Navigace |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Rozhodčí – posuzovatel je pověřen nadřízenými orgány a má také pro tuto funkci odpovídající zkoušky. Měl by to být dlouholetý aktivní chovatel psů s průkazem původu, alespoň pět let. Jeho úkolem je posoudit předvedené psy, někdy i více plemen. Mezi jeho další náplň patří i zorganizování průběhu posuzování ve výstavním kruhu.
Posuzováním se rozumí porovnávání skutečnosti, tedy vzhledu předvedeného psa s požadavky jeho standardu. To, jak dalece se liší vzhled psa od jeho standardu, zhodnotí výsledná známka od rozhodčího, což v některých případech může být i sporné.
• výborná – takovou je ohodnocen pes, který se nejvíce přibližuje svým vzhledem standardu. Musí výt typickým představitelem svého plemene ve výborné kondici. Může mít i drobné nedostatky, ale jeho přednosti musí převažovat. Jeho povaha má být vyrovnaná.
• velmi dobrá – toto ocenění dostane pes, který má typické vlastnosti plemene, je v dobré kondici, ale má i drobné vady. Hrubé vady mu už rozhodčí nepromine.
• dobrá – tento jedinec má sice znaky svého plemene, ale i zjevné hrubší vady.
• dostatečná – tento pes má znaky svého plemene, ale již jen vzdáleně se blíží ideálu.
• Jedinec s vadami, které jsou ve standardu uvedeny jako vylučující nebo u něj byl proveden operativní zákrok k odstranění vrozené vady exteriéru, je vyloučen z posuzování.
Standard by měl rozhodčí znát zpaměti. U méně často vystavovaných plemen by si je měl před výstavou oživit. Aby se mu třeba nestalo, že kontroluje počet zubů u plemene, které to nemá v požadavcích standardu.
Každý rozhodčí má svůj systém v posuzování, ale většina se jich řídí již zaběhnutým postupem. Začíná celkovým vzhledem a dojmem. Pak postupně hodnotí jednotlivé části těla předvedeného psa. Od hlavy (typ skusu, počet zubů, postavení uší, barva oka…), přes trup (hloubka hrudníku, délka beder, nasazení a nesení ocasu…), až po končetiny. Některá plemena s upravovanou nebo dlouhou hustou srstí si může hmatem prověřit, jakou mají například sílu kostry nebo osvalení. U psů samců zkontroluje úplnost varlat. Většinou na závěr zhodnotí pohyb předvedeného jedince v požadovaném směru. Hodnocení rozhodčího zaznamenává do výstavního posudku zapisovatel. Posudek s výstavním oceněním a případným zápisem do průkazu původu pak předá vystavovateli. Rozhodčí takto posoudí všechny psy a feny ve svých třídách. Na závěr vybere nejlepšího jedince plemene ze všech určených tříd. Toto se opakuje několikrát, protože zpravidla v jeden den posuzuje více plemen. Na závěr celé výstavy pak rozhodčí vyberou ze všech předvedených plemen nejkrásnějšího psa výstavy, nejlepší pár nebo nejlepší chovatelskou skupinu.
I když se to nezdá, je funkce rozhodčího psychicky i fyzicky náročná, vždyť musí spravedlivě posoudit několik desítek psů, celý den se bez odpočinku pohybovat v kruhu za každého počasí a navíc někdy i čelit nespokojeným vystavovatelům.
Rozhodčí – posuzovatel je pověřen nadřízenými orgány a má také pro tuto funkci odpovídající zkoušky. Měl by to být dlouholetý aktivní chovatel psů s průkazem původu, alespoň pět let. Jeho úkolem je posoudit předvedené psy, někdy i více plemen. Mezi jeho další náplň patří i zorganizování průběhu posuzování ve výstavním kruhu.
Posuzováním se rozumí porovnávání skutečnosti, tedy vzhledu předvedeného psa s požadavky jeho standardu. To, jak dalece se liší vzhled psa od jeho standardu, zhodnotí výsledná známka od rozhodčího, což v některých případech může být i sporné.
• výborná – takovou je ohodnocen pes, který se nejvíce přibližuje svým vzhledem standardu. Musí výt typickým představitelem svého plemene ve výborné kondici. Může mít i drobné nedostatky, ale jeho přednosti musí převažovat. Jeho povaha má být vyrovnaná.
• velmi dobrá – toto ocenění dostane pes, který má typické vlastnosti plemene, je v dobré kondici, ale má i drobné vady. Hrubé vady mu už rozhodčí nepromine.
• dobrá – tento jedinec má sice znaky svého plemene, ale i zjevné hrubší vady.
• dostatečná – tento pes má znaky svého plemene, ale již jen vzdáleně se blíží ideálu.
• Jedinec s vadami, které jsou ve standardu uvedeny jako vylučující nebo u něj byl proveden operativní zákrok k odstranění vrozené vady exteriéru, je vyloučen z posuzování.
Standard by měl rozhodčí znát zpaměti. U méně často vystavovaných plemen by si je měl před výstavou oživit. Aby se mu třeba nestalo, že kontroluje počet zubů u plemene, které to nemá v požadavcích standardu.
Každý rozhodčí má svůj systém v posuzování, ale většina se jich řídí již zaběhnutým postupem. Začíná celkovým vzhledem a dojmem. Pak postupně hodnotí jednotlivé části těla předvedeného psa. Od hlavy (typ skusu, počet zubů, postavení uší, barva oka…), přes trup (hloubka hrudníku, délka beder, nasazení a nesení ocasu…), až po končetiny. Některá plemena s upravovanou nebo dlouhou hustou srstí si může hmatem prověřit, jakou mají například sílu kostry nebo osvalení. U psů samců zkontroluje úplnost varlat. Většinou na závěr zhodnotí pohyb předvedeného jedince v požadovaném směru. Hodnocení rozhodčího zaznamenává do výstavního posudku zapisovatel. Posudek s výstavním oceněním a případným zápisem do průkazu původu pak předá vystavovateli. Rozhodčí takto posoudí všechny psy a feny ve svých třídách. Na závěr vybere nejlepšího jedince plemene ze všech určených tříd. Toto se opakuje několikrát, protože zpravidla v jeden den posuzuje více plemen. Na závěr celé výstavy pak rozhodčí vyberou ze všech předvedených plemen nejkrásnějšího psa výstavy, nejlepší pár nebo nejlepší chovatelskou skupinu.
I když se to nezdá, je funkce rozhodčího psychicky i fyzicky náročná, vždyť musí spravedlivě posoudit několik desítek psů, celý den se bez odpočinku pohybovat v kruhu za každého počasí a navíc někdy i čelit nespokojeným vystavovatelům.
|
|
|
|
|
|
|
Dnes již byli 136 visitors (1242 hits) zde! |
|
|
|
|
|
|
|