Než se narodí PES aneb Co udělat pro plánované rodičovství Mít zdravou fenu v nejlepších letech znamená i to, že začnete uvažovat o štěňatech. Než začnete shánět vhodného ženicha, dobře uvažte, máte-li tolik odvahy, času, peněz a sil, abyste nejen dobře počali, ale nakonec porodili a odkojili, a stojí-li všechno vynaložené úsilí za výsledný efekt. Mezi důvody proč mít štěňata nesmí patřit peníze. Rčení bez práce nejsou koláče tady neplatí, protože období od posledního hárání do zjištění březosti, celá březost i doba po porodu přinese sice dostatek práce, ale také značné výdaje, a vy po prodeji posledního štěněte zjistíte, že výsledný finanční efekt je přinejmenším zanedbatelný. Jakýkoliv zdravotní problém feny nebo štěňat přináší další náklady, a prodáte-li nakonec štěně, u kterého se projevila nějaká vada a kupec prokáže, že jste o ní mohli nebo měli vědět, máte o další vydání postaráno. Připravte si proto odpovídající peněžní rezervu. To, že je fena zdravá a v dobré kondici, znamená nejen to, že zvládne nastávající období březosti a kojení, ale že i ve svém dalším  životě nebude mít zdravotní problémy ani ona, ani její potomci. V zájmu celého plemene bychom měli v poslední fázi rozhodování absolvovat s fenou veterinární vyšetření nejen k vyloučení dědičných chorob, typických pro plemeno, ale i dalších vylučujících vad. Příslušná vyšetření nebývají takzvaně na počkání, protože například vyšetření na vyloučení dysplazie loketního a kyčelního kloubu probíhají v několika krocích – rentgen, zaslání odborné komisi, posouzení příslušnou komisí, posudek…, navíc o každé další rodové chorobě se musí vyjádřit další specialista. … konají rodiče Máte-li chovnou fenu, od které chcete mít kvalitní štěňata, musíte se řídit přesně stanovenými kritérii příslušného chovatelského klubu. Povolení k zařazení do chovu obsahuje zhodnocení exteriéru feny, její povahy a zdravotní kondice. S výběrem psa-otce může poradit tzv. poradce chovu, což bývá jeden z nejzkušenějších chovatelů v klubu. Další vyhledávací možnosti přináší internet nebo třeba inzerce . Výhodou čistokrevných psů je to, že záznamy o případných chorobách a odlišnostech evidují plemenné knihy po několik generací zpětně, takže riziko, že se narodí štěňata s vadami, rapidně klesá. Pokud je nastávající otec vytipován, je vhodné si jej předem osobně obhlédnout. I v rámci pevně stanovených kritérií pro vzhled psů zůstávají pro každého mezery a skulinky, kde se dá uplatnit osobní vkus, aniž by utrpělo budoucí bodové hodnocení psa na výstavách. Pokud preferujete konkrétní zbarvení u plemen, kde je povoleno více možností, informujte se předem, jakou barvu můžete očekávat ze spojení vaší feny a vybraného psa. Geny jsou stále předmětem výzkumu, ale ví se, že spojením některých zbarvení můžete získat nejen jedno z těchto dvou, ale třeba i další, z nichž je ovšem třeba jedno jediné předem vyloučeno. Pokud už padlo rozhodnutí a pes je vybrán, je třeba vyřídit jakousi předsvatební smlouvu. V té se určí cena za připuštění a předem se stanoví kroky při možných komplikacích – fena napoprvé nezabřezne, narodí se málo štěňat nebo štěňata pouze jednoho pohlaví, případně zemřou-li štěňata předčasně. Pro získání průkazu původu budoucím štěňatům tohoto a příštích vrhů je třeba vymyslet i jakési příjmení, resp. název chovné stanice. Kromě dávky autorské inspirace je to i administrativní úkon, se kterým poradí začínajícím chovatelům v příslušném klubu a který je také potřeba úředně zaregistrovat. Zdravé tipy a psí spokojenost Pod pojmem spokojený a zdravý pes si každý z majitelů může představovat něco jiného. Někdo se spokojí s tím, že pes sežere svou denní dávku krmiva a rád vyrazí na každodenní procházku do parku, jiný se spokojí s tím, že psa netrápí žádné vážnější choroby, průjmy či zvracení a další majitel se radostí „tetelí“ nad výkony svého psa na cvičáku. Za zdraví psa, za jeho dobrou fyzickou kondici, ale také duševní pohodu je zodpovědný každý majitel. Je také důležité mít na paměti, že ne vždy je pro pejska nejlepší to, co si majitel myslí nebo mu postupně vnutí. Je mnoho faktorů a mnoho povah a ne vše se dá aplikovat na každého jedince. Nezbytnou součástí péče o zdraví je také prevence a předcházení případných problémů. Zdravý pes je čilý, ochotně pracuje a hraje si, má chuť k jídlu, do života, netrpí nadváhou ani podvýživou, je nebojácný, jeho srst je lesklá a celkově pes působí zdravě, spokojeně a "komunikuje" s námi. Při dodržování několika základních pravidel, předejdete případným komplikacím nejen vy, ale i vašemu pejskovi budou zářit očka spokojeností. • Výživa – strava musí být kvalitní a musí pokrývat požadavky organismu. Při výběru a dávkování krmiva je důležité brát v úvahu kromě velikosti a tělesné hmotnosti psa také energetický příjem a výdej, tedy to, zda je pes tělesně či duševně namáhán, nebo většinu dne leží na kanapi. Potřeba živin je ve věku štěněte asi dvojnásobná než u dospělého psa a potřebuje přijímat živiny lehce stravitelné a energicky bohaté. Ovšem nároky na kvalitu surovin jsou stejně vysoké jak u štěňat, tak dospělých jedinců. Strava musí zajišťovat dostatečný přísun vitamínů a minerálních látek. Pokud krmíte komerční (granulovanou) stravou, nepřidávejte do krmiva bez porady s veterinárním lékařem svévolně vápník, fosfor a jiné doplňky. Může zde hrozit nebezpečí předávkování, které se velmi rychle projeví např. na vývoji končetin a vaše snaha za zlepšením se obrátí proti vám. Není také vhodné kombinovat komerční stravu a klasickou čerstvou stravu z důvodu nebezpečí nevyváženého přísunu živin. • Pohyb – je nezbytnou součástí denního programu psa. Každé plemeno se svými potřebami trochu liší a proto je na majiteli zajistit dostatečné vydání energie psa dle jeho potřeb. Ovšem žádný pejsek se nespokojí s životem stráveným na kanapi, toto je také jedno z kritérií, které byste měli zvážit již při výběru vhodného plemene. Větší fyzický výkon (soutěže) by také měl pes absolvovat až po předchozí přípravě a tréninku. Mladí a rychle rostoucí psi plemen náchylných na onemocnění kloubů by neměli být nadměrně zatěžováni. • Očkování – je ochranou organismu proti mnoha závažným infekčním onemocněním. O prospěšnosti preventivní vakcinace dnes snad již nikdo nepochybuje. Aby bylo očkování účinné, musí být úplné (počátek v šesti/osmi týdnech života štěněte) s postupným přeočkováním a v různých kombinacích vakcín. Proto je nezbytné respektovat termíny očkování doporučené veterinárním lékařem. Dále následuje jednou ročně pravidelné přeočkování kombinovanými vakcínami až do konce života. Záznamy o očkování jsou zapsány v očkovacím průkazu, který je nejdůležitějším dokladem každého psa, ať čistokrevného nebo bez průkazu původu.  Štěňata získávají malé množství protilátek od matky prostupem přes placentu a pak především mlezivem v období 24 hodin po narození. Tyto protilátky udržují vysoké hladiny v krvi štěněte přibližně do 6 týdnů věku a poté postupně klesají. Po šestém týdnu věku proto začínáme s vakcinací. První vakcinace však může být ještě likvidována zbytky mateřských protilátek a tím vzniká tzv. imunitní okno. Proto je nutné vakcinaci opakovat za 21 dní, kdy již u štěněte žádné mateřské protilátky nejsou. U štěňat se provádí vícenásobné očkování, protože imunitní systém štěněte je vyzrálý až po dvanáctém týdnu věku. V tomto období je již mládě vakcinováno potřetí.   Základní vakcinační schéma štěňat a dospělých psů 6 - 9 týdnů věku - první očkování (DHPPi) 8 - 12 týdnů věku - první přeočkování  (DHPPiL) 12 - 16 týdnů věku -  druhé přeočkování (DHPPiL+R) vždy po 1 roce - roční přeočkování (DHPPiL+R) Choroby, proti kterým se vakcinují psi Psinka - D Velmi nebezpečné virové onemocnění, projevující se ve třech základních formách: slizniční, střevní a nervové. Forma plicní se projevuje výtoky z nosu, kašláním až zápalem plic - pneumonií. Střevní forma způsobuje průjmy a zvracení, nervová navozuje křeče až ochrnutí. Může mít však i kožní projevy - ztluštění a ztvrdnutí polštářků na tlapkách. Většinou se nejdříve projevuje vysokými teplotami, které po 2-3 dnech ustoupí. Pes bývá malátný a zpravidla nepřijímá potravu. Téměř vždy je onemocnění provázeno zánětem horních cest dýchacích, kašlem a zánětem spojivek s hnisavým výtokem z očí. Pes může zvracet, mít průjem, někdy až krvavý. Přenáší se kontaktem s nakaženými psy nebo jejich sekrety. Zvláště vnímavá jsou štěňata, ale onemocnět mohou i starší zvířata. Onemocnění se léčí antibiotiky. Infekční zánět jater - H Onemocnění postihuje zejména játra a projevuje se žloutenkou, výraznou bolestivosti břicha, průjmem, zvracením. Postiženy mohou být i oči, kdy dochází k zákalu rohovky, mohou se objevit krváceniny na sliznicích. Parvoviróza - P  Vysoce nakažlivé onemocnění projevující se krvavým průjmem, zvracením; často končí úhynem zvířete. Nejvyšší riziko nákazy je u štěňat. Zdrojem nákazy je trus nemocného zvířete. Parainfluenza - Pi   Je to infekce s méně závažným průběhem, která je však velmi nakažlivá a snadno se přenáší z jednoho psa na druhého přímým kontaktem, ale i prostřednictvím vzduchu. Zvyšuje riziko zápalu plic. Onemocnění, jinak zvané psincový kašel se zpočátku  projevuje suchým kašlem, dávením a horečkou. Druhotné bakteriální komplikace mohou později postihnout i plíce a způsobit jejich zánět. Vakcinace poskytuje vynikající ochranu zvířete. Leptospiróza-L Jedná se o bakteriální onemocnění. Rezervoárem onemocnění jsou divoce žijící zvířata (hlavně potkani). Pes se nakazí přímo od nemocných zvířat nebo pitím kontaminované vody. Mezi hlavní  příznaky patří vysoké horečky, žloutenka, krváceniny na sliznicích a krev v trusu. Některé typy leptospir jsou přenosné na člověk a jsou vysoce nakažlivé - např. Weilova žloutenka. Vzteklina -  Rabies (Lyssa) - R Je smrtelné onemocnění přenosné na člověka. Příznaky vztekliny jsou velmi proměnlivé. Nemoc se přenáší slinami nakažených zvířat a manipulací s uhynulými těly. Projevuje se především jako zvýšená slinivost a agresivita, ztráta plachosti, ochrnutí a nemohoucnost. U psů je od vstupu ČR do EU očkování proti vzteklině povinné od dokončeného třetího měsíce věku s povinnou každoroční revakcinací. Koronaviróza - C  Jde o méně závažné akutní průjmové onemocnění. Onemocnění virového původu se vyskytuje zejména u štěňat do 1 roku věku, především ve velkých chovech především v útulcích apod. Nejvíce vnímavá jsou štěňata ve věku 6 - 9 týdnů. Onemocnění se přenáší trusem infikovaného jedince. Na trhu jsou účinné inaktivované vakcíny. Vakcinace nepatří do základního vakcinačního schématu, po první vakcinaci následuje revakcinace za 3 - 4 týdny a dále vždy po jednom roce Infekční laryngotracheitida Nemoc je obzvláště vysilující pro plemena se slabou průdušnicí a pro starší jedince. Přenáší se kontaktem s nakaženými psy či jejich sekrety. Projevuje se suchým až záchvatovitým kašlem a dávením. Intranasální vakcína podávaná formou tekutiny aplikované na nosní sliznici účinkuje až devět měsíců. Tato vakcinace nepatří do běžného vakcinačního schématu, ale pokud Váš pejsek chodí na výstavy, cvičáky nebo pobývá v hotelích pro psy, lze očkování jen doporučit. Tetanus  Vakcinaci dopručujeme u loveckých a pracovních plemen psů, popř. u psů, kteří se vyskytují ve společnosti koní. Lymská borelióza (lymeská borreliosa) - B Vakcinace této choroby je vhodná zejména v oblastech se zvýšených výskytem tohoto onemocnění a to zejména u psů, kteří se často vyskytují v lese, nebo jejichž majitelé odmítají pravidelné preventivní ošetření proti klíšťatům. Odčervení • Odčervení – je nejúčinnějším a nezbytným způsobem boje proti vnitřním parazitům. Musí být prováděno pravidelně od tří týdnů života štěněte, a dále obvykle v termínu před očkováním a následně každé tři/čtyři měsíce v pozdějším věku (v průběhu celého života). Preparátů je v současné době dost a v nejrůznějších formách (tablety, pasty, roztoky aplikované na kůži atd.), vhodný preparát vám doporučí veterinární lékař. Je mylná představa, že pes chovaný v městském bytě se nemůže nakazit vnitřními cizopasníky tak jako pes žijící venku. Pravidelné preventivní odčervení je pro zdraví vašeho psa tak významné, že by se mělo stát samozřejmostí. Mezi veřejností je vžitá představa, že odčervení chrání zvíře proti vnitřním parazitům po dobu několika týdnů nebo měsíců, což není pravda. Odčervení je pouze jednorázový úkon, protože použitá tableta nebo pasta působí pouze na dospělého parazita a to jen 24 hodin. Vajíčka parazitů ve zvířeti zůstávají a cyklus vývoje se opakuje. Schéma odčervení štěňat  Vzhledem k tomu, že většina štěňat se rodí infikována škrkavkami, odčervujeme opakovaně celé vrhy a to včetně matky, neboť vajíčka škrkavek se vylučují do mateřského mléka a tudy do organizmu štěněte. 1. odčervení - 14 dnů po porodu 2. odčervení -  4 týdny po porodu 3. odčervení -  6 týdnů po porodu 4. odčervení -  3 měsíce po porodu a dále každé 3 měsíce až do 1 roku věku štěněte Odčervení dospělých psů Dospělá zvířata odčervujeme pravidelně každých 3 - 6 měsíců. V případě přítomnosti parazitů v trusu po odčervení zopakujeme aplikaci léčiv ještě po 14ti  dnech. Nejlepším postupem však je vyšetřovat trus dospělých zvířat cca 1 x za čtvrt až půl roku a v případě pozitivního nálezu provést odčervení opakovaně v rozestupu 14 dní. Pokud je nález negativní, odčervení není potřeba. • Blechy a klíšťata – ochrana před zevními cizopasníky je také nezanedbatelná. Přítomnost blechy v psím kožíšku nutně neznamená znečištěné zvíře, což jsou stále přežívající předsudky a dokáže nejednomu majiteli i pejskovi "zamotat hlavu". Na trhu je dnes celá řada přípravků, které psa chrání proti blechám a klíšťatům. Liší se rozsahem účinku, dobou, po kterou působí a způsobem aplikace. Nejčastěji používané jsou antiparazitální obojky, velkou oblibu si získaly dlouhodobě působící spreje či ampulky s roztokem aplikované na kůži, jednou z posledních možností jsou tablety užívané vnitřně. Blechy je vždy, jak známo, nutno likvidovat zároveň v prostředí a na zvířeti, proto jedině s účinným preparátem a systematickým postupem dosáhnete nějakého efektu. BLECHY-Blechu nemusíme moc dlouze představovat. Jsou vybaveni mimořádnýmí skokanskými vlastnostmi a na svého hostitele dokáží doskočit až do vzdálenosti 1,5 metru. Živí se krví hostitele, můžou vyvolat až silné alergie, kožní problémy, chudokrevnost atd. Je dobře známo, že s blechami přišel z východu do Evropy mor. Dnes, pravda, takové nebezpečí není reálné, nicméně, blecha je stále v lidské společnosti nevítanou. Jaro a léto je období rozvoje hmyzu a přirozeně také parazitů. Blechy a klíšťata pro psa představují nejen velké trápení, ale i nebezpečí, že by se napadení parazity mohlo rychle rozrůst. S blechami se dozajista u svého psa setká každý chovatel. Zablešeni můžou být psi i feny vybraných chovů vzácných a drahých plemen, stejně jako obyčejní voříšci. Napadení blechami není nic neobvyklého a svého hostitele si blecha nevybírá podle rodokmenu. Ošetření proti blechám Blechy a jejich vliv na zdraví zvířat Zablešení domácích zvířat je stále častým jevem. Někteří majitelé si nechtějí za žádnou cenu připustit, že by zrovna jejich miláček mohl mít nějakou tu blešku, jiní razí teorii, že "každý správný pes má blechy". Tuto problematiku bychom však neměli brát na lehkou váhu a zablešení zvířete účinně předcházet. Dobrých důvodů je pro to víc než dost. Blechy sáním krve svého hostitele způsobují svědění, což se projevuje drbáním, neklidem a nervozitou zvířete. Neustálým drbáním a vykusováním blech ze srsti dochází k sekundárnímu poškození a infikování kůže, rozvíjí se zánět kůže, který je třeba léčit. Při masívním výskytu blech u štěňat, koťat a  malých plemen mohou způsobit chudokrevnost a ovlivnit tak celkový zdravotní stav zvířátka. Blechy jsou významným mezihostitelem tasemnice psí. Při vykusování ze srsti a nálsedném pozření blechy se pes nebo kočka touto tasemnicí nakazí. Tasemnice pak způsobuje celkové zdravotní obtíže. Velmi častá je alergie na bleší kousnutí. Tato alergie se projevuje u psů a koček těžkým poškozením kůže a dlouhodobým onemocněním, jehož diagnostika i léčba bývá často složitá a nákladná. Blechy také přenášejí nemoci hlavně bakteriálního původu - mor, brucelózu, pasteurelózu a jiné. Jak poznáme, že má náš mazlíček blechy Při masívním zablešení nebo u hladkosrstých plemen psů jsou blechy lehce viditelné i pouhým okem. Neklamnou známkou přítomnosti blech v srsti je přítomnost blešího trusu, který připomíná mletou kávu. Bleší trus se nejčatěji objevuje v jemné srsti např. za ušními boltci. Pokud si nejste jisti, zda se skutečně jedná o bleší trus, můžete provést jednoduchý test. Bleší trus je vlastně natrávená krev, která reaguje při styku s peroxidem vodíku (H2O2 - kysličník) hnědnutím a pěněním. Dejte černé tečky na papírový ubrousek a polyjte peroxidem. Pokud tečky pění, rozpouští se a mají hnědou  barvu, je test pozitivní. Jak účinně bojovat proti blechám Je prokázáno, že 90% bleší populace přebývá v okolní prostředí v podobě vajíček a larev a pouze dospělé jedince nalezneme v srsti zvířete. Vývojový cyklus blechy trvá při dobrých podmínkách průměrně 21 dnů. Dospělá samička klade vajíčka, která vypadávají do okolí zvířete. Po 4 až 12 dnech se líhne larva, jejíž hlavní potravou je trus dospělých blech. Larvy se zavrtávají do koberců a dek a mohou zde přežít i několik měsíců. Larva se po dvojím svlečení zakuklí a z ní se pak vyklube již dospělá blecha. Proto je tedy jednorázové odblešení preparátem s krátkodobým působením neúčinné. Při masívním zablešení Je vhodné zvíře nejprve odblešit např. šamponem nebo zásypem, které působí v podstatě jednorázově,  nebo rovnou sprejem s dlouhodobým účinkem. Na ošetření jednorázovými přípravky by měla navazovat aplikace dalších dlouhodobě působících preparátů. Podle druhu a doporučení výrobce zvoleného přípravku bychom měli ošetření pravidelně opakovat. Zároveň s těmito opatřeními je však nutné ošetřit vhodnými přípravky i prostředí. Deky a pelíšky vyperte v co nejvyšší teplotě, kotce, boudy apod. vymyjte horkou vodou a ošetřete vhodným přípravkem na likvidaci blech v prostředí. Některá silně zablešená prostředí se nepodaří odblešit trvale vlastními silami a musí být povolán deratizér. Preventivní opatření Používejte dlouhodobě působící antiparazitika nejlépe po celý rok. Pravidelně kontrolujte srst zvířat.  Je vhodné často čistit, prát nebo měnit pelíšky a pravidelně vysávat všechny  koberce, čalouněný nábytek apod. Naopak časté šamponování koberců nedoporučujeme, protože zvýšená vlhkost usnadňuje vývoj blech. Po návštěvě jiného chovu nebo různých hromadných akcí zvířata pečlivě prohlédněte. Pokud i přes použitá antiparazitika naleznete v srsti vašeho mazlíčka blechu, zkontrolujte, zda již nedoběhla účinnost použitého preparátu. V některých případech preparát není dostatečně účinný a je třeba druh výrobku zaměnit za jiný, který bude vašemu zvířátku lépe vyhovovat. Blecha je jednoznačně nejhojnějším psím parazitem. Na člověka sice blecha psí ""skočit"" může a nepotěší ho, ale nesetrvá na něm. Avšak opačně to možné je. Blecha lidská může na psovi či kočce parazitovat velice dobře. Zjistit, zda je zvíře zablešené, je poměrně jednoduché. Buď při pečlivém probírání kožichu ""proti srsti"" narazíme na živé, velmi rychle se v srsti pohybující blechy nebo v chlupech hledáme bleší trus. Nejvíce blech ""bydlí"" v srsti na zádech a hlavě, v místech, kde se zvíře nemůže snadno drbat a vykusovat. Pro zjištění blešího trusu použijeme kousek navlhčeného ubrousku, buničité vaty apod., na který položíme trochu vyčesané srsti pomocí hustého hřebínku. Jelikož trus blech obsahuje velké množství nestrávené sražené krve hostitele, začne se v případě blešího trusu na bílém mokrém ubrousku kolem ""zrnka"" tvořit hnědočervené zbarvení ze zbytků krevního barviva nasáté krve. Tento jednoduchý pokus je jednoznačným důkazem zablešení. Je třeba si uvědomit některá zajímavá fakta z blešího života. Málo se například ví, že většina dospělců blech, kterých je v populaci asi kolem 20 %, žije na svém hostiteli, zatímco zbylých 80 %, což jsou larvy (vývojová stadia) se zdržuje volně v prostředí a tedy na místech, kde se zdržuje váš chlupatý miláček. Proto by si majitelé zablešených domácích chlupáčů měli uvědomit, že jednorázové odblešení by mělo být prvním krokem a druhým, který by měl následovat, by měla být dokonalá asanace prostředí. Tedy odblešit, dezinfikovat kotec, pelech, boudy, deky, prostě vše, kde se pes pohybuje. Udržovat domácí zvířata bez ektoparazitů, neboli bez vnějších parazitů, tj. blech, vší, či klíšťat, by mělo být základní podmínkou úspěšného a bezproblémového chovu. Uvažme, že tito parazité mohou přenášet celou řadu onemocnění i nepříjemných onemocnění kůže. Musíme však připomenout jeden velmi rozšířený a důležitý nešvar. Drbající se pes nemusí automaticky znamenat, že je pes zablešený, jak si mnozí chovatelé myslí. V případě, že nechytíme v kožichu psa dospělou blechu nebo přítomnost parazitů neprokážeme ""papírkovým testem"", je lepší drbající se zvíře předvést na prohlídku do veterinární ordinace, která má další specializované metody diagnostiky. Nevhodná koupel či několik po sobě následujících koupelí může více pokazit, než vylepšit. Antiparazitární přípravky        Napadení zvířat blechami a klíšťaty má v našich podmínkách obvykle sezónní charakter. Existuje několik způsobů, jak chránit zvířata proti těmto zevním parazitům. Záleží vždy na majiteli, který způsob zvolí.  Antiparazitární obojek   Obojek má většinou kombinovaný účinek jak na blechy, tak i na klíšťata. Dle výrobce je délka účinnosti různá, některé působí i 6 a více měsíců. Jsou k dispozici obojky jak pro psy, tak i pro kočky (nezaměňovat). Antiparazitika ve spreji   Sprej je výhodný především u hladkosrstých plemen. Sprej se většinou nesmí aplikovat bezprostředně po vykoupání zvířete a jeho účinnost je přibližně 1 – 2 měsíce. Je nutné sprejem ošetřit celé tělo zvířete, včetně hlavy. Spot on    Spot on je malé množství tekutiny v kapsli, tzv. kapka za krk, která se aplikuje mezi lopatky.  Prostřednictvím kožního mazu je účinná látka zapravována do struktur kůže, odkud se postupně uvolňuje zpět na povrch. Cizopasníci jsou hubeni pouhým kontaktem s účinnou látkou. Při volbě tohoto způsobu ochrany zvířete je zejména u koček nutné zkontrolovat, zda je přípravek pro ně registrován. Jedna z používaných účinných látek (permethrin) totiž způsobuje nervové příznaky až smrt koček. Některé novější preparáty tohoto druhu působí zároveň na blechy i vnitřní parazity a to včetně srdečních červů a ušního svrabu. Nemají však účinek na klíšťata. Na trhu jsou ještě další druhy výrobků, např. pudr proti blechám. Jejich používání není již tak časté. Ošetření proti klíšťatům Klíšťata a jejich vliv na zdraví zvířat V letní období je velmi častým problémem napadení zvířat klíšťaty.  Chránit sebe i své chlupaté kamarády proti těmto parazitům je důležité zejména z toho důvodu, že klíšťata jsou přenašeči závažných infekčních onemocnění a způsobují kožní obtíže. Je prokázána možnost přenosu až 150ti různých infekcí z klíšťat na teplokrevné tvory. Nemoci přenášené klíšťaty: nejčastější lymská borelióza (Borrelia burgdorferi) klíšťová encefalitida tzv. klíšťová obrna - při silném napadení klíšťaty může dojít vlivem  produkovaného neurotoxínu k ovlivnění činnosti nervových buněk a následkem  toho dojde nejprve k  obrně zadních končetin, která může vyústit až do celkové  obrny a zástavy dýchání. méně časté hemobartonelóza (Hemobartonela felis) nemoc kočičího škrábnutí  ricketsióza (tzv. tibola) tularémie - postihuje především králíky vyskytující se v teplejších oblastech (Středozemí) babesióza (krevní parazitóza - Babesie) ehrlichióza Q horečka Kožní potíže: boláky po vpichu ekzémy alergie Jak zacházet s přisátým klíštětem Po návratu z venku zkontrolujte svého mazlíčka a ihned odstraňte všechna klíšťata. Klíště před vyndáváním nenatírejte krémem, olejem ani lihem pro jeho usmrcení. Klíště pak ztrácí svou pevnost a snadněji se přetrhne. Zbytek klíštěte se pak velmi špatně odstraňuje. Při úhynu také klíště vypouští do svého hostitele velké množství infikovaných slin a s usmrcovadlem dochází k dalšímu vstřebávání infekce kůží. Klíště uchopte speciální pinzetkou nebo tzv. elektrikářským krokodýlkem tak, abychom jej příliš nezmáčkli. K nákaze hostitele dochází při sání vypouštěním slin do rány a při odstraňování klíštěte jeho zmáčknutím vtlačením jeho obsahu do ranky. Proto je nutné při vyndávání klíštěte nepoškodit jeho napité tělo. Kývavým nebo točivým pohybem (je jedno v jaké směru) klíště vytáhněte. Zkontrolujte, zda je klíště celé. Místo, odkud bylo klíště odstraněno, je třeba potřít desinfekcí (líh, Jodisol, Betadine). Klíště nelikvidujeme tím, že ho rozmáčkneme, ale spálíme nebo utopíme. Pokud máte obavy, že je klíště infikované a vy nebo váš miláček by se mohl nakazit, klíště nemusíte likvidovat, ale můžete využít speciální pracoviště kde klíště vyšetří zda je infikované. Prevence onemocnění přenášených klíšťaty Antiparazitární přípravky Nejlepší prevencí onemocnění přenášených klíšťaty je zabránit jejich přisátí nebo způsobit jejich rychlý úhyn. V současné době je na trhu široký sortiment antiparazitárních výrobků pro psi i kočky, se kterými máme výborné zkušenosti. Je nutné vždy dodržovat doporučení výrobce,  nezaměňovat výrobky určené pro jednotlivé druhy zvířat, dodržovat vhodný věk pro jejich použití a sledovat dobu jejich účinnosti. Vakcinace Dnes jsou pro zvířata dostupné vakcíny proti lymské borelióze od několika výrobců. Očkování proti borelióze nemá preventivní účinek na přisátí klíštěte na očkovaného jedince, zabraňuje však vzniku nemoci. Toto očkování není zahrnuto do základního vakcinačního schématu, vřele jej však doporučujeme. Důležité je především v oblastech vysokého výskytu klíšťat a u loveckých psů. Nejlepší doba pro očkování proti lymské borelióze je mimo sezónu, tedy v zimním období. Proti klíšťové encefalitidě vakcinace pro zvířata neexistuje. Klíšťová encefalitida však není častým problém u psů. V celé Evropě se vyskytlo jen několik málo psů s neurologickými problémy, kteří onemocněli klíšťovou encefalitidou. Ochrana před nákazou z přisátého klíštěte Firma Juwital ve spolupráci s Parazitologickým ústavem Akademie věd vyvinula přípravek Antisept Juwim-gel, který se používá při napadení klíšťaty nebo po bodnutí krev sajícím hmyzem. Tento přípravek zvítězil v konkurenci šestačtyřiceti projektů a získal Cenu zdraví udělovanou každoročně Nadací prince Charlese z Velké Británie. Nový přípravek je sada určená k účinné likvidaci infekce způsobené kousnutím klíštětem a k bezproblémovému odstranění mrtvého klíštěte. Antisept Juwim-gel je dvousložkový, skládá se ze speciální jodové tinktury a gelu. Mohou jej používat dospělí, děti a také domácí mazlíčci, tedy psi a kočky. Pozor, nepoužívejte při alergii na jód! Nenahrazuje sice očkování ani prevenci, ale klíště usmrtí včetně nákazy. Působí jak proti klíšťové encefalitidě, tak lymské borelióze. Přípravek pro celou rodinu na jednu sezónu stojí zhruba 370,- Kč a je k dostání v některých veterinárních ordinacích a bez lékařského předpisu i v lékárnách. Včasná léčba získané infekce Zde se budeme zabývat nakažením lymskou boreliózou, protože toto riziko je u psů nejvyšší. Pokud přes všechna uvedená opatření dojde k infikovaní klíštětem, je třeba co nejdříve zahájit léčbu antibiotiky. První příznaky boreliózy je možné pozorovat několik dní až týdnů po infekci. Hlavním příznakem je zarudnutí v místě přisátí klíštěte, které může být provázeno horečkou, únavou nebo zvracením. Ve 20% až 30% nakažení lymskou boreliózou však žádné příznaky pozorovány být nemusí a nemoc přechází do těžko léčitelných chronických forem!  Je známo, že klíšťata přenášejí infekční onemocnění a představují reálné nebezpečí   nejen pro psy, ale i každého z nás. Vzhledem k mimořádné schopnosti klíšťat adaptovat se na rozličné životní podmínky a napadat širokou škálu hostitelů je zatím nejjednodušším opatřením přímá ochrana hostitele. Požadavky na preparáty jsou netoxicita k hostiteli, dlouhodobé působení, rychlý nástup účinků, rovnoměrné rozložení, odolnost proti vodě a šamponování. Vhodnost a způsob použití současných dostupných preparátů určí váš veterinární lékař. • Prohlídky – preventivní prohlídky u veterinárního lékaře by neměly být nic zvláštního, ale měly by se stát samozřejmostí alespoň jedenkrát ročně. Veterinární lékař při ní zkontroluje mimo jiné i oči, uši, chrup, teplotu atd. • Pravidelná péče – vy sami byste měli pečovat a kontrolovat stav uší, drápů a zubů vašeho pejska a nenechávat tyto základní úkony jen na veterinárních lékařích. Péče o uši zahrnuje pravidelnou údržbu zvukovodu a u náchylnějších plemen (pudl, malá dlouhosrstá plemena atd.) i vytrhávání chlupů z vnitřní strany boltce a zevního zvukovodu. Chlupy se doporučuje vytrhávat pravidelně, v menším množství, asi jednou za dva/tři týdny. Zvukovod čistíme také pravidelně preparátem, který vám doporučí veterinář a také stanoví doporučenou frekvenci aplikace dle daného jedince. Přirozené obrušování drápů závisí na míře pohybu psa venku. Drápy psa se za normálních okolností při klidném postoji téměř nedotýkají země. Preventivní krácení drápů proto provádíme pravidelně, aby nedošlo k extrémnímu přerůstání. Jak a o kolik drápy krátit, nejlépe vysvětlí odborník, protože na různé kategorie plemen se používají různé typy kleští. Péče o zuby je dnes přirozenou součástí komplexní psí hygieny a není pochyb, že má značný význam pro omezení tvorby zubního kamene a prevenci paradontózy. Pro čištění zubů musíme používat komerční zubní pasty pro psy, které jsou jedlé, nepěnivé a s různými příchutěmi, kartáčky jsou rovněž speciální. Dále jsou k dispozici speciální žvýkací plátky, napuštěné látkou bránící tvorbě zubního kamene. Některá granulovaná krmiva také obsahují látky zabraňující tvorbě zubního kamene. • Veterinární lékař – by měl být také pečlivě zvolen a pokud možno, měl by pes navštěvovat vždy stejného veterináře, který tak bude obeznámen s jeho zdravotním stavem. Důležitá je také vzájemná důvěra a v neposlední řadě také dosažitelnost ordinace v naléhavých případech. • Zdravotní obtíže – je důležité co nejrychleji navštívit veterinárního lékaře v případě jakýchkoliv komplikací či změn. Pes neumí říct co ho bolí, ale pozorný majitel si rychle všimne změny v chování psa, které mohou být prvním příznakem onemocnění. Když jsme nuceni vyhledat lékařskou pomoc, nezapomeneme vzít s sebou očkovací průkaz, případně průkaz původu, záznamy o předchozí léčbě nebo výsledky provedených vyšetření. Pes představuje pro člověka v městském bytě často jediný "most" k přírodě a vnáší do jeho života radost a pohodu. Nejen proto bychom měli stejným způsobem vnímat naše čtyřnohé kamarády a dopřát jim stejnou pohodu a vyhovět jejich potřebám.                                                                                           zdroj-planeta zvířat Když se narodíme- měsíc po měsíci.... 02.08.2007 Když se narodíme... Po porodu štěňat odstraní fena plodové obaly a důkladně je olíže. Překousne pupečník a sežere placentu. Po porodu zůstává většina fen s mláďaty v pelíšku a opouští je pouze na okamžik, např. aby se najedla... Těšíme se z několika slepých klubíček jako ""malé děti"", ale jak se tato klubíčka vyvíjí dál až do dospělosti? 0. - 2. týden Štěňata se rodí slepá a hluchá a nemají vyvinutý ani čich. Štěně má v tomto období silně vyvinutý pouze sací reflex a většinu dne spí a saje mléko od matky. V prvních třech dnech života se štěňata nestarají o nic jiného než o jídlo a spánek. Když je štěně vzhůru, buď hledá struk nebo saje. Při hledání struku se posunuje po bříšku tak, že tzv. plave předníma nohama a dokáže se tak na krátkou vzdálenost přesunout. Pokud je štěňátkům něco nepříjemné, třeba chlad, vydávají mňoukavé zvuky. Po třech dnech by měli mít zahojené pupíky. Zároveň je potřeba kontrolovat zda se snadno vyprazdňují, k tomu je stimuluje fena olizováním pohlavního orgánu a konečníku. Oči se štěňátku otevírají kolem 12. dne, ale zpočátku je jejich zrak ještě slabý.   2. - 4. týden Do čtyř týdnů se u štěňat projevují jen ty nejzákladnější typy chování. Souvisejí s příjmem potravy, udržením tepla a spánkem, který jim zabere okolo 90% času. Štěně začíná chodit a je schopno samo močit a vyprazdňovat se, zatímco v předchozím období u toho musela asistovat fena. Kolem 20. dne věku štěněte začíná fungovat sluch a čich. V tuto dobu je vhodné začít se štěňaty lehce manipulovat, občas je vzít velmi opatrně do ruky – obdobně jako u lidského miminka se jejich svaly zpočátku teprve vyvíjejí a potřebují oporu. Štěně je v tomto případě vystavováno lehkému stresu, ale pro pozdější dobu je lépe vybaveno ke zvládnutí jiných stresových situací. 4. - 12. týden Okolo čtvrtého týdne stáří štěněte se čich, zrak a sluch stává vyvinutějším. Štěně začíná reagovat na silnější zvukové podněty, matka v tomto období začíná štěňata usměrňovat vrčením. V tomto období již štěňata vykonávají svou potřebu mimo pelech. Okolo třicátého dne začínají matku při krmení obtěžovat zoubky štěňat, ale to jsou již také schopna začít přijímat tuhou potravu. V té době je vhodné poradit se s veterinářem, který by měl doporučit vhodné krmení k odstavu. Štěňata si také začínají spolu hrát. V tomto období je velmi důležitá postupná socializace štěněte, což znamená častější kontakt s člověkem, který je důležitý pro jeho pozdější život v nové (lidské) smečce. Pátý týden po narození již při svých hrách na sebe cení zuby, honí se spolu a začínají v tlamě nosit předměty. Mějme na paměti, že v této době je nutný častý kontakt chovatele a štěňat, aby proběhla řádná socializace, tolik důležitá pro jejich další život mezi lidmi.   6. - 8. týden V tomto období štěně obvykle odchází od matky a sourozenců do nového domova. V tomto domově, ve své nové smečce, musí štěně okamžitě pochopit, kdo je tady pánem, musí se hierarchii rodiny naučit rozlišovat. 3. - 6. měsíc Toto období je ideální k postupnému výcviku psa a také k vyčlenění jeho postavení v rodině. Štěně je dobře tvárné a se správným přístupem (a s pamlskem ve vaší kapse) je schopno vykonávat to, co po něm požadujete. Nesmíte však jen přikazovat a zakazovat, ale musíte také chválit a to vše s patřičnou intonací v hlase. Intonace vašeho hlasu je pro komunikaci se psem velmi důležitá a štěně se brzy podle ní naučí rozpoznat, co je špatně a co dobře. 6. až 12. měsíc (u některých plemen až 18. měsíc) Toto je jistě pro vás, a hlavně nezkušené majitele nejobtížněji zvládnutelné období v soužití s vašim psem - puberťákem. Pokud jste však do této doby ve výchově nic nezanedbávali, podaří se vám toto období zvládnout s obtížemi výrazně menšími. V tuto dobu určitě poznáte, na co jste kladli menší důraz, případně co jste podcenili či zanedbali. Rozhodně pes provede nejeden pokus o povýšení svého postavení v hierarchii vaší smečky, přičemž musíte být velmi důslední a neoblomní. Pes musí pochopit, že jeho snaha je zbytečná. I když se může někomu zdát, že toto pubertální období nemá konce, tak věřte, že má. Nic netrvá věčně. Chce to pevné nervy a úspěch je zaručený. Dospělost V období od jednoho až jednoho a půl roku se pes již zklidní, tělesně je již dospělý a jeho charakterové vlastnosti jsou již plně vyvinuty. Jeho neurvalost, neomalenost a ničitelské hrátky jsou pryč, ale i přesto je nutné stále váš vztah upevňovat, až do doby kolem třetího roku života, kdy se charakter vašeho kamaráda a přítele úplně stabilizuje. Když se narodil pes - aneb Než půjde do světa Vývoj štěněte Po narození štěňata jen spí a sají. Ke strukům matky se dostávají díky vrozeným instinktům, které umožňují především poznat pach mateřského mléka. Vidět a slyšet začínají až ve dvou týdnech. Ve třetím týdnu začínají být štěňata aktivní. Slyší, vidí a dokážou se na nejistých nohách přemisťovat a prozkoumávat nejen porodní bednu, ale přes její boky také nejbližší okolí. Je to důležité období, ve kterém získávají první vlastní poznatky a zkušenosti a učí se je zpracovávat a reagovat na ně. Od čtvrtého do sedmého týdne mají štěňata dokonale prozkoumanou bedýnku a snaží se nezadržitelně vydávat za její hranice. Pro jejich bezpečnost musíme zajistit chráněný, prostorný a dobře oplocený výběh, nejlépe na zahradě. V této fázi je nutný nejen kontakt s fenou a ostatními štěňaty, ale i s dalšími domácími zvířaty a především s člověkem. Jedině tak si štěně uvědomí svou sounáležitost s ostatními psy a utvoří se i zdravý základ pro jeho budoucí chování k člověku. Dobře socializovaná štěňata, která vyrůstala se svými sourozenci a měla denní kontakt s člověkem, nebudou v dospělosti ani bázlivá, ani agresivní – pokud je (jiný) člověk nezkazí špatnou výchovou. Většina štěňat odchází k novým majitelům od osmého týdne svého věku. To je období pro štěně velmi těžké, protože ztrácí svou matku a sourozence, prostředí, na které bylo doposud fixované, pravděpodobně přechází na jinou stravu... aby to všechno štěně dobře zvládlo, musí k tomu být od původního majitele připravováno. Vštěpování I ta štěňata, která žijí mimo domácnost, musí být denně s člověkem v jeho prostředí, aby se nebála běžného provozu domácnosti s jejími typickými zvuky a pachy, aby přivykla přítomnosti dětí a návštěv a aby tolerovala přítomnost i jiných zvířat v bytě. Nesmíme ovšem k vrhu pouštět návštěvy, které jsou z laického pohledu třeba banálně nemocné, protože v tomto věku jsou štěňata obzvlášť náchylná na infekce a choroby a může je ohrozit i prosté nachlazení jediného hosta. Je vhodné občas štěně vzít od ostatních a věnovat se mu odděleně, aby si zvyklo na to, že ne vždy bude členem psí smečky. Ideální je, pokud se štěněti takto alespoň občas může věnovat budoucí majitel ještě před tím, než si je ve správný čas odveze. Tam, kde není možné připravovat štěňata na reálné zvuky, se kterými se budou ve svém novém domově setkávat, využíváme různé nahrávky. Hlavně loveckým a služebním plemenům pouštíme zvuky výstřelů, bouřky nebo ohňostroje, protože štěně v přítomnosti feny a v domácím prostředí bude i na nepříjemné a hlasité zvuky reagovat klidněji a snáze jim přivykne. Výživa Feny se většinou samy rozhodnou, kdy je čas štěňata definitivně odstavit. Než se tak stane, měli bychom jí dát čas od času možnost, aby si od věčně hladových štěňat odpočinula. Koneckonců, krátkodobé odloučení od feny je prospěšné v rámci výchovy i pro štěňata. Na procházkách se pokud možno vyhýbáme místům, kam chodí větší množství jiných psů, aby se fena nenakazila. Kolem třetího až pátého týdne můžeme začít s přikrmováním. Začínáme se speciální tekutou směsí pro štěňata, která se většinou musí předem objednat i ve specializovaných obchodech. Pokračujeme osvědčenou nebo veterinářem doporučenou značkou granulí speciálně určenou pro štěňata. Namáčíme je ve vodě, aby změkly a lépe se štěňatům polykaly. Někteří chovatelé doporučují přidávat do této stravy malé kousky vařeného masa (hovězího nebo jehněčího srdce nebo krůtího masa) pro zdravou střevní mikroflóru, což také směsi dodá vždy jinou chuť a štěňata tak nebudou v budoucnu vybíravá v jídle. Přikrmování znamená také to, že od nynějška musí mít štěňata k dispozici vždy čistou vodu k pití. Čistota Jakmile začneme s přikrmováním, fena přestane po štěňatech uklízet. Musíme se připravit na to, že tato práce přejde na nás. Pokud by štěňata přivykla životu ve znečištěném prostředí, měla by i v budoucnu problém s čistotností. Té štěňata učíme už v tomto věku tím, že jim umožňujeme jakési "vycházky" co nejdál od porodní bedny. Potravu a vodu podáváme štěňatům v čistých nádobách. Zdraví První odčervení štěňat provádíme ve dvou týdnech věku. Nejvhodnější jsou odčervovací pasty a suspenze pro štěňata. Odčervení opakujeme ve 4., 6. a 8. týdnu, později jednou měsíčně až do jednoho roku. Se štěňaty vždy odčervíme i fenu. První očkování se provádí ve věku sedmi až osmi týdnů. Příliš brzké očkování u normálního zdravého štěněte protilátky nejenže nevytvoří, ale naopak zničí protilátky mateřské, které má štěně od feny a z mleziva. Doklady Pokud má náš vrh nárok na rodokmen a včas jsme vyplnili a odeslali potřebné formuláře, je kolem osmého týdne věku štěněte čas na identifikační označení. To, zda tetovat nebo čipovat právě naše plemeno, nám poradí v příslušném chovatelském klubu, a v případě tetování nám tu přidělí i tetovací čísla. Malý velký pes „Tomu ty říkáš pes?!“ Věta, kterou si každý majitel malého či trpasličího psa musí vyslechnout několikrát. Představa o tom, jak má vypadat "správný pes" je totiž v naší společnosti poměrně jasná. Při vyslovení slova pes, si většina lidí představí psa minimální kohoutkové výšky 30 cm a výše. Kdo ale věří tomu, že nemusí brát vážně psa, který váží jen něco okolo dvou kilogramů, ten se opravdu mýlí. Pod drobnou mozkovnou se často skrývá gigantické ego, jež je schopno pustit se bez váhání do křížku se psi všech velikostí a ras, ale i lidmi. Jedná se o velkou skupinu společenských psů, jejichž jediným úkolem je být svému pánovi dobrým kamarádem a společníkem. Tito psi patří k nejrozšířenější části psí populace a to hned z několika důvodů. Nárokům, které člověk na psy společenských plemen klade, lépe vyhovují psi malí. Nejen proto, že se s nimi lépe mazlí, že jsou roztomilejší a více lákají k hýčkání i ke hře, ale také z důvodů ryze praktických. Malý pes má malé nároky na potravu i pohyb, přizpůsobí se snadno bytovým podmínkám, snadno jej přemístíme kamkoliv s sebou, snadno se vychovává, má mírnou, snášenlivou a nekonfliktní povahu. Bez pochyby lze ke kladům přičíst i často atraktivní vzhled. Angličtina má pro ty nejmenší psy speciální pojmenování, označuje je jako "toy", tedy v doslovném překladu hračky. I když odborníci právem poukazují na to, že žádný pes ani "toy", není hračkou, ale živým tvorem se všemi z toho vyplývajícími nároky. Ovšem bude-li řeč o malých či velkých psech, jedny i druhé si lidé pořizují pro radost a potěšení především sebe samých.Přestože mají malí psi vzhled plyšových hraček, povahou to jsou psi jako všichni ostatní: živí, bystří, inteligentní, oddaní, bývají hraví až do vysokého věku... To vše ale za předpokladu dobré výživy, výchovy, správného vedení a alespoň základního výcviku. Budeme-li přistupovat k výchově malého pejska lhostejně, ponecháme-li jeho povahový rozvoj náhodě, nebo mu naopak dovolíme vše na co si vzpomene, jednoho dne se můžeme také ocitnout v nepříjemné situaci, zjistíme, že máme doma malého tyrana. I ti nejmenší psi jsou psi - pokud z nich člověk nevychová něco jiného. Zní to možná nadneseně, ale statistiky a veterinární lékaři jen potvrzují problémové chování malých psů. Špatná výchova a velké ego malých psů nám snadno přeroste přes hlavu. Zdánlivé maličkosti, nad kterými mnoho majitelů mávne rukou, se postupem času stávají problémem. Mají odvahu Všichni jsme se již v takové situaci ocitli a jen málokoho to ještě překvapí. Který z majitelů malých psů by neznal situaci, kdy se jeho dvoukilové klubko chlupů vrhá s dávkou odvahy a hlasitým štěkáním na jiného psa o hmotnosti nejméně 30 kilogramů? Kde se bere v tom trpaslíkovi tolik odvahy a odhodlání? Kde berou malí psi své neotřesitelné sebevědomí?A jak často se ocitneme v situaci, kdy náš milý malý pejsek překročí pomyslnou "hranici" a vycení na nás své malé zoubky, zavrčí a možná i kousne? Že se vám to nikdy nestalo? Já říkám, že často. Zaregistrujeme-li takové chování u velkého psa, jsme všichni ihned ve střehu, dokážeme zasáhnout a jednáme. Ovšem ten náš malý drobeček to přece tak nemyslel… Kde je chyba Pouze v nás. Pes, ať malý či velký, je tvor smečkový a byl domestikován jako šelma. Je schopen se člověku podřídit, pokud to od něj budeme vyžadovat, a má tedy schopnost stát se ovladatelným. Ale ve skutečnosti se bude vždy řídit odvěkými zákony smečky, tedy ne zákony "občanskými". Proto je tak nesmyslné polidšťování psích vlastností, což může vést až k dominantnímu chování jedince, který se snaží zaujmout v rodině vedoucí postavení. Snaží se pak prosazovat svou vůli všemožnými prostředky a převzít v lidské smečce vedení. Pes může být přítelem pokud jde o hru, ale ve věcech hierarchie musí mít jasno. Buď je první pán nebo on. Pokud je první on, potřebuje si utvrdit postavení ve smečce, tedy mezi ostatními, a má na to dostatek prostředků. Problém není zákonitě ve psovi, ale v majiteli.Příčiny agresivního chování psů mohou být různé, od strachu přes špatnou výchovu. Ani jedno z toho neovlivníme, můžeme však ovlivnit své chování - změnit svůj přístup.                                                           Proč čistokrevný pes                                              Pokud se chovatel rozhodne pro čistokrevného psa, má maximální záruku toho, že jeho pes bude vypadat podle daných očekávání – za předpokladu, že se o něho bude odpovídajícím způsobem starat. S povahou psa je to složitější, protože tu formují i mnohé další vlivy, z nichž některé proběhly už v prvních dnech a týdnech života štěněte. O povaze jednotlivých plemen jako celku kolují různé mýty – svéhlavý jezevčík, zarputilý buldok -, takže před tím, než se chovatel definitivně rozhodne pro konkrétní plemeno, měl by nastudovat odbornou literaturu a případně se informovat v příslušném klubu chovatelů, aby se předešlo nedorozuměním. Skutečně zodpovědní chovatelé se nejprve stanou členy takového spolku, nabírají informace od ostatních členů, odebírají klubový časopis, účastní se výstav a soutěží. Své štěně si mohou vybrat ještě dlouho před tím, než dojde ke spojení příslušného psa a feny - zatím na základě předpokladů, které zakládají vlastnosti obou budoucích rodičů. Výběr čistokrevného psa tedy není založen na náhodě, a koneckonců, s novým psím členem rodiny je třeba počítat na deset i více let dopředu. Důvody, pro které si chovatel vybírá čistokrevného psa, mohou být od zmíněných záruk na exteriér, povahu a pracovní schopnosti zvířete, přes touhu stát se chovatelem, nebo dokonce s ambicemi na získání titulů na výstavách. Vynikajícím pracovním psem se může stát klidně i jedinec s drobnou vadou na kráse, pokud ovšem bude pocházet z pracovní linie, na rozdíl od psa stejného plemene, který má mezi svými předky "jen" šampióny krásy. Někteří chovatelé vybírají plemena málo běžná a pak je třeba připravit se na větší časový odstup od rozhodnutí koupit ke skutečnému pořízení. Náročnější bude najít toho pravého chovatele, počkat, až bude fena připuštěna, až se štěňata narodí – a pak se může stát, že z celého vrhu nebude žádné štěňátko splňovat nároky budoucího majitele, ať už co do kvality štěněte, jeho barvy nebo pohlaví. Pokud bude štěně třeba dovézt ze zahraničí, stane se pořízení psa ještě zdlouhavější záležitostí. Jistější je požádat o spolupráci svaz chovatelů, v případě vzácně se vyskytujících plemen pak svaz některého příbuzného plemene, kde se vždy najde někdo, kdo má zkušenosti s dovozem psů právě z konkrétní země. Suma vynaložená za čistokrevného psa vzácného plemene nemusí být paradoxně vyšší než u módních a hojně se vyskytujících plemen. V ceně se totiž může odrazit i zohlednění toho, že další chov bude náročnější i z hlediska rozmístění budoucích štěňat, přinese vyšší nároky na veterinární péči ap. Plemena psů jsou kulturním dědictvím a měla by být zachována stejně jako umělecká díla. Cílem každého chovatele čistokrevných psů by proto mělo být zachování plemene a chov tělesně i psychicky zdravých jedinců. Jen tak budou mít čistokrevní psi budoucnost. Vybíráme štěně Všechna psí mimina bývají většinou krásná a roztomilá, ale my už máme určitý záměr a podle něj také budeme postupovat. Výběr přizpůsobíme nejen našim představám, ale i plemenné příslušnosti štěňat. Jiné povahy všeobecně mají němečtí ovčáci a jiné pudlíci. Ve vrhu neposedných teriérků těžko najdeme klidného, mírného psíka. Chceme-li získat podřídivého, rodinného přítele z vrhu služebního plemene, po pracovně vedených rodičích a ke všemu nemáme se psy žádné zkušenosti, rovnou se můžeme připravit na nepříjemnosti zejména při výchově. Ale jako všude i tady existují výjimky a může se vyskytnout klidnější pejsek, který bude pro naši rodinu dobrým společníkem i spolehlivým hlídačem. Ve vrhu plemene, vyznačujících se nezávislou nebo citlivou povahou, nemůžeme hledat oddaného, tvrdého obranáře. V každém případě se poradíme s chovatelem, protože právě on zná štěňata nejlépe. Znalost standardu se nám zúročí např. u plemen, která musí mít odpovídající barevné znaky, a proto bychom měli znát alespoň orientačně jejich rozmístění, velikost i barvu. Některé znaky mohou odrůst, ale některé se mohou při dalším růstu naopak rozšířit. Slušný chovatel by nás měl na nesrovnalosti upozornit. Povrchní studium standardu dobrý chovatel pozná. Rozumnému chovateli se však nemusíme stydět přiznat, že standard ani podmínky chovnosti daného plemene neznáme. Právě proto se obracíme na něj, aby nám poradil či pomohl vybrat požadované štěně.   Na štěňata bychom se měli jet podívat alespoň dvakrát. Když to není možné, nezbývá nám nic jiného, než věřit informacím od chovatele a vydat se přímo pro štěně. Vybírat štěně by měl ten, který se o něho bude nejvíce starat. Ostatní členové rodiny mají často jiné představy o povaze štěněte a někdy nesouhlasí ani s plemenem, pro které jsme se rozhodli. Předem se také obeznámíme se základními potřebami štěněte a standardem plemene. Odebrat štěně od matky v 6  týdnech je povoleno jen výjimečně, běžné je to po 8.  týdnu věku štěněte. V chovatelském řádu (pro psy s průkazem původu) je stanovený věk odběru od 7.  týdne a jistě to má své opodstatnění. Tento kompromis se musí dodržovat, aby bylo štěně dobře vyvinuté a ještě se částečně socializovalo mezi sourozenci. Ani argument chovatele, že šestitýdenní štěňata už dobře sama přijímají potravu a jsou samostatná, není dostačující. Příliš pozdě odebraná štěňata si zase mohou obtížně zvykat na nového majitele. Záleží ale i na povaze štěněte, socializaci u chovatele i na přístupu nového majitele. Neméně důležité je dodržování ochranné lhůty po očkování. Tím se termín odběru posune přibližně mezi 9. týden a 3. měsíc. Štěně připravené na cestu ""do světa"" by mělo být tzv. zralé tedy dobře vyvinuté. Ať už po psychické nebo fyzické stránce. Vyhledává kontakt s chovatelem i ostatními lidmi, hraje si s matkou i sourozenci, není však na nich už příliš závislé. Se zájmem objevuje okolní svět, ale je opatrné při setkání s neznámými podněty. Přijímá bez potíží pevnou potravu (prořezané by měly být všechny mléčné zuby), dobře se pohybuje. Návštěvu u chovatele si samozřejmě předem domluvíme. Začínající pejskař by si měl vybrat štěně s vyrovnanou povahou. Tu požaduje i většina už zkušených majitelů psů. Jak ji ale poznat? Prostě dobrým pozorováním. Oporou by nám měl být chovatel, který už štěňátka dobře zná. Také by nás měl upozornit, že správné reakce poznáme většinou kolem 5. týdne věku štěňat.   Výběr mezi štěňaty Přiběhne-li se hned některé na vás podívat, jen co se u nich objevíte a k tomu má ještě zdvižený ocásek a hned vás tahá za nohavici? Při hlazení po hlavě vrčí nebo vás rovnou kouše do rukou? Takové štěňátko může být moc sebevědomé a dominantní a jestli nemáte dostatečné zkušenosti, budete mít pravděpodobně s jeho výchovou problémy. Často se stává, že takoví pejsci později vládnou celé rodině a bývají i nebezpeční. Zkušení cvičitelé si však taková štěňata, právě pro svou neohroženost a odvahu, běžně vybírají např. k výcviku obrany či ostraze. Když na ně zavoláte, zamlaskáte a zatleskáte (u malých štěňat si dřepněte nebo se alespoň skloňte) štěně s vyrovnanou povahou většinou všeho zanechá a i když si vás do teď moc nevšímalo, přiběhne se podívat, co se děje. Vyjdete-li mu vstříc povzbuzením, snaží se i ono navázat kontakt. Skáče po vás, chce vám olíznout obličej. Plazí-li se štěňátko po zemi a při pohlazení se hned obrací na záda bude sice velmi citlivé, ale protože na zavolání přiběhlo, tak je zde předpoklad, že se s ním spolupráce při výchově i výcviku úspěšně rozvine. Štěňátka s méně závislou povahou se většinou jen podívají, co že se to děje, ale dál se budou např. spolu prát. Na šustící sáček s piškoty je ale určitě přivoláte (je-li jim tento zvuk povědomý). Při pohlazení se budou odtahovat, s těmito psíky bývá horší spolupráce. Měli byste vzít v úvahu i požadované vlastnosti plemene a rychlost vývoje takových štěňat. Bázlivější štěňátka vás budou zpovzdáli pozorovat, případně poštěkávat, když se k nim budete blížit. Podaří-li se vám je ulovit, na hlazení nezareagují. S těmito štěňátky bývá nejvíce práce, protože jim trvá delší dobu než překonají bariéru nejistoty vůči svému okolí. Nepatří do nezkušených a zejména necitlivých rukou. Potřebují důslednou a trpělivou socializaci (tak jako příliš sebevědomá štěňata). Při získání vzájemné důvěry to většinou bývají dobří hlídači a velmi oddaní psi. Začnete-li se od štěňat vzdalovat, vyrovnané štěně za námi alespoň kousek poběží. To také může udělat ale i štěně moc sebevědomé. Někdy rychlým odběhnutím, upoutáte pozornost i psíků méně závislých nebo bázlivých. Hodíte-li mezi štěňata např. klíče nebo jimi zachrastíte, většina štěňat se přirozeně lekne, ale rozhodující jsou jejich další reakce. Příliš sebevědomé štěně sebou sice trhne, ale pak se běží podívat na tu zajímavou věc - se zdviženým ocáskem nebo i s vrčením. Ta s vyrovnanou povahou některá i poodběhnou, ale rychle se vrátí také zkontrolovat co se to stalo. Kdežto bázlivá štěňátka utečou, nebudou se chtít vrátit, případně budou z bezpečné vzdálenosti poštěkávat.Půjčíte-li si od chovatele oblíbenou hračku štěňat a když upoutáte jejich pozornost, hodíte ji kousek od nich. Hravé štěně se snaží hračku získat pro sebe. Reakce štěňátek zajímá i samotné chovatele nejen pracovních plemen, a tak už většinou mají nadějné aportéry pro nás vytipované. Pozor, i méně sebevědomé štěně může být dobrý aportér, ale protože se pro hračku vyřítil i dominantnější bratříček, podřídivější pejsek mu ji pravděpodobně přenechá. Štěně s velkým sebevědomím bude, při odebírání hračky, možná vrčet nebo ji bránit. Proto si štěňátka raději vyzkoušíme i jednotlivě. Výběr štěněte Má-li budoucí chovatel jasno ve výběru vhodného plemene a pohlaví psa, měl by mít také definitivní představu o tom, za jakým účelem si jej pořizuje. Pokud hledá psa-společníka, nebudou nároky na původ štěněte tak vysoké, jako třeba na psa pracovního. O řád vyšší nároky jsou už kladeny na psy určené k výstavám a nejvyšší na psy plánované do budoucna k chovu.   Výběr štěněte začíná doma Výběr štěněte není nijak krátkodobá záležitost. Na štěňata vzácně se vyskytujících plemen s dobrým původem a s předpoklady pro budoucí využití v chovu se čeká rok i déle a cestovat za nimi znamená mnohdy překonávání značných vzdáleností. Chovatele či chovné stanice ostatních, běžnějších plemen lze nalézt v přiměřeném dosahu, na vhodné štěně se čeká maximálně půl roku a zpravidla lze vybírat z více vrhů. Než si nový majitel půjde štěně vybírat, měl by mít jistotu, že s pořízením psa (příp. psa konkrétní rasy) nejenže souhlasí celá rodina, ale že je také morálně připravena na všechna omezení, která nutně takové soužití provázejí. Pes v domácnosti znamená určité dlouhodobé závazky a povinnosti, které jsou cenou za potěšení z vlastního psa. Vhodnými podmínkami pro chov vybraného plemene se rozumí (kromě zmíněné rodinné spolupráce a součinnosti) pokrytí základních životních potřeb psa – od zajištění vhodné stravy až po možnost bezproblémové dopravy za veterinárním ošetřením – a také podobné nezbytnosti jako první pelíšek, misky na jídlo a vodu, vodítko i hračky. Plemenům, která potřebují dostatečný pohyb, je třeba jej zajistit - ať už pobytem na zahradě, nebo denními důkladnými vycházkami. A některá plemena přímo vyžadují fyzickou i psychickou schopnost majitele psa ovládat, kontrolovat a cvičit. Samozřejmě, pokud plánuje chovatel pořízení výstavního a chovného psa, musí počítat s péčí o něho na nesrovnatelně vyšší úrovni. Jestliže budoucí majitel hledá psa vhodného do rodiny, měl by při výběru štěněte vyhledávat tzv. rodinný odchov. Pes, který je odmala zvyklý na lidi kolem sebe, získává daleko více podnětů než od matky a sourozenců, reaguje přiměřeněji na nové situace a do života si nese přátelský vztah k lidem a vědomí sounáležitosti lidí a psů. Štěňata, která vyrůstají mimo domácnost, takže se jim dostává méně pozornosti ze strany lidí, nejsou už nikdy dostatečně socializována. Navždy si budou zachovávat od lidí odstup a budou hůře reagovat na nové podněty. Proto správný chovatel vychovává štěňata ve své bezprostřední blízkosti. Vybírat štěně by měl zájemce bez svých vlastních dětí, aby nebyl ovlivněn jejich ne zcela racionálními důvody. Začátečníkům se vyplatí vzít si s sebou poradce – zkušeného chovatele, majitele, veterináře, případně rozhodčího soutěží. První návštěva První návštěva u chovatele může proběhnout ještě před odstavením štěňat, kdy si budoucí kupec štěňata prohlédne a pokud se pro některé rozhodne, tzv. si je zamluví. Může se totiž stát, že ve vrhu převažuje jedno pohlaví a s otálením lze přijít o možnost výběru. Pokud z vrhu zbude jen jeden pes nebo jedna fenka, je více než pravděpodobné, že je nejméně kvalitní. Před vlastní návštěvou ještě neočkovaných štěňátek je vhodné omezit kontakt s jinými zvířaty, nenavštěvovat místa, kde se psi venčí, případně se převléknout i přezout. Omezí se tím nebezpečí přenosu nákaz, a navíc starší oblečení je vhodnější pro bližší kontakt se štěňaty, která velmi pravděpodobně znečistí šaty a poškodí boty návštěvníků. Na co se zaměřit při výběru štěněte u chovatele? Nikdy nepřistoupit na nabídky chovatele, že štěně přiveze. Je důležité posuzovat štěňata v prostředí, na které jsou zvyklá. Jak už bylo zmíněno, důležité je, zda je štěně vychováváno v blízkosti člověka. Rozhodně se nedoporučují štěňata odchovávaná v kotcích mimo domácnost. Při první návštěvě si potenciální kupec dobře prohlédne celý vrh i s matkou, případně další přítomné psy. Všichni by měli být bez viditelných známek nemoci, okolí bez známek průjmu nebo zvracení. Bázlivost nebo agresivita matky štěňat je špatným znamením, protože by potomci mohli tyto vlastnosti zdědit nebo odpozorovat. Dobrým znamením je vrtění ocasu fenky a zvědavost štěňat. Štěňata by měla být veselá, žravá a hravá, nebojácná, vrh by měl být vyrovnaný co do velikosti i váhy. Není na místě nechat se zaujmout nejmenším štěnětem, protože to svědčí o jeho menší životaschopnosti.   S výběrem štěněte podle povahy poradí chovatel, který má dlouholeté zkušenosti, ale je dobré spoléhat také na vlastní intuici. Sportovci a děti preferují živější psy, kteří podnikají společné výpravy do okolí pelíšku, starší lidé zas klidnější, submisivní povahy, dávající najevo svým energickým sourozencům podřízenost leháním na záda a sdružující se do skupinek, ve kterých se cítí v bezpečí. Dominantního psa lze poznat už od nejútlejšího věku, protože netrpí ani náznakem strachu a naopak se radostně vrhá do šarvátek nebo třebas na boty návštěvníků. Vývoj štěňat ale zdaleka není ukončen a se stoprocentní jistotou nelze říct, jestli z čilého štěněte vyroste obtížný hyperaktivní pes nebo naopak flegmatik, zda se z neodůvodněné podřízenosti vyvine abnormální ustrašenost nebo pro změnu agresivita ze strachu, a jestli dominantní zvíře nepřeroste v budoucnu v usurpátora rodiny i okolí. Výběr podle exteriéru je náročný, pokud se hodlá budoucí majitel se psem zúčastňovat výstav a využít jej pro chov (i když zevnějšek je u psů určených v budoucnu k chovu jen jedním z kritérií). V ostatních případech – pes pro práci a pes-společník - je zevnějšek psů méně důležitý a preferovány jsou povahové vlastnosti. Předběžně vybrané štěně si budoucí chovatel pečlivě prohlédne, aby zjistil, nemá-li nějaké vady nebo příznaky nemoci. Psíka přitom uchopí pod hrudníkem a zadečkem a opatrně vyzvedne. Opět platí, že psi s nejvyššími ambicemi by měli být prohlédnuti co nejpečlivěji, pokud možno odborníkem. Obecně platí, že štěně má mít lesklou a hustou srst, bez cizopasníků, holých míst, strupů a vřídků. Oči čisté, jasné a živé, neměly by slzet a oční víčko se nesmí vychlipovat. Koutky očí nesmí být zanícené. Uši uvnitř čisté, růžové a lesklé, bez sekretu. Hustý a tmavý maz může signalizovat ušní svrab, což by nesvědčilo o hygieně chovu. Čenich musí být bez výtoku, nelze se vymlouvat na počínající rýmu. Chrup by měl být pravidelný, i když zatím neúplný, ale už v tomto věku lze rozpoznat, zda v dospělosti nebude mít štěně předkus nebo podkus. Pokud je z tlamičky cítit zápach, může to znamenat, buď že štěně ochutnalo, co nemělo, nebo že má v sobě parazity. Tělíčko nesmí být vyhublé s nafouknutým bříškem. Pokud je v blízkosti pupku bulka, značí to pupeční kýlu. Kýlu je třeba vždy dříve či později odoperovat, což přináší další finanční náklady. Seriózní chovatelé nechají kýlu operovat na vlastní náklady nebo sníží cenu. - Protože stolice má být tuhá, řitní otvor nebude potřísněn výkaly nebo krví, a psíci by měli mít hmatatelná obě varlata.Při výběru se rozhodně vyplatí nic neuspěchat. Aby kupec důkladnou prohlídkou štěněte neznervózňoval fenku, je vhodnější, když ji chovatel odvolá. Den D: do nového domova Pokud si budoucí chovatel vybere, domluví termín, kdy si štěně převezme. Věk vhodný k odebrání psa od matky se může u některých plemen různit, takže je třeba dát na doporučení chovatele. Jen on pozná, zda je štěně dostatečně socializováno a jestli je natolik zralé, aby bez následků sneslo tak zásadní životní zlom, jako opuštění matky, sourozenců a dosavadní lidské rodiny. Čím déle se štěně zdrží u své původní psí smečky, tím lépe bude v dospělosti komunikovat s ostatními psy, ovšem bude se za tu cenu hůře začleňovat do nové rodiny. Odběr štěněte je vhodný zhruba od šestého do osmého týdne věku. O prodeji štěněte by měla být sepsána kupní smlouva, která chrání jak chovatele, tak kupce. Musí obsahovat všechny základní údaje o transakci a přesně popsat "předmět prodeje". V běžné řeči to znamená, že jsou zde uvedeny všechny údaje o štěněti, jeho tetovací číslo, plemeno, pohlaví, stáří, uvedení případných vad, na které byl kupec majitelem upozorněn a které ovlivnily cenu zvířete, zda je pes zdravý, očkovaný, odčervený a podobně. Podle občanského zákoníku platí na koupené zvíře šestitýdenní záruka, během které lze reklamovat u chovatele zatajené nebo skryté vady, o kterých nebyla ve smlouvě zmínka a které byly zjištěny až po příjezdu domů nebo po návštěvě u veterináře. Data narození, očkování a odčervení musí být také uvedena na očkovacím průkazu, který je důležitým dokladem štěněte.V případě čistokrevného psa s oběma rodiči schválenými do chovu je dalším dokladem průkaz původu, bez kterého se pes nemůže zúčastnit výstav ani být zapojen do chovu. Příslušnost k rodokmenu zaručuje tetování do ucha nebo na vnitřní stranu stehna, a vytetované číslo je shodné s číslem v plemenné knize. Pokud jsou vyřízeny všechny formality, nic už nebrání tomu, aby si nový chovatel štěně odvezl domů. Původní majitel by měl předat dvou- až třídenní dávku stravy, na kterou bylo štěně doposud zvyklé, a kus podložky nebo deky z původního pelíšku, aby mělo pocit, že není tak úplně v cizím prostředí. Nový majitel by si pro psa měl jet vybaven přepravkou nebo jej jinak zabezpečit během přepravy, a to nejen z důvodu bezpečnosti všech zúčastněných, ale také jako prevence v případě velmi pravděpodobné nevolnosti štěněte. Ať už je chovatel vybaven sebelepšími zkušenostmi, radami i rádci, vždy je výběr štěněte citovou záležitostí. Někdy se naopak stane, že si štěně vybere chovatele. Obojí je správně – jde o vzájemný vztah na několik dlouhých, radostných l Péče o oči Při denním kontaktu se psem si všímáme i stavu jeho očí. Určitě zaregistrujeme, že si pes oko tře, nebo mu extrémně slzí, případně se ve vnitřním koutku objeví hnisavý výtok. Prohlédneme oko, jestli v něm nemá pes cizí tělísko, nemá skvrny na rohovce nebo silně překrvené bělmo a spo