Vnější parazité psa (Blechy)

  Blechy
Je až s podivem, jak se ještě v dnešní době bere na lehkou váhu napadení psů a koček blechami. Dozajista kdysi humorně vyřčené rčení "každý správný pes má blechy" má stále ještě mnoho vážných vyznavačů. Řekněme si proto důvody, proč je tak žádoucí psa nebo kočku blech zbavit.

Blechy svého hostitele činí neklidným, nervózním. Vžijme se do pocitu, že bychom podobné problémy zažívali my samy.

Blechy svým masivním výskytem mohou u štěňat a malých plemen způsobit chudokrevnost a ovlivnit tak celkový zdravotní stav.

Blechy jsou významným mezihostitelem tasemnice psí a při pozření blechy při jejich vykusování ze srsti se pes touto tasemnicí nakazí. Uvádí se, že každá šestá blecha obsahuje vývojové stadium tasemnice psí.

Blechy jsou velmi častou příčinou alergických reakcí psů a koček projevující se těžkým poškozením kůže a dlouhodobých onemocnění.

Jakým způsobem blechy zlikvidovat?

V současné době máme v boji proti tomuto parazitovi mnoho účinných zbraní. Vzhledem ke skutečnosti, že 90% bleší populace nepřebývá na svém hostiteli, nýbrž mimo něj v podobě vajíček a larev, nemá téměř žádný smysl používat jednorázové ošetření krátkodobě působícím preparátem. Šamponem svému chlupáčovi ulevíme okamžitě, avšak na toto ošetření by mělo navazovat další opatření formou dlouhodobě působících sprejů, nasazení antiparazitárního obojku nebo aplikací tzv. spotů na kůži v oblasti kohoutku, mezi lopatkami. Podle typu zvoleného přípravku bychom měli ošetření pravidelně opakovat s tím vědomím, že nejkritičtějším obdobím je konec léta.

Nenechme se také odradit tehdy, když námi zvolený přípravek nefunguje tak, jak bychom si přáli. Je třeba jen najít takový, který bude pro konkrétního pacienta ten pravý.

Proč očkovat psy a proti čemu (Parvoviróza, koronaviróza, psinka, Infekční hepatitida, vzteklina aj.)

Dovolíme si tedy na několika řádkách zmínit se o nemocech, proti kterým by rozhodně každý pes a kočka měli být očkováni a proč.

Parvoviróza a koronaviróza
Jedná se sice o dva různé druhy virů, vyvolávají však velmi podobná onemocnění. Projevují se zvracením, průjmy často krvavými, následnou dehydratací a úhyny. Nejčastěji postihují štěňata, staré psy a jedince s narušeným imunitním systémem. Existují i plemena více vnímavá k parvoviróze (rotvajler, špringršpaněl, pitbulteriér, dobrman, labrador retrívr). Obě onemocnění přicházejí často společně, což se projevuje razantností jeho průběhu. Virus je velmi odolný ve vnějším prostředí. Lze ho velmi snadno přenést na vnímavého jedince nejen přímým kontaktem s nakaženým zvířetem, ale též kontaktem s výkaly nakaženého psa, v nichž přežívá i několik let. Do domácnosti je možné ho přenést na botách a na předmětech, se kterými nakažený pes přišel do styku. Nakažený jedinec navíc sám nemusí vykazovat žádné příznaky onemocnění.
Proti těmto virózám se očkují již malá štěňata při prvním očkování ve věku 6-8 týdnů se dvěma dalšími přeočkováními.

Psinka
Tímto názvem se označuje dosti pestrý komplex příznaků způsobených opět virem, který může postihovat dýchací aparát, zažívací trakt, nervový systém a kůži. Podle toho se objevují i různé klinické příznaky. Onemocnění se může projevit v kterémkoli věku psa a i v případě, že pacient toto onemocnění přežije, může na něm zanechat trvalé následky po celý zbytek života. Virus psinky není příliš odolný ve vnějším prostředí, v zimním období však může přežívat i několik týdnů. Očkovat je možné štěňata již při první vakcinaci ve věku 6 - 8 týdnů opět se dvěma přeočkováními.

Infekční hepatitida
Jak již název naznačuje, jde o onemocnění jater virového původu. Může probíhat rychle - akutně, ale velmi často bez výrazných příznaků, plíživě - chronicky. Klinické příznaky se projevují horečkou, zvracením, průjmem, bolestí břicha. U chronického průběhu pozorujeme často zakalení rohovky nebo poškození ledvin. Štěňata se očkují obvykle při druhé vakcinaci ve věku 2,5 měsíce s jedním přeočkováním.

Infekční laryngotracheitida, parainfluenza
Jde o onemocnění, na jehož vzniku se podílí více typů virů. Dříve se označovalo jako "psincový kašel". Příznakem je především suchý dávivý kašel, snadno přecházející do zvracení. Majitel často vyhledá veterinárního lékaře s tím, že pes "má kost v krku". Nejvhodnější podmínky pro vznik onemocnění je skutečně v místech s větší koncentrací vnímavých zvířat, jako jsou větší chovné stanice, psí útulky apod. Vakcinujeme také obvykle při druhém očkování s následným přeočkováním.
Tato viróza je často komplikována bakteriálními infekcemi, z nichž nejčastěji je to bakterie zvaná Bordetella. Sekundární bakteriální infekce jsou vážnou komplikací zánětu dýchacích cest, proto i proti této infekci je možné vakcinovat, a to aplikací vakcíny přímo na sliznici nosní dutiny přes nosní otvory.

Leptospiróza
Jedná se o velmi závažné bakteriální onemocnění postihující játra, ledviny a zažívací aparát. Probíhá za příznaků horečky, žloutenky, krev ve stolici a v moči. Pes se nejčastěji nakazí pozřením drobných hlodavců, jež jsou rezervoárem této choroby v přírodě, nebo kontaktem s jejich výkaly a močí znečistěným prostředím. Rizikové jsou hlavně mokřadní lokality. Onemocnění může být přenosné i na člověka. Očkujeme ve dvou a půl měsících poprvé a podruhé o měsíc později.

Lymeská borelióza
Jedná se o onemocnění známé poměrně krátce. Toto bakteriální onemocnění zjednodušeně probíhá ve třech fázích. První jako horečnatý stav podobný jako při běžných virózách, druhá jako bolestivost kloubů a třetí za příznaků poruch nervového aparátu. Tato fáze zanechává již nevratné změny v organismu a léčba není dost dobře možná. Je tedy velmi důležité odhalit onemocnění již v první etapě. Rezervoárem tohoto onemocnění v přírodě jsou především klíšťata, ale v menší míře i některé druhy krev sajícího hmyzu. Vakcinujeme obvykle štěňata až po absolvování základní série vakcinací ve věku 6 měsíců a po měsíci je nutná revakcinace.

Dermatomykóza
Očkování proti plísňovým onemocněním kůže nepatří do běžného vakcinačního schématu u psů. Toto onemocnění se objevuje u psů s oslabeným imunitním systémem. Vakcinace se pak často stává nejen preventivním, ale také terapeutickým opatřením. Vakcinuje se dle individuálního posouzení veterinárním lékařem.

Vzteklina
Záměrně jsem si toto onemocnění opředené též řadou fám nechal až nakonec. Pro drtivou většinu našich psů je riziko nakažení touto nemocí mizivé. Je to dáno nejen tím, že nepřijdou do styku se zástupci přirozeného rezervoáru v přírodě, kterým jsou lišky (s výjimkou loveckých psů). Celkově se daří v celé Evropě tlumit výskyt vztekliny pomocí tzv. orální vakcinace lišek. Jako jedním z prvních opatření v boji proti vzteklině bylo právě povinné očkování, jež povinným pro psy starších 6 měsíců zůstalo doposud. Majitel každého pejska je pak povinen 1x ročně zajistit jeho přeočkování. Podle našich předpisů to platí i v případě použití vakcín, u nichž výrobce garantuje dvou i tříletou účinnost. Platí stále 1x ročně.

Odstranění zubního kamene ultrazvukem je v současné době rutinní zákrok na většině veterinárních pracovišť.

Odstranění zubního kamene ultrazvukem je v současné době rutinní zákrok na většině veterinárních pracovišť. Tento zdravotní problém je nucen majitel řešit s narůstajícím věkem pejska. Obvykle je třeba ze strany chovatelů více si všímat chrupu svých svěřenců po pátém roce života.

Dutina ústní u psa před ošetřením. Kříženec, pes, 12 let, jeho chrup nebyl nikdy ošetřen, výrazně vytvořený zubní kámen, zánět dásní a parodontóza některých zubů.

Víme však, že některá plemena jsou ke zvýšené tvorbě zubního kamene dispoziční. Patří mezi ně např. pudl, jezevčík, bišonek, boloňský psík, tvz. brachycephalická plemena - pekingský, japanchin a další. U těchto plemen se zubní kámen vytváří již velmi brzy, často ve druhém roce života.

Potíže plynoucí z vytváření zubního kamene u psů se bohužel neomezují pouze na velice nelibý zápach z tlamičky čtyřnohých mazlíčků. Silná vrstva zubního kamene se postupně posouvá po povrchu zubu pod dásně a vytváří tzv. choboty, ve kterých se vytváří ideální prostředí pro infekci. Tato infekce vyvolává zánět dásní a následně parodontózu, což je odhalování zubních krčků, a následné uvolnění zubů z dásní a jejich vypadnutí. Změny v dutině ústní jsou pak většinou nevratné a některé zuby je nutné z dásní odstranit.


Tentýž pacient po odstranění zubního kamene ultrazvukem, u některých zubů bylo nutné provést extrakci pro pokročilou parodontózu. Velmi dobře jsou patrné zarudlé okraje dásní v důsledku zánětu a obnažené krčky stoliček.

Mnoha lidem připadá úsměvná zmínka o čištění zubů u psů. Pes jakožto nejintenzivněji domestikované zvíře trpí velmi často stejnými civilizačními chorobami, jako člověk. Pravidelná péče o zuby psů je tedy stejně smysluplnou činností, jako totéž u lidí. Na rozdíl od nich však u psů postačí toto ošetření chrupu alespoň 2x týdně. Je dobré použít specielní zubní pastu pro psy. Jednak má zcela jiné složení a účel, jednak je ochucena tak, aby pejskům chutnala.

Termínem odčervení rozumíme zbavení psa střevních parazitů.

Škrkavky a tasemnice
Termínem odčervení rozumíme zbavení psa střevních parazitů. Tito parazité jsou u psů a koček velmi častým zdravotním problémem. Existuje jich celá řada druhů. Rozdělujeme je na dvě základní skupiny: oblí červi (škrkavky) a ploší červi (tasemnice).

Dospělé psi doporučujeme odčervovat minimálně dvakrát do roka, v domácnosti s malými dětmi, starými lidmi a těhotnými dokonce 1x za 3 měsíce. Některé druhy škrkavek i tasemnic mohou totiž, byť krátkodobě, přežívat u lidí a způsobovat i vážné zdravotní potíže. Velmi lehce se proti tomuto riziku dá čelit dodržováním běžných hygienických zásad. Dřívější opatření - odčervovat pouze po zjištění vajíček parazita v trusu - je nedostatečné vzhledem k tomu, že záchytnost parazitů v trusu je nízká. Poněkud jiná je situace u štěňat do půl roku stáří. U této kategorie je frekvence aplikace antiparazitik daleko častější. Není třeba se obávat používat tyto preparáty častěji, neboť organismus štěňat nijak nezatěžují.

DOPORUČENÝ ODČERVOVACÍ PROGRAM PRO ŠTĚŇATA:

2 týdny - proti škrkavkám
4 týdny - proti škrkavkám
6 týdnů - proti škrkavkám
8 týdnů - proti škrkavkám a tasemnicím
12 týdnů - proti škrkavkám a tasemnicím
6 měsíců - proti škrkavkám a tasemnicím
Důležitým opatřením v boji proti tasemnicím je pravidelné ošetřování zvířat proti blechám. Ty jsou totiž velmi častým mezihostitelem vývojových stadií tasemnic.

Giardióza a kryptosporóza
Jedná se o střevní parazitózy postihující především štěňata a koťata, na než nejsou účinné běžně užívané antiparazitární preparáty. Při výskytu průjmových onemocnění u mláďat je vždy nutné navštívit veterinárního lékaře a vyloučit toto onemocnění. Protože hlavně u mláďat může být giardióza vážným problémem, existuje v současné době v zahraničí vakcína, jež však u nás není dosud registrována.

Toxoplazmóza
Kolem tohoto onemocnění se objevuje mnoho dezinformací a "poplašných" zpráv, proto považujeme za nutné o něm na tomto místě pohovořit, i když nepatří mezi choroby, jež by bylo možné eliminovat očkováním. Jedná se o onemocnění postihující savce i ptáky a je způsobeno prvokem. Jeho vývojový cyklus a projevy jsou dosti komplikované a různorodé, pro podrobnosti je dobré se obrátit na svého veterinárního lékaře. Koček se toto onemocnění týká trochu více proto, že je to jediná skupina živočichů, u nichž probíhá tzv. pohlavní fáze rozmnožování tohoto parazita. V trusu koček se mohou tzv. oocysty objevit v určitých fázích vývoje, obvykle v prvním roce života kočky, a to po dobu pouze 1-3 týdnů. Pak se v organismu zdravé kočky vytvoří protilátky, které šíření onemocnění trusem zabrání. Chovatelská veřejnost ví, že toto onemocnění může být za určitých, dosti vzácných okolností, nebezpečné pro těhotné ženy a jejich dítě. K eliminaci tohoto již tak malého rizika není nutné odstranit kočku z domácnosti nebo ji dokonce chtít utrácet, což je mnohdy požadováno. Větším rizikem nákazy je nepochybně např. pojídání tatarských bifteků nebo nedostatečně vyuzených klobás.

Dirofilarióza
Vzácné, ale velmi závažné onemocnění srdce, způsobené oblým červem - tzv. hlisticí. Parazité jsou přenášeni krev sajícím hmyzem, do těla se dostávají z těla různých druhů komárů a usazují se v srdečních komorách. V našich podmínkách zatím nebyli u komárů tito parazité zjištěni. Nebezpečí nákazy pro psy ze střední Evropy hrozí především o dovolených, kdy se společně se svými majiteli vydají do teplejších oblastí jižní Evropy. Onemocnění je ve většině případů velmi obtížně léčitelné, díky moderním antiparazitikům ale existuje dosti účinná možnost prevence.