Péče o oči

Při denním kontaktu se psem si všímáme i stavu jeho očí. Určitě zaregistrujeme, že si pes oko tře, nebo mu extrémně slzí, případně se ve vnitřním koutku objeví hnisavý výtok. Prohlédneme oko, jestli v něm nemá pes cizí tělísko, nemá skvrny na rohovce nebo silně překrvené bělmo a spo

Správná péče o jorkšírského teriéra

Většina lidí považuje péči o jorkšírského teriéra za velice problematickou a složitou. Tak to ale být nemusí. Jorkšír a péče o něj zabere více času než u jiných plemen a také je potřeba mnohem více pomůcek. Je nutné počítat s určitým množstvím vydaných peněžních prostředků, ale nešetřete na špatném místě, neboť speciální produkty pro péči o srst jorkšíra jsou obzvláště důležité.

Základní vybavení pro péči o srst:

· antistatický hřeben - pokud možno nepoužívejte žádný kovový hřeben (ten srst vytrhává)

· kvalitní speciální drátěný kartáč

· speciální šampon (nikdy normální šampon, který nepoužíváte pro sebe, neboť lidská pokožka má jiné Ph!!). Také většina psích šamponů není vhodná pro jorkšírské teriéry, i když je na nich obrázek jorka.

· odpovídající kondicionér

speciální sprej - určený pro péči o srst mezi koupáním.

Další vybavení pro psa:

2 - 3 gumičky do vlasů
lehké vodítko
pelíšek nebo košík
deku
misku na jídlo a vodu
příp. kapky do očí, uší a prostředek na zuby

Péče o uši

Doporučuje se pravidelná péče o uši jednou týdně nebo každé 2 týdny. K čištění vnitřního ucha psa nikdy nepoužívejte vatové tyčinky. Toto čištění přenechejte raději vašemu zvěrolékaři nebo chovateli. Může se stát, že někteří psi jsou napadeni ušními roztoči. Tyto roztoče mohou získat od jiných psů například při hře.

Horní třetina ucha by měla být vždy oholena. K tomu je vhodné použít malý holící strojek. Srst na okraji ucha zastřihněte pomocí malých zakulacených nůžek. Dávejte pozor - psi často hýbou hlavou a mohlo by se něco stát. V případě, že srst na horní třetině uší není již ve štěněčím věku pravidelně holena, nemusí se uši postavit. Až do doby, než se kompletně vymění chrup, mohou uši padat přesto, že již předtím stály. Nemusíte mít strach, toto se většinou samo vyřeší.

Jakou používat kosmetiku?

Udržování srsti vašeho pejska v dobré kondici vyžaduje spoustu času a úsilí. To si také žádá dobrou a kvalitní kosmetiku. Na našem trhu existuje spousta kvalitních značek. Je ovšem velmi těžké vybrat tu nejvhodnější. Ne každá kosmetika je vhodná pro každého jedince i přesto, že jsou stejného plemene. Nejlepší je, když si každý přípravek vyzkoušíte. Nemusí vždy platit, že to nejdražší je to nejlepší, ale na druhou stranu, jestliže chcete vypěstovat krásnou a dlouhou srst nevyplatí se šetřit.

Jestliže jste začínající chovatel a nevíte si rady s výběrem kosmetiky, požádejte zkušeného chovatele o radu. Nepsaným pravidlem je, že chovatel, od kterého štěně máte, by vám měl takovou radu poskytnout.

Psí oblečky - materiály a typy

Druhů psích oblečků je opravdu nepřeberné množství od overalů přes společenské oblečky, šátky, čepičky, návleky na uši, botičky, hárací kalhotky a svetry až po náhubky či deky s podšívkou - stačí jen vybrat to pravé. Psí oblečky by nikdy neměly pejska omezovat v pohybu, neměly by být ani malé ani velké, měly by tedy padnout "jako ulité". Do deštivého počasí a bláta jsou vhodnější oblečky ze šusťáku, jsou praktické a dají se jednoduše vyprat a rychle schnou. Materiál do deště by měl být nepromokavý, ale zároveň prodyšný. Do mrazu a sněhu jsou vhodné kombinézy s teplou podšívkou, do chladu ale sucha postačí úpletový svetřík. Do společnosti se pak hodí barevné veselé kombinézky s výšivkami nebo krajkami. V případě, že se svým psem vyrazíte v létě k vodě, neměla by mu chybět kšiltovka a rozhodně "psí" ručník s příslušnou výšivkou.

Jestliže budete mít pocit, že pro vašeho pejska není nic z nabízených věcí to "pravé ořechové", můžete s ním navštívit některý ze salónů, kde vám ušijí psí obleček přímo na míru, podle vašich představ a z vámi vybraných materiálů a barev.

Kadeřnické salóny a střihy

Jestliže skutečně dbáte na perfektním oděvu a doplňcích pro vašeho psa, pak vašemu miláčkovi jistě nechybí ani kvalitní účes - tedy sestřih psí srsti. Mnoho chovatelů si klade otázku: Mám toho našeho pejska nechat na léto ostříhat? Je to vůbec možné?

Plemena psů můžeme všeobecně rozdělit na ta, u kterých je úprava srsti plemenným znakem a na ta ostatní. Musíme si rovněž uvědomit, že zbavíme-li psa jeho srsti, nemůže pak již plnit funkci izolace jak před chladem, tak před teplem. Je důležité nechat po ostříhání psovi prostor pro dostatečnou aklimatizaci. Nebudeme tedy v únoru nakrátko stříhat čtrnáctiletého pudla, stejně jako nenecháme v létě pařit se v dlouhé srsti mladého yorkšíra. Stříhat tedy lze každého psa, bez ohledu na způsob střihu. Obzvláště u plemen bez předepsaného střihu se meze nekladou.

Příležitostí jak a kde vylepšit psí zevnějšek je v dnešní době opravdu dostatek. Stačí navštívit nějakou psí výstavu pro získání inspirace, vzít psíka do salónu nebo soukromého psího butiku či navštívit obchod s chovatelskými potřebami. Možností jak ochránit kožíšek pejska před špínou velkoměst a zazářit přitom ve svém okolí a ještě si ušetřit spoustu práce, je mnoho. Je jen na vás, jestli se konečně odhodláte svého jorkšíra ostříhat

Psi a výstavy

Proč dobře vystavovat?

Jestliže chcete se svým psem jezdit po výstavách, měli byste si uvědomit, že je nezbytné umět dobře vystavovat, chcete-li dosahovat pěkných výsledků. Na výstavách nejsou výjimečné případy, kdy relativně "slabší" pes vyhraje díky skutečnosti, že zkušený vystavovatel dokáže vyzdvihnout přednosti jeho exteriéru a potlačí drobné nedostatky, zatímco majitel výborného psa vše ponechá výhradně na předpokladu, že jeho pes je prostě nejlepší a pak se nečekanému výsledku diví a je nazlobený. Štěstěna je vrtkavá dáma, ale proč jí trošku nepomoci? A právě o to se budeme společně snažit. V dnešní době, kdy počet psů na výstavách stále stoupá a počítá se na tisíce, je kvalitní handling nezbytností. Tato skutečnost není až tak patrná u nás v Čechách, tedy pokud neposuzují zahraniční rozhodčí, ale na výstavách v jiných zemích zcela jistě. Posuzovatelé vyberou nejen nejlepšího psa, ale také vystavovatele, který předvádění ovládá a navíc dobře vypadá. Vždyť se fotky vítězných psů díky internetu, televizi a dalším médiím rozletí do světa a zůstanou léta uschovány v archivech. Záběry slavných okamžiků už nežloutnou na papíře, ale zabírají jen místa na discích a serverech. Vyspělá technika je schopná přenášet soutěže on-line po internetu, uchovávat videa i snímky. I na to musí myslet vystavovatel, který se vydává na soutěžní pole psí krásy.

Učíme se

Nebudu vám tajit, že kvalitní vystavování psa a jeho nácvik je práce! Práce o to náročnější, oč lépe chcete svého psa předvádět. Vzít vodítko a oběhnout se psem jen tak kruh zvládne téměř každý, ale vystavovat tak, aby nebylo jasnou prohrou postavit se vedle zkušeného zahraničního handlera, neřkuli handlera profesionálního, kterého mnohdy s úžasem obdivujeme, to je oříšek k rozlousknutí pro většinu z nás. Svět je otevřený, všichni mohou cestovat a proto se na nejprestižnějších výstavách setkává skutečný výkvět kynologie nejen stran psí krásy, ale také stran kvality prezentace psů v kruhu. Je jedno, zda za sebou máte výstav pět, padesát nebo sto padesát. Stále je čemu se učit a jak se zdokonalovat, chcete-li být nejlepší. A to je doufám přesně to, co opravdu chcete.

Příjemně a přirozeně

Moudrý majitel, vlastnící výstavně nadějného psa, by se měl řídit úvahou: "Udělám-li svému psovi přípravu na výstavu i předvádění samotné příjemným, mohu od něj očekávat dobrý výkon." Stejně důležité je, aby práce s předvýstavní přípravou a vystavováním byla příjemná pro samotného vystavovatele. Člověk a pes by měli vytvořit ucelenou, harmonickou dvojici, krátce řečeno dobrý tým.

Jak můžete začít trénovat hned?

Pokuste se pro začátek aplikovat do všeobecné výchovy svého psa a také do nácviku vystavování tato praktická doporučení:
Vždy pracujte se psem dobře vyvenčeným, ne však příliš unaveným. S nemocným nebo s oslabeným nikdy.
Při nácviku na psa mluvte a měňte intonaci hlasu podle toho, zda se cvik daří či nikoliv. Naučte se na něj správně mluvit, odlišně intonovat, používejte čitelná gesta rukou i signály těla
Mluvte tiše, protože pes slyší daleko lépe než my, lidé, lépe udržíte jeho pozornost. Navíc na výstavě není vhodné na psa povely pokřikovat, neboť to ruší ostatní vystavovatele a rozhodčí vás může v kruhu i napomenout
Se psem jednejte vlídně, ale trvejte důsledně na provedení požadovaného prvku
Chvalte ho za každý byť sebemenší pokrok a pěkné provedení požadovaného vítejte s neskrývaným nadšením
Nebojte se vyjádřit pomocí hlasu své pocity, zejména svou radost a spokojenost, ale i případné zklamání či nelibost
Používejte odměny, zvýšíte pracovní motivaci psa. Hodí se kousek piškoty, psí krekry, páreček, sušená játra, plíce a pod. Psa můžete odměňovat i na výstavě v kruhu, mezi jednotlivými fázemi vystavování - nikde to není zakázáno. Motivací může být i velmi malá, ale oblíbená hračka, jako myška, gumová kulička, látkový sáček ...
Vyvarujte se trestů v průběhu nácviku. Nejhorším trestem by mělo být ostře vyslovené Fuj! nebo přiměřené cuknutí vodítkem, použité ve vhodném okamžiku
Nácvik nesmí trvat příliš dlouho, raději ho rozdělte na více menších částí
Pokud uvidíte, že pes nepracuje se zájmem, změňte náplň, pohrajte si s ním a k práci na předvádění se vraťte později nebo jindy
Nácvik končete ve chvíli, kdy pes prvek provede správně, nikoliv po chybném provedení. Tak můžete psa na závěr pochválit.
Chcete-li dosáhnout výborných výsledků, najděte si na psa čas alespoň 10 minut každý den minimálně měsíc před výstavou, kdy se mu budete po stránce předvýstavní přípravy plně věnovat
Střídejte nácvik a hru, protože uvolnění po vykonání několika cviků je pro psa stejně důležité jako pro vás
Postupujte od jednoduchého ke složitějšímu. Nácvik ztěžujte postupně a teprve v době, kdy pes váš předchozí požadavek bezpečně zvládne
Pokud pes cokoliv nedělá podle vašich představ, hledejte chybu nejprve u sebe, v metodice nebo ve vedení nácviku
Všeobecně je vhodný systematický, pravidelný postup nácviků podpořený pochvalami, odměnami a také vašimi kvalitními znalostmi o dané problematice

Zkušenost

Osvědčilo se mi postupně vytvářet u psů návyk na skupinu navazujících cviků určenou pro vystavování, proloženou uvolněním, hrou a odměnami. Pes považuje takovou formu přípravy za příjemné vyplnění času, při němž je ke své veliké radosti stále v kontaktu s vystavovatelem, který mu občas dává odměny a vytrvale se mu věnuje. K tomu se hra, uvolnění a odměny uplatní jako motivace pro pozornější práci psa a pro předvádění v požadovaném energickém postoji. Výkony psů na výstavách jsou pak stabilní, kvalitativně nadprůměrné, majitelé se díky této formě zbavují nadměrné nervozity, získávají jistotu v práci se psem, učí se svému psovi věřit a komunikovat s ním. Důležité je, aby složení jednotlivých nácviků co možná nejlépe odpovídalo povahovému založení vašeho psa, a aby způsoby vystavování odpovídaly jeho individuálnímu exteriéru. V neposlední řadě nezapomeňte, že pes není stroj. Může mít také špatnou náladu, může být unavený, nebo nemusí být ve své kůži. Fenka může být zrovna hormonálně nevyvážená po hárání a pes třeba zamilovaný. Pracujete s živou bytostí, která je ochotná přijmout váš způsob zábavy a ještě se z toho radovat. Buďme tedy psům za tuhle ochotu svým způsobem vděční!

Než začnete

Na samém začátku práce byste měli být schopní objektivně posoudit vzhled svého psa a zcela kriticky na něm najít všechny nedostatky, abyste s nimi mohli pracovat. Také byste měli na něm objevit jeho hlavní přednosti, neboť ty se stanou vaší zbraní proti soupeřům. Pak byste měli zvážit, jaký je poměr kvalit a nedostatků a podle toho si říct, zda budete více vyzdvihovat klady nebo pracovat s nedostatky. Ve standardu plemene musíte vyčíst i to, jakým způsobem se má pes správně pohybovat, zda klusem, mimochodem, vydatně, lehce atd. Musíte vědět, jak má nést ocas, jak držet uši, jakou vyžaduje úpravu, jak má celkově působit. Než dojdete k výslednému poznání, čeká vás řada hodin studia nad fotografiemi jiných jedinců stejného plemene. Pro hledání předností doporučuji obdivovat vítěze a ty nejlepší z nejlepších, pro hledání nedostatků pak rozebírat psy s horším hodnocením. Dívejte se nejen na české jedince, ale učte se i v zahraničí, přestože tam mohou mít poněkud odlišný typ v rámci plemene. Výstavní dispozice každého jedince tvoří nejen jeho exteriér, ale také jeho momentální kondice fyzická i psychická. Měli byste vědět, jakého pohybového rozsahu je váš pes schopen, zda mu svědčí rychlejší či pomalejší tempo, měli byste vypozorovat, jaká rychlost pohybu mu nejvíce "sluší". Fyzická kondice se v průběhu roku liší a má na předvedení jedince nezanedbatelný vliv. Jiný je pes po prázdninách, kdy dva měsíce řádil na zahradě a denně naběhal spoustu kilometrů, jinak vypadá uprostřed zimy, kterou prolenošil zachumlaný v teplé dece či posteli, obložený vánočními laskominami. V neposlední řadě je vaším spojencem či nepřítelem celková pohoda psa. Jedinec unavený, nevyspalý, vyčerpaný blinkáním po cestě nebo rozlámaný po tisícikilometrové jízdě autobusem bez možnosti dostatečné předvýstavní relaxace bude zcela jistě reagovat jinak, než jeho dobře odpočinutý kolega, který noc prolenošil roztažený na posteli nebo ve velké kleci, ráno se vesele proběhl v parku, před výstavou se dostatečně vyvenčil a pohrál si s dobře naladěným a též neunaveným majitelem. Asi už nemusím dodávat, kdo bude mít ve výstavním kruhu navrch, že?

Příprava na výstavu,výstavy

Jdeme na výstavu

Chcete se přihlásit na výstavu a nevíte, jak na to? Co vše musíte udělat čtěte v následujícím článku.

Existuje několik druhů výstav. Mezinárodní, národní, klubové, speciální, krajské a oblastní (popis jednotlivých naleznete dále). Pochopitelně můžete také navštívit výstavu světovou, evropskou atd. Tyto velice prestižní výstavy bývají obsazeny špičkovými jedinci. Jste-li začínající chovatel a chcete se na nějakou výstavu přihlásit, vyberte si nejprve výstavu "menší" - krajskou či oblastní. Vašeho pejska posoudí rozhodčí stejně jako na "velké" výstavě. Na těchto výstavách se nerozdávají tituly (máte "pouze" možnost získat ocenění vítěz třídy, nebo krajský či oblastní vítěz). Je však dobré vyzkoušet jak se pejsek bude chovat a přivyknout ho výstavnímu dění. Také se dovíte jestli váš pejsek má ty správné výstavní vlastnosti. Nenechte se však odradit prvním neúspěchem. Jestli si myslíte, že ten váš pejsek je právě ten pravý, můžete vyrazit na nějakou tu větší výstavu.

Vyberte si nějakou výstavu a napište si o přihlášku. Tu potom společně s kopií rodokmenu a dokladem o zaplacení poplatků pošlete zpět. Většina pořadatelů vám zašle vstupní list, který si vezmete s sebou na výstavu. Dále budete potřebovat očkovací průkaz s razítkem od veterináře, potvrzujícím zdraví zvířete. Určitě si přečtěte výstavní propozice, které dostanete společně s přihláškou. V nich se dozvíte, jaké další dokumenty je nutné doložit.

Nezapomeňte si s sebou vzít věci pro úpravu vašeho pejska jako hřebeny, kartáče, gumičky, mašličky, vodítko atd. Také by jste měli mít výstavní bedýnku s přehozem - obyčejně červeným.

Jorkšírek, který se vystavuje musí být upraven dle standardu. Musí se nechat od rozhodčího osahat, nechat si prohlédnou zuby, měl by být naučen výstavnímu postoji a chůzi na předváděcím vodítku.

Výstavní třídy:

- dorostu - od 6 do 9 měsíců

- mladých - od 9 do 18 měsíců

- mezitřída - od 15 do 24 měsíců

- otevřená - od 15 měsíců

- šampionů - od 15 měsíců, jedinec musí být držitelem titulu

- veteránů - od 8 let

Speciální výstava

Každý klub, který se zabývá chovem plemene jorkšírského teriéra v České republice, pořadá alespoň jednou za 3 roky speciální výstavu.

Oblastní a krajské výstavy

Tyto výstavy se konají venku za každého počasí a návštěvníci s tím musí také počítat. Vzhledem k prostředí se organizují od jara do podzimu. Jsou vhodné zejména pro začínající vystavovatele a začínající výstavní psy nebo štěňata. Je zde i nejvhodnější prostředí pro navázání kontaktů mezi vystavovateli, chovateli nebo budoucími majiteli pejsků. Protože se zde nebojuje o tak vysoké tituly jako na vyšších typech výstav, vystavovatelé jsou k zájemcům o vybrané plemeno vstřícnější, a rádi se s nimi o chovu daného plemene pobaví. Vzhledem k velikosti akce zde není k vidění tolik plemen, proto se musí náročnější návštěvník vydat na některou z větších výstav.

Klubové výstavy

Tyto výstavy pořádají chovatelské kluby, které sdružují majitele a chovatele jednotlivých plemen. V jednom klubu může být sdruženo i více plemen, výstava je pak pestřejší. Na těchto výstavách se sejde mnohem více jedinců stejného plemene. Zúčastnit se jich mohou i vystavovatelé ze zahraničí, proto bývá konkurence velká. Tyto výstavy se mohou konat na úrovni oblastních, krajských, národních nebo i světových výstav. Někdy jsou spojené i s jinými akcemi - například svody mladých, bonitace, soutěže ve výkonu.

Světová a evropská výstava

Sem se již sjíždí ze všech zemí se svými vystavovateli ti nejlepší jedinci - většinou už šampióni. Konkurence je zde velmi vysoká, ale v počtu přihlášených jedinců jednotlivých plemen přibližně srovnatelná s velkou klubovou výstavou. Tady se už také můžeme setkat s handlery - profesionálními "předváděči" psů. Světová či evropská výstava se koná v kalendářním roce vždy jen jedna a země se pro organizování této významné akce obměňují.

Mezinárodní výstavy

Na těchto výstavách jsou výstavní kruhy umístěné v halách i venku - pokud to umožní roční období. Konkurence psů je zde vysoká, protože se sem sjíždí vystavovatelé se svými krasavci i z okolních zemí. Mezinárodních i národních výstav se pořádá každoročně v různých státech několik, a některé již mají dlouholetou tradici.

Národní výstavy

Jsou to výstavy již vyššího typu, a podle ročního období se mohou konat v uzavřených prostorách (například haly určené přímo k vystavování, sportovní haly a stadiony) nebo také venku. Zpravidla je část výstavních kruhů umístěných uvnitř a část venku. Konkurence je tady již větší, ale zkušený vystavovatel sem může přihlásit i psa "nováčka", pokud už zná jeho reakce a kvality.

Výchova psa před výstavou

Co by měl Váš jorkšírek umět, aby uspěl na výstavě?

Pro někoho jsou výstavy zábavou, jiný je pokládá za velkou prestiž. A pro někoho jsou nutností, protože je potřebuje k uchovnění svého psa, aby mohl mít potomky s průkazem původu (není již nutno u jorkšírských teriérů). Ideální je, když výstavy baví majitele i jeho psa. Vždy to tak ale není, a tak musí majitel svému psovi tento pobyt nějak zpříjemnit - věnovat mu více pozornosti, odměňovat jej více pamlsky nebo si s ním na klidnějším místě pohrát třeba s míčkem. Většina psů nepokládá výstavy za tak důležité jako jejich majitelé, a tak jim nezbývá nic jiného, než to tam nějak přetrpět. Výstavy jsou vhodné i pro ty, kteří se chystají svého psa uchovnit. Pejsek si tam zvykne na velké množství lidí i psů a na to, že ho prohlíží i cizí lidé. Ať jsme se rozhodli k výchově šampióna nebo nám stačí projít jen několik nutných výstav, měl by se náš pes naučit se slušně chovat v areálu výstavy i ve výstavním kruhu. Ideální je, pokud celý trénink můžeme sjednotit a zkoušet třeba na kynologickém cvičišti mezi ostatními psy a lidmi, kteří nahrazují rušnou výstavní atmosféru.

Navykání psa na prohlídku

Výcvik začínáme prohlídkou pejska na známém a klidném místě - v kotci, na dvoře nebo na zahradě. U štěňat a temperamentních jedinců je vhodné začít po vydatné procházce, nemusíme pak s nimi tolik zápasit. Nejdříve zkontrolujeme tetování v uchu (pokud ho tam má). Potom mu odhrneme pysky - tímto se kontroluje skus. Následuje otevření tlamy - jako když rozhodčí kontroluje úplnost chrupu. Pejsek se zpravidla těmto úkonům usilovně brání. Přístup proto musí být důsledný, ale ne hrubý. Pokud budeme denně trénovat, pejsek si rychle zvykne - zvlášť, když ho odměníme pamlskem (pochvala je samozřejmostí). Později můžeme přidat prohlídku celého těla. Pohladíme psa po hřbetě, po končetinách, případně mu postupně zvedáme tlapky. To proto, že hmatovou prohlídku celého těla dělají někteří rozhodčí u dlouhosrstých a silně osrstěných plemen, aby si ověřili stavbu těla. Když se nevycvičený pejsek s tímto na výstavě poprvé setká, může reagovat velmi nečekaně. Psa (samce) pak musíme naučit, aby přiměřeně snesl kontrolu varlat. U trpasličích a malých plemen všechny tyto úkony trénujeme na dostatečně velkém stole, který musí být pevný a povrch nesmí klouzat. Až tyto prohlídky pejsek spolehlivě zvládá, přizveme si na pomoc kamaráda "pejskaře", který bude dělat "rozhodčího" a všechny tyto úkony na pejskovi zopakuje. Ideální je, pokud můžeme pozvat méně známého kamaráda, kterého pes již považuje za "cizího".

Výcvik psa v pohybu

Na procházkách si někde najdeme klidné místo, kde budeme trénovat pohyb ve výstavním kruhu. Může to být místo v parku, hřiště, volné parkoviště nebo i naše zahrada. Psa tam učíme běhat klusem v kruhu, případně do trojúhelníku nebo v přímce (tedy od rozhodčího a zpět). Vedeme ho po levé straně tak, aby šel uvnitř kruhu. Trénujeme hlavně souhru se psem v tomto rychlém pohybu. Pes musí běžet lehce, radostně, nesmí nás vláčet (což se zejména projeví, když má v kruhu na výstavě před sebou konkurenta). Nesmí se otáčet, radostně skákat, natož napadat psy nebo rozhodčího. Všechny tyto projevy musíme důsledně potlačovat povelem "fuj" nebo "nesmíš" a trhnutím vodítka. Záleží na síle osobnosti psa. Potom pokračujeme opět v pohybu, můžeme použít povel "k noze", "jdeme", "pěkně" a podobně. Když se pejskovi do klusu nechce a táhneme ho za sebou jako hříšnou duši, musíme ho tiše, ale radostně povzbuzovat a následně chválit. Případně mu ukážeme jeho oblíbenou hračku. To vše probíhá samozřejmě v klusu. Při pohybu se vodí pejsek na tzv. výstavním vodítku.

Nácvik výstavního postoje

Před nácvikem pejska přiměřeně unavíme - třeba nácvikem pohybu v kruhu. Jakmile je náš pes náležitě vyběhaný, přivedeme ho doprostřed pomyslného kruhu a budeme cvičit výstavní postoj. Pes musí stát klidně, být pozorný, hlavu pěkně zdviženou. Při tom si vypomůžeme pamlskem nebo pískající hračkou. Hrudní končetiny jsou rovnoběžné. U pánevních končetin by měla být jedna z nich nakročená nebo obě rovnoběžné (záleží na zvyklostech daného plemene). Některá plemena se vystavují "volně" - pes musí umět zůstat stát před rozhodčím v předpisovém postoji bez zásahu majitele (i toto vyžaduje předchozí výcvik, aby pes pochopil, jak má tento postoj vypadat). Jsou však i plemena, která se přímo před rozhodčím do výstavního postoje upravují - "staví" (majitel při předvádění pejska přidržuje). Jorkšírský teriér patří k plemenům, která se vystavují na podstavci. Tento podstavec je obvykle pošitý červenou látkou (červená barva je typická pro toto plemeno). Pejsek na podstavci stojí, přičemž je majitelem přidržován výstavním vodítkem v oblasti krku a druhou rukou se mu drží ocásek ve vzpřímené pozici. Při postoji by měl pejsek mít rovná záda. Výstavní postoj je nutné trénovat denně v různém prostředí i bez předchozího pohybu v kruhu.

Práce rozhodčího

Co obnáší práce rozhodčího.

Rozhodčí – posuzovatel je pověřen nadřízenými orgány a má také pro tuto funkci odpovídající zkoušky. Měl by to být dlouholetý aktivní chovatel psů s průkazem původu, alespoň pět let. Jeho úkolem je posoudit předvedené psy, někdy i více plemen. Mezi jeho další náplň patří i zorganizování průběhu posuzování ve výstavním kruhu.

Posuzováním se rozumí porovnávání skutečnosti, tedy vzhledu předvedeného psa s požadavky jeho standardu. To, jak dalece se liší vzhled psa od jeho standardu, zhodnotí výsledná známka od rozhodčího, což v některých případech může být i sporné.

• výborná – takovou je ohodnocen pes, který se nejvíce přibližuje svým vzhledem standardu. Musí výt typickým představitelem svého plemene ve výborné kondici. Může mít i drobné nedostatky, ale jeho přednosti musí převažovat. Jeho povaha má být vyrovnaná.

• velmi dobrá – toto ocenění dostane pes, který má typické vlastnosti plemene, je v dobré kondici, ale má i drobné vady. Hrubé vady mu už rozhodčí nepromine.

• dobrá – tento jedinec má sice znaky svého plemene, ale i zjevné hrubší vady.

• dostatečná – tento pes má znaky svého plemene, ale již jen vzdáleně se blíží ideálu.

• Jedinec s vadami, které jsou ve standardu uvedeny jako vylučující nebo u něj byl proveden operativní zákrok k odstranění vrozené vady exteriéru, je vyloučen z posuzování.

Standard by měl rozhodčí znát zpaměti. U méně často vystavovaných plemen by si je měl před výstavou oživit. Aby se mu třeba nestalo, že kontroluje počet zubů u plemene, které to nemá v požadavcích standardu.

Každý rozhodčí má svůj systém v posuzování, ale většina se jich řídí již zaběhnutým postupem. Začíná celkovým vzhledem a dojmem. Pak postupně hodnotí jednotlivé části těla předvedeného psa. Od hlavy (typ skusu, počet zubů, postavení uší, barva oka…), přes trup (hloubka hrudníku, délka beder, nasazení a nesení ocasu…), až po končetiny. Některá plemena s upravovanou nebo dlouhou hustou srstí si může hmatem prověřit, jakou mají například sílu kostry nebo osvalení. U psů samců zkontroluje úplnost varlat. Většinou na závěr zhodnotí pohyb předvedeného jedince v požadovaném směru. Hodnocení rozhodčího zaznamenává do výstavního posudku zapisovatel. Posudek s výstavním oceněním a případným zápisem do průkazu původu pak předá vystavovateli. Rozhodčí takto posoudí všechny psy a feny ve svých třídách. Na závěr vybere nejlepšího jedince plemene ze všech určených tříd. Toto se opakuje několikrát, protože zpravidla v jeden den posuzuje více plemen. Na závěr celé výstavy pak rozhodčí vyberou ze všech předvedených plemen nejkrásnějšího psa výstavy, nejlepší pár nebo nejlepší chovatelskou skupinu.

I když se to nezdá, je funkce rozhodčího psychicky i fyzicky náročná, vždyť musí spravedlivě posoudit několik desítek psů, celý den se bez odpočinku pohybovat v kruhu za každého počasí a navíc někdy i čelit nespokojeným vystavovatelům.

Jak se hodnotí exteriér psa na výstavě?

Jakou můžete dostat známku od rozhodčího popř. titul.

U jorkšírských teriérů se nepožaduje žádná z pracovních zkoušek, proto se omezuji pouze na výstavní tituly.

Vítěz třídy - zadává se jedinci oceněnému známkou výborný 1 ve třídě mladých, otevřené, pracovní, mezitřídě, vítězů a veteránů a to pouze na výstavách oblastních a krajských. Na výstavě klubové, speciální, národní a mezinárodní je výbornému 1 zadáváno v tomu určených třídách čekatelství šampionátu (ve třídě mladých CAJC, ve třídě otevřené, pracovní, mezitřídě, třídě vítězů šampiónů CAC)

Nejhezčí veterán - pes nebo fena z konkurence vítězů tříd veteránů

Oblastní vítěz - zadává se na oblastní výstavě nejlepšímu psovi i feně z konkurence vítězů tříd: mezitřídy, otevřené, pracovní, vítězů

Krajský vítěz - zadává se na krajské výstavě nejlepšímu psovi i feně z konkurence vítězů tříd: mezitřídy, otevřené, pracovní, vítězů

Klubový vítěz - podmínky pro přiznání titulu určuje předpis příslušného chovatelského klubu, zpravidla se zadává nejlepšímu jedinci psovi i feně - z konkurence výborných 1 CAC z tříd: mezitřídy, otevřené, pracovní, vítězů

Vítěz speciální výstavy - zadává se nejlepšímu jedinci psovi i feně z konkurence výborných 1 CAC z tříd: mezitřídy, otevřené, pracovní, vítězů

Národní vítěz - zadává se na národní výstavě nejlepšímu jedinci psovi i feně - z konkurence výborných 1 CAC z tříd: mezitřídy, otevřené, pracovní, vítězů

BOB = Vítěz plemene - nezadává se na oblastních a krajských výstavách. Na klubových, speciálních a národních výstavách se zadává nejlepšímu psovi nebo feně z konkurence všech CAJC, výborných 1 z tříd veteránů a podle typu výstavy z klubových, speciálních a národních vítězů psů i fen. Na mezinárodní výstavě postupují do soutěže o BOB všichni CAJC, výborní 1 z tříd veteránů + pes i fena CACIB. Pokud se jedná o národní výstavu bez zadávání titulu národní vítěz, postupují do soutěže o BOB všichni CAJC + všichni CAC a výborní 1 z tříd veteránů

Čekatelství

CAJC - čekatelství šampionátu mladých - může být zadáno výbornému 1 (psovi i feně) ve třídě mladých. Zadává se na výstavě klubové, speciální, národní a mezinárodní

CAC - čekatelství českého šampionátu krásy - může být zadáno výbornému 1 (psovi i feně) ve třídách: mezitřídě, otevřené, pracovní, vítězů - šampiónů. Zadává se na výstavě klubové, speciální, národní a mezinárodní

Res. CAC - může být zadáno výbornému 2 (psovi i feně) ve třídě, kde byl zadán CAC. Zadává se ve třídách: mezitřídě, otevřené, pracovní, vítězů - šampiónů na výstavě klubové, speciální, národní a mezinárodní

CACIB - čekatelství mezinárodního šampionátu krásy - může navrhnout rozhodčí na mezinárodní výstavě nejlepšímu psovi i feně z konkurence výborných 1 CAC z tříd: mezitřídy, otevřené, pracovní, šampiónů

Res. CACIB - může navrhnout rozhodčí na mezinárodní výstavě druhému nejlepšímu jedinci (psovi i feně). Do této soutěže postupují: výborný 2 res. CAC ze třídy, z které byl navržen CACIB a výborný 1 CAC z ostatních tříd

Šampionem se může stát jedinec, který byl 3x oceněn titulem CACIB nebo CAC, udělenými dvěma různými rozhodčími v rozmezí minimálně 12 měsíců mezi prvním a posledním certifikátem. Tyto tituly je možné získat v jakékoli členské zemi FCI (Fédération Cynologique Internationale - mezinárodní kynologický svaz, vrcholný orgán světové kynologie).

Kromě těchto titulů je každý pejsek a fenka na výstavě ohodnocen podle svého exteriéru charakteristikou výborný, velmi dobrý, nadějný a velmi nadějný (u štěňátek), dobrý příp. dostatečný.

Podmínky pro přiznání titulu

Co je třeba k tomu, aby se pejsek stal šampionem.

K získání některého z titulů potřebujete nasbírat určité množství CAJCů, CACů nebo CACIBů. Tato čekatelství se zadávají na národních, mezinárodních, klubových a speciálních výstavách jedincům, kteří jsou v jednotlivých třídách (mladých - CAJC, mezitřída, otevřená a šampionů - CAC, CACIB) oceněni jako výborný 1. Udělení čekatelství však není nárokové.

Podmínky pro udělení titulu český Junioršampion

Pro udělení tohoto titule je třeba získat nejméně od dvou rozhodčích 3x CAJC, nebo 2x CAJC a 1x CAC (CAC musí být udělen do 24 měsíců věku a nemůže být použit pro udělení titulu Šampion ČR).

Podmínky pro udělení titulu Šampion ČR

Pro udělení tohoto titule je třeba získat 4x CAC. CACe musíte získat nejméně od dvou rozhodčích ve dvou výstavních sezónách. Nejméně 2 CACe musíte získat na mezinárodní výstavě.

Podmínky pro udělení titulu Interšampion

Pro udělení tohoto titule je třeba získat 4x CACIB. Ty musíte získat nejméně od tří rozhodčích ve třech státech. Mezi prvním a posledním musí být rozmezí nejméně rok a den. Podmínky pro udělení titulu Klubový šampion Podmínky pro udělení tohoto titule stanovuje vždy klub.

Podmínky pro udělení titulu Klubový šampion

Podmínky pro udělení tohoto titulu stanovuje vždy klub.

Začíná výstavní sezóna aneb Na výstavě

Na rozdíl od diváků nemusí stát vystavovatelé dlouhé fronty u pokladen ani u vstupu na výstaviště. U zvláštního vchodu pro vystavovatele se prokážeme očkovacím průkazem psa a vstupním listem, který nám přišel poštou po zaplacení výstavního poplatku. Po veterinární kontrole dostaneme nadepsaný posudkový list, diplom, katalog a čísla, která raději hned připneme sobě i psovi – tomu nejlépe na horní konec vodítka, aby ho nerušilo. Z propozic by mělo být předem jasné, jak dlouho trvá přejímka psů a kdy začíná posuzování, někdy obsahují předběžně i jména posuzovatelů.

Ve vstupním listu nebo až v katalogu je uvedeno číslo kruhu, ve kterém se bude předvádět naše plemeno. Na větších výstavách, kde je víc kruhů, jsou vyvěšeny orientační plánky a případně i orientační časový rozvrh. Začínající vystavovatele možná překvapí, že kruh může být umístěn jak venku, tak v hale. Psy může stresovat hluk v halách tak, že nebudou schopni se předvést.
U našeho výstavního kruhu zaujmeme výhodnou pozici, odkud budeme vidět na vystavované psy a uslyšíme vyvolávání čísel, případně i komentáře rozhodčího. Jestliže psa musíme doupravit, zjistíme si, kam můžeme postavit stůl. Dáme psovi napít a necháme ho odpočinout, a pokud je ještě časová rezerva, můžeme ho krátce vyvenčit. Termíny zjistíme u vstupu do kruhu, kde bývá tabule s rozpisem plemen a někdy i s harmonogramem.

V (jednom) kole

Těsně před tím, než nás zavolají do kruhu, musíme psa rozhýbat. Projdeme se s ním, vyzkoušíme pár povelů a povzbudíme pamlskem, abychom ho motivovali, ale současně stále sledujeme, co se děje v kruhu. Harmonogram se někdy velmi rychle posune, když se nedostaví hned několik psů. Když je vyhlášena naše třída a všechna čísla, nastoupíme do kruhu. U zapisovacího stolu předáme průkaz původu, diplom a posudkový list a pak se zařadíme k ostatním podle pořadového čísla.
I když má každý posuzovatel svůj postup, většina začíná kontrolou skusu, úplnosti chrupu, tetovacího čísla apod. Psa jsme jistě natrénovali, aby tyto úkony zvládl bez protestů.
Rozhodčí dál hodnotí pohyb všech psů. Psa-začátečníka můžeme podle potřeby buď tiše povzbuzovat, nebo uklidňovat. Pes musí klusat lehce a ve správném rytmu, my jeho pohyb vedeme na délku lokte, sledujeme ho a lehce korigujeme. Např. pokud je příliš blízko, klušeme víc ke kraji kruhu. Jen málo vystavovatelů si může dovolit nechat psa klusat na volno. Správné vodítko musíme vybírat uvážlivě, ostatně už pro výcvik je důležité, aby si pes s každým spojoval jinou činnost. Samonavíjecí je dobré do parku, postroj ruší pohled na psa. Speciální výstavní vodítka nemají psa udržet, ale jemně naznačovat, co od psa chceme.
Pak rozhodčí většinou vyhlásí pořadí a zadá známky. Pokud se nám známka nelíbí, můžeme v této fázi ještě odstoupit bez posouzení.
Následuje posuzování psů jednotlivě. Psa před rozhodčím uvedeme do správného postoje, malá plemena na stole. Pes musí stát v klidu a přitom být pozorný.
Znovu také budeme psa předvádět v pohybu a to tam i zpět nebo do trojúhelníku.
Rozhodčí si po posouzení všech psů může ještě jednou nechat předvést všechny v pohybu a pak určí pořadí a případně vítěze.
Při odchodu z kruhu nám vrátí průkaz původu, posudkový list, diplom s oceněním a stužku či kokardu, jejíž barva odpovídá zadané známce, ocenění nebo získanému titulu.
Ve třídě dorostu značí žlutá stužka ocenění "velmi nadějný" a bílá "nadějný", v ostatních třídách, tj. ve třídě mladých, otevřené, pracovní, vítězů, šampionů a veteránů značí modrá barva "výborný", červená "velmi dobrý", zelená "dobrý" a fialová "dostatečný".

Vítězové…

První vítězství neznamená, že je po výstavě. Je možné, že se do kruhu budeme muset ještě několikrát vrátit, abychom bojovali o další tituly. Na větších výstavách navíc ještě po posuzování probíhají další soutěže, např. mladý vystavovatel, nejkrásnější pár nebo soutěž chovatelských skupin. Pokud máme šanci a ambice získat i titul nejkrásnějšího psa celé skupiny i celé výstavy, musíme zůstat až dokonce výstavy, což jsou podmínky, které jsme pravděpodobně potvrdili vlastním podpisem už na přihlášce.

…a poražení

Pokud náš pes na této výstavě zmíněné ambice nenaplnil, máme několik možností.
Jsme přesvědčeni, že rozhodčí psa nedocenil – na příští výstavě se zkusíme přihlásit k jinému.
Pes byl zařazen do jiné třídy a byl tak poručen výstavní řád – podáme proti posudku protest.
Pes nebyl přes své kvality úspěšný, protože jsme podcenili jeho kondici a úpravu – příště zvolíme termín, kdy bude pes skutečně ve formě, a jeho srst necháme ošetřit skutečnými odborníky.
Pes nebyl přes své kvality, vynikající kondici a skvělou úpravu úspěšný, protože nezvládl základní úkony nutné pro vystavování – nezbývá, než trénovat předvádění zubů, chození v kruhu i přivykání hluku.
Máme psa výstavního typu, ale rozhodčí zjistil vadu skusu nebo chrupu – některé chyby mohly být odhaleny už u chovatele a další při bonitaci. Nebo jsme se u chovatele neinformovali, zda se právě tento pes hodí pro výstavy, přestože je např. po pracovní linii vynikající. Až se budeme chtít s dalším psem věnovat výstavám, vyplatí se dopředu zadávat štěně z výstavní linie.
Pes má všechny předpoklady vítězit, ale není ještě "hotový" – někteří jedinci i v rámci jednoho plemene prostě dospívají později. Možná ještě do správných proporcí doroste.
Pes zdravotně nesnáší cestování – asi jsme podcenili přípravu na dlouhé jízdy autem nebo jiným dopravním prostředkem a pes se po cestování očividně necítí dobře.
Pes psychicky špatně nese přítomnost cizích lidí a psů a výstavy ho prostě "nebaví" – když se pes i na páté výstavě chová jako na první, nechává se kdečím a kdekým rozptylovat a při předvádění je už unavený, můžeme na výstavy zapomenout.
Těžko snášíme výstavy my, zejména pokud náš pes neuspěje: dlouhé čekání, nepříjemné počasí, domnělá či skutečná arogance některých vystavovatelů nebo výtky rozhodčích – málokterý pes uspěje hned na první výstavě. Oprávněnost výroků rozhodčího si můžeme ověřit hned na příští výstavě, až se náš pes dostane do rukou někomu jinému. A pokud je náš pes skutečně dobrý, jak jsme si ověřili už na svodu nebo bonitaci, byla by škoda nechat jeho kvality "ladem".

Možná se najdou takoví chovatelé, kteří prahli po výstavním psovi, a když se ukázalo, že takové ambice jejich pes nenaplní, předají ho někomu, komu to vadit nebude. Příště si budou muset pořídit odrostlejší štěně s vyměněnými zuby nebo dospělého či dokonce uchovněného vítěze. Ostatní pejskaři, kteří si pořizují svá štěňata i proto, aby zažili jejich nejroztomilejší období, vychovali si je k obrazu svému a aby byli se svými psy co nejdéle, si raději přikoupí dalšího, snad nadějnějšího budoucího šampióna.

Ať už jsme se stali vítězi, nebo poraženými, na každé výstavě můžeme získat spoustu nových zkušeností i přátel. Tak hodně štěstí.

Psi a výstavy

Cesta za šampionáty

Jakmile po několika výstavách začátečník zapadne mezi bandu pejskařů, dřív nebo později ho zláká výzva splnit první šampionát, pokud na to pes má jen trochu vhodné předpoklady. Zpočátku jsme nadšení z každé známky Výborný, pak z vítězství ve třídě, následně z úspěchu mezi psy či fenami, z prvenství v plemeni a laťka se stále vzdaluje a stoupá. Výstavy jsou zajímavé v tom, že je stále o co soutěžit. Různé typy výstav, různé tituly, různá konkurence. Pro mnoho lidí je to lákavá vidina. Podmínky šampionátů jednotlivých zemí i šampionát FCI jsou obvykle sestaveny tak, aby se majitel se psem na výstavu několikrát vrátil. V průměru čtyřikrát v rozpětí nejméně jednoho roku. Tak se prověřuje stálost kvalit a kondice výstavního jedince. Jsou šampionáty, které se dají splnit rychle na dvě čekatelství, jiné trvají déle než rok a vítězství je třeba i šest. Zkušenější vystavovatelé už pro nadějná štěňata plánují, jaké tituly a kde by mohla splnit, a u starších jedinců počítají, kolik času jim ten který šampionát zabere. Nezbytné je zjistit si podmínky jednotlivých zemí a způsob, jaký je možné titul šampiona získat. Internet je dnes všemocným pomocníkem a e-mail rychlou formou dorozumívání.

Jak se plní šampionát?

Probereme si nyní možnosti, jak se dopracovat k šampionátu. Za základní vezmeme podmínky v naší zemi a jako alternativu zmíníme některé zahraniční řády pro zadávání titulu šampion. V zásadě se v členských zemích zadává šampionát dané země dospělých, šampionát mladých, tzv. junior šampion, někdy i grand šampiona a veterán šampion. V Maďarsku se lze setkat i s titulem Show šampion.
CAJC - čekatelství šampionátu krásy mladých, u nás čekatelství českého junior šampiona. CAJC může být zadán výbornému 1 - psovi i feně - ve třídě mladých. Zadává se na klubových, speciálních, národních a mezinárodních výstavách. Na výstavách nižšího typu, oblastních a krajských, se nezadává! V zahraničí mnohdy obdobu tohoto titulu nemají, ale zadávají různě znějící tituly pro jedince s oceněním Výborný 1 ve třídě mladých. Např. HPJ v Maďarsku, Prvak razreda mladich ve Slovinsku, Zwycezca mlodziezy v Polsku, Prvak mladih v Chorvatsku, Jugendsbester v Rakousku, Jg. CAC v Německu atd. V zásadě se všude uděluje vítěznému jedinci ve třídě mladých psů a fen. Na zadané čekatelství CAJC (nebo na jinak pojmenované vítězství ve třídě mladých, pokud se nezadává přímo CAJC) bývají navázány další prestižní tituly udělované v této věkové kategorii: Světový vítěz mladých, Evropský vítěz mladých (či jiný sekční vítěz mladých), Evropský vítěz mladých VDH atd.
CAC - čekatelství českého šampionátu krásy
CAC může být na výstavách v Čechách zadán výbornému 1 - psovi i feně - ve třídě: mezitřídě, otevřené, pracovní, vítězů nebo šampionů. Zadává se na klubových, speciálních, národních a mezinárodních výstavách. Opět ho nelze získat na výstavách nižšího typu jako jsou oblastní a krajské! V zahraničí jsou na stejné úrovni tituly např. CWC v Polsku, CAC-VDH v Německu, CAC Slo ve Slovinsku atd. Pozor, v některých zemích nemusí být CAC zadáván v každé třídě! Záleží na podmínkách stanovených pro splnění šampionátu dané země. Někde se CAC nezadává jen ve třídě šampionů, ale v ostatních třídách ano, jinde soutěží všechny třídy o jediný CAC pro psa a jediný pro fenu.

Reservní CAC

Titul může být v Čechách zadán výbornému 2 - psovi i feně - pokud byl výbornému 1 zadán CAC. Res. CAC se zadává ve třídách: mezitřída, otevřená, pracovní, vítězů nebo šampiónů. Zadává se na klubových, speciálních, národních a mezinárodních výstavách. Jsou země, kde se res. CAC vůbec nezadává (např. Polsko) a jiné, kde naopak součet několika res. CAC může nahradit platný CAC (např. Slovensko).
Oba tituly, CAC i res. CAC, lze zadat i jedinci, který již titul šampiona získal. V tom případě platné čekatelství CAC obvykle přechází na jedince, kterému byl zadán res. CAC.

Grand šampion

Podmínky tohoto šampionátu si určují jednotlivé členské země FCI, ale v zásadě platí, že pro jeho splnění platí pouze čekatelství CAC získaná výhradně ve třídě šampionů. Jejich počet bývá obvykle stanoven na tři.

Veterán šampion

Pro splnění šampionátu jsou nutná buď několikerá vítězství ve třídě veteránů nebo určený počet čekatelství Veterán CAC (Vet. CAC). Je zřejmé, že se titul týká pouze jedinců soutěžících v daní třídě a splňujících věk veterána.

Mezinárodní šampionát krásy

Mezinárodní kynologická organizace FCI stanovuje podmínky pro zadávání mezinárodně uznávaného a de facto nejvyššího možného šampionátu, jehož čekatelství je nezbytné získat v nejméně třech různých zemích.
CACIB - čekatelství mezinárodního šampionátu krásy FCI
Tento titul navrhuje rozhodčí pouze na mezinárodní výstavě nejlepšímu psovi i feně z konkurence výborný 1 (CAC) ze tříd: mezitřídy, otevřené, pracovní a šampionů.

Reservní CACIB

Navrhuje jej rozhodčí pouze na mezinárodní výstavě druhému nejlepšímu jedinci - psovi i feně. Do této soutěže postupuje výborný 2 (res. CAC) ze třídy, z které byl navržen CACIB a v soutěži pokračují i výborní 1 (CAC) z ostatních tříd. Na zadané čekatelství CACIB bývají navázány další prestižní a čestné tituly: Světový vítěz, Sekční vítěz (např. Evropský vítěz), Mediterran winner, Central-East Europe winner, Bundessieger, Evropský vítěz VDH, vítězové zemí (např. Vítěz Rumunska), zemských celků (vítěz Badenska-Würtenberska...), vítězové měst (např. Vítěz Berlína, Aradu, San Marina...)... Všichni pořadatelé se snaží přilákat vystavovatele právě na svou akci prostřednictvím zajímavě vymyšlených výstavních titulů.
V každé třídě, u nás mimo třídy štěňat, je rozhodčí povinen stanovit pořadí prvních čtyř jedinců. Stanovuje se pořadí ve třídě, nikoliv ve známce, a to z jedinců oceněných známkou výborný a velmi dobrý (může se tedy stát, že pořadí je určeno např. následovně: V1, CAC; V2; VD 3; D4). Žádný z uváděných titulů není nárokový, to znamená, že ho rozhodčí nemusí zadat, i když zadá psovi ocenění výborný 1.

O co se dá v zahraničí někdy soutěžit?

Best baby nebo Baby BOB - bývá zadán psovi nebo feně v konkurenci velmi nadějných 1 ve třídě štěňat a určuje se tak nejlepší štěně postupující do finálové soutěže o Nejlepší štěně, buď v dané skupině FCI, nebo v rámci výstavního dne se všemi skupinami FCI dohromady. Přesná definice soutěže záleží na znění propozic výstavy.
Best puppy nebo Puppy BOB - bývá zadán psovi nebo feně v konkurenci velmi nadějných 1 ve třídě dorostu a určuje se tak nejlepší dorostenec, postupující do finálové soutěže o Nejlepší dorost buď ve skupině FCI, nebo pro skupiny FCI společně nebo v rámci výstavního dne. Přesná definice soutěže záleží na znění propozic výstavy.
Best junior nebo Junior BOB - bývá zadán psovi nebo feně v konkurenci Výborných 1 (případně CAJC) a určuje se tak nejlepší mladý jedinec, postupující do finálové soutěže o Nejlepšího mladého jedince buď ve skupině FCI nebo o BOD či BIS junior.
Best veteran nebo Veteran BOB - bývá zadán psovi nebo feně v konkurenci Výborných 1 ze tříd veteránů a určuje se tak nejlepší veterán plemene, postupující do finálové soutěže o Nejlepšího veterána dne či veteran BIS.