa tedy není založen na náhodě, a koneckonců, s novým psím členem rodiny je třeba počítat na deset i více let dopředu.

Důvody, pro které si chovatel vybírá čistokrevného psa, mohou být od zmíněných záruk na exteriér, povahu a pracovní schopnosti zvířete, přes touhu stát se chovatelem, nebo dokonce s ambicemi na získání titulů na výstavách. Vynikajícím pracovním psem se může stát klidně i jedinec s drobnou vadou na kráse, pokud ovšem bude pocházet z pracovní linie, na rozdíl od psa stejného plemene, který má mezi svými předky "jen" šampióny krásy.

Někteří chovatelé vybírají plemena málo běžná a pak je třeba připravit se na větší časový odstup od rozhodnutí koupit ke skutečnému pořízení. Náročnější bude najít toho pravého chovatele, počkat, až bude fena připuštěna, až se štěňata narodí – a pak se může stát, že z celého vrhu nebude žádné štěňátko splňovat nároky budoucího majitele, ať už co do kvality štěněte, jeho barvy nebo pohlaví. Pokud bude štěně třeba dovézt ze zahraničí, stane se pořízení psa ještě zdlouhavější záležitostí. Jistější je požádat o spolupráci svaz chovatelů, v případě vzácně se vyskytujících plemen pak svaz některého příbuzného plemene, kde se vždy najde někdo, kdo má zkušenosti s dovozem psů právě z konkrétní země.
Suma vynaložená za čistokrevného psa vzácného plemene nemusí být paradoxně vyšší než u módních a hojně se vyskytujících plemen. V ceně se totiž může odrazit i zohlednění toho, že další chov bude náročnější i z hlediska rozmístění budoucích štěňat, přinese vyšší nároky na veterinární péči ap.

Plemena psů jsou kulturním dědictvím a měla by být zachována stejně jako umělecká díla. Cílem každého chovatele čistokrevných psů by proto mělo být zachování plemene a chov tělesně i psychicky zdravých jedinců. Jen tak budou mít čistokrevní psi budoucnost.

Vybíráme štěně

Všechna psí mimina bývají většinou krásná a roztomilá, ale my už máme určitý záměr a podle něj také budeme postupovat. Výběr přizpůsobíme nejen našim představám, ale i plemenné příslušnosti štěňat.

Jiné povahy všeobecně mají němečtí ovčáci a jiné pudlíci. Ve vrhu neposedných teriérků těžko najdeme klidného, mírného psíka. Chceme-li získat podřídivého, rodinného přítele z vrhu služebního plemene, po pracovně vedených rodičích a ke všemu nemáme se psy žádné zkušenosti, rovnou se můžeme připravit na nepříjemnosti zejména při výchově. Ale jako všude i tady existují výjimky a může se vyskytnout klidnější pejsek, který bude pro naši rodinu dobrým společníkem i spolehlivým hlídačem. Ve vrhu plemene, vyznačujících se nezávislou nebo citlivou povahou, nemůžeme hledat oddaného, tvrdého obranáře. V každém případě se poradíme s chovatelem, protože právě on zná štěňata nejlépe.

Znalost standardu se nám zúročí např. u plemen, která musí mít odpovídající barevné znaky, a proto bychom měli znát alespoň orientačně jejich rozmístění, velikost i barvu. Některé znaky mohou odrůst, ale některé se mohou při dalším růstu naopak rozšířit. Slušný chovatel by nás měl na nesrovnalosti upozornit. Povrchní studium standardu dobrý chovatel pozná. Rozumnému chovateli se však nemusíme stydět přiznat, že standard ani podmínky chovnosti daného plemene neznáme. Právě proto se obracíme na něj, aby nám poradil či pomohl vybrat požadované štěně.

Na štěňata bychom se měli jet podívat alespoň dvakrát. Když to není možné, nezbývá nám nic jiného, než věřit informacím od chovatele a vydat se přímo pro štěně. Vybírat štěně by měl ten, který se o něho bude nejvíce starat. Ostatní členové rodiny mají často jiné představy o povaze štěněte a někdy nesouhlasí ani s plemenem, pro které jsme se rozhodli. Předem se také obeznámíme se základními potřebami štěněte a standardem plemene.

Odebrat štěně od matky v 6  týdnech je povoleno jen výjimečně, běžné je to po 8.  týdnu věku štěněte. V chovatelském řádu (pro psy s průkazem původu) je stanovený věk odběru od 7.  týdne a jistě to má své opodstatnění. Tento kompromis se musí dodržovat, aby bylo štěně dobře vyvinuté a ještě se částečně socializovalo mezi sourozenci. Ani argument chovatele, že šestitýdenní štěňata už dobře sama přijímají potravu a jsou samostatná, není dostačující. Příliš pozdě odebraná štěňata si zase mohou obtížně zvykat na nového majitele. Záleží ale i na povaze štěněte, socializaci u chovatele i na přístupu nového majitele. Neméně důležité je dodržování ochranné lhůty po očkování. Tím se termín odběru posune přibližně mezi 9. týden a 3. měsíc.

Štěně připravené na cestu ""do světa"" by mělo být tzv. zralé tedy dobře vyvinuté. Ať už po psychické nebo fyzické stránce. Vyhledává kontakt s chovatelem i ostatními lidmi, hraje si s matkou i sourozenci, není však na nich už příliš závislé. Se zájmem objevuje okolní svět, ale je opatrné při setkání s neznámými podněty. Přijímá bez potíží pevnou potravu (prořezané by měly být všechny mléčné zuby), dobře se pohybuje. Návštěvu u chovatele si samozřejmě předem domluvíme.

Začínající pejskař by si měl vybrat štěně s vyrovnanou povahou. Tu požaduje i většina už zkušených majitelů psů. Jak ji ale poznat? Prostě dobrým pozorováním. Oporou by nám měl být chovatel, který už štěňátka dobře zná. Také by nás měl upozornit, že správné reakce poznáme většinou kolem 5. týdne věku štěňat.

 

Výběr mezi štěňaty

Přiběhne-li se hned některé na vás podívat, jen co se u nich objevíte a k tomu má ještě zdvižený ocásek a hned vás tahá za nohavici? Při hlazení po hlavě vrčí nebo vás rovnou kouše do rukou? Takové štěňátko může být moc sebevědomé a dominantní a jestli nemáte dostatečné zkušenosti, budete mít pravděpodobně s jeho výchovou problémy. Často se stává, že takoví pejsci později vládnou celé rodině a bývají i nebezpeční. Zkušení cvičitelé si však taková štěňata, právě pro svou neohroženost a odvahu, běžně vybírají např. k výcviku obrany či ostraze.

Když na ně zavoláte, zamlaskáte a zatleskáte (u malých štěňat si dřepněte nebo se alespoň skloňte) štěně s vyrovnanou povahou většinou všeho zanechá a i když si vás do teď moc nevšímalo, přiběhne se podívat, co se děje. Vyjdete-li mu vstříc povzbuzením, snaží se i ono navázat kontakt. Skáče po vás, chce vám olíznout obličej. Plazí-li se štěňátko po zemi a při pohlazení se hned obrací na záda bude sice velmi citlivé, ale protože na zavolání přiběhlo, tak je zde předpoklad, že se s ním spolupráce při výchově i výcviku úspěšně rozvine.

Štěňátka s méně závislou povahou se většinou jen podívají, co že se to děje, ale dál se budou např. spolu prát. Na šustící sáček s piškoty je ale určitě přivoláte (je-li jim tento zvuk povědomý). Při pohlazení se budou odtahovat, s těmito psíky bývá horší spolupráce. Měli byste vzít v úvahu i požadované vlastnosti plemene a rychlost vývoje takových štěňat.

Bázlivější štěňátka vás budou zpovzdáli pozorovat, případně poštěkávat, když se k nim budete blížit. Podaří-li se vám je ulovit, na hlazení nezareagují. S těmito štěňátky bývá nejvíce práce, protože jim trvá delší dobu než překonají bariéru nejistoty vůči svému okolí. Nepatří do nezkušených a zejména necitlivých rukou. Potřebují důslednou a trpělivou socializaci (tak jako příliš sebevědomá štěňata). Při získání vzájemné důvěry to většinou bývají dobří hlídači a velmi oddaní psi.

Začnete-li se od štěňat vzdalovat, vyrovnané štěně za námi alespoň kousek poběží. To také může udělat ale i štěně moc sebevědomé. Někdy rychlým odběhnutím, upoutáte pozornost i psíků méně závislých nebo bázlivých.

Hodíte-li mezi štěňata např. klíče nebo jimi zachrastíte, většina štěňat se přirozeně lekne, ale rozhodující jsou jejich další reakce. Příliš sebevědomé štěně sebou sice trhne, ale pak se běží podívat na tu zajímavou věc - se zdviženým ocáskem nebo i s vrčením. Ta s vyrovnanou povahou některá i poodběhnou, ale rychle se vrátí také zkontrolovat co se to stalo. Kdežto bázlivá štěňátka utečou, nebudou se chtít vrátit, případně budou z bezpečné vzdálenosti poštěkávat.Půjčíte-li si od chovatele oblíbenou hračku štěňat a když upoutáte jejich pozornost, hodíte ji kousek od nich. Hravé štěně se snaží hračku získat pro sebe. Reakce štěňátek zajímá i samotné chovatele nejen pracovních plemen, a tak už většinou mají nadějné aportéry pro nás vytipované. Pozor, i méně sebevědomé štěně může být dobrý aportér, ale protože se pro hračku vyřítil i dominantnější bratříček, podřídivější pejsek mu ji pravděpodobně přenechá. Štěně s velkým sebevědomím bude, při odebírání hračky, možná vrčet nebo ji bránit. Proto si štěňátka raději vyzkoušíme i jednotlivě.

Výběr štěněte

Má-li budoucí chovatel jasno ve výběru vhodného plemene a pohlaví psa, měl by mít také definitivní představu o tom, za jakým účelem si jej pořizuje. Pokud hledá psa-společníka, nebudou nároky na původ štěněte tak vysoké, jako třeba na psa pracovního. O řád vyšší nároky jsou už kladeny na psy určené k výstavám a nejvyšší na psy plánované do budoucna k chovu.

 

Výběr štěněte začíná doma

Výběr štěněte není nijak krátkodobá záležitost. Na štěňata vzácně se vyskytujících plemen s dobrým původem a s předpoklady pro budoucí využití v chovu se čeká rok i déle a cestovat za nimi znamená mnohdy překonávání značných vzdáleností. Chovatele či chovné stanice ostatních, běžnějších plemen lze nalézt v přiměřeném dosahu, na vhodné štěně se čeká maximálně půl roku a zpravidla lze vybírat z více vrhů.

Než si nový majitel půjde štěně vybírat, měl by mít jistotu, že s pořízením psa (příp. psa konkrétní rasy) nejenže souhlasí celá rodina, ale že je také morálně připravena na všechna omezení, která nutně takové soužití provázejí. Pes v domácnosti znamená určité dlouhodobé závazky a povinnosti, které jsou cenou za potěšení z vlastního psa. Vhodnými podmínkami pro chov vybraného plemene se rozumí (kromě zmíněné rodinné spolupráce a součinnosti) pokrytí základních životních potřeb psa – od zajištění vhodné stravy až po možnost bezproblémové dopravy za veterinárním ošetřením – a také podobné nezbytnosti jako první pelíšek, misky na jídlo a vodu, vodítko i hračky. Plemenům, která potřebují dostatečný pohyb, je třeba jej zajistit - ať už pobytem na zahradě, nebo denními důkladnými vycházkami. A některá plemena přímo vyžadují fyzickou i psychickou schopnost majitele psa ovládat, kontrolovat a cvičit. Samozřejmě, pokud plánuje chovatel pořízení výstavního a chovného psa, musí počítat s péčí o něho na nesrovnatelně vyšší úrovni.

Jestliže budoucí majitel hledá psa vhodného do rodiny, měl by při výběru štěněte vyhledávat tzv. rodinný odchov. Pes, který je odmala zvyklý na lidi kolem sebe, získává daleko více podnětů než od matky a sourozenců, reaguje přiměřeněji na nové situace a do života si nese přátelský vztah k lidem a vědomí sounáležitosti lidí a psů. Štěňata, která vyrůstají mimo domácnost, takže se jim dostává méně pozornosti ze strany lidí, nejsou už nikdy dostatečně socializována. Navždy si budou zachovávat od lidí odstup a budou hůře reagovat na nové podněty. Proto správný chovatel vychovává štěňata ve své bezprostřední blízkosti.

Vybírat štěně by měl zájemce bez svých vlastních dětí, aby nebyl ovlivněn jejich ne zcela racionálními důvody. Začátečníkům se vyplatí vzít si s sebou poradce – zkušeného chovatele, majitele, veterináře, případně rozhodčího soutěží.

První návštěva u chovatele

První návštěva může proběhnout ještě před odstavením štěněte od fenky, kdy má budoucí kupec šanci si štěňata pořádně prohlédnout a vybrané štěně si zamluvit. S výběrem štěněte z daného vrhu není radno otálet. Nejenže byste mohli přijít v době, kdy už nebude možné si vybrat pohlaví psa, ale dokonce by se vám mohlo stát, že na vás zůstane poslední štěňátko z vrhu, u kterého je více než pravděpodobné, že je nejméně kvalitní.

Jestliže se chcete jít podívat na štěňátka, která ještě nebyla očkována, je vhodné před touto návštěvou omezit kontakt s jinými zvířaty a nenavštěvovat místa, kde se venčí psi, případně se převléknout i přezout. Tím se omezí nebezpečí přenosu nákaz, a navíc - starší oblečení je vhodnější pro bližší kontakt se štěňaty, která vysoce pravděpodobně znečistí šaty a poškodí boty návštěvníků.

Na co se zaměřit?

Nikdy nepřistupte na nabídku chovatele, že vám štěně přiveze. Nejenže je dobré vidět v jakém prostředí a podmínkách štěně vyrůstalo, ale je rovněž důležité posuzovat štěňata v prostředí, na které jsou zvyklá.

Při první návštěvě máte šanci si dobře prohlédnout celý vrh i matku vašeho budoucího štěňátka, případně další přítomné psy. Všichni by měli být bez viditelných známek nemoci, čisté okolí bez známek průjmu nebo zvracení. Agresivita či naopak bázlivost matky štěňat je špatným znamením, protože by potomci mohli tyto její vlastnosti zdědit nebo odpozorovat. Naopak dobrým znamením je vrtění ocasu fenky a zvědavost štěňátek. Štěňata by měla být veselá, nebojácná, hravá, vrh by měl být vyrovnaný, a to jak do velikosti, tak i váhy. Není na místě se nechat zaujmout nejmenším štěnětem ve vrhu - to svědčí o jeho menší životaschopnosti.

Výběr štěněte

Podle povahy

S výběrem štěněte podle povahy by vám měl poradit chovatel s dlouholetými zkušenostmi. Také je dobré se spoléhat na svou vlastní intuici. Záleží na tom, co od štěněte očekáváte. Děti a sportovně založení lidé preferují spíše živější psy, kteří podnikají společné výpravy do okolí pelíšku. Starší lidé naopak upřednostňují psy klidnější a submisivní, dávající najevo svým energickým sourozencům podřízenost ať už leháním si na záda nebo sdružováním se do skupinek, ve kterých se cítí v bezpečí. Dominantního psa lze poznat už od nejútlejšího věku - netrpí ani náznakem strachu, naopak, radostně se vrhá do šarvátek se sourozenci nebo na boty návštěvníků. Přesto, že lze podle některých znaků chování rozpoznat základní povahové rysy pejska, nelze se stoprocentní jistotou říci, jaký přesně pejsek v dospělosti bude.

Podle exteriéru

Výběr pejska podle exteriéru je náročný pro majitele, který se chce s pejskem v budoucnosti zúčastňovat výstav a využít jej pro chov. V ostatních případech, kdy budoucí majitel hledá pejska pro práci nebo pejska-společníka, je exteriér psa méně důležitý a preferovány jsou spíše povahové vlastnosti.

Své budoucí štěně si pečlivě prohlédněte, zjistěte, zda nemá nějaké vady nebo příznaky nemoci. Pejska přitom uchopte pod hrudníkem a zadečkem a opatrně vyzvedne. Zde opět platí, že psi s nejvyššími ambicemi by měli být prohlédnuti co nejpečlivěji a pokud možno odborníkem či velmi zkušeným chovatelem.

Důležité dokumenty

O prodeji štěněte by měla být sepsána kupní smlouva, která do budoucna chrání jak chovatele, tak kupce. Tato smlouva musí obsahovat všechny základní údaje o transakci a přesný popis "předmětu prodeje". To znamená, že ve smlouvě by měly být uvedeny všechny údaje o štěněti, jeho tetovací číslo, plemeno, pohlaví, stáří, uvedení případných vad, na které byl kupec majitelem upozorněn předem a které ovlivnily cenu zvířete. Dále by mělo být uvedeno, zda je pes zdravý, očkovaný, odčervený a podobně. Podle občanského zákoníku platí na koupené zvíře šestitýdenní záruka, během této doby lze reklamovat u chovatele zatajené nebo skryté vady, o kterých nebyla ve smlouvě zmínka a které byly zjištěny až po příjezdu domů nebo po návštěvě u veterinárního lékaře.

Dalším důležitým dokladem, který byste měli obdržet od chovatele, je očkovací průkaz zvířete, kde je uvedeno datum narození, očkování a odčervení.

Jestliže máte čistokrevného psa s oběma rodiči schválenými do chovu, je dalším dokladem průkaz původu, bez kterého se pes nemůže zúčastnit výstav ani být zapojen do chovu. Příslušnost k rodokmenu zaručuje tetování do ucha nebo na vnitřní stranu stehna. Toto vytetované číslo je shodné s číslem v plemenné knize.

Jestliže jsou vyřízeny všechny formality, nic nebrání tomu, aby si nový chovatel štěně odvezl domů. Původní majitel by vám měl předat dvou až třídenní dávku stravy, na kterou bylo štěně doposud zvyklé, eventuelně i kus podložky nebo deky z původního pelíšku, aby mělo pocit, že není tak úplně samo a v cizím prostředí. Nový majitel by si měl pro psa jet vybaven přepravkou nebo něčím jiným, co by zabezpečilo pejska během přepravy. Připravte se na možnost, že štěňátku bude z jízdy autem trochu nevolno.

Ať už jste zkušený chovatel nebo ne, výběr štěněte je vždy citovou záležitostí. Ať už si štěňátko vyberete vy, nebo naopak ono vás, jde o vzájemný vztah, a to na několik dlouhých a radostných let.

Stěhování do nového domova

 

Ve většině případů se štěňata odebírají od matky okolo 2. měsíce věku. Doba vhodná k odběru se ale může u některých plemen lišit, takže je třeba dát na doporučení chovatele. Ten nejlépe pozná, zda je štěně již dostatečně socializováno a jestli je natolik zralé, aby bez následků sneslo tak zásadní životní změnu, jako opuštění matky a sourozenců. Obecně se dá říci, že čím déle se štěně zdrží u své původní psí smečky, tím lépe bude v dospělosti komunikovat s ostatními psy - na druhou stranu se ale bude hůře začleňovat do nové rodiny. Obvykle se tedy štěňata odebírají v době od šestého do osmého týdne věku.

První návštěva

První návštěva u chovatele může proběhnout ještě před odstavením štěňat, kdy si budoucí kupec štěňata prohlédne a pokud se pro některé rozhodne, tzv. si je zamluví. Může se totiž stát, že ve vrhu převažuje jedno pohlaví a s otálením lze přijít o možnost výběru. Pokud z vrhu zbude jen jeden pes nebo jedna fenka, je více než
pravděpodobné, že je nejméně kvalitní. Před vlastní návštěvou ještě neočkovaných štěňátek je vhodné omezit kontakt s jinými zvířaty, nenavštěvovat místa, kde se psi venčí, případně se převléknout i přezout. Omezí se tím nebezpečí přenosu nákaz, a navíc starší oblečení je vhodnější pro bližší kontakt se štěňaty, která velmi pravděpodobně znečistí šaty a poškodí boty návštěvníků.

Na co se zaměřit při výběru štěněte u chovatele?

Nikdy nepřistoupit na nabídky chovatele, že štěně přiveze. Je důležité posuzovat štěňata v prostředí, na které jsou zvyklá. Jak už bylo zmíněno, důležité je, zda je štěně vychováváno v blízkosti člověka. Rozhodně se nedoporučují štěňata odchovávaná v kotcích mimo domácnost.

Při první návštěvě si potenciální kupec dobře prohlédne celý vrh i s matkou, případně další přítomné psy. Všichni by měli být bez viditelných známek nemoci, okolí bez známek průjmu nebo zvracení. Bázlivost nebo agresivita matky štěňat je špatným znamením, protože by potomci mohli tyto vlastnosti zdědit nebo odpozorovat. Dobrým znamením je vrtění ocasu fenky a zvědavost štěňat. Štěňata by měla být veselá, žravá a hravá, nebojácná, vrh by měl být vyrovnaný co do velikosti i váhy. Není na místě nechat se zaujmout nejmenším štěnětem, protože to svědčí o jeho menší životaschopnosti.

 

S výběrem štěněte podle povahy poradí chovatel, který má dlouholeté zkušenosti, ale je dobré spoléhat také na vlastní intuici. Sportovci a děti preferují živější psy, kteří podnikají společné výpravy do okolí pelíšku, starší lidé zas klidnější, submisivní povahy, dávající najevo svým energickým sourozencům podřízenost leháním na záda a sdružující se do skupinek, ve kterých se cítí v bezpečí. Dominantního psa lze poznat už od nejútlejšího věku, protože netrpí ani náznakem strachu a naopak se radostně vrhá do šarvátek nebo třebas na boty návštěvníků. Vývoj štěňat ale zdaleka není ukončen a se stoprocentní jistotou nelze říct, jestli z čilého štěněte vyroste obtížný hyperaktivní pes nebo naopak flegmatik, zda se z neodůvodněné podřízenosti vyvine abnormální ustrašenost nebo pro změnu agresivita ze strachu, a jestli dominantní zvíře nepřeroste v budoucnu v usurpátora rodiny i okolí.

Výběr podle exteriéru je náročný, pokud se hodlá budoucí majitel se psem zúčastňovat výstav a využít jej pro chov (i když zevnějšek je u psů určených v budoucnu k chovu jen jedním z kritérií). V ostatních případech – pes pro práci a pes-společník - je zevnějšek psů méně důležitý a preferovány jsou povahové vlastnosti.

Předběžně vybrané štěně si budoucí chovatel pečlivě prohlédne, aby zjistil, nemá-li nějaké vady nebo příznaky nemoci. Psíka přitom uchopí pod hrudníkem a zadečkem a opatrně vyzvedne. Opět platí, že psi s nejvyššími ambicemi by měli být prohlédnuti co nejpečlivěji, pokud možno odborníkem.

Obecně platí, že štěně má mít lesklou a hustou srst, bez cizopasníků, holých míst, strupů a vřídků. Oči čisté, jasné a živé, neměly by slzet a oční víčko se nesmí vychlipovat. Koutky očí nesmí být zanícené. Uši uvnitř čisté, růžové a lesklé, bez sekretu. Hustý a tmavý maz může signalizovat ušní svrab, což by nesvědčilo o hygieně chovu. Čenich musí být bez výtoku, nelze se vymlouvat na počínající rýmu. Chrup by měl být pravidelný, i když zatím neúplný, ale už v tomto věku lze rozpoznat, zda v dospělosti nebude mít štěně předkus nebo podkus. Pokud je z tlamičky cítit zápach, může to znamenat, buď že štěně ochutnalo, co nemělo, nebo že má v sobě parazity. Tělíčko nesmí být vyhublé s nafouknutým bříškem. Pokud je v blízkosti pupku bulka, značí to pupeční kýlu. Kýlu je třeba vždy dříve či později odoperovat, což přináší další finanční náklady. Seriózní chovatelé nechají kýlu operovat na vlastní náklady nebo sníží cenu. - Protože stolice má být tuhá, řitní otvor nebude potřísněn výkaly nebo krví, a psíci by měli mít hmatatelná obě varlata.Při výběru se rozhodně vyplatí nic neuspěchat. Aby kupec důkladnou prohlídkou štěněte neznervózňoval fenku, je vhodnější, když ji chovatel odvolá.

Den D: do nového domova

Pokud si budoucí chovatel vybere, domluví termín, kdy si štěně převezme. Věk vhodný k odebrání psa od matky se může u některých plemen různit, takže je třeba dát na doporučení chovatele. Jen on pozná, zda je štěně dostatečně socializováno a jestli je natolik zralé, aby bez následků sneslo tak zásadní životní zlom, jako opuštění matky, sourozenců a dosavadní lidské rodiny. Čím déle se štěně zdrží u své původní psí smečky, tím lépe bude v dospělosti komunikovat s ostatními psy, ovšem bude se za tu cenu hůře začleňovat do nové rodiny. Odběr štěněte je vhodný zhruba od šestého do osmého týdne věku.

O prodeji štěněte by měla být sepsána kupní smlouva, která chrání jak chovatele, tak kupce. Musí obsahovat všechny základní údaje o transakci a přesně popsat "předmět prodeje". V běžné řeči to znamená, že jsou zde uvedeny všechny údaje o štěněti, jeho tetovací číslo, plemeno, pohlaví, stáří, uvedení případných vad, na které byl kupec majitelem upozorněn a které ovlivnily cenu zvířete, zda je pes zdravý, očkovaný, odčervený a podobně. Podle občanského zákoníku platí na koupené zvíře šestitýdenní záruka, během které lze reklamovat u chovatele zatajené nebo skryté vady, o kterých nebyla ve smlouvě zmínka a které byly zjištěny až po příjezdu domů nebo po návštěvě u veterináře.

Data narození, očkování a odčervení musí být také uvedena na očkovacím průkazu, který je důležitým dokladem štěněte.V případě čistokrevného psa s oběma rodiči schválenými do chovu je dalším dokladem průkaz původu, bez kterého se pes nemůže zúčastnit výstav ani být zapojen do chovu. Příslušnost k rodokmenu zaručuje tetování do ucha nebo na vnitřní stranu stehna, a vytetované číslo je shodné s číslem v plemenné knize.

Pokud jsou vyřízeny všechny formality, nic už nebrání tomu, aby si nový chovatel štěně odvezl domů. Původní majitel by měl předat dvou- až třídenní dávku stravy, na kterou bylo štěně doposud zvyklé, a kus podložky nebo deky z původního pelíšku, aby mělo pocit, že není tak úplně v cizím prostředí. Nový majitel by si pro psa měl jet vybaven přepravkou nebo jej jinak zabezpečit během přepravy, a to nejen z důvodu bezpečnosti všech zúčastněných, ale také jako prevence v případě velmi pravděpodobné nevolnosti štěněte. Ať už je chovatel vybaven sebelepšími zkušenostmi, radami i rádci, vždy je výběr štěněte citovou záležitostí. Někdy se naopak stane, že si štěně vybere chovatele. Obojí je správně – jde o vzájemný vztah na několik dlouhých, radostných l