Reproduktivní stádium života je nutričně náročná doba pro fenu. Během tohoto období příjem energie a živin musí být adekvátní nejen pro její zachování, ale i pro podporu normálního růstu plodů a jejich vývoj během březosti a produkci mléka během laktace. Na vrcholu laktace požadavky feny na energii a živiny mohou stoupnout na tří až čtyř násobek udržovacích potřeb. Toto může zahrnovat konzumaci velkých objemů krmiva v době jejich vyšších požadavků, udržení dostatečného objemu může být problémem. Je proto výhodné jíst krmivo, které je:

1. · Koncentrované s ohledem na růst a energii a množství živin
2. · Chutné k podnícení příjmu
3. · Vysoce stravitelné pro redukci objemu

Během březosti a laktace, obsah a rovnováha živin v krmení jsou důležité a musí být pečlivě regulovány. Je nutné krmit vyvážené krmení, nicméně zvýšené potřeby živin musí být pokryty, když objem krmiva je zvýšen k pokrytí potřeb energie feny. Další přidávání vitamínů a minerálů není nutné a může být aktuálně nebezpečné, protože způsobuje nerovnováhu v krmivu. Přídavky vápníku a vitaminu D jsou někdy podávány fenám v pozdní době březosti a laktaci jako „pojistka“, nicméně tyto nezabraňují eklampsii a mohou ve skutečnosti zvýšit riziko eklampsie nebo calcinosis u feny a vytvářet tak vývojové abnormality u štěňat.
Průměrná doba březosti u fen je 63 dnů, ale její potřeba energie se zvyšuje nejvíce v poslední třetině gestace, kdy plody nejvíce přibývají na váze. Je proto důležité, zabránit překrmování v ranné březosti, poněvadž toto může vést k ukládání nežádoucího tuku a může fenu predisponovat k problémům při porodu. Postupné zvyšování přídělu krmiva během druhé poloviny březosti je vše, co je nutné dostačující doporučení jsou zvýšit příděl krmení o 15% záchovné dávky feně každý týden od pátého týdne. Během týdne před porodem musí fena dostávat o 60% více krmiva než v době krytí.
Protože zvýšené požadavky na krmení vynucené březostí jsou relativně malé, mohou být obvykle splněny jednoduchým zvýšením objemu normálního krmení pro fenu, pokud předpokládáme, že je nutričně kompletní a vyvážené. Nicméně v pozdní březosti a zvláště v případech, jestliže vrh je veliký prostor představovaný březí dělohou může být tak velký, že místo pro potřebné množství krmiva je omezené a je redukovaný apetit. V těchto případech podávání koncentrovaná krmiva taková jaká jsou označena např. Active nebo určena pro růst štěňat může pomoci zabezpečit adekvátní množství a nabízíme-li menší, častější krmení může to být ku prospěchu.
Laktace představuje nejvíce nutričně náročné období života pro fenu. Během prvních čtyř týdnů po porodu musí fena dostatečně jíst, aby uživila sebe a svá rychle rostoucí štěňata. Extra potřeby energie a živin nad jejím normálním příjmem jsou v závislosti na velikosti a věku jejího vrhu, ale vrchol laktace (tři až čtyři týdny po porodu), fena potřebuje jíst něco přes čtyřnásobek její normální záchovné potřeby. Nedodává-li krmení dostatečné množství žádaných živin, fena začne vyživovat štěňata ze svých rezerv s následnou ztrátou hmotnosti a kondice. Není-li fena schopná produkovat dostatek mléka nebo nepřijme objem krmení, který potřebuje, potom musíme uvažovat o ranném umělém přikrmování štěňat, aby se feně i štěňatům dařilo (prospívali).
Příděl krmení musí být zvýšen postupně během prvních čtyř týdnů laktace podle toho jak fena potřebuje. K pokrytí vyšších potřeb laktace krmení musí být předkládáno chutné, vysoce stravitelné, koncentrované v několika malých krmeních nebo ad libitum (podle libosti) a krmení musí být dostupné i v noci. Neomezené pití vody musí být povoleno, poněvadž jsou nezbytná velká množství, která mohou být zahrnuta v produkci mléka.
Produkce mléka je ovlivněna kvantitou a kvalitou proteinů v krmení a je důležité, aby přídavky ke krmení měly dobrou kvalitu. Není vhodné jednoduše zvýšit objem energie v krmení přidáním zdrojů tuku nebo cukrů - karbohydrátů. Vhodná jsou krmení určená pro růst nebo speciálně pro březost a laktaci pro krmení v této době.
Odstav vrhu může být proveden postupně, poněvadž náhlá separace feny a štěňat může vést k zánětu mléčné žlázy (mastitis) u feny a ke zpomalení růstu štěňat. Většina štěňat se začíná zajímat o pevné krmení ve věku asi 3-4 týdnů, ačkoliv malá množství měkkého krmení mohou být předkládána již ve dvou týdnech. Věk, od kterého je alternativní krmení akceptováno, závisí na velikosti vrhu a množství mléka feny, ale je jasné, že mléko feny zůstává primárním zdrojem živin do věku čtyř týdnů štěňat. Jsou-li štěňata schopná jíst, může být fena od nich oddělena na prodlužující se dobu, aby se snížila produkce mléka. Odstavení může být úplné mezi 6-8 týdnem a doporučuje se omezit krmení feny na její záchovnou hladinu postupně během odstavu štěňat. Nicméně, ztratila-li fena kondici během kojení, podáváme ji krmení bohaté na živiny a energii do doby její dřívější kondice.

Výživa březích a kojících fen

Kvalita reprodukce psů je podmíněna velkou řadou faktorů. Kromě výběru exteriérově špičkových jedinců je to také výběr zdravých, reprodukce schopných jedinců, kteří nejsou nositeli geneticky přenosných onemocnění. Na formování chovné kvality v podobě vyrovnaného temperamentu, dobré kondice, pevné tělesné stavby, ale i bezproblémové schopnosti zabřezávat, donosit plody, porodit plně životaschopná mláďata v počtu a velikosti odpovídající plemenné příslušnosti a odchovat je, se podílí tři základní faktory:

- charakter vnějšího prostředí
- způsob chovu
- kvalita výživy.

Pokud se zaměříme na samotnou výživu, pak u fen v reprodukčním věku jsou tři období, kdy sehrává kvalita výživy velmi důležitou roli. Je to období:

- páření
- březosti
- kojení

V současné době, kdy je na trhu dostatek kvalitních kompletních granulovaných směsí a záplava minerálních a vitamínových doplňků, se víceméně nepotýkáme s problémy nedostatku minerálů a vitamínů, a1e spíše se setkáváme s problémem dnešní doby, kterou je optimální hmotnost fen. Kvalitní výživa matky je nezbytná pro dosažení dobré životaschopnosti, zdraví a růstu potomstva. Podváha se může projevit sníženou schopností zabřezávat, opožděným nebo nerovnoměrným vývinem plodu, odumření plodů v době březosti, ztíženými porody (slabé porodní stahy), porody malých a málo životaschopných štěňat apod. Podobně je tomu při obezitě. V důsledku nadměrného ukládání tuku do jednotlivých orgánů se snižuje jejich motorika (schopnost stahovat se), což může vést k nedostatečným stahům při porodu, přenášení štěňat apod.

Výživa březích fen

Potřeby fen jsou přímo závislé na velikosti, počtu a fázi vývoje plodu. Dá se říci, že prvních tří týdnů se potřeby březích fen příliš neliší od fen nebřezích neboť růst plodu v této době je víceméně velmi pomalý. (Vývoj orgánových systémů plodů v této době je enormně rychlý.) Štěňata dosahují okolo 40. dne březosti pouze 30% velikosti štěňat při porodu. Teprve mezi 40. a 50. dnem dosáhnou až 75% porodní hmotnosti a 50% porodní délky. Z těchto faktů prakticky vyplývá celá podstata přístupu k výživě březích fen.

Výživný stav fen v době páření a v první polovině březosti

Pokud má fena v době páření optimální hmotnost není třeba prvních 5 týdnů upravovat krmnou dávku ani způsob krmení. Dostačující je krmení jen 1x denně krmivem s obsahem 26% bílkovin. Zásadou je, že fena v první polovině březosti nemá přibírat na hmotnosti.

Naopak obezita fen v době páření nebo překrmování fen v první polovině březosti vede pouze k nadměrnému ukládání podkožního a orgánového tuku, který je pro vývoj plodů zcela nevyužitelný. Tuková tkáň je pouze další zátěží cévního systému a srdce feny, v dutině břišní ubírá prostor zvětšující se děloze, omezuje kondiční aktivitu feny a tím výrazně snižuje kvalitu svalové činnosti (např. omezuje intenzitu stahu břišního lisu při porodu) a podobně.

Druhým extrémem jsou feny hubené až kachektické. Přestože u většiny takovýchto fen se v první polovině březosti nemusí projevit žádné známky reprodukčních obtíží, je pro ně nebezpečná fáze nechutenství. Částečné nebo úplné nechutenství se u březích fen objevuje zpravidla od 15. až 20. dne březosti a trvá několik dní. Většinou nepřesáhne dobu jednoho týdne. Avšak pro vyhublé březí feny, které nemají řádné rezervy, je to velmi kritická fáze. Aby tyto feny přežily a přežily i jejich plody, vytváří si feny potřebnou energii a stavební látky z vlastních orgánů a tkání, jako např. ze zbytkového tuku a ze svaloviny. Tento ochranný mechanismus sice umožní feně nějakou dobu přežít, avšak velké množství rozpadových látek, které při těchto procesech vznikají, jsou pro plody velmi toxické. Proto se může u vyhublých fen stát, že zplodiny látkové přeměny společně s nedostatkem energie a výživných látek způsobí v první polovině březosti v lepším případě zbrzdění vývoje plodů, v horším redukci plodů až úplný potrat. U vyhublých fen, abychom předešli těmto komplikacím, volíme proto již v první polovině březosti vysoce energeticky bohaté krmivo s obsahem minimálně 30 až 39% bílkovin. Krmíme feny 2 až 3x denně v menších dávkách. Množství krmiva se přitom podřizuje váhovým přírůstkům feny, tj. tak abychom dosáhli chovné kondice do 6. týdne březosti.

Stejný problém ve vývoji plodů může nastat také pokud bychom se snažili o rychlé zhubnutí obézních březích fen. Rozpadové produkty odbourávaných tuků snadno pronikají přes placentární bariéru a způsobují zástavu růstu plodů a jejich odúmrtí.

Feny s mírnou obezitou proto víceméně udržujeme na stejné hmotnosti až do 6. týdne březosti.

Krmíme je 1. až 2x denně standardním krmením (do 26% bílkovin) a denní dávku balancujeme dle průběžně zjišťované hmotnosti. U fen s vysokým stupněm obezity můžeme dosáhnout vhodnou dietou s obsahem do 10 % bílkovin a alespoň částečný úbytek na váze, který by však neměl z důvodu zátěže organismu a plodů rozpadovými látkami překročit v přepočtu snížení hmotnosti o víc jak 1 % za měsíc.

Výživný stav fen v druhé polovině březosti

Od 5. týdne začíná intenzívní růst plodů a fena již přestává být schopna krýt potřeby intenzivně rostoucích plodů z běžné krmné dávky. Podle počtu plodů bychom měli denně zvyšovat množství předkládaného krmiva o 0,5-l,5% a to tak, aby na konci březosti krmná dávka na den byla zvýšena o 25 až 50% oproti záchovné dávce nebřezích fen. (V praxi jsou tyto zvyšující se potřeby kryty navýšením denní krmné dávky o 10% každý započatý týden březosti.) Tím bychom měli být schopni dosáhnout maximálního tělesného přírůstku do termínu porodu l5 až 25 %. To představuje maximálně 0,5% přírůstku denně v průběhu celé druhé poloviny březosti. (Např. 15 kg fena má na konci březosti mít maximálně l7 až l9 kg).
Abychom dosáhli zvýšení dotace živinami a energií v krmné dávce a nezvyšovali přitom významně její objem, přecházíme v druhé polovině březosti z krmení standardního (do 26% bílkovin) na krmení pro březí a kojící feny (zátěžové psy), které obsahuje zvýšené množství bílkovin a energetické složky. Optimální pro začátek druhé poloviny březosti je krmení 2 až 3x denně krmivem s obsahem 30% bílkovin.
Vzhledem k tomu, že kolem 50.dne březosti dosahují plody 75% porodní hmotnosti a objem dělohy vyplňuje více jak polovinu dutiny břišní, dochází k výrazné redukci prostoru pro vnitřní orgány dutiny břišní. Především roztažnost trávícího aparátu je silně omezena. Proto od 50. dne březosti je vhodné podávat krmení již 3 až 5x denně v malých množstvích, abychom se vyhnuli zátěži zažívacího aparátu nadměrným objemem krmiva, které by mohlo vést např. ke zvracení. Mimo to prudké zvětšení břicha (hmotnsti fen) v posledních 10. dnech březosti se často projeví v omezení jejich pohybové aktivity, což se může odrazit ve sníženém příjmu potravy nebo i problémy s kálením. Ke snížení chuti k příjmu potravy může vést také rychlé zvýšení hmotnosti feny v důsledku obezity, což způsobuje navýšený příjem a zásobení plodu živinami a energií.

Výživný stav fen po porodu

Porod je období doprovázené velkými změnami v hormonálním profilu fen. Prudce klesá hladina progesteronu, který chránil březost a nepřímo se podílel na zvýšeném příjmu potravy, stoupají hladiny estrogenu (zvyšuje citlivost dělohy k oxytocinu), relaxinu (uvolňuje porodní cesty), oxytocinu (vyvolává stahy dělohy) a prolaktinu (způsobuje tvorbu mléka). Všechny tyto hormonální změny se projevují v podobě porodních bolestí, které jsou spojené s neklidem fen a 12 až 24 hodinovým předporodním nechutenstvím. Také vlastní porod přestože je energeticky velmi náročný je provázen nechutenstvím. Fenám se chuť ke žrádlu vrací zpravidla do l0. hodin po vypuzení posledního štěněte a jeho lůžka. Pro co nejrychlejší návrat k příjmu potravy se fenám snažíme zvýraznit chutnost jejich krmiva, například předkládáním masových vývarů nebo teplou vodou zvlhčeného krmení.
1. až 3. denní nechutenství v období extrémní zátěže, jakou porod je, musí tedy fena vystavit pouze z případných rezerv. Proto za optimální hmotnost fen těsně před porodem je považováno její zvýšení 10 až 15% a po porodu pokud zůstane zvýšená o 5 až l0% oproti období před březostí. Pouze tato energetická rezerva umožňuje fenám bezproblémově zvládnout porod a poporodní období.
Nedostatečné energetické rezervy u vyhublých fen při porodu mohou vést ke snížení intenzity děložních stahů, což se projeví ve zpomalení fáze vypuzování plodů, ve snížené životaschopnosti plodů (přidušení) a úhynech štěňat krátce po narození. Často slabé porodní bolesti doprovází dočasné přerušení porodu, případně může dojít i k úhynu matky z vyčerpání. Přestože v období okolo porodu feny odmítají přijímat potravu, předkládání stravy v neomezeném množství je v této době striktní podmínkou.

Výživa zárodku /plodu

Přibližně 1 až 2 dny po oplození je výživa nově vzniklého zárodku zajišťována především ze zásobních látek, které byly původně obsaženy v buněčné cytoplazmě vajíčka. V následujícím období, kdy zárodek sestupuje ve vejcovodu směrem k děloze, získává živiny jen jejich pasivním přestupem z tekutiny tvořené sliznicí vejcovodu. Také první dny v děloze, tj. 9. až 11. den po oplození, je zárodek vyživován stále jen z okolní tekutiny tentokrát z tzv. děložního mléka, ve kterém zárodek zpočátku volně plave. Děložní mléko je tekutina, která se tvoří ve žlázkách děložní sliznice. V době sestupu do dělohy dosahuje zárodek velikosti pouhých 0, 6 mm. Teprve po uhnízdění (přichycení se zárodku ke stěně dělohy), se utvoří pevné placentární spojení s matkou, které plně přejímá výživu plodu cestou, filtrace živin z „mateřské krve“. Dá se říci, že jakékoliv přímé ovlivňování výživy vyvíjejícího se jedince je prakticky až do porodu nemožné. Přesto nesprávná výživa matky je jednou z častých příčin zdravotních poruch a abnormalit ve vývoji mláďat.

Pro posouzení správné výživy matky v době březosti nám slouží posouzení následujících ukazatelů:

- zdravotní stav matky
- výživný stavu matky
- hmotnostní přírůstky matky
- zhodnocení růstové křivky mláďat

Výživa kojících fen

Přístup k výživě kojících fen se opírá o skutečnost, že produkce mléka je velmi náročná na potřebu živin a energie, dokonce více jak v období březosti. Výživa fen v období kojení je proto postavena na snaze zabránit jejich dramatickému hubnutí při zachování schopnosti fen tvořit takové množství mléka, které by plně pokrylo potřeby štěňat do 4. týdne stáří (vrchol tvorby mléka). Toleruje se pokles hmotnosti feny o 10 % oproti její hmotnosti těsně po porodu. Pro posouzení schopnosti feny bezproblémově odchovat štěňata se opíráme o zhodnocení výživného stavu fen, jejich hmotnosti při porodu, počtu a velikosti štěňat ve vrhu a v množství tvořeného mléka. U fen s průměrným počtem štěňat ve vrhu byla stanovena následující kritéria, která by měla zabezpečit optimální průběh kojení:

1. týden - 1 až 1,5 násobek záchovné dávky nebřezích fen
2. týden - 2 násobek
3. a 4. týden - 2,5 až 3 násobek
Od 4. týdne stáří štěňat kdy převádíme štěňata na normální stravu, je vhodné krmit fenu zvlášť od štěňat, aby fena nežrala krmení štěňatům.
7. a 8. týden - 0,5 násobek

Tak vysokou potřebu energie a živin, jakou potřebuje fena ve vrcholu kojení, nelze prakticky zabezpečit žádným ze standardních typů krmiva neboť toto krmení není schopno objemově při omezené kapacitě a vstřebávací schopnosti zažívacího aparátu ani při krmení ad libitum tyto zvýšené nároky krýt. Je tedy nezbytné předkládat feně pouze krmení koncentrované s vyváženým obsahem vysoce stravitelných složek (do 30 % bílkovin). Pokud není feně zabezpečen dostatečný příjem živin a energie, v první řadě dojde k rychlému úbytku na hmotnosti fen, v druhém sledu pak, jako ochrana matky před vyčerpáním, se omezí až zcela se zastaví tvorba mléka, což se ve svém důsledku projeví ve zpomalení růstu štěňat. Stejně jak je důležitá potřeba živin a energie, je nezbytné zabezpečit feně neustálý přístup k čerstvé vodě. Důsledky jejího nedostatku jsou stejné, jako u nedostatku živin a energie v krmivu. U mnoho početných vrhů nebo u fen se zdravotními problémy, resp. u konstitučně slabých fen jediným opatřením, kterým jim můžeme výrazně odlehčit, je přikrmování štěňat mléčnými náhražkami a co nejranější převod štěňat na klasickou (tuhou) stravu.

Eklampsie - poporodní odvápnění

Mezi chovateli malých plemen psů je poporodní odvápnění obávaným a velmi známým onemocněním. Podstatou onemocnění je prudké snížení vápníku v krvi v důsledku jeho přemístění do mléka. Odčerpávání vápníku z pohotových snadno dostupných rezerv jako je např. svalovina, kde působí coby prostředník svalového stahu, má za následek klinický projev onemocnění.
Onemocnění postihuje feny s početnými vrhy, rychle rostoucími štěňaty, hodně mléčné feny a feny se silným mateřským pudem. Typickým obdobím pro projev onemocnění je 3. a 4. týden po porodu, tj. vrchol tvorby mléka. Onemocnění se projevuje nejprve skleslostí feny, třením čenichu tlapkami , fena odchází od štěňat, vyhledává stinná místa a odmítá potravu. Často může zůstat pouze u těchto příznaků. Pokud se však onemocnění dále prohlubuje, nastupují u fen svalové záškuby po celém těle, které následně přechází do těžkých křečí. Průběh onemocnění je velice rychlý. Do křečových stavů upadají feny do 0,5 až 1 hodiny od zaregistrování prvních známek onemocnění. V případě, že by se neprovedlo rychlé ošetření aplikacemi preparátů s obsahem vápníku do žíly, mohlo by vést další prohloubení onemocnění a k úhynu.
Jedním z tradovaných postupů jak předcházet tomuto onemocnění, je dodávání minerálních doplňků s obsahem vápníku po celý čas březosti a kojení. Problém je však v tom, že pokud krmíme bez přídavků vápníku organismus je nucen reagovat na aktuální množství vápníku v potravě a to při nedostatku vápníku aktivací systému ledvin - vitamín D, čímž se zvýší vstřebávání vápníku ve střevech nebo systému příštítných tělísek - parathormon, který je odpovědný za uvolňování vápníku z kostí. V opačném případě, kdy je vápníku nadbytek se aktivuje vylučování kalcitortinu z příštítných tělísek, který naopak vápník ukládá do kostí.
Pokud je však vápník podáván dlouhodobě v nadbytku, je přirozené hospodaření s vápníkem narušeno ve smyslu zpomalení aktivace jeho rezerv. Bylo zjištěno, že u více plodných fen, nelze dodat potřebný vápník do organismu žádným přirozeným způsobem. Proto prakticky každá fena vyživuje štěňata alespoň v době vrcholu kojení na svůj dluh a může se tedy stát, že v tomto období dojde u fen překrmovaných vápníkem k opožděné aktivaci vápníkových rezerv a k překročení prahu tolerance vápníkového dluhu, který tak dá vzniku poporodní eklampsii (odvápnění).

Výživa fen v době odstavu

V běžné chovatelské praxi se odstav štěňat praktikuje mezi 5. a 8. týdnem po porodu. Jeho termín je určován zpravidla prodejem štěňat. Důležitým kritériem pro stanovení termínu odstavení by měla být především kondice feny. U fen vyhublých s početnějšími vrhy je účelné ukončit tvorbu mléka již v 5. nebo 6. týdnu. Naopak u fen obézních můžeme bez obtíží prodloužit kojení do 10. týdne.
Odstav představuje období, kdy v průběhu jednoho týdne se snažíme u feny zastavit tvorbu mléka a naučit štěňata plné samostatnosti a nezávislosti na příjmu mateřského mléka.
V posledním týdnu plynule snižujeme každý den krmnou dávku feně o 10 až 25%, tak aby na konci odstavu odpovídalo množství krmiva maximálně záchovné dávce pro nebřezí fenu. Opět se v době odstavu vracíme ke krmivu se sníženým obsahem bílkovin a energie, tj. ke krmivu pro psy bez zátěže (do 26% bílkovin). Poslední den odstavu většinou fenám nepředkládáme žádné krmivo. Také příjem tekutin bývá snižován až o třetinu.
Vlastní kontrolu efektivity odstavu - náplně mléčné žlázy provádíme pouze 1x denně, aby nedošlo k tzv. zatvrdnutí mléčné žlázy v důsledku zadržování mléka. Na druhou stranu mléko ze struku neodstřikujeme, abychom jeho tvorbu dále nestimulovali.
Fenu a štěňata v době odstavu chováme odděleně a dobu sáni cíleně regulujeme. Na počátku odstavu umožníme kojení maximálně 3x za den, na konci pak pouze 1x denně. Přitom štěňata pouštíme k feně vždy až po nakrmení.
Následující klidové období po odstavu, j. do nástupu nového hárání, je obdobím regenerace (obnovy březosti a kojením odčerpaných rezerv) a přípravy feny na nový reprodukční cyklus. Délka klidové fáze je individuální a do značné míry je závislá na rychlosti návratu feny do optimální kondice.

MVDr. Marie Vranková

Nežádoucí nakrytí

Jak to funguje ?                                                   
Pokud se Vám z různých důvodů nepodařilo fenu uhlídat a máte podezření na nežádoucí nakrytí, není třeba ztrácet hlavu. Březost u feny trvá průměrně 63 dní. Sonograficky se březost pozná nejdříve po 21 dnech, spolehlivě 30 den po nakrytí. Běžně až 60 % fen z těchto předpokládaných nakrytí není březích. Může se jednat o pouhé podezření  majitele, fenka v tu dobu neměla plodné období a i během plodného období nekončí každé nakrytí  oplodněním. Je lépe tedy nejprve určit, zda fena vůbec zabřezla.

Jaké máte možnosti ?

Před potvrzením gravidity

1) Farmakologické přerušení gravidity hormonálními přípravky, které se podávají injekčně 5., 7., a 9. den po nakrytí. Aplikace těchto látek však znamená vysoké riziko vážných komplikací, např. hnisavý zánět dělohy a narušení krvetvorby, což jsou život ohrožující komplikace. Pokud k nakrytí nedošlo, vystavíte Vaši fenku těmto rizikům zcela zbytečně.

2) Nechcete-li ani v budoucnu další štěňátka, můžete nechat fenku vykastrovat. To je nejlepší provést nejdříve 14 dní po skončení hárání, kdy už není děloha překrvená a fenka je v lepší kondici z důvodu anestézie. Děloha se vyjme i s embryi, pokud opravdu došlo k zabřeznutí. Tímto zákrokem se zároveň zbavíte starostí s háráním, možného nežádoucího nakrytí v budoucnu, falešných březostí, zánětu dělohy ve stáří, a významně snížíte riziko vzniku nádorů mléčné žlázy.

Po potvrzení gravidity

1) Můžete počkat do doby, kdy je možné graviditu prokázat a po potvrzení nálezu, pokud štěňátka opravdu nechcete, zahájit farmakologické přerušení gravidity. Je to nepříjemný proces . S fenkou musíte denně docházet na aplikace hormonálních injekcí až do doby, něž dojde k potratu, což je přibližně týden. Léčba vyvolává zánik žlutého tělíska na vaječnících, což je doprovázeno stavy nevolnosti, zvracením, průjmem, krvavým výtokem a celkovým neklidem. Toto řešení doporučujeme v opodstatněných případech.

2) Smířit se s graviditou, nechat fenku porodit a ušetřit ji tak možných zdravotních rizik, která mohou nastat během uměle vyvolaného přerušení gravidity. Pokud není riziko vznikající graviditou a porodem vyšší něž u předchozích řešení, tento postup se  doporučuje.

Pseudogravidita - falešná březost

Příčiny vzniku falešné březosti

Pseudogravidita neboli falešná březost je stav, kdy u nebřezí feny probíhá normální luteální fáze (období po hárání) pohlavního cyklu avšak s abnormálními příznaky imitujícími březost a ev. porod. Je to pozůstatek z doby, kdy psi žili ve smečkách a feny háraly ve stejnou dobu, což můžeme pozorovat i dnes ve vetších chovech. Falešná březost řeší při ev. úhynu matky náhradní péči o štěňata, vč. kojení. U fen se vyskytuje často, zejména u dobře živených, s úzkou vazbou na majitele. Nejde o poruchu pohlavního cyklu, ani nesnižuje plodnost zvířete.

Jak se pozná falešná březost

Nejtypičtějším příznakem jsou zvětšující se vemínka, ve kterých se začíná tvořit sekret podobný mateřskému mléku. Právě pro zvýšenou tvorbu mléka je také falešná březost nazývána pseudolaktace (lactatio falsa). Charakteristická je změna povahových vlastností postižené fenky - psychický neklid i apatie, agresivita či stranění se, nebo naopak zvýšené vyžadování společnosti lidí. Fena vyhledává místo k porodu a vyrábí pelíšky pro štěňata, píská, kňučí a naříká. V průběhu tohoto období, náročného pro zvíře i chovatele, trpí fena zvýšenou žravostí, provázenou změnami chuti, zvracením, průjmy nebo i zvýšenou teplotou.

Falešná březost se projevuje také patrným zvětšením břicha, pomalostí a opatrností pohybů. Fena může být neklidná a nevrlá, může poštěkávat a vrčet, bez chuti si hrát. Nesnese cizí lidi nebo psy. Může se chovat buď agresivně i ke členům své domácnosti, nebo naopak být přespříliš mazlivá a blízkost lidí vyhledávat. Během falešné březosti se žravost mění v nechutenství. Častější a výraznější projevy mívají některá plemena, např. pudl a jezevčík, zejména pak dobře živené feny z domácích chovů s úzkou vazbou na chovatele.

Celkové příznaky mohou vyvrcholit imitací porodu, projevujícím se zpočátku nechutenstvím, později i stahy břišní stěny, snášením hraček nebo jiných předmětů a mateřskou péčí o domnělá mláďata. Fenka se odmítá vzdálit od hnízda s domnělými štěňaty a chodit ven.

Mechanismus vzniku

Příčinou je zřejmě citlivost některých fen k normálně probíhajícím vnitřním změnám v průběhu luteální fáze. Hlavními změnani vnitřního prostředí jsou změny v koncentraci hormonů progesteronu (hormon udržující graviditu) a prolaktinu (hormon ovlivňující sekreci mléka). Pseudogravidita je zvýšená reakce na jejich změněné koncentrace.

Projevy - jak falešnou březost poznáte

Pseudogravidita se projevuje především na mléčné žláze a v chování fen.

K nástupu pseudogravidity dochází za 2 -8 týdnů po říji ve formě různě intenzivních příznaků březosti a porodu. Může se jednat o nepatrný otok mléčné žlázy se slabou sekrecí mléka a ž po výrazné celkové příznaky březosti, jako je zvýšení žravosti, změna chuti, zvětšení břišní dutiny, připravování pelechu pro mláďata, pomalost a opatrnost pohybu s výrazným otokem mléčné žlázy se silnou sekrecí mléka. Celkové příznaky mohou vrcholit imitací porodu, což se projevuje nechutenstvím, stahy břišní stěny, snášením hraček nebo různých předmětů a mateřskou péčí o tato domnělá mláďata.

Diagnostika

Je třeba odlišit pseudograviditu od normální gravidity. Při hladině progesteronu v krvi vyšší než 2 ng/ml a při současném vyloučení gravidity sonografickým nebo RTG vyšetřením je falešná březost vysoce pravděpodobná. Nesnadné může být odlišení pseudogravidity od zániku koncepce, což představuje např. spontánní potrat nebo tzv. resorbci plodů, což majitel nemusí zaznamenat.

Léčba falešné březosti

• při mírných projevech

Vzhledem k tomu, že se nejedná o skutečnou poruchu pohlavního cyklu, v případech méně výrazných vnějších příznaků není léčba nutná. Stačí dodržet určitá opatření, jako je odebrání předmětů imitujících štěňata, zajištění dostatku jiné aktivity a dostatku pohybu, snížení příjmu potravy (zejména bílkovinné složky) po dobu 7 – 10 dnů a snížení příjmu tekutin (zabránění pití po dobu 6 – 8 hodin v průběhu 3 – 7 nocí).

• při intenzivních projevech

Při intenzivní laktaci hrozí zadržení mléka a následný zánět mléčné žlázy. Tento stav je indikací k ošetření. Používáme lokálně resorpční masti na mléčnou žlázu v kombinaci s podáváním tablet, které snižují sekreci mléka.Odstříkávání mléka se nedoporučuje, protože to má za následek ještě větší produkci mléka. Aby si fena sama neolizovala mléčnou žlázu, lze nasazovat ochranný límec.

Prognóza

Je třeba počítat s tím, že stav pseudogravidity se může u některých fen opakovat po každé říji. V případech, kdy majitel feny již nepočítá s jejím využitím v chovu, lze jednoznačně  doporučit kastraci coby absolutní řešení problému. Tímto jednorázovým chirurgickým zákrokem se předejde v budoucnu nejen falešným březostem, ale i dalším patologickým stavům na pohlavních orgánech, mléčné žláze, nežádoucímu nakrytí apod.  

Jak jí předcházet

Po dohodě s veterinářem řeší problém podávání antikoncepčních pilulek, a pokud v budoucnu nepočítáme se štěňaty, je lépe uvažovat o kastraci feny. Na první pohled neetický zásah – odstranění dělohy a vaječníků – však s velkou pravděpodobností uchrání fenu v pozdějším věku i před dalšími možnými obtížemi: zánětem dělohy, cystami na vaječnících a různými novotvary na mléčné žláze. Zákrok nepředstavuje pro zdravou fenu prakticky žádné riziko a doba rekonvalescence po operaci je velmi krátká. Aby však měla kastrace ještě ochranný vliv před nádory mléčné žlázy, musela by se provést buď těsně před prvním háráním, nebo v období mezi prvním a druhým háráním.

Pokud průvodní jevy pseudogravidity příliš nezatěžují okolí a především neohrožují fenu na životě a zdraví (např. opakovanými záněty nebo špatně snášenými hormonálními preparáty), není kastrace nutná. Po několika týdnech období falešné březosti samovolně odezní, ale je třeba počítat s tím, že se často opakuje i po dalších cyklech. Nelze také očekávat, že se situace změní po prvním vrhu – projevům pseudogravidity po příštím hárání se tím nezabrání.

Kastrace feny

Důvody kastrace fen a vhodný věk

Nejčastějším důvodem ke kastraci feny je zamezení nechtěných gravidit, prevence onemocnění na pohlavních orgánech a mléčné žláze, odstranění potíží spojených s pseudograviditou (falešná březost). Taktéž slouží jako konečné řešení onemocnění vaječníků či dělohy. Je různými studiemi prokázáno, že při kastraci provedené ještě před prvním háráním, nebo mezi prvním a druhým háráním se značně snižuje výskyt tumorů na mléčné žláze, kastrace ve vyšším věku již nemá tento účinek. V zásadě lze fenu vykastrovat kdykoliv, nedoporučuje se zákrok provádět při právě probíhající říji, optimální je provést kastraci v době anestru, tedy nejdříve jeden měsíc po hárání a nejpozději jeden měsíc před očekávaným háráním.

Co je kastrace a jak se provádí

Kastrací feny rozumíme chirurgické odstranění vaječníků (ovariektomie) nebo současné odstranění vaječníků a dělohy (ovariohysterektomie). K přípravě zvířete na kastraci patří 24 hodinová hladovka, přičemž přísun tekutin zůstává zajištěn.

Anestézii volíme dle požadavků majitele a zdravotního stavu zvířete. V úvahu přichází  anestézie intravenózní či inhalační (což je moderní a velmi šetrný způsob). Následuje standardní příprava operačního pole vystříháním a vyholením srsti, aplikace léčiv (antibiotika, analgetika), desinfekce operačního pole a jeho zarouškování. Některé pracoviště preferují chirurgický přístup z linea alba, tedy z vazivového pruhu, který prochází středovou linií břicha a do kterého se upínají břišní svaly. Řez v tomto pruhu se provádí v potřebné délce, což záleží na velikosti feny, vybaví se vaječníky, případně i děloha a podváží se vstřebatelným šicím materiálem. Krček děložní se přešije a následuje uzávěra dutiny břišní, poté sutura podkoží a kůže. Celý zákrok i s přípravou většinou netrvá déle než jednu hodinu. Fenku po kastraci necháme probudit v hospitalizačním boxu a teprve poté je vydána majiteli.

Péče o fenu po kastraci

Pokud se vaše fenka bude probouzet doma, dopřejte jí klidné teplé místo. Jestli to možnosti zařízení dovolují, nechte raději fenu probouzet v hospitalizaci pod odborným dohledem. Vodu a krmení začněte podávat až po nabytí plného vědomí a po malých částech, aby nedošlo ke zvracení. Ránu je potřeba udržovat čistou, nenechte fenku ránu olizovat. 

Komplikace kastrace feny

Komplikace se u tohoto typu zákroku vyskytují velice zřídka. Může se vyskytnout nesnášenlivost na použitá anestetika či další léčiva, reakce na použitý šicí materiál, sklouznutí podvazů... V případě jakýchkoliv pochybností o průběhu pooperačního období je nutné ihned kontaktovat veterináře.

V tomto odstavci je nutné zmínit výhody a nevýhody obou typů zákroků.

Ovariektomie (odebrání pouze vaječníků) je zákrokem časově kratším, jedná se však řádově o minuty. Při ovariectomii není vyloučeno, že v budoucnu může být děloha postižena chorobným procesem.
Ovariohysterektomie (odebrání vaječníků i dělohy) toto riziko výrazně snižuje, neboť z odstraněné dělohy zůstává pouze část krčku děložního, avšak část odborné veřejnosti má za to, že odstraněním dělohy se mění tlakové poměry v malé pánvi, což může mít za následek inkontinenci (pomočování). 
Inkontinence je nejdiskutovanější pokastrační komplikací. Vyskytuje se v závislosti na plemeni u asi 1-2 % pacientek po kastraci obojího typu. Některé z pramenů uvádí, že zejména u fen velkých plemen má technika operace vliv na možný výskyt pooperační inkontinence (nižší riziko při ovariectomii a naopak vyšší při ovariohysterektomii). Je zároveň známo, že svěrač močového měchýře je pod vlivem estrogenů, tudíž podíl na případně vzniklé inkontinenci má odstranění vaječníků, kde tyto hormony vznikají. Považuji za důležité zdůraznit, že výskyt pokastrační inkontinence vzhledem k množství prováděných zákroků je nízký a případný problém není neřešitelný. Pokud se vyskytne, dá se většinou velmi dobře medikamentózně ovlivnit.

Kastrace psa

Důvody kastrace psů

Nejčastějšími příčinami, kdy se majitel rozhodne pro kastraci psa, jsou zejména

1. - zamezení samčích projevů sexuálního chování (utíkání za fenami v říji, nežádoucí krytí fen)
2. - ovlivnění dominantního nebo agresívního chování vůči lidem a psům
3. - nemoci na pohlavních orgánech (tumory varlat, kryptorchismus)
4. - onemocnění prostaty (benigní hyperplazie)

Vhodný věk ke kastraci psa

Kastraci psa lze provést kdykoliv, v případě kastrace z preventivních důvodů by měl být pejsek pohlavně dospělý, u menších plemen alespoň 1 rok starý, u velkých plemen 18 měsíců.  U nás není zvykem kastrovat zvířata v mladším věku, ale např. ve Velké Británii je obvyklé kastrovat štěňata ve věku 6-12 týdnů. Psi si zachovávají juvenilní (nedospělý) vzhled a  štěněcí chování, kdy u psa nedochází k projevům dominance ani v rámci rodiny, ani vůči ostatním zvířatům.

Co je kastrace psa a jak se provádí

V celkové anestézii se odstraní samčí pohlavní žlázy – varlata, která jsou  kromě tvorby samčích pohlavních buněk, spermií, zodpovědná za tvorbu samčího hormonu testosteronu a tedy i za samčí sexuální chování. 

Anestézii používané na některých pracovištích- injekční intravenózní (aplikace léčiv do žíly přes intravenózní kanylu) nebo kombinaci injekční s inhalační (směs kyslíku s narkotickým plynem Isofluranem). Typ anestézie závisí na zdravotním stavu zvířete a na požadavcích klienta. Inhalační narkóza je šetrnější, avšak také dražší. Pacient musí být alespoň 12 hodin vylačněn. Před zákrokem se připraví operační pole, což znamená vyholení a desinfekci oblasti šourku a jeho okolí. Aplikují se analgetika a antibiotika.

Vlastní zákrok spočívá v naříznutí kůže před šourkem (tzv. prescrotální přístup), poté tupou preparací uvolníme podkoží a vybavíme postupně obě varlata přes tuto jednu incizi do operační rány. Varlata zajistíme podvazem semenných provazců a přívodné cévy vstřebatelným materiálem a pak odstraníme. Zašijeme  podkoží a kůži plastickým stehem, kdy je celé vlákno schováno. Ranka je velká dle plemene 1 - 4 cm. Šourek tak zůstává zachován a výsledný kosmetický efekt je dobrý. K prevenci otoku šourku standardně používáme předoperační aplikaci antiflogistik s účinky i proti vzniku otoku, která pacient dostává i v dalších dnech po operaci dle potřeby. Celý zákrok i s přípravou většinou nepřekročí 30 minut, pacienta však propouštíme do domácí péče za dobu o něco delší, cca 1-2 hodiny, aby byl již zcela probuzen.

Péče o psa po kastraci

Pokud se váš pes bude probouzet doma, dopřejte mu klidné teplé místo. Jestli to možnosti zařízení dovolují, nechte raději pejska probouzet v hospitalizaci pod odborným dohledem. Vodu a krmení začněte podávat až po nabytí plného vědomí a po malých částech, aby nedošlo ke zvracení. Majitel v pooperačním období zajistí, aby si pejsek ránu nepoškodil, nejčastěji používáním  ochranného límce. Den po operaci provádíme první kontrolu a další dle potřeby, nejčastěji za týden až 10 dní. 
 

Komplikace kastrace psa

U tohoto typu zákroku se komplikace vyskytují velice zřídka. V úvahu připadá infekce kastrační rány, nesnášenlivost na některé z použitých léčiv či anestetik, reakce na použitý šicí materiál nebo sklouznutí podvazů a následné krvácení do šourku a z kastrační rány, otok šourku. Ve všech případech je nutno okamžitě vyhledat veterináře. 

Chování psa po kastraci

V prvních týdnech až měsících po zákroku nelze očekávat výrazné změny v útlumu sexuálního nebo dominantního chování. Uvádí se však postupný útlum u 70-80ti % kastrovaných psů. Tendenci k obezitě lze zvládnout dodržováním pravidelného pohybového režimu, výběrem vhodného krmení (např. určeného pro kastráty nebo řady light) a jeho rozumným dávkováním. Nelze potvrdit, že každý pes po kastraci ztloustne.