Jak by mělo zdravé štěně vypadat     Srst - Obecně platí, že štěně má mít hustou, lesklou srst, bez cizopasníků, strupů, vřídků či holých míst. Oči - Oči by měly být čisté, jasné a živé - neměly by slzet. Oční víčko se nesmí vychlipovat. Koutky očí nesmí být zanícené. Uši - Uvnitř by měly být čisté, růžové a lesklé, bez sekretu. Hustý a tmavý maz může signalizovat ušní svrab, což by nesvědčilo o dobré hygieně chovu. Čenich - Musí být bez výtoku (nelze se vymlouvat na počínající rýmu). Chrup - Měl by být pravidelný. I přesto, že je v tomto věku neúplný, lze rozpoznat, zda bude mít pes v dospělosti předkus nebo podkus. Pokud je z tlamičky cítit zápach, může to znamenat dvě věci - že štěně ochutnalo, co nemělo a nebo že má v sobě parazity. Tělíčko - Nesmí být ani vyhublé ani s nafouknutým bříškem. Pokud je v blízkosti pupku bulka, značí to pupeční kýlu. Tu je třeba dříve či později odoperovat, což přináší další finanční náklady. Seriózní chovatel nechá kýlu odoperovat na vlastní náklady nebo sníží cenu. Další - Protože stolice má být tuhá, řitní otvor by neměl být potřísněn výkaly nebo krví. Psíci by měli mít hmatatelná obě varlata. Při výběru se rozhodně vyplatí na nic nespěchat. Chovatel by měl při prohlídce štěňátka fenku odvolat, aby ji kupec štěněte touto důkladnou prohlídkou neznervózňoval. Zdravý chrup psa   Počínající zubní kámen na stoličkách.   Pejsci, podobně jako lidé, mají v průběhu života dva druhy zubů: mléčný chrup - dentes decidui trvalý chrup - dentes permanentes   Označení zubů   Jednotlivé zuby se liší svým postavením a funkcí. Na tomto obrázku je znázorněn trvalý chrup psa (horní a dolní čelist).   Zdroj: www.vet-centrum.cz   Zuby u psů rozdělujeme je na:   řezáky - incisivi Id - mléčné Id1 - klíšťky Id2 - střeďáky Id3 - krajáky I - trvalé I1 - klíšťky I2 - střeďáky I3 - krajáky   špičáky - canini Cd - mléčné C - trvalé třenové zuby - premoláry Pd - mléčné P - trvalé stoličky - moláry M - trvalé Schéma mléčných a trvalých zubů u psa   Mléčné zuby začínají růst kolem tří týdnů věku štěněte. Skládají se symetricky v horní i dolní čelisti ze tří řezáků, jednoho špičáku a tří třenových zubů - premolárů. První třenové zuby a stoličky rostou pouze jako zuby trvalé. Takto vypadá schéma mléčné dentice, tj. 28 zubů.   Id1,Id2,Id3,Cd,Pd2,Pd3,Pd4 Id1,Id2,Id3,Cd,Pd2,Pd3,Pd4   Mléčné zuby psům vypadávají a mění se za trvalé v období 3 - 7 měsíce věku. Trvalý chrup psa pak obsahuje v horní čelisti tři řezáky, jeden špičák, čtyři třenové zuby - premoláry a dvě stoličky - moláry. V dolní čelisti jsou tři stoličky.   Takto vypadá schéma trvalé dentice, tj.42 zubů. I1,I2,I3,C,P1,P2,P3,P4,M1,M2 I1,I2,I3,C,P1,P2,P3,P4,M1,M2,M3 Prořezávání mléčných zubů a výměna za trvalý chrup   Podle výměny chrupu u psa je možné přibližně určit jeho stáří.   Vývoj zubů psa je ovlivňován především plemenem, dále ho ovlivňuje výživa psa a péče majitelů o chrup jejich miláčka.   U větších plemen dochází k výměně zubů dříve než u plemen malých.   Trvalé zuby jsou větší něž zuby mléčné.   Prořezávání mléčných zubů:   3 - 5 týdnů - prořezávají se mléčné špičáky (Cd) 4 - 6 týdnů - prořezávají se mléčné řezáky (Id1 - Id3) 5 - 6 týdnů - prořezávají se mléčné třenové zuby - premoláry (Pd2 - Pd4), první premolár (P1) roste pouze jako trvalý zub Výměna mléčných zubů za trvalý chrup:   3 - 5 měsíců - objevují se trvalé řezáky (I1 - I3) 4 - 5 měsíců - objevují se první třenové zuby (P1) a první stoličky (M1) 5 - 6 měsíců - objevují se trvalé druhé až čtvrté třenové zuby (P2 - P4) a druhé stoličky (M2) 5 - 7 měsíců - objevují se trvalé špičáky (C) 6 - 7 měsíců - objevují se třetí stoličky (M3), v tomto věku často nacházíme zdvojené špičáky, tzn. mléčné i trvalé vedle sebe Než si pořídíte štěňátko     Než si štěně pořídíte, pořádně se zamyslete nad tím, za jakým účelem psa chcete. Pokud hledáte psa pouze jako společníka, vaše nároky nebudou zajisté tak vysoké, jako kdybyste pořizovali psa služebního nebo loveckého. Důležitá je rovněž volba plemene a pohlaví.   Štěně byste měli vybírat opravdu pečlivě. Pejska budete mít několik let, a proto by jeho výběr neměl být krátkodobou záležitostí. U štěňat vzácných plemen s dobrým původem a předpoklady pro budoucí využití k chovu se čeká rok i déle. Chovatelské stanice běžnějších plemen lze většinou nalézt v přiměřené vzdálenosti a na vhodné štěně se čeká maximálně půl roku. U běžnějších plemen si zpravidla lze vybírat z více vrhů.   Než si půjdete vybrat konkrétní štěně, měli byste mít jistotu, že s pořízením psa souhlasí celá rodina a že je plně připravena na všechna omezení, která nutně takové soužití se psem provázet.   Pes v domácnosti znamená dlouhodobé závazky a povinnosti, které jsou cenou za potěšení z vlastního psa. Vhodnými podmínkami pro chov vybraného plemene se rozumí pokrytí základních životních potřeb psa - to znamená zajištění vhodné stravy, pořízení základního vybavení jako je pelíšek, misky na krmivo a vodu, vodítko, obojek, hračky a další. Některá plemena vyžadují hodně pohybu, proto je třeba jim ho zajistit - ať už pobytem na zahradě, nebo denními dlouhými vycházkami. Někteří psi přímo vyžadují fyzickou i psychickou schopnost majitele psa ovládat, kontrolovat a cvičit. Proto, jestliže si pořizujete takovýto druh psa, vyžaduje to i vaši velmi dobrou znalost výchovy a výcviku psů ještě předtím, než si pejska pořídíte.     Jestliže hledáte psa vhodného do rodiny, měli byste při výběru štěněte vyhledávat především „klidná" plemena z tzv. rodinného odchovu. Pes, který je od narození zvyklý na lidi kolem sebe, reaguje lépe na nové situace a do života si nese přátelský vztah k lidem a vědomí sounáležitosti lidí a psů.   Štěně byste měli vybírat bez přítomnosti svých dětí, aby nebyl váš názor ovlivněn jejich ne zcela racionálními důvody. Jestliže vybíráte své první štěňátko, vyplatí se vám vzít si s sebou poradce - zkušeného chovatele, majitele, veterináře, případně rozhodčího soutěží. První návštěva u chovatele První návštěva může proběhnout ještě před odstavením štěněte od fenky, kdy má budoucí kupec šanci si štěňata pořádně prohlédnout a vybrané štěně si zamluvit. S výběrem štěněte z daného vrhu není radno otálet. Nejenže byste mohli přijít v době, kdy už nebude možné si vybrat pohlaví psa, ale dokonce by se vám mohlo stát, že na vás zůstane poslední štěňátko z vrhu, u kterého je více než pravděpodobné, že je nejméně kvalitní. Jestliže se chcete jít podívat na štěňátka, která ještě nebyla očkována, je vhodné před touto návštěvou omezit kontakt s jinými zvířaty a nenavštěvovat místa, kde se venčí psi, případně se převléknout i přezout. Tím se omezí nebezpečí přenosu nákaz, a navíc - starší oblečení je vhodnější pro bližší kontakt se štěňaty, která vysoce pravděpodobně znečistí šaty a poškodí boty návštěvníků. Na co se zaměřit? Nikdy nepřistupte na nabídku chovatele, že vám štěně přiveze. Nejenže je dobré vidět v jakém prostředí a podmínkách štěně vyrůstalo, ale je rovněž důležité posuzovat štěňata v prostředí, na které jsou zvyklá. Při první návštěvě máte šanci si dobře prohlédnout celý vrh i matku vašeho budoucího štěňátka, případně další přítomné psy. Všichni by měli být bez viditelných známek nemoci, čisté okolí bez známek průjmu nebo zvracení. Agresivita či naopak bázlivost matky štěňat je špatným znamením, protože by potomci mohli tyto její vlastnosti zdědit nebo odpozorovat. Naopak dobrým znamením je vrtění ocasu fenky a zvědavost štěňátek. Štěňata by měla být veselá, nebojácná, hravá, vrh by měl být vyrovnaný, a to jak do velikosti, tak i váhy. Není na místě se nechat zaujmout nejmenším štěnětem ve vrhu - to svědčí o jeho menší životaschopnosti. Výběr štěněte Podle povahy S výběrem štěněte podle povahy by vám měl poradit chovatel s dlouholetými zkušenostmi. Také je dobré se spoléhat na svou vlastní intuici. Záleží na tom, co od štěněte očekáváte. Děti a sportovně založení lidé preferují spíše živější psy, kteří podnikají společné výpravy do okolí pelíšku. Starší lidé naopak upřednostňují psy klidnější a submisivní, dávající najevo svým energickým sourozencům podřízenost ať už leháním si na záda nebo sdružováním se do skupinek, ve kterých se cítí v bezpečí. Dominantního psa lze poznat už od nejútlejšího věku - netrpí ani náznakem strachu, naopak, radostně se vrhá do šarvátek se sourozenci nebo na boty návštěvníků. Přesto, že lze podle některých znaků chování rozpoznat základní povahové rysy pejska, nelze se stoprocentní jistotou říci, jaký přesně pejsek v dospělosti bude. Podle exteriéru Výběr pejska podle exteriéru je náročný pro majitele, který se chce s pejskem v budoucnosti zúčastňovat výstav a využít jej pro chov. V ostatních případech, kdy budoucí majitel hledá pejska pro práci nebo pejska-společníka, je exteriér psa méně důležitý a preferovány jsou spíše povahové vlastnosti. Své budoucí štěně si pečlivě prohlédněte, zjistěte, zda nemá nějaké vady nebo příznaky nemoci. Pejska přitom uchopte pod hrudníkem a zadečkem a opatrně vyzvedne. Zde opět platí, že psi s nejvyššími ambicemi by měli být prohlédnuti co nejpečlivěji a pokud možno odborníkem či velmi zkušeným chovatelem. Důležité dokumenty O prodeji štěněte by měla být sepsána kupní smlouva, která do budoucna chrání jak chovatele, tak kupce. Tato smlouva musí obsahovat všechny základní údaje o transakci a přesný popis "předmětu prodeje". To znamená, že ve smlouvě by měly být uvedeny všechny údaje o štěněti, jeho tetovací číslo, plemeno, pohlaví, stáří, uvedení případných vad, na které byl kupec majitelem upozorněn předem a které ovlivnily cenu zvířete. Dále by mělo být uvedeno, zda je pes zdravý, očkovaný, odčervený a podobně. Podle občanského zákoníku platí na koupené zvíře šestitýdenní záruka, během této doby lze reklamovat u chovatele zatajené nebo skryté vady, o kterých nebyla ve smlouvě zmínka a které byly zjištěny až po příjezdu domů nebo po návštěvě u veterinárního lékaře. Dalším důležitým dokladem, který byste měli obdržet od chovatele, je očkovací průkaz zvířete, kde je uvedeno datum narození, očkování a odčervení. Jestliže máte čistokrevného psa s oběma rodiči schválenými do chovu, je dalším dokladem průkaz původu, bez kterého se pes nemůže zúčastnit výstav ani být zapojen do chovu. Příslušnost k rodokmenu zaručuje tetování do ucha nebo na vnitřní stranu stehna. Toto vytetované číslo je shodné s číslem v plemenné knize. Jestliže jsou vyřízeny všechny formality, nic nebrání tomu, aby si nový chovatel štěně odvezl domů. Původní majitel by vám měl předat dvou až třídenní dávku stravy, na kterou bylo štěně doposud zvyklé, eventuelně i kus podložky nebo deky z původního pelíšku, aby mělo pocit, že není tak úplně samo a v cizím prostředí. Nový majitel by si měl pro psa jet vybaven přepravkou nebo něčím jiným, co by zabezpečilo pejska během přepravy. Připravte se na možnost, že štěňátku bude z jízdy autem trochu nevolno. Ať už jste zkušený chovatel nebo ne, výběr štěněte je vždy citovou záležitostí. Ať už si štěňátko vyberete vy, nebo naopak ono vás, jde o vzájemný vztah, a to na několik dlouhých a radostných let. Stěhování do nového domova   Ve většině případů se štěňata odebírají od matky okolo 2. měsíce věku. Doba vhodná k odběru se ale může u některých plemen lišit, takže je třeba dát na doporučení chovatele. Ten nejlépe pozná, zda je štěně již dostatečně socializováno a jestli je natolik zralé, aby bez následků sneslo tak zásadní životní změnu, jako opuštění matky a sourozenců. Obecně se dá říci, že čím déle se štěně zdrží u své původní psí smečky, tím lépe bude v dospělosti komunikovat s ostatními psy - na druhou stranu se ale bude hůře začleňovat do nové rodiny. Obvykle se tedy štěňata odebírají v době od šestého do osmého týdne věku. Výchova štěňátka Předpokládejme, že již máte za sebou alespoň první noc po příchodu vašeho štěňátka domů. Teď pro vás oba nastává rozhodující období, kdy vznikají potřebné vazby mezi vámi a vaším štěnětem. Od této chvíle je odkázáno pouze na vás, nahrazujete mu nyní jeho matku i sourozence. Buďte vstřícní, trpěliví, štěňátko se u vás musí cítit bezpečně. Přivykání na nové prostředí mu může trvat několik dnů až týdnů. Ale pozor, s výchovou, alespoň toho základního jako jsou hygienické návyky, musíte začít včas. Výchova štěněte je velká odpovědnost a řada chyb se dá později jen těžko napravit. Štěně se dá poměrně snadno formovat, proto neváhejte začít hned. Snažte se o přátelský přístup. Štěňátko při výcviku hodně chvalte, klidně přehánějte a při dobře provedeném cviku „jásejte". Štěňátka reagují především na tón hlasu a intonaci. Nebojte se ze sebe „udělat blázna" před ostatními, vaše štěňátko to ocení. Čistotnost Jako první na řadu musí přijít čistotnost. Většinou se udržování čistoty štěně naučí během jednoho měsíce. Musíte psa vycvičit, kde se má vyprazdňovat. Snažte se štěně důsledně odvádět na stejné místo k tomu určené. Pro usnadnění můžete pejska naučit povel k tomuto určený např. „loužička". Tento povel pejskovi opakujte tak dlouho, dokud jej opravdu neprovede. Když ano, hodně chvalte např. „Hodnej, loužička, tak je hodnej." Do budoucna vám bude stačit říct povel „loužička" a pejsek bude přesně vědět, co se po něm žádá. Vykonání potřeby můžete čekat hned ráno po probuzení, deset až dvacet minut po jídle či pití, po každém zdřímnutí a večer před spaním. Zpočátku jej netrestejte, když se to nepodaří, ale důsledně ho pochvalte, když mu to vyjde - štěně to brzy začne brát na vědomí. Po, řekněme týdnu, by štěně mělo dobře vědět co a jak, jestliže i přesto vykoná potřebu tam, kde nemá, vyhubujte mu např. „nesmíš, fuj" a odneste ho ven, kde mu opět zopakujte „tady loužička". Jestliže potíže přetrvávají, namočte štěněti čumák do loužičky, kterou provedlo doma a ne venku a to opět spolu s povelem „nesmíš" (eventuelně ho plácněte přes zadek) a opět ho zaveďte do místa, kde má povoleno potřebu vykonávat. Časem štěně pochopí, co se po něm požaduje a mělo by si samo zakňučet u dveří (nebo dát jinak vědět) a „říci", že chce ven. Povel „Pusť!" Již od začátku učte své štěně odevzdávat hračky (a další věci), které kouše, na povel "pusť". Můžete mu také (k jeho nelibosti) krátce stisknout pysky proti zubům, až hračku pustí. Je možné, že budete muset tento proces párkrát zopakovat, než zjistí, že je lepší hračku odevzdat dobrovolně. Pokud si na vás dovolí zavrčet nebo dokonce zatnout zoubky do vaší ruky, musíte mu dát OKAMŽITĚ najevo autoritu, třeba tím, že jej chytíte za kůži na krku a zatřepete s ním, nebo že jej plácnete přes zadek. Ne! Chcete-li štěněti něco natrvalo zakázat, například pokud máte v bytě místnost kam ho nechcete pouštět, řekněte vždy když zamíří tím směrem "Nesmíš!" nebo "Ne!". Pro povel si ZVOLTE JEDNO SLOVO. Psí slovník je omezený, tak zbytečně „neplýtvejte" dvěma výrazy na jeden povel. Pamatujte si, že štěně nemá vyvinutou slovní zásobu a i přesto, že se časem naučí vnímat význam více slov, reaguje především na tón vašeho hlasu než na to, co říkáte. Takže ostré "Ne!" bude určitě účinnější než téměř prosebné "Alíčku to nesmíš.". Výchova a výcvik psa   Každý člověk má své zlozvyky a proto se nemůžeme divit, že i naši mazlíčkové jsou na tom podobně. Občas máme tendenci zaměňovat zlozvyky s tím, jakou má náš mazlíček povahu, proto jsme pro vás připravili několik rad a nápadů, jak tyto zlozvyky odstranit nebo jim předejít, aby vaše soužití se psem bylo plné porozumění a přátelství. Pes, který vás neposlouchá a dělá si, co chce, je přítěží jak pro vás, tak pro vaše okolí. Ve většině případů to však není chyba psa, ale právě jeho majitele, který svého psa nezvládá a dostatečně se nevěnuje jeho výchově. Ovlivnit chování psa je nejsnazší do 2 let jeho věku. Samozřejmě lze vychovávat i psa staršího, jen může jeho učení trvat o trochu déle. V této sekci se dozvíte něco o tom, jak zabránit vašemu psu ve zbytečném štěkání, jak dosáhnout toho, že nebudete každé ráno mít na svém oblečení minimálně dva otisky tlapek nebo jak naučit vašeho pejska, že jen a pouze pelíšek nebo vámi jiné určené místo je právě pro něj. Rovněž zjistíte, že je možné vašeho psa odnaučit tzv. "žebrat" a že ne pokaždé musíte mít rozkousané všechny boty v předsíni, jakmile odejdete z domu. Co je ale asi nejdůležitější, dozvíte se zde rovněž to, jak se chovat v případě, že vás napadne nějaký pes. Co dělat a jak zabránit nejtěžším zraněním si přečtěte v sekci Napadení psem. Pes a skákání Většina psů projevuje svou radost ze setkání se svým pánem nebo jinou milovanou osobou divokým skákáním. To je způsobeno tím, že se pes snaží pozdravit svého pána "olíznutím brady" a proto se snaží trochu povyskočit, aby dosáhl na váš obličej. Je nutné si uvědomit, že pes se vás nesnaží nijak zranit a že jeho jedinou snahou není vás pouze ušpinit. Váš pes se opravdu pouze snaží o radostné přivítání s vámi. Je rád, že vás vidí a proto mu nemůžete pozdrav odepřít. Je pouze nutné zamezit jeho vyskakování ať už na vás nebo na ostatní, kteří přijdou na návštěvu - ne každému hostovi se to musí líbit.   Pes nechápe, že člověk, kterého vítá, má na sobě zrovna sváteční šaty a jestliže je zvyklý tímto radostným způsobem zdravit všechny příchozí, nedělá žádné rozdíly. Učte tedy psa již od štěňátka poslušnosti a sebeovládání. Pokud čekáte návštěvu, i doma, připněte psovi krátké vodítko. Jakmile uvidíte, že se chystá návštěvu „přivítat" a vyskočit, stáhněte jej zpět za vodítko spolu s povelem "nesmíš". Rovněž nedovolte návštěvám, aby nechali vašeho psa na sebe vyskakovat i přesto, že tvrdí "mně to nevadí". Pokud se s vaším psem chtějí přivítat, požádejte je, aby se ke psu sehnuli. To vše ale platí také pro vás! Především vy musíte respektovat tento postup a nejdříve naučit svého psa vítat se s vámi v klidu. Pokud jste toto v mládí zanedbali a z malého skákajícího štěněte vyrostlo větší tele, které vás povalí na zem, musíte zjednat nápravu. Jak už bylo řečeno, jako první naučte psa, že při přivítání nesmí skákat na vás. Pokud k vám přichází návštěva, dejte psovi povel "sedni". Pokud neposlechne a skáče dál, rázně ho stáhněte vodítkem dolů a vydejte povel "nesmíš" a následně "sedni". Když pes poslechne, nezapomeňte jej pochválit. (S pochvalou nemusíte šetřit - to platí obecně.) Až když se pes uklidní, dovolte návštěvě, aby se s ním přivítala tak, že se k němu skloní a pohladí jej. Vše opakujte podle potřeby, pes nakonec pochopí, že pokud bude skákat, žádného přivítání a pohlazení se nedočká. Štěkání  Pes štěká vždy, když na sebe chce upoutat pozornost nebo upozorňuje na příchod cizí osoby, ale co dělat když štěkat nepřestává? Příčin může být několik. Někdy chce na sebe jen upoutat pozornost, protože vy se zrovna věnujete úplně něčemu jinému než on by si přál, nebo se může cítit ohrožen a štěká ze strachu, jindy zase štěkáním upozorňuje na to, že se ve vašem okolí objevila jemu neznámá osoba. Štěkání nesmíte psa nikdy odvykat, ani mu dávat najevo, že je jeho projev nežádoucí. Nemusel by se pak ozvat ani v případě, kdy to bude namístě. Je ale potřeba zabránit štěkání, které není ničím motivováno. V případě, že pes štěká jen proto, aby na sebe upozornil nebo pokud štěká nadmíru v případě, kdy k tomu není důvod (návštěva, kterou měl možnost si očichat; jedoucí cyklista a podobně) dejte mu povel "nesmíš", "dost" nebo „ticho" a následně povel "lehni". Lépe, když mu dáte vodítko a při vydávání povelu jím škubnete. V případě, že jste toto pejska nenaučili jako štěně, stejným způsobem můžete postupovat i u starších psů. Nechejte psovi krátké vodítko, když začne bezdůvodně štěkat nebo štěká-li příliš dlouho a se štěkáním nepřestává, škubněte za něj a řekněte mu k tomuto účelu vybraný povel (pokaždé stejný). Opakujte vždy podle potřeby a za správně provedený úkon psa pochvalte. Jistě se také časem naučíte rozeznat tón štěkání a budete vědět, jestli má pes nějaký důvod štěkat, nebo si jen něco vynucuje. Vynucování pozornosti   Uvítání máme za sebou, ale pes si dále vynucuje pozornost každé vaší návštěvy. Pes je společenské zvíře a je rád středem pozornosti. Vaši hosté jsou pro něj tedy ideální - neumějí mu odepřít pohlazení ani podrbání a tak se toho snaží co nejvíce využít. Zvykejte svého psa již od štěněte, že pokud máte v bytě hosty, musí vám ležet klidně u nohou. Jestliže je pes neodbytný a hosty obtěžuje, nesmějte se tomu a (i přes možné protesty hostů) psa pokárejte a ponechejte ho v jeho místě.   Sám doma Stává se , že po vašem odchodu z bytu pes neustále naříká, štěká, vyje, demoluje vybavení bytu, škrábe na dveře nebo vás dokonce obdaří několika loužičkami. Pes je společenské zvíře a potřebuje svou "smečku" - rodinu, která mu ji nahrazuje. Jeho naříkání a štěkání znamená, že se vás pokouší přivolat zpět domů a věci kolem sebe kouše z nervozity nebo nudy. Když je sám, necítí se dobře nebo se nudí.     Máte několik možností jak tuto situaci řešit. Můžete psa odnaučit věci ve vašem bytě demolovat, trvá to delší dobu a možná vám do doby, než se tento zlozvyk odnaučí, pár věcí zničí. Snažte se proto odstranit z jeho okolí vše, co by mohl eventuelně zničit. Jestliže se vrátíte domů a zjistíte, že pes přece jenom něco rozkousal, pokárejte ho, můžete použít i fyzický trest. Doveďte psa k věci, kterou zničil a řeknete „nesmíš" nebo „fuj" a přitom ho plácněte přes zadek. Jestliže se tato situace bude opakovat, opakujte rovněž jeho potrestání (event. s větší razancí). Většinou každý pes časem pochopí, že ho neopouštíte na stálo, a že se k němu vždy zase vrátíte a svého zlozvyku zanechá.   Druhou možností je, že psovi vyhradíte jednu z místností, která se v případě, že by něco provedl (např.: udělal loužičku) bude snadno uklízet, ve které nemá co zničit a ze které nebude mít přístup do ostatních místností v domě. Nejvhodnější místností je například koupelna, garáž nebo předsíň.     Další z možností je zvyknout štěně odmalička přebývat v bytě v ohrádce. Nejlepší je tam vašeho pejska umístit v době, kdy chce odpočívat, jak přes den, tak v noci. Pokud se štěňátko probudí a začne kňourat, nesmíte se hned hnát a vytahovat jej z místa, na to si velmi rychle zvykne. Musíte jej z ohrádky vypouštět, když nekňourá. Vždy ho také musíte náležitě pochválit za to, jak bylo hodné. Po čase se naučí být v tomto zařízení v klidu a nebude proti tomu nikterak protestovat. Ovšem nikdy pejska nezavírejte do ohrádky za trest, je to jeho domeček, v němž se má cítit dobře, ne vězení!   Pokud je již pejsek vetší, vyhraďte mu místo, nejlépe v pokoji, kde se zdržujete nejčastěji a postavte ohrádku sem. Vytvořte mu v ní příjemný pelíšek, ve kterém se bude cítit bezpečně a dejte mu dovnitř jeho hračky a misku s vodou. Psa do této ohrádky dejte nejprve na krátkou dobu, kterou postupně prodlužujte. Zpočátku buďte v místnosti, pokud je pes v ohrádce zavřený. Pak začněte s výcvikem poslušnosti. S připnutým vodítkem v ohrádce nacvičujte povel "zůstaň" tak, aby byl pes schopen zůstat na místě alespoň 20 minut. Později zadejte povel "zůstaň", sundejte vodítko a odejděte z místnosti. Pokud začne kňučet, vraťte se, a použijte povel "ticho". V případě, že pes nereaguje, použijte mírného tělesného trestu, jako třeba uchopení za zátylek a zatřesení. Až pes vydrží po vašem odchodu z místnosti 5 minut v klidu, vraťte se, pochvalte jej a odměňte pohlazením a pamlskem. Dobu vaší nepřítomnosti stále prodlužujte, pokud je pes v klidu, opusťte byt. Za chvíli se potichu vraťte a poslouchejte, zda pes nezačal vyvádět. Pokud štěká a kňučí, ihned ho vyhubujte, pokud je však v klidu, nechte jej o samotě ještě další dobu a nezapomeňte chválit. Žebrání       Vždy, když si vezmete něco k jídlu, pes sedí před vámi, upřeně na vás hledí, slintá, kňourá, štěká, škrábe...a to i přesto, že má svou misku plnou skvělých granulek či masíčka. To je pravděpodobně přežitek z dob dávno minulých, kdy psi žili volně v přírodě a živili se zbytky z lidských obydlí. Potloukali se okolo a čekali, co na ně zbude.   Musíte štěně naučit dodržovat krmný režim. Krmte jej vždy ve stejný čas. Pes si zvykne na určitou pravidelnost a časem vám sám bude připomínat, kdy má jíst. Tento zvyk oceníte především ve chvíli, kdy váš pes onemocní. (Jeden z projevů toho, že s vaším miláčkem není něco v pořádku, je nechutenství. Jestliže po vás váš pes nevyžaduje jídlo ve stanovený čas, měli byste zpozornět. Jestliže toto bude trvat delší dobu, pak opravdu není něco v pořádku a měli byste navštívit veterináře.)   V průběhu stolování není nutné, aby jste psa zavírali v jiné místnosti, stačí jej naučit, aby při jídle ležel na místě nebo pod stolem. Nikdy mu nedávejte vaše jídlo od stolu! Je to podobné jako s tím pelíškem, povolíte jen jednou a jen těžko budete příště vysvětlovat, proč to dnes nejde a proč na vás zrovna dnes nemá koukat. Pokud mu chcete zpestřit jídelníček, dejte mu trochu do jeho misky, ale až ve chvíli, kdy jste po jídle vy. Tak to pro psa bude jen jeho "dobrota" a ne vaše. Pes brzy pochopí, že pokud bude ukázněný, vždycky se pro něj něco najde.   Jestliže se vám stalo, že jste neodolali smutným štěněčím očím a teď vám váš miláček zbaští téměř celou večeři, musíte začít s výchovou. Nakrmte ho předtím, než budete jíst vy. Klidně předstírejte, že zasedáte ke stolu, a pokud pes začne žebrat, odkažte jej povelem na jeho místo „místo" a zadejte povel "lehni". Nácvik provádějte jen tehdy, pokud se pes právě nechystá na své jídlo. Cvičení můžete opakovat několikrát za den, a pokud pes správně vykoná, co chcete, chvalte jej.