Zdravé tipy a psí spokojenost
Pod pojmem spokojený a zdravý pes si každý z majitelů může představovat něco jiného. Někdo se spokojí s tím, že pes sežere svou denní dávku krmiva a rád vyrazí na každodenní procházku do parku, jiný se spokojí s tím, že psa netrápí žádné vážnější choroby, průjmy či zvracení a další majitel se radostí „tetelí“ nad výkony svého psa na cvičáku. Za zdraví psa, za jeho dobrou fyzickou kondici, ale také duševní pohodu je zodpovědný každý majitel. Je také důležité mít na paměti, že ne vždy je pro pejska nejlepší to, co si majitel myslí nebo mu postupně vnutí. Je mnoho faktorů a mnoho povah a ne vše se dá aplikovat na každého jedince.
Nezbytnou součástí péče o zdraví je také prevence a předcházení případných problémů. Zdravý pes je čilý, ochotně pracuje a hraje si, má chuť k jídlu, do života, netrpí nadváhou ani podvýživou, je nebojácný, jeho srst je lesklá a celkově pes působí zdravě, spokojeně a "komunikuje" s námi.
Při dodržování několika základních pravidel, předejdete případným komplikacím nejen vy, ale i vašemu pejskovi budou zářit očka spokojeností.
• Výživa – strava musí být kvalitní a musí pokrývat požadavky organismu. Při výběru a dávkování krmiva je důležité brát v úvahu kromě velikosti a tělesné hmotnosti psa také energetický příjem a výdej, tedy to, zda je pes tělesně či duševně namáhán, nebo většinu dne leží na kanapi. Potřeba živin je ve věku štěněte asi dvojnásobná než u dospělého psa a potřebuje přijímat živiny lehce stravitelné a energicky bohaté. Ovšem nároky na kvalitu surovin jsou stejně vysoké jak u štěňat, tak dospělých jedinců. Strava musí zajišťovat dostatečný přísun vitamínů a minerálních látek. Pokud krmíte komerční (granulovanou) stravou, nepřidávejte do krmiva bez porady s veterinárním lékařem svévolně vápník, fosfor a jiné doplňky. Může zde hrozit nebezpečí předávkování, které se velmi rychle projeví např. na vývoji končetin a vaše snaha za zlepšením se obrátí proti vám. Není také vhodné kombinovat komerční stravu a klasickou čerstvou stravu z důvodu nebezpečí nevyváženého přísunu živin.
• Pohyb – je nezbytnou součástí denního programu psa. Každé plemeno se svými potřebami trochu liší a proto je na majiteli zajistit dostatečné vydání energie psa dle jeho potřeb. Ovšem žádný pejsek se nespokojí s životem stráveným na kanapi, toto je také jedno z kritérií, které byste měli zvážit již při výběru vhodného plemene. Větší fyzický výkon (soutěže) by také měl pes absolvovat až po předchozí přípravě a tréninku. Mladí a rychle rostoucí psi plemen náchylných na onemocnění kloubů by neměli být nadměrně zatěžováni.
• Očkování – je ochranou organismu proti mnoha závažným infekčním onemocněním. O prospěšnosti preventivní vakcinace dnes snad již nikdo nepochybuje. Aby bylo očkování účinné, musí být úplné (počátek v šesti/osmi týdnech života štěněte) s postupným přeočkováním a v různých kombinacích vakcín. Proto je nezbytné respektovat termíny očkování doporučené veterinárním lékařem. Dále následuje jednou ročně pravidelné přeočkování kombinovanými vakcínami až do konce života. Záznamy o očkování jsou zapsány v očkovacím průkazu, který je nejdůležitějším dokladem každého psa, ať čistokrevného nebo bez průkazu původu.
Štěňata získávají malé množství protilátek od matky prostupem přes placentu a pak především mlezivem v období 24 hodin po narození. Tyto protilátky udržují vysoké hladiny v krvi štěněte přibližně do 6 týdnů věku a poté postupně klesají. Po šestém týdnu věku proto začínáme s vakcinací. První vakcinace však může být ještě likvidována zbytky mateřských protilátek a tím vzniká tzv. imunitní okno. Proto je nutné vakcinaci opakovat za 21 dní, kdy již u štěněte žádné mateřské protilátky nejsou. U štěňat se provádí vícenásobné očkování, protože imunitní systém štěněte je vyzrálý až po dvanáctém týdnu věku. V tomto období je již mládě vakcinováno potřetí.
Základní vakcinační schéma štěňat a dospělých psů
- 6 - 9 týdnů věku - první očkování (DHPPi)
- 8 - 12 týdnů věku - první přeočkování (DHPPiL)
- 12 - 16 týdnů věku - druhé přeočkování (DHPPiL+R)
- vždy po 1 roce - roční přeočkování (DHPPiL+R)
Choroby, proti kterým se vakcinují psi
Psinka - D
Velmi nebezpečné virové onemocnění, projevující se ve třech základních formách: slizniční, střevní a nervové. Forma plicní se projevuje výtoky z nosu, kašláním až zápalem plic - pneumonií. Střevní forma způsobuje průjmy a zvracení, nervová navozuje křeče až ochrnutí. Může mít však i kožní projevy - ztluštění a ztvrdnutí polštářků na tlapkách. Většinou se nejdříve projevuje vysokými teplotami, které po 2-3 dnech ustoupí. Pes bývá malátný a zpravidla nepřijímá potravu. Téměř vždy je onemocnění provázeno zánětem horních cest dýchacích, kašlem a zánětem spojivek s hnisavým výtokem z očí. Pes může zvracet, mít průjem, někdy až krvavý. Přenáší se kontaktem s nakaženými psy nebo jejich sekrety. Zvláště vnímavá jsou štěňata, ale onemocnět mohou i starší zvířata. Onemocnění se léčí antibiotiky.
Infekční zánět jater - H
Onemocnění postihuje zejména játra a projevuje se žloutenkou, výraznou bolestivosti břicha, průjmem, zvracením. Postiženy mohou být i oči, kdy dochází k zákalu rohovky, mohou se objevit krváceniny na sliznicích.
Parvoviróza - P
Vysoce nakažlivé onemocnění projevující se krvavým průjmem, zvracením; často končí úhynem zvířete. Nejvyšší riziko nákazy je u štěňat. Zdrojem nákazy je trus nemocného zvířete.
Parainfluenza - Pi
Je to infekce s méně závažným průběhem, která je však velmi nakažlivá a snadno se přenáší z jednoho psa na druhého přímým kontaktem, ale i prostřednictvím vzduchu. Zvyšuje riziko zápalu plic. Onemocnění, jinak zvané psincový kašel se zpočátku projevuje suchým kašlem, dávením a horečkou. Druhotné bakteriální komplikace mohou později postihnout i plíce a způsobit jejich zánět. Vakcinace poskytuje vynikající ochranu zvířete.
Leptospiróza-L
Jedná se o bakteriální onemocnění. Rezervoárem onemocnění jsou divoce žijící zvířata (hlavně potkani). Pes se nakazí přímo od nemocných zvířat nebo pitím kontaminované vody. Mezi hlavní příznaky patří vysoké horečky, žloutenka, krváceniny na sliznicích a krev v trusu. Některé typy leptospir jsou přenosné na člověk a jsou vysoce nakažlivé - např. Weilova žloutenka.
Vzteklina - Rabies (Lyssa) - R
Je smrtelné onemocnění přenosné na člověka. Příznaky vztekliny jsou velmi proměnlivé. Nemoc se přenáší slinami nakažených zvířat a manipulací s uhynulými těly. Projevuje se především jako zvýšená slinivost a agresivita, ztráta plachosti, ochrnutí a nemohoucnost. U psů je od vstupu ČR do EU očkování proti vzteklině povinné od dokončeného třetího měsíce věku s povinnou každoroční revakcinací.
Koronaviróza – C
Jde o méně závažné akutní průjmové onemocnění. Onemocnění virového původu se vyskytuje zejména u štěňat do 1 roku věku, především ve velkých chovech především v útulcích apod. Nejvíce vnímavá jsou štěňata ve věku 6 - 9 týdnů. Onemocnění se přenáší trusem infikovaného jedince. Na trhu jsou účinné inaktivované vakcíny. Vakcinace nepatří do základního vakcinačního schématu, po první vakcinaci následuje revakcinace za 3 - 4 týdny a dále vždy po jednom roce
Infekční laryngotracheitida
Nemoc je obzvláště vysilující pro plemena se slabou průdušnicí a pro starší jedince. Přenáší se kontaktem s nakaženými psy či jejich sekrety. Projevuje se suchým až záchvatovitým kašlem a dávením. Intranasální vakcína podávaná formou tekutiny aplikované na nosní sliznici účinkuje až devět měsíců. Tato vakcinace nepatří do běžného vakcinačního schématu, ale pokud Váš pejsek chodí na výstavy, cvičáky nebo pobývá v hotelích pro psy, lze očkování jen doporučit.
Tetanus
Vakcinaci doručujeme u loveckých a pracovních plemen psů, popř. u psů, kteří se vyskytují ve společnosti koní.
Lymská borelióza (lymeská borreliosa) - B
Vakcinace této choroby je vhodná zejména v oblastech se zvýšených výskytem tohoto onemocnění a to zejména u psů, kteří se často vyskytují v lese, nebo jejichž majitelé odmítají pravidelné preventivní ošetření proti klíšťatům.
Odčervení
• Odčervení – je nejúčinnějším a nezbytným způsobem boje proti vnitřním parazitům. Musí být prováděno pravidelně od tří týdnů života štěněte, a dále obvykle v termínu před očkováním a následně každé tři/čtyři měsíce v pozdějším věku (v průběhu celého života). Preparátů je v současné době dost a v nejrůznějších formách (tablety, pasty, roztoky aplikované na kůži atd.), vhodný preparát vám doporučí veterinární lékař. Je mylná představa, že pes chovaný v městském bytě se nemůže nakazit vnitřními cizopasníky tak jako pes žijící venku. Pravidelné preventivní odčervení je pro zdraví vašeho psa tak významné, že by se mělo stát samozřejmostí.
Mezi veřejností je vžitá představa, že odčervení chrání zvíře proti vnitřním parazitům po dobu několika týdnů nebo měsíců, což není pravda. Odčervení je pouze jednorázový úkon, protože použitá tableta nebo pasta působí pouze na dospělého parazita a to jen 24 hodin. Vajíčka parazitů ve zvířeti zůstávají a cyklus vývoje se opakuje.
Schéma odčervení štěňat
Vzhledem k tomu, že většina štěňat se rodí infikována škrkavkami, odčervujeme opakovaně celé vrhy a to včetně matky, neboť vajíčka škrkavek se vylučují do mateřského mléka a tudy do organizmu štěněte.
· 1. odčervení - 14 dnů po porodu
· 2. odčervení - 4 týdny po porodu
· 3. odčervení - 6 týdnů po porodu
· 4. odčervení - 3 měsíce po porodu
· a dále každé 3 měsíce až do 1 roku věku štěněte
Odčervení dospělých psů
Dospělá zvířata odčervujeme pravidelně každých 3 - 6 měsíců. V případě přítomnosti parazitů v trusu po odčervení zopakujeme aplikaci léčiv ještě po 14ti dnech. Nejlepším postupem však je vyšetřovat trus dospělých zvířat cca 1 x za čtvrt až půl roku a v případě pozitivního nálezu provést odčervení opakovaně v rozestupu 14 dní. Pokud je nález negativní, odčervení není potřeba.
• Blechy a klíšťata – ochrana před zevními cizopasníky je také nezanedbatelná. Přítomnost blechy v psím kožíšku nutně neznamená znečištěné zvíře, což jsou stále přežívající předsudky a dokáže nejednomu majiteli i pejskovi "zamotat hlavu". Na trhu je dnes celá řada přípravků, které psa chrání proti blechám a klíšťatům. Liší se rozsahem účinku, dobou, po kterou působí a způsobem aplikace. Nejčastěji používané jsou antiparazitální obojky, velkou oblibu si získaly dlouhodobě působící spreje či ampulky s roztokem aplikované na kůži, jednou z posledních možností jsou tablety užívané vnitřně. Blechy je vždy, jak známo, nutno likvidovat zároveň v prostředí a na zvířeti, proto jedině s účinným preparátem a systematickým postupem dosáhnete nějakého efektu.
BLECHY-Blechu nemusíme moc dlouze představovat. Jsou vybaveni mimořádnými skokanskými vlastnostmi a na svého hostitele dokáží doskočit až do vzdálenosti 1,5 metru. Živí se krví hostitele, můžou vyvolat až silné alergie, kožní problémy, chudokrevnost atd. Je dobře známo, že s blechami přišel z východu do Evropy mor. Dnes, pravda, takové nebezpečí není reálné, nicméně, blecha je stále v lidské společnosti nevítanou. Jaro a léto je období rozvoje hmyzu a přirozeně také parazitů. Blechy a klíšťata pro psa představují nejen velké trápení, ale i nebezpečí, že by se napadení parazity mohlo rychle rozrůst. S blechami se dozajista u svého psa setká každý chovatel. Zablešeni můžou být psi i feny vybraných chovů vzácných a drahých plemen, stejně jako obyčejní voříšci. Napadení blechami není nic neobvyklého a svého hostitele si blecha nevybírá podle rodokmenu.
Ošetření proti blechám
Blechy a jejich vliv na zdraví zvířat
Zablešení domácích zvířat je stále častým jevem. Někteří majitelé si nechtějí za žádnou cenu připustit, že by zrovna jejich miláček mohl mít nějakou tu blešku, jiní razí teorii, že "každý správný pes má blechy". Tuto problematiku bychom však neměli brát na lehkou váhu a zablešení zvířete účinně předcházet. Dobrých důvodů je pro to víc než dost.
· Blechy sáním krve svého hostitele způsobují svědění, což se projevuje drbáním, neklidem a nervozitou zvířete. Neustálým drbáním a vykusováním blech ze srsti dochází k sekundárnímu poškození a infikování kůže, rozvíjí se zánět kůže, který je třeba léčit.
· Při masívním výskytu blech u štěňat, koťat a malých plemen mohou způsobit chudokrevnost a ovlivnit tak celkový zdravotní stav zvířátka.
· Blechy jsou významným mezihostitelem tasemnice psí. Při vykusování ze srsti a nálsedném pozření blechy se pes nebo kočka touto tasemnicí nakazí. Tasemnice pak způsobuje celkové zdravotní obtíže.
· Velmi častá je alergie na bleší kousnutí. Tato alergie se projevuje u psů a koček těžkým poškozením kůže a dlouhodobým onemocněním, jehož diagnostika i léčba bývá často složitá a nákladná.
· Blechy také přenášejí nemoci hlavně bakteriálního původu - mor, brucelózu, pasteurelózu a jiné.
Jak poznáme, že má náš mazlíček blechy
Při masívním zablešení nebo u hladkosrstých plemen psů jsou blechy lehce viditelné i pouhým okem. Neklamnou známkou přítomnosti blech v srsti je přítomnost blešího trusu, který připomíná mletou kávu. Bleší trus se nejčastěji objevuje v jemné srsti např. za ušními boltci. Pokud si nejste jisti, zda se skutečně jedná o bleší trus, můžete provést jednoduchý test. Bleší trus je vlastně natrávená krev, která reaguje při styku s peroxidem vodíku (H2O2 - kysličník) hnědnutím a pěněním. Dejte černé tečky na papírový ubrousek a polyjte peroxidem. Pokud tečky pění, rozpouští se a mají hnědou barvu, je test pozitivní.
Jak účinně bojovat proti blechám
Je prokázáno, že 90% bleší populace přebývá v okolní prostředí v podobě vajíček a larev a pouze dospělé jedince nalezneme v srsti zvířete. Vývojový cyklus blechy trvá při dobrých podmínkách průměrně 21 dnů. Dospělá samička klade vajíčka, která vypadávají do okolí zvířete. Po 4 až 12 dnech se líhne larva, jejíž hlavní potravou je trus dospělých blech. Larvy se zavrtávají do koberců a dek a mohou zde přežít i několik měsíců. Larva se po dvojím svlečení zakuklí a z ní se pak vyklube již dospělá blecha. Proto je tedy jednorázové odblešení preparátem s krátkodobým působením neúčinné.
· Při masívním zablešení
Je vhodné zvíře nejprve odblešit např. šamponem nebo zásypem, které působí v podstatě jednorázově, nebo rovnou sprejem s dlouhodobým účinkem. Na ošetření jednorázovými přípravky by měla navazovat aplikace dalších dlouhodobě působících preparátů. Podle druhu a doporučení výrobce zvoleného přípravku bychom měli ošetření pravidelně opakovat. Zároveň s těmito opatřeními je však nutné ošetřit vhodnými přípravky i prostředí. Deky a pelíšky vyperte v co nejvyšší teplotě, kotce, boudy apod. vymyjte horkou vodou a ošetřete vhodným přípravkem na likvidaci blech v prostředí. Některá silně zablešená prostředí se nepodaří odblešit trvale vlastními silami a musí být povolán deratizér.
· Preventivní opatření
Používejte dlouhodobě působící antiparazitika nejlépe po celý rok. Pravidelně kontrolujte srst zvířat. Je vhodné často čistit, prát nebo měnit pelíšky a pravidelně vysávat všechny koberce, čalouněný nábytek apod. Naopak časté šamponování koberců nedoporučujeme, protože zvýšená vlhkost usnadňuje vývoj blech. Po návštěvě jiného chovu nebo různých hromadných akcí zvířata pečlivě prohlédněte. Pokud i přes použitá antiparazitika naleznete v srsti vašeho mazlíčka blechu, zkontrolujte, zda již nedoběhla účinnost použitého preparátu. V některých případech preparát není dostatečně účinný a je třeba druh výrobku zaměnit za jiný, který bude vašemu zvířátku lépe vyhovovat.
Blecha je jednoznačně nejhojnějším psím parazitem. Na člověka sice blecha psí ""skočit"" může a nepotěší ho, ale nesetrvá na něm. Avšak opačně to možné je. Blecha lidská může na psovi či kočce parazitovat velice dobře.
Zjistit, zda je zvíře zablešené, je poměrně jednoduché. Buď při pečlivém probírání kožichu ""proti srsti"" narazíme na živé, velmi rychle se v srsti pohybující blechy nebo v chlupech hledáme bleší trus. Nejvíce blech ""bydlí"" v srsti na zádech a hlavě, v místech, kde se zvíře nemůže snadno drbat a vykusovat. Pro zjištění blešího trusu použijeme kousek navlhčeného ubrousku, buničité vaty apod., na který položíme trochu vyčesané srsti pomocí hustého hřebínku. Jelikož trus blech obsahuje velké množství nestrávené sražené krve hostitele, začne se v případě blešího trusu na bílém mokrém ubrousku kolem ""zrnka"" tvořit hnědočervené zbarvení ze zbytků krevního barviva nasáté krve. Tento jednoduchý pokus je jednoznačným důkazem zablešení.
Je třeba si uvědomit některá zajímavá fakta z blešího života. Málo se například ví, že většina dospělců blech, kterých je v populaci asi kolem 20 %, žije na svém hostiteli, zatímco zbylých 80 %, což jsou larvy (vývojová stadia) se zdržuje volně v prostředí a tedy na místech, kde se zdržuje váš chlupatý miláček. Proto by si majitelé zablešených domácích chlupáčů měli uvědomit, že jednorázové odblešení by mělo být prvním krokem a druhým, který by měl následovat, by měla být dokonalá asanace prostředí. Tedy odblešit, dezinfikovat kotec, pelech, boudy, deky, prostě vše, kde se pes pohybuje.
Udržovat domácí zvířata bez ektoparazitů, neboli bez vnějších parazitů, tj. blech, vší, či klíšťat, by mělo být základní podmínkou úspěšného a bezproblémového chovu. Uvažme, že tito parazité mohou přenášet celou řadu onemocnění i nepříjemných onemocnění kůže.
Musíme však připomenout jeden velmi rozšířený a důležitý nešvar. Drbající se pes nemusí automaticky znamenat, že je pes zablešený, jak si mnozí chovatelé myslí. V případě, že nechytíme v kožichu psa dospělou blechu nebo přítomnost parazitů neprokážeme ""papírkovým testem"", je lepší drbající se zvíře předvést na prohlídku do veterinární ordinace, která má další specializované metody diagnostiky. Nevhodná koupel či několik po sobě následujících koupelí může více pokazit, než vylepšit.
Antiparazitární přípravky
Napadení zvířat blechami a klíšťaty má v našich podmínkách obvykle sezónní charakter. Existuje několik způsobů, jak chránit zvířata proti těmto zevním parazitům. Záleží vždy na majiteli, který způsob zvolí.
Antiparazitární obojek
Obojek má většinou kombinovaný účinek jak na blechy, tak i na klíšťata. Dle výrobce je délka účinnosti různá, některé působí i 6 a více měsíců. Jsou k dispozici obojky jak pro psy, tak i pro kočky (nezaměňovat).
Antiparazitika ve spreji
Sprej je výhodný především u hladkosrstých plemen. Sprej se většinou nesmí aplikovat bezprostředně po vykoupání zvířete a jeho účinnost je přibližně 1 – 2 měsíce. Je nutné sprejem ošetřit celé tělo zvířete, včetně hlavy.
Spot on
Spot on je malé množství tekutiny v kapsli, tzv. kapka za krk, která se aplikuje mezi lopatky. Prostřednictvím kožního mazu je účinná látka zapravována do struktur kůže, odkud se postupně uvolňuje zpět na povrch. Cizopasníci jsou hubeni pouhým kontaktem s účinnou látkou. Při volbě tohoto způsobu ochrany zvířete je zejména u koček nutné zkontrolovat, zda je přípravek pro ně registrován. Jedna z používaných účinných látek (permethrin) totiž způsobuje nervové příznaky až smrt koček. Některé novější preparáty tohoto druhu působí zároveň na blechy i vnitřní parazity a to včetně srdečních červů a ušního svrabu. Nemají však účinek na klíšťata.
Na trhu jsou ještě další druhy výrobků, např. pudr proti blechám. Jejich používání není již tak časté.
Ošetření proti klíšťatům
Klíšťata a jejich vliv na zdraví zvířat
V letní období je velmi častým problémem napadení zvířat klíšťaty. Chránit sebe i své chlupaté kamarády proti těmto parazitům je důležité zejména z toho důvodu, že klíšťata jsou přenašeči závažných infekčních onemocnění a způsobují kožní obtíže. Je prokázána možnost přenosu až 150ti různých infekcí z klíšťat na teplokrevné tvory.
Nemoci přenášené klíšťaty:
· nejčastější
o lymská borelióza (Borrelia burgdorferi)
o klíšťová encefalitida
o tzv. klíšťová obrna - při silném napadení klíšťaty může dojít vlivem produkovaného neurotoxínu k ovlivnění činnosti nervových buněk a následkem toho dojde nejprve k obrně zadních končetin, která může vyústit až do celkové obrny a zástavy dýchání.
· méně časté
o hemobartonelóza (Hemobartonela felis)
o nemoc kočičího škrábnutí
o ricketsióza (tzv. tibola)
o tularémie - postihuje především králíky
· vyskytující se v teplejších oblastech (Středozemí)
o babesióza (krevní parazitóza - Babesie)
o ehrlichióza
o Q horečka
Kožní potíže:
· boláky po vpichu
· ekzémy
· alergie
Jak zacházet s přisátým klíštětem
Po návratu z venku zkontrolujte svého mazlíčka a ihned odstraňte všechna klíšťata.
· Klíště před vyndáváním nenatírejte krémem, olejem ani lihem pro jeho usmrcení. Klíště pak ztrácí svou pevnost a snadněji se přetrhne. Zbytek klíštěte se pak velmi špatně odstraňuje. Při úhynu také klíště vypouští do svého hostitele velké množství infikovaných slin a s usmrcovadlem dochází k dalšímu vstřebávání infekce kůží.
· Klíště uchopte speciální pinzetkou nebo tzv. elektrikářským krokodýlkem tak, abychom jej příliš nezmáčkli. K nákaze hostitele dochází při sání vypouštěním slin do rány a při odstraňování klíštěte jeho zmáčknutím vtlačením jeho obsahu do ranky. Proto je nutné při vyndávání klíštěte nepoškodit jeho napité tělo.
· Kývavým nebo točivým pohybem (je jedno v jaké směru) klíště vytáhněte.
· Zkontrolujte, zda je klíště celé.
· Místo, odkud bylo klíště odstraněno, je třeba potřít desinfekcí (líh, Jodisol, Betadine).
· Klíště nelikvidujeme tím, že ho rozmáčkneme, ale spálíme nebo utopíme.
· Pokud máte obavy, že je klíště infikované a vy nebo váš miláček by se mohl nakazit, klíště nemusíte likvidovat, ale můžete využít speciální pracoviště kde klíště vyšetří zda je infikované.
Prevence onemocnění přenášených klíšťaty
Antiparazitární přípravky
Nejlepší prevencí onemocnění přenášených klíšťaty je zabránit jejich přisátí nebo způsobit jejich rychlý úhyn. V současné době je na trhu široký sortiment antiparazitárních výrobků pro psi i kočky, se kterými máme výborné zkušenosti. Je nutné vždy dodržovat doporučení výrobce, nezaměňovat výrobky určené pro jednotlivé druhy zvířat, dodržovat vhodný věk pro jejich použití a sledovat dobu jejich účinnosti.
Vakcinace
Dnes jsou pro zvířata dostupné vakcíny proti lymské borelióze od několika výrobců. Očkování proti borelióze nemá preventivní účinek na přisátí klíštěte na očkovaného jedince, zabraňuje však vzniku nemoci. Toto očkování není zahrnuto do základního vakcinačního schématu, vřele jej však doporučujeme. Důležité je především v oblastech vysokého výskytu klíšťat a u loveckých psů. Nejlepší doba pro očkování proti lymské borelióze je mimo sezónu, tedy v zimním období.
Proti klíšťové encefalitidě vakcinace pro zvířata neexistuje. Klíšťová encefalitida však není častým problém u psů. V celé Evropě se vyskytlo jen několik málo psů s neurologickými problémy, kteří onemocněli klíšťovou encefalitidou.
Ochrana před nákazou z přisátého klíštěte
Firma Juwital ve spolupráci s Parazitologickým ústavem Akademie věd vyvinula přípravek Antisept Juwim-gel, který se používá při napadení klíšťaty nebo po bodnutí krev sajícím hmyzem. Tento přípravek zvítězil v konkurenci šestačtyřiceti projektů a získal Cenu zdraví udělovanou každoročně Nadací prince Charlese z Velké Británie.
Nový přípravek je sada určená k účinné likvidaci infekce způsobené kousnutím klíštětem a k bezproblémovému odstranění mrtvého klíštěte. Antisept Juwim-gel je dvousložkový, skládá se ze speciální jodové tinktury a gelu. Mohou jej používat dospělí, děti a také domácí mazlíčci, tedy psi a kočky. Pozor, nepoužívejte při alergii na jód! Nenahrazuje sice očkování ani prevenci, ale klíště usmrtí včetně nákazy. Působí jak proti klíšťové encefalitidě, tak lymské borelióze. Přípravek pro celou rodinu na jednu sezónu stojí zhruba 370,- Kč a je k dostání v některých veterinárních ordinacích a bez lékařského předpisu i v lékárnách.
Včasná léčba získané infekce
Zde se budeme zabývat nakažením lymskou boreliózou, protože toto riziko je u psů nejvyšší. Pokud přes všechna uvedená opatření dojde k infikovaní klíštětem, je třeba co nejdříve zahájit léčbu antibiotiky. První příznaky boreliózy je možné pozorovat několik dní až týdnů po infekci. Hlavním příznakem je zarudnutí v místě přisátí klíštěte, které může být provázeno horečkou, únavou nebo zvracením. Ve 20% až 30% nakažení lymskou boreliózou však žádné příznaky pozorovány být nemusí a nemoc přechází do těžko léčitelných chronických forem!
Je známo, že klíšťata přenášejí infekční onemocnění a představují reálné nebezpečí
nejen pro psy, ale i každého z nás. Vzhledem k mimořádné schopnosti klíšťat adaptovat se na rozličné životní podmínky a napadat širokou škálu hostitelů je zatím nejjednodušším opatřením přímá ochrana hostitele. Požadavky na preparáty jsou netoxicita k hostiteli, dlouhodobé působení, rychlý nástup účinků, rovnoměrné rozložení, odolnost proti vodě a šamponování. Vhodnost a způsob použití současných dostupných preparátů určí váš veterinární lékař.
• Prohlídky – preventivní prohlídky u veterinárního lékaře by neměly být nic zvláštního, ale měly by se stát samozřejmostí alespoň jedenkrát ročně. Veterinární lékař při ní zkontroluje mimo jiné i oči, uši, chrup, teplotu atd.
• Pravidelná péče – vy sami byste měli pečovat a kontrolovat stav uší, drápů a zubů vašeho pejska a nenechávat tyto základní úkony jen na veterinárních lékařích. Péče o uši zahrnuje pravidelnou údržbu zvukovodu a u náchylnějších plemen (pudl, malá dlouhosrstá plemena atd.) i vytrhávání chlupů z vnitřní strany boltce a zevního zvukovodu. Chlupy se doporučuje vytrhávat pravidelně, v menším množství, asi jednou za dva/tři týdny. Zvukovod čistíme také pravidelně preparátem, který vám doporučí veterinář a také stanoví doporučenou frekvenci aplikace dle daného jedince.
Přirozené obrušování drápů závisí na míře pohybu psa venku. Drápy psa se za normálních okolností při klidném postoji téměř nedotýkají země. Preventivní krácení drápů proto provádíme pravidelně, aby nedošlo k extrémnímu přerůstání. Jak a o kolik drápy krátit, nejlépe vysvětlí odborník, protože na různé kategorie plemen se používají různé typy kleští.
Péče o zuby je dnes přirozenou součástí komplexní psí hygieny a není pochyb, že má značný význam pro omezení tvorby zubního kamene a prevenci paradontózy. Pro čištění zubů musíme používat komerční zubní pasty pro psy, které jsou jedlé, nepěnivé a s různými příchutěmi, kartáčky jsou rovněž speciální. Dále jsou k dispozici speciální žvýkací plátky, napuštěné látkou bránící tvorbě zubního kamene. Některá granulovaná krmiva také obsahují látky zabraňující tvorbě zubního kamene.
• Veterinární lékař – by měl být také pečlivě zvolen a pokud možno, měl by pes navštěvovat vždy stejného veterináře, který tak bude obeznámen s jeho zdravotním stavem. Důležitá je také vzájemná důvěra a v neposlední řadě také dosažitelnost ordinace v naléhavých případech.
• Zdravotní obtíže – je důležité co nejrychleji navštívit veterinárního lékaře v případě jakýchkoliv komplikací či změn. Pes neumí říct co ho bolí, ale pozorný majitel si rychle všimne změny v chování psa, které mohou být prvním příznakem onemocnění. Když jsme nuceni vyhledat lékařskou pomoc, nezapomeneme vzít s sebou očkovací průkaz, případně průkaz původu, záznamy o předchozí léčbě nebo výsledky provedených vyšetření.
Pes představuje pro člověka v městském bytě často jediný "most" k přírodě a vnáší do jeho života radost a pohodu. Nejen proto bychom měli stejným způsobem vnímat naše čtyřnohé kamarády a dopřát jim stejnou pohodu a vyhovět jejich potřebám.
Na co připravit sebe i svého psa před banálním zákrokem, jakým je třeba odstranění zubního kamene, stejně jako před život zachraňující operací .
Jak by měl majitel připravit psa k operaci
Pokud majitel neřeší náhlý úraz svého psa nebo atak nemoci, bývá k operačnímu zákroku objednán. Pak má zpravidla dost času na to, aby psa zodpovědně připravil.
Základním požadavkem pro minimalizaci rizik je prázdný žaludek. Trávení nejenže zatěžuje oběhový systém, ale navíc mohou některá anestetika vyvolat zvracení s nebezpečím vdechnutí obsahu žaludku do plic.Minimální dobou hladovky je 12 hodin, maximální 48, ideální pak 24 hodin. Hladovkou se rozumí absolutní zákaz veškeré potravy, tedy i těch nejmenších pamlsků.
V případě zvířat volně se pohybujících např. po zahradě je třeba zajistit, aby nemohli skutečně nic pozřít. Proto je buď uzavřeme do kotce, nebo nasadíme košík. Pokud jdeme psa venčit, pak jen na vodítku.
Asi 2 až 6 hodin před zákrokem je potřeba odebrat i vodu, aby zvíře nepilo. Řídíme se doporučením veterináře, který zohlední i stáří zvířete, jeho zdravotní stav i venkovní teplotu.
Pokud se chovateli nepodařilo zajistit cokoli z těchto podmínek, je třeba na to veterináře upozornit.
K provedení preventivního zákroku by měl být pacient zdravý, k provedení léčebného zákroku pak ve stavu co nejlepším. Pokud veterinář neřeší akutní případ, operační zákrok zpravidla odloží vždy v případě podezření na nemoc. V zájmu chovatele i jeho zvířete je minimalizovat pooperační komplikace a informovat lékaře o všech změnách od posledního vyšetření i o odlišnostech v chování a projevech psa, jako je např. apatie, nechutenství, průjem, zvracení nebo říje u fen. Na základě těchto informací nebo případného dodatečného vyšetření veterinář vyhodnotí, zda je možné daný zákrok provést bez omezení ve stanoveném termínu.
V den před operací a samozřejmě i v den samotného zákroku je třeba se vyhýbat nadměrné fyzické námaze. Pokud to zdravotní stav psa dovolí, je možné s ním několikrát vyjít na krátké klidné procházky. To je důležité pro důkladné a neomezené močení a kálení. Pokud pes není schopen vyjít na procházku, je třeba mu vyprázdnění umožnit vytvořením vhodných podmínek doma. Vyprázdněná střeva a močový měchýř usnadňují veterináři provedení zákroku a snižuje se i riziko pomočení a pokálení při buzení z narkózy.
Psa má k veterináři vždy doprovázet člověk, který je psovi dobře znám. Návštěvy u lékaře bývají pro mnoho psů stresující a není třeba jejich stres dále zvyšovat závislostí na někom, kdo nemá psovu důvěru. Pokud nepřivádí psa k zákroku sám majitel, musí být ten, kdo jej zastupuje, dobře informován o aktuálním stavu zvířete, aby byl schopen zodpovědět všechny doplňující otázky vyšetřujícího lékaře.
Péče o psa po operaci
Po skončení operace je pes určitou dobu ponechán ve vyhřívaném pooperačním boxu, kde se pod pravidelnou kontrolou personálu probírá z narkózy. Většinou mu bývá v té době ještě podávána infuse a případné další léky. Pacient bývá majiteli vydán zhruba dvě až pět hodin po operaci, kdy už je v bdělém stavu, nevyžaduje odbornou péči a je vyloučena většina z možných postoperačních rizik.
Majitel je při předávání informován o průběhu operace, o vhodné pooperační péči, možných komplikacích a případně i o kontaktech na pracoviště s nonstop provozem. Přestože je péče o pacienta vždy úměrná náročnosti provedené operace, vždy platí určité všeobecné podmínky.
Nejvhodnějším způsobem transportu psa po narkóze domů je autem, v případě malých plemen v tašce. Pes musí mít krk natažený a dýchací cesty uvolněné, proto je třeba kontrolovat, aby se přes čenich zvířete nedostala například přikrývka. Velká plemena se přemisťují pomocí deky nesené za rohy dvěma lidmi, menší v náručí majitele hřbetem k majiteli, s hlavou mírně spadající přes předloktí. Pes musí být při převozu chráněn před prochladnutím teplou dekou.
Ještě několik hodin po provedeném chirurgickém zákroku s celkovou anestezií jsou tlumeny normální funkce organismu a zvířata projevují nadměrnou citlivost na vnější podněty - hluk, chlad, dotek – a provádějí nekontrolované pohyby. Po návratu domů musí být pes uložen do tepla na měkkou podložku, nejlépe na podlaze, protože z vyšších míst jako pohovka nebo křeslo může pes důsledkem špatné koordinace snadno spadnout a poranit se, případně si znovu otevřít operační ránu. Z nejbližšího okolí je třeba odstranit všechny potenciálně nebezpečné předměty a zabránit také přístupu ke schodišti. Protože se zvíře může ještě pomočit či pozvracet, je vhodné adekvátně vybavit jak podložku, tak i její nejbližší okolí. Vybrané místo by mělo být stranou největšího ruchu v domácnosti a zároveň dostatečně na očích, aby mohl být pacient pravidelně kontrolován.
Protože proces trávení znamená v bezprostředním pooperačním období určité zatížení pro organismus, je třeba se mu vyhnout. Jestliže neurčí lékař jinak, v den operace se nepodává žádná strava. I tak může pes následkem podaných anestetik nebo pro dočasnou poruchu polykacího reflexu dvakrát až třikrát zvracet a zpravidla také několik dní nejíst, přičemž za nenormální stav se považuje až odmítání jídla delší než dva dny po operaci. Pokud pes naopak o potravu projevuje aktivní zájem, může dostat několik dětských piškotů. Pacienti po zákrocích na střevech či žaludku nesmějí dostat jídlo v den operace vůbec, většinou dokonce ani vodu. Není třeba se obávat, že nezbytná hladovka psovi ublíží. V dalších dnech je třeba striktně dodržovat doporučení lékaře.
V případě ostatních zákroků má mít pes připravenou misku s malým množstvím vody nebo čaje. Tekutiny se podávají zpočátku po malých dávkách a pes musí být kontrolován, zda je vůbec schopen se napít a zda pití nevyvolává nějaké obtíže (např. zvracení). U zvířat, která dlouho hladověla nebo jsou nadměrně vyčerpaná, se může čaj osladit hroznovým cukrem (Glukopurem) nebo medem.
Jestliže se pes třese zimou – zejména pokud došlo ke ztrátě krve – je třeba psa zahřát buď přikrývkou nebo obložením termolahvemi. Stačí však i láhve od limonád z umělé hmoty, které se naplní teplou vodou. Laicky lze také kontrolovat některé vitální funkce: pravidelnost a hloubku dýchání, barvu sliznic (která má být růžová, pokud není jinak pigmentována) a měřit tělesnou teplotu (u psa je normální v rozmezí 37,5 až 39°C). Spící zvíře lze otestovat vytahováním jazyka z tlamy, aby mu nezapadl: jakmile se začne pes o jazyk přetahovat, je vše v pořádku, protože si jazyk sám podvědomě kontroluje a nehrozí zadušení.
Pes doma zpravidla vlivem doznívání narkózy a psychické i fyzické zátěže rychle usíná. Na rozdíl od narkotického spánku však reaguje na zavolání nebo na pohlazení. Pokud nejsou patrné reakce ani na nepříjemné stimuly, raději věc konzultujeme s veterinářem.
Někdy ponechá operatér v těle psa do druhého dne zavedenou intravenózní kanylu, aby byl v případě pooperačních komplikací možný rychlý přístup k žíle. Kanyly zvířeti nijak neškodí a dokonce je neohrozí ani v případě, kdy si ji pes sám odstraní. Aby si pes nestrhl obvaz nebo stehy, používá se speciální límec, který psovi znemožní přístup k ráně.
Další dny
První den po operaci následuje zpravidla pooperační kontrola. Veterinář prohlédne operační ránu a posoudí celkový stav zvířete, odstraní kanylu a informuje majitele o dalším postupu. Naopak od chovatele se očekávají informace o tom, zda pes močil a kálel (stolice se však může kvůli hladovce a zpomalené činnosti střev objevit až za několik dní), jestli došlo ke zvracení, zda má chuť k jídlu, ke hře apod.
Pokud se psův zdravotní stav nelepší nebo dokonce zhoršuje, lze i mimo dojednané termíny kontrol telefonicky konzultovat jeho stav s veterinářem. Závažnější odchylky vyžadují převoz buď na pracoviště, kde byl zákrok prováděn, nebo na nejbližší veterinární pracoviště s nepřetržitým provozem.
Jestliže pes nereagoval zvracením na menší dávky tekutin ani piškotů, postupně se přechází z dietního na běžný stravovací režim.
První dva dny po operačním zákroku je doporučováno jen krátkodobé vycházení na nezbytné vyvenčení, je třeba omezit domácí hry s ostatními zvířaty a s dětmi. Další dny je třeba mít psa na vycházkách stále pod dozorem a na vodítku, aby nedocházelo ke zvýšené námaze a prudkým pohybům a pooperační rána se dobře hojila. Někdy je po chirurgickém zákroku nutné užívání antibiotik nebo utišujících a protizánětlivých léků. Doporučení veterináře, týkající se dávkování, doby užívání, způsobu podávání apod. musejí být přísně dodržována.
Každý zákrok je nutně spojený se stresem a s více nebo méně silnou bolestí u pacienta. Veterinář má však dnes k dispozici prostředky dovolující účinně omezit tyto nepříznivé faktory. Jejich odborné použití zaručuje rychlou a bezbolestnou rekonvalescenci pacienta po provedené operaci
Kdy k lékaři
Kulhání
Příčin, kdy pes začne kulhat je mnoho, některé jsou vážné, jiné méně. Příčiny mohou být od mírných poranění (zatrhlý dráp, poraněný polštářek) po vážné úrazy (přetržení kolenních vazů, zlomeniny, vykloubeniny, mnohočetné poranění při autoúrazech). Kulhání ale může být i důsledkem vnitřních dějů např. artrózy. Kulhání může doprovázet hnisavé záněty dělohy, zvětšení prostaty, nádorová onemocnění. Etiologie může být i nervového původu. Pokud však Váš mazlíček kulhá pouze pokud je něco dobrého na stole, může to být i finta.
Okamžitou návštěvu veterináře vyžadují viditelná poranění končetin a to včetně řezných ran polštářků nebo poranění drápového lůžka. Neodkladné vyšetření je třeba také ve všech případech kulhání IV. stupně, kdy zvíře končetinu vůbec nepoužívá. Přesné stanovení diagnózy je nutné u všech případů kulhání nižšího stupně trvajícího déle než jeden týden a také vracející se kulhání.
Luxace pately - čéšky
Čéška je sezamská kost vrostlá do úponové šlachy čtyřhlavého stehenního svalu a klouže po kladce stehenní kosti. Luxace znamená její polohu mimo tuto kladku. Příčina luxace pately může být vrozená nebo traumatická. Může být spojena s anatomickými abnormalitami končetin. Podle lokalizace se dělí na luxaci mediální (vnitřní) nebo laterální (vnější). Mediální luxace se nejčastěji projevuje jako vrozená vada u trpasličích amalých plemen psů. Vyskytuje se ale méně často i u ostatních plemen. Mediální luxace tvoří 75% všech případů, ve 20% je vada oboustranná. U koček je obecně luxace pately diagnostikována mnohem méně často než u psů, většinou se jedná o luxaci mediální.
Projevy jednotlivých stupňů luxace čéšky
Rozlišujeme čtyři stupně luxace čéšky:
1. stupeň luxace čéšky
Čéška se dá vyluxovat při úplné extenzi (natažení) kolene. Pes je bez výrazných klinických příznaků, občas končetinu zvedne nebo poskočí. Tyto projevy jsou častější po zátěži.
2. stupeň luxace čéšky
Čéška luxuje při rotaci končetiny. Pozorujeme čatější kulhání, náhlé poskočení a nesení končetiny bez zjevné bolesti, následuje uvolnění.
3. stupeň luxace čéšky
Je často následkem zhoršení luxace 2. stupně vlivem vyvíjejících se erozí (úbytku) a opotřebení chrupavky na kladce stehenní kosti. Čéška je vyluxovaná permanentně, ale manuálně ji lze vrátit, holenní kost je rotovaná směrem dovnitř. Majitel často popisuje přikrčený krok, spíše než kulhání. Akutní nástup kulhání může souviset také s rupturou zkřížených kolenních vazů.
4. stupeň luxace čéšky
Luxace je permanentní. Pokud je postižena jedna končetina pacient končetinu nese, pokud je postižení oboustranné, pes poskakuje jako zajíc - končetiny nejdou natáhnout a jsou v trvalé flexi (pokrčení).
Řešení
První stupeň luxace se léčí konzervativně, pomocí chondroprotektiv a analgetik, čtvrtý stupeň pouze chirurgicky a to co nejdříve - brzy po narození, než dojde k deformitám končetiny. Nejčastěji se provádí chirurgický zásah u luxací 2. a 3. stupně, přičemž kriteriem je frekvence a síla kulhání. Chirurgický postup spočívá v uchycení čéšky v požadovaném místě pomocí vlákna. Vlákno se zachytí nad čéškou a pod čéškou a provleče za příslušnou sezamskou kostí. Dále se provádí zkrácení kloubního pouzdra, které je vlivem abnormální polohy čéšky zvětšené a chybí mu dostatečná pevnost, která usnadní udržení čéšky ve správné poloze. Pokud je kladka stehenní kosti příliš mělká je možno provést i trochleoplastiku. Jedná se o prohloubení kladky stehenní kosti vytnutím klínu v chrupavce a pod ní ležící tkáně a opětném dosazení chrupavky. V případě deformit holenní kosti se provádí osteotomie tuberozity tibie. Jedná se chirurgické přemístění kostěného výběžku kosti holenní i s úponem čtyřhlavého stehenního svalu a úponem čéšky a jeho opětné přichycení do fyziologické (správné) pozice.
Pooperační péče
První dny po operaci nasazujeme analgetika a majitel dohlíží, aby byl pohyb pacienta přiměřený. Pohyb pouze na vodítku trvá až 6 týdnů. Pokud pacient nechce končetinu zatěžovat, je dobré ji začít procvičovat pasivně, aby nedošlo k nadměrnému úbytku svalů. V tomto směru může být rekonvalescence náročnější hlavně u trpasličích plemen.
Prognóza
Prognóza závisí na stupni luxace a poškození kloubní chrupavky. Pokud se jedná o čtvrtý stupeň, měla by být operace provedena do 4. - 6. měsíce věku vzhledem k rozvoji deformit a tím i špatné prognózy v pozdějším věku.
Zvracení, průjem
Regurgitaci považují někdy majitelé za zvracení. Je to však pouze vrhnutí potravy bez předcházející nevolnosti, slinění a stahů břišních svalů. Feny regurgitují potravu, když krmí štěňata. Regurgitace může doprovázet i vážné stavy, takže se raději poraďte s lékařem. Pes může zvracet až 1x týdně, aniž by to bylo považováno za patologické. Pokud je jinak v pořádku, není to důvod k návštěvě lékaře. Zvracení však doprovází i mnoho nebezpečných stavů, jako je parvoviróza u štěňat, sepse, otravy.
Řídký trus, který mnozí majitelé považují za průjem nemusí být nutně důvodem k návštěvě veterináře. Může se vyskytnout při změně jídelníčku, po krmení vnitřnostmi, ale i bez zjevné příčiny. Pokud netrvá příliš dlouho a pes je veselý, chová se zdravě, není apatický, žere, nemusíme se většinou ničeho obávat. Pokud ale polehává, nechce se mu ven, je smutný, nemá chuť k jídlu, pak zvažme návštěvu lékaře. Pokud se jedná pouze o trávicí potíže, často pomůže jednodenní hladovka a následující den podáváme rýži s kuřecím masem.
Co dělat, pokud má pes průjem a jinak je "zdravý" ?
Prvním, velmi důležitým opatřením, je hladovka. Pro podrážděný žaludek a střeva je nejdůležitější, aby se jejich funkce mohla v klidu upravit a sliznice regenerovat. Hladovka by měla trvat přibližně 24 hodin, někdy dokonce 2 dny. To samozřejmě neplatí pro malá štěňata.
Pak můžete začít krmit dietním krmivem po malých dávkách. Dietním krmivem se rozumí nejlépe rozvařená rýže s trochou libového drůbežího masa bez kůže. Také je možné zakoupit speciální dietní krmivo ve veterinárních ordinacích. Krmivo se podává opravdu po malých dávkách (polévkové lžíce) několikrát denně. Malé dávky krmiva tolik nenamáhají zažívací trakt. U kolonopatií někdy naopak léčebně podáváme krmiva s přídavkem vlákniny.
Pacient musí mít stále k dispozici čerstvou vodu. Je možné podávat i heřmánkový odvar oslazený glukózou či fruktózou (Glukopur), je vhodný hlavně u štěňat, která potřebují zdroj energie. I tekutiny je lepší podávat v malých dávkách a nenechat psa vypít velké množství vody najednou kvůli možnému podráždění žaludku.
Jaké jsou tedy příznaky, které vyžadují rychlou návštěvu u veterináře?
Veterináře byste měli navštívit vždy, když je pes malátný, "vypadá nemocně", nebo má zvýšenou teplotu (teplota měřená v konečníku vyšší než 39 °C). Také každý výrazně vodnatý průjem, nebo průjem trvající déle než dva dny, by měl být ošetřen veterinářem. Zvláště opatrní buďte u štěňat a malých plemen psů, u kterých velmi rychle dochází k dehydrataci.
Pokud se kromě průjmu objeví i zvracení, je třeba pomoci lékaře. Obzvlášť alarmující je časté zvracení a zvracení po napití. Dalším případem, kdy byste neměli váhat s návštěvou veterináře, je výskyt krve v trusu. Ať už se jedná o krev čerstvou nebo tmavou, natrávenou. A samozřejmě při změnách celkového zdravotního stavu.
Výtok z pochvy
V rámci říjového cyklu se u fen objevuje nejdříve krvavý a na vrcholu slámový výtok z pochvy. To je zcela fyziologické. Pokud se objeví výtok mimo cyklus, nebo je hnisavý, páchne, navštivte okamžitě lékaře, protože je nebezpečí, že se jedná o zánět dělohy. Postihuje hlavně starší feny, které neměly štěňata, nejčastěji do 2 měsíců po skončení hárání. U mladých fen před prvním háráním může znamenat výtok z pochvy juvenilní vaginitidu, kterou je lepší přeléčit pomocí desinfekčních přípravků, aby nepřešla do chronického stadia. Zapáchající výtok u březí feny může být známkou odumření plodů v děloze a potratu. Výtok se objevuje i při zánětech pochvy nebo dělohy, ať jsou původu virového, bakteriálního nebo mykotického, možný je i při infekci močových cest.
Návštěvu veterináře v zásadě nevyžaduje výtok z pochvy v rámci hárání a dále poporodní výtok, tzv. očistky.
Svědění
Svědění kůže
- bývá nejčastěji způsobeno parazity - blechy, klíšťata, svrab, dravčíci, vši a všenky apod. Může být i projevem alergie jako je atopická dermatitida, alergie na bleší kousnutí, na krmivo, kontaktní dermatitida. Alergie je závislá na době, kdy působí daný alergen. Léčba, ale i diagnostika alergií je náročná. Někdy může majitel sám způsobit svědění tím, že kůži přesušuje používáním nevhodných šampónů. Kůže je suchá s prasklinkami a svědivá, chlupy se lámou. Domácí léčba svědivosti kůže zahrnuje použití zevních antiparazitik, aplikaci medicinálních protisvědivých šampónů, ev. úprava stravy a přidání výživových doplňků - biotin, esenciální mastné kyseliny apod.
Svědění uší
- příčinou svědění uší může být cizí těleso v zevním zvukovodu (osina), parazitární infekce (svrab), alergie nebo bakteriální či mykotický zánět (kvasinky). Někdy častější škrábání může být způsobeno i hromaděním ušního mazu, obzvláště u plemen s dlouhým ušním kanálem a převislýma ušima (kokršpaněl) a může stačit, pokud majitel ucho vyčistí vhodným přípravkem. Do hlubšího čištění uší se ale nepouštějte, neopatrnou manipulací byste mohli poškodit ušní bubínek. Pokud po vyčištění zevního zvukovodu nedojde ke zlepšení, vyhledejte veterináře.
Svědění očí
- svědění v okolí očí je jedním z příznaků atopické dermatitidy. Náhlé a krátkodobé svědění vyvolává i zvýšená prašnost nebo tabákový dým. V horším případě může jít o infekční zánět spojivek. Otírání očí tlapkami nemusí znamenat pouze svědění, ale i bolestivost. Pak se může jednat i o závažné onemocnění (zelený zákal apod.), u kterého je na místě co nejrychlejší návštěva veterináře. Domácí ošetření očí spočívá v aplikaci očních kapek k vyčištění oka a uklidnění podrážděných spojivek (borová voda, Ophtalmoseptonex).
Kašel, dušnost
Kašel
- může mít charakter banálního onemocnění, je to ale i příznak mnoha závažných chorob. Může se objevit po nachlazení, kdy většinou není spojený s výraznějšími celkovými příznaky. Kašel může doprovázet postižení průdušek nebo plic. U malých štěňat a koťat může být kašel i dušnost spojena s infekcí škrkavkami a preventivní odčervení je tu na místě. Vlhký kašel hlavně v noci a po ránu bývá častým projevem onemocnění srdce a plicního edému. Náhlý dávivý kašel s akutní dušností může být spojen s vdechnutím cizího tělesa. Vzhledem k tomu, že i zdánlivě mírný kašel může být projevem závažného onemocnění, doporučujeme nechat pacienta vyšetřit veterinářem.
Dušnost
- je velmi častá u tzv. brachycefalických plemen psů (mops, franc. buldoček, ši-tzu...). Souvisí to s tím, že mají zúžené nozdry a dlouhé měkké patro, což dýchání značně ztěžuje. Někdy je tento stav vážnější a vyžaduje chirurgickou úpravu. Také porucha pevnosti průdušnice tzv. kolaps trachey, kterým trpí starší jedinci trpasličích plemen, způsobuje typickou dušnost. Dušnost dále patří k typickým projevům onemocnění srdce a některých onemocnění plic. Všechny příčiny dušnosti jsou závažné a je třeba nechat pacienta vyšetřit veterinářem.
Nádory, komedomy... - tzv. "bulky"
Bulky na těle mohou mít různé příčiny, např. ohraničený hnisavý zánět (absces), dutina vyplněná krví (hematom), cysta mazové žlázy (komedom), zhoubný či nezhoubný nádor... Najdete-li na těle vašeho zvířátka vystupující útvar, který rychle nebo pomalu zvětšuje svoji velikost nebo mění tvar, navštivte veterinárního lékaře. Mohlo by jít o nádorové bujení zhoubného či nezhoubného charakteru. Nejlepší je tuto možnost vyloučit co nejdříve, protože u zhoubných nádorů dochází k rozsevu nádorových buněk dále do organismu (metastázám) a pouze včasným vynětím tomu můžeme zabránit.
Čím je výjimečný
Jorkšírský teriér je v dnešní době velmi žádaný pro svůj malý vzrůst (ideální do bytu), inteligenci, milou povahu, hravost a temperament. Velkou výhodou rovněž je, že struktura srsti tohoto pejska je podobná lidským vlasům, proto je jorkšírský teriér vhodný i pro alergiky a hospodyňky určitě ocení, že nelíná.
Nezapomínejte na výchovu
Jorkšíří štěňátka jsou velice krásná a drobná a v lidech často vzbuzují pocity, že takového malého milého tvorečka je zbytečné cvičit. To je ovšem obrovský omyl! Lidé dělají velkou chybu, když podcení výchovu tohoto pejska, který dokonce v minulosti skládal lovecké zkoušky. Každý pes, ať má v kohoutku 20 cm nebo 80 cm, potřebuje alespoň základní výcvik, jinak se může stát malým „tyránkem“ rodiny. Pejska bychom měli naučit alespoň tyto základy: nedělat potřebu doma, poslechnout na přivolání, umět být doma po určitou dobu sám, chodit klidně na vodítku, nežebrat u stolu a respektovat, že do postele se nesmí (pokud si to tedy výslovně nepřejeme). S výchovou je třeba začít hned, jak si štěňátko přineseme domů. Pejsek sice na nás působí velice křehkým a nevinným dojmem, ale to nás nesmí odradit od jeho důsledné výchovy. Nikdy však svého čtyřnohého přítele netrestejte fyzicky! Když bude zlobit, uchopte jej za volnou kůži v zátylku a trochu jím zatřeste (feny tak trestají svá mláďata) a nebo jej vyzvedněte do výšky očí a tím mu dejte najevo, kdo je tady pánem. Samozřejmě nazapomínejte hodně chválit, když pejsek udělá, co po něm požadujete.
Na co si dát při koupi jorkšírského teriéra pozor
Velká obliba tohoto plemene je však mnohým pejskům osudnou, když se stanou obětmi tzv. „množitelů psů“, kteří je prodávají příliš mladá pouze za účelem zistku. Tito pejsci často nesplňují plemenný standard a navíc mívají v důsledku brzkého odběru psychické problémy. Rovněž mezi lidmi často slýchám rozdělení „normální“ jork a „mini“ jork, což je naprostý nesmysl! Jork je jen JEDEN a měl by vážit 1,80 – 3,1 kg plus splňovat ostatní znaky plemene. Pokud Vám někdo bude tedy nabízet „mini jorka“, jednoznačně se jedná o výše zmíněného „množitele psů“. Rovněž se vyhněte lidem, kteří uvádějí do inzerátu „štěňata ze špičkového chovu bez PP po rodičích s PP“. U takto žádaného plemene je nutné dobře si vybrat chovatele a pořídit si nejlépe pejska s PP, které Vám dávají určitou záruku, že Váš nový přítel bude krásný, zdravý a bude mít povahové rysy patřící k tomuto plemeni.
Můžu říci, že mě toto plemeno naprosto uchvátilo. Doposud jsem chovala pouze jezevčíky a při pořizování jorkšírského teriéra jsem se obávala, jestli bude svou inteligencí dosahovat vysoké laťky, kterou nasadili moji dosavadní psi. Nyní jsem mile překvapena, jak je tento pejsek chytrý, bystrý a úžasný společník. Jorkšír Vás bude doprovázet jak u příjemného posezení v restauraci u kávy, tak i při procházce do hor. A kdyby se túra protáhla a Váš čtyřnohý přítel se už cítil unavený, tak ho jednoduše schováte za bundu nebo do speciálního ruksáčku na záda a jde se dál. Tento pejsek je ideální i pro lidi, kteří hodně cestují, neboť není žádný problém vzít ho s sebou do autobusu, vlaku či na palubu letadla. Říká se, že kdo si jednou zamiluje jorka, tak se už od tohoto plemene nedokáže odloučit a já s tím mohu jen souhlasit.
